Patrik Stejskal (* 1992) v současné době žije v Austrálii, kde se živí jako uklízeč a farmář, příležitostně odchytává hady. Je spoluzakladatelem Slavné literární skupiny (The Famous Literary Group); uskupení dvou bratrů, které si klade za cíl inovativně navazovat na tradici literárních skupin. Více na jejich stejnojmenném facebooku zde.
možná někdy potkáš chlapa
kterej ti nikdy nebude nic vyčítat
ale zároveň třeba poznáš
jak dobrý je vyvíjet charakter dál
jde-li vývoj správnym směrem
upřímnost se musí dotýkat
jen tak posouvá dál
já jsem divokej
i línej
i zbytečnej
a někdy vítězim
a někdy prohrávám
ale hlavní jádro je pevný
nic neni soutěž
tak buď tvrdá
a nebreč
těhotenskej test
zdá se, že bych ti měl připomenout
za co že to naši předci bojovali
já vim
co bys poslouchal
to cigárko ti chutná
kór po pár locích piva
jéžišmarja
a jak
byli tu lidi, kteří za tyhle tvý chvíle
nasazovali krk
ženský i chlapi odjížděli na věčnost
možná po těch samých kolejích
u kterých dneska čekáš na svojí holku
pojídáš tatranku
a přemítáš
jak si užijete parádní vejkend na chatě
po něm už se na zápraží dejvický ulice č. 817/9
vysral pes
a ty se směješ pánovi, kterej to lejno sbírá
zatimco si v lékárně kupuješ těhotenskej test
a začínáš se modlit
aby byl negativní
aby už nebylo pozdě
když v dáli dovlává česká vlajka
a ty se kaješ za svojí lhostejnost
seš moc hezká
jednou ty tvý žhavý oči
zmizí v jiných:
s tim počítám –
případná bolest je i bránou ke klidu
když skrz ní prostoupíš moudře
můžeš poznat
že člověk je na světě
předevšim sám
až pak ve společnosti –
takový vědění je důstojný
má kuráž, odhodlání
humor
i styl –
a koneckonců
je spousta válek na to
abych se staral
o tyhle malé
ale to si piš, snažit se o tebe budu
seš moc hezká
smrad
zatimco otevřeš pusu
a lidi kolem odpadnou
ani tě nenapadne
že ti z ní smrdí
tomu teda říkám
nesoudnost
a potom, když si to nenechám
svět se ti ztemní na několik tejdnů
ne-li v celoživotní komplex
proboha
proč?
jsme přece přátelé
a konečně lidi
abychom si věci říkali
přemejšleli o nich, a rovnali si charakter –
z huby ti páchne především pro tvůj postoj
kterej se z ducha dostal až mezi zuby
a nacpal tam všechen ten strach
jenž odmítá růst, otravuje
a pomíjí
jako všichni, kdo chcípaj na měkkost –
až to zas vezmeš za zlý
zkus při výdechu pocítit
jak
jednoduchá
pravda
může bejt
chápeš?
a tam, kde zhasíná světlo, začíná tma
a kdo ti řekl, že tma znamená zlo? –
společnost prohnilá staletými závěry
znič ten koloběh –
jasně, bolí to, terorismus je tma
ale kde bereš jistotu, že neni světlem?
tam, kde zhasíná světlo, začíná tma
až skončí, rozsvítí se, a pak zase – tma
a kdo ti řekl, že tě tmou přestanu mít rád?
život je i opak štěstí: nuda, vztek, i pláč – tma
chci tě i s tmou, jinak nemáš cenu
a jestli se zdám neuchvácenej, zhaslo světlo
chápeš?
rozsvítilo se nový, to samý, čekající k průzkumu –
a jestli mě zabije bomba milujících zabíjet
v davech velkýho města, pak jsem byl
ve světle – páč mě zabili s láskou –
to víš, že se taky bojim
ale nenávist je tvořena z lásky nenávidět –
kdo nás naučil věšet hlavu při špatný chvíli?
je dobrá, jak je špatná, přemejšlej než že ne
krása nemá meze, žije napořád
jako my, podle moudrosti –
všechno bude světlý, když to budem chápat oba –
chápeš?
pomeranče
tak ty
strašně ráda mluvíš
a mluvíš hodně
říkáš
že strašně ráda mluvíš
a hodně
mluvíš
mluvíš o pomerančích a jejich kůrách
a o kůrách pomerančů
a kolik pomerančů
máš ve špajzu a jak ty pomeranče chutnaj
a že si dáš ještě jeden
všichni už
tak trochu krokem dozadu naznačujou
ale ty furt
ty furt prostě mluvíš
a mluvíš ráda
o pomerančích
a kůrách pomerančů
pak to zase zmíníš
že furt mluvíš a že mluvíš hodně
a zastavte mě
jestli furt mluvim
a
najednou
zase
mluvíš
a mluvíš o pomerančích
a
o kůrách pomerančů
říkáš
že mluvíš hodně
a že strašně ráda mluvíš –
tak takhle
ty mluvíš
absolutně blbá
sedim tady let
27
a neprošel kolem nikdo
jen
holka s bílýma legínama
korzetem a vyžehlenýma vlasama
která koulela očima
když jsem jí z nouze
aspoň
někomu
vyprávěl o absolutnu –
tohleto koulení moc dobře znám
dělaj to
všichni
ti slabí lidi
když se naráží hlouběji –
ale tahle blbá holka
jak byla fakt blbá
nakonec koulela tak stoprocentně
až jsem v ní to absolutno
najednou uviděl –
nakládal jsem jí teda
až za hranici lidský dotknutelnosti
a ona
pořád jenom krásně a dobře
koulela –
ukázalo se, že kvůli svý blbosti
dokázala přijímat, neurážet se
a hledat
že by to žádnej velikán
přes svejch 1000 ohromnejch
uraženejch slov
nikdy nedokázal