Jan Kunze (* 1976) je básník, textař, zpěvák, performer, dramaturg, kurátor výstav výtvarného umění a organizátor kulturního života.
Jeho první sbírka Hičhaikum (2004) vyšla celkem ve třech vydáních. V roce 2007 publikoval pod názvem Po tmě chuť bibliofilii obsahující tři jeho novější básně. Svou druhou řadovou sbírku autor vydal o rok později pod názvem Dekadent dezert (v roce 2012 vyšlo její druhé vydání). Spoluzakládal nezávislé nakladatelství Perplex se kterým organizuje Opavský básnický maraton, Den poezie v Opavě a cyklus autorských čtení Nadějné vyhlídky. Před nedávnem 2020 vydal v nakladatelství Perplex sbírku Monstre charmant, ze které jsou následující básně.
Publikoval v časopisech Host, Protimluv a v několika antologiích např. ostravská Briketa, Od slowa ke slovu a mnoha dalších. Výběr z jeho básní několikrát zazněl v rozhlasovém pořadu Zelené peří včetně jeho „živé“ verze v brněnské Huse na provázku. V roce 2018 se režijně a herecky podílel na vzniku představení Jam session s beatníky. Je iniciátorem a realizátorem projektu Opavského poeziomatu.
Jako zpěvák a textař působí v rockových skupinách KOFE-IN a Munroe. Od roku 2004 vystupuje s hudebně-recitačním Hičhaikumprojektem, který se představil v rámci řady autorských čtení, básnických dílen, dramatických a hudebních festivalů. V roce 2010 projekt natočil své první CD Hlavně nepanikař!. Podílel se na vzniku hudebně-literárního projektu Abendland. Inicioval a připravil několik výstavních projektů, některé z nich se objevili v galeriích po celé České republice.
nějaký pohyb
nějaký nový zázrak
nebo odhalenou existenci
neznámého tvora
něco takového by to chtělo
narušení pokojného řádu
náboženskou extázi propašovanou z kostela
totální úžas
bezbřehou radost
sbírku básní jako bestseller
nový neslyšený tón
a hudbu, co tě pošle do kolen
krok blíž
větší odstup
pohon na všechny čtyři
novou Mekku a Betlém
nový život
nový svět
lepší než ten tady
Moby Dick prý žije
zahlédli ho Rusové v Severním moři
je jasné, že tahle zpráva všechno mění
bílá velryba je skutečná
začínám uklízet
umývám nádobí
vysávám koberce
důkladně holím zarostlou tvář
pak sprcha, šampon
a všechny ty ranní věci
čistý a voňavý
usedám ve svátečním obleku
na sedací soupravu v obývacím pokoji
nakláním hlavu po větru
jsem připravený
tvůj věk je
společenské stigma
i punc výjimečnosti
když procházíš kolem baru
všichni koukají
bohyně v růstu
plod zítřka
chtít se mi do toho nebude
ale odmítnu tě gestem pódiové hvězdy
a přes všechnu tvou snahu
tě nechám dospět s vrstevníky
nic není úplně jednoduché
nic není úplně zadarmo
při troše štěstí se to dá zvládnout
a při troše snahy se dostaneš ještě dál
takže rozcupuješ plyšového koníka na cucky
vyhrneš rukávy
a začneš na tom konečně makat
ostatně i baletky potřebují občas nažrat
a na tvého génia samozřejmě nemá nikdo
pracuji na studii dvou nymf
v hotelovém pokoji v Kroměříži
všude kolem se šíří
pach těl a dekadence
jedna chce cigáro
druhá facku
hedvábná stehna
dychtivá a rozevřená
hraný vzdor
miluju tyhle poloviční coury
pro tebe bylo město hřiště
zápasnická aréna
obora pro koloušky
které je třeba usmýkat
až k rannímu kafi
tvoje holky na pláži
nikdy nenosily horní díl plavek
bazar zahlcený odkazy
a falešným sny
studium plné pijatyk
a té lepší budoucnosti
vystudovat právo
je jiná věc
než ho mít
rychle to zabalit a zmizet
nenechat po sobě nic než
vůni zálivky včerejšího salátu
může to být v motelu
kdekoliv na cestě
v poušti pokroucených sukulentů
nebo tam, kde jsi doma
jen pár pohledů do okolí
a odhodit zbytky myšlenek
klidně taky můžeš žít sám a nikomu nevadit
kdybych byl Klimt
proslavil bych tě dekorativní malbou
pro cosi se ohneš
pak se zase narovnáš
pošleš zbytečnou zprávu
ze které trčí úplně všechno
podal bych ti ruku
a vytáhl tě z té bolavé škarpy
z toho mizerného chrámu
ale nejsem Klimt
(nikdo neříkal, že to bude jednoduché)
někdo jde podle bedekru
někdo vždycky na vlastní pěst
jiní to kombinují
ale jistotu nemá nikdo
zatímco o malou dceru se postará manžel
zatímco nikdo netuší, co se v tobě děje
propadáš se hlouběji
při každé společné snídani
při každém příchodu z práce
už si ani nevybavíš ten okamžik
kdy se to zlomilo
je to v detailech
znepokojivě nepřesných
jeho historky byly nekonečné
tolik vedlejších dějů a postav
věci jen zdánlivě nesouvisející
se spojovaly do překvapivých celků
tisíce časových odboček
statisíce zvratů
miliony zápletek
v zimních měsících pak
cíleně narušoval průběh lunárních cyklů
a prázdnou sklenicí
chtěl trefit nebe
přetnout ten
děj v ději
nekonečný koloběh
a (ti jeho) andělé
nevím, co chtěli
ale kupodivu to byli chlapi
