Libor Poznámka Pospíšil (* 1964) je lídrem brněnské undergroundové kapely Putrescin, dříve vedl skupinu Já jsem poznal... Jeho tvorbu na našem webu sledujeme, cyklus Až umřu je pokračováním, předchozí díly najdete v dřívějších blocích autora na Nedělní chvilce poezieCZ.
(Foto: Krista Kašpar)
Závěr druhého poločasu
Tak jak ke konci se chýlí
života druhá půle
moje já blíží se
limitně nule
***
za sebou zametené stopy
pod kobercem zametený prach
od spodu zametené schody
před sebou zametený práh
za sebou spálené mosty
nad hlavou spálené slunce
dvakrát spálené prsty
spálená těla i duše
Roost bloody roost
Růst bloody růst
Růst bloody růst
Růst cen
Růst životní úrovně
Růst národního důchodu
Růst je zvětšování množství hmoty
Roost bloody roost
Roost bloody roost
Ekonomický růst
Růst nehtů
Růst věku odchodu do důchodu
Růst bloody růst
Růst bloody růst
Růst neživotního pojištění
Růst slyšet trávu
Růst sebevědomí
Růst spotřeby čehokoliv
Růst bloody růst
Růst bloody růst
Roost bloody roost
Roost bloody roost
Růst! Růst! Růst!
Dělej, že nejsi
Tak jak jsi chtěla, dělám, že nejsem.
Popravdě řečeno, moc mně to nejde
Když cítím bolest, jasné je že jsem.
Jen kolem všechno je najednou šedé.
Dělám, že nejsem i když stále jsem.
Plním tvé přání, jsem na to však slabý.
Nesnažím vůbec se vrtěti psem.
Tvé přání splním. Nech mě, prosím, zabít.
Zvědavost
Nejde mně do hlavy
že ačkoliv v ní mám oči
nevidím si do hlavy
Vloudit se do míst za zrakem
do vlastních myšlenek okem vkročit
zvěčnit selfíčkem jak vypadají
nakouknout do snů
co přicházejí v nocích a
pak zdají se jen krátce
Pocit, že sám před sebou něco tajím
odstranit bystrozrace
Debaucher
nabídka zážitkové restaurace Gurmán
tropanový salát Andělská trumpeta
(rulík zlomocný, blín černý a durman)
***
Netoužit pokořit
sopky hory oceány
vyšinuti zcela
dolů
z výšin
z višní
až pod ně
po dně
den po dni
hezky
pomalu,
víš?
Netoužit pokořit
lidi
zvířata
živočicha
žádného
vyšinuti zcela
zde prosím
provaz váš
pro vaz váš
sám uvaž
zda či si
S úctou.
Váš
Karel Vaš
Víš?
***
Krásnější než ohňostroje
je noční obloha plná hvězd
nepadaly vůbec
a nic jsem si nepřál.
Nepřál jsem si nic
jen aby padaly Perseidy.
Aby padalo cokoliv.
Abych si mohl něco přát.
Hvězdy padají
aby si někdo něco
mohl přát oprávněně
***
Ona řekla anglickou větu
On odpověděl: Yes.
On řekl anglickou větu
Ona odpověděla: Yes.
Bylo zřejmé, že si rozumí.
Sado-maso
Kdyby ženy
nelíbily se mi tolik
byl bych dobrý katolík.
Protože však hřeším
myšlením, slovy i skutky
Pavla pořídila si důtky.
Pavla není
na hlavu padlá
Poslední výstřel
Už nikdy nebude bolest tak laskavá
už nikdy nebude radost tak veselá
už nikdy nebude tvář tak horká
už nikdy nebude vášeň tak divoká
už nikdy nebude vůně tak omamná
už nikdy nebude bláznovství tak rozesmáté
už nikdy nebude rozechvělost tak něžná
už nikdy nebude touha tak šílená
už nikdy nebude smutek tak slastný
už nikdy nebude lež tak milosrdná
ani ta surová ryzí trýzeň,
nezbylo nic,
krom pár barevných fotek uvnitř počítače
a černobílých vzpomínek uvnitř lebky
tak neplač, chlapče,
vždyť cestou z kina každý býval Vinnetou.
neplač, chlapče
nikoho nemine poslední výstřel
…nikdy si nesednu na tu židli u baru!
Jsem voják armády přemrdávačů tvých lásek.
Jsem pěšák v první linii, s životností 48 hodin.
Elegán v plynové masce na cestě do hrobu.
Jsem absolutní nic oblečené v mase.
Jsem voják armády přemrdávačů tvých lásek.
Jsem číslo vyražené do malého kousku plechu
podle kterého mně později dokážeš identifikovat.
Odvaha má - Bůh, obloha, kořalka a prášek.
Jsem svědkem smrti, bolesti, výkřiků a vzdechů.
Jsem voják armády přemrdávačů tvých lásek.
Jsem bigoš z první linie, na zteči s lopatkou v ruce,
kupředu plazím se abych se tam někde zakopal.
Uvnitř však nečistý cítím se jak prase.
Kdesi jsem ztratil nejen samopal.
Jsem voják armády přemrdávačů tvých lásek.
***
Zadarmo život
s nulovým navýšením
roztočené kolo neštěstí
smrt bezedná
stoprocentní sleva
pleva od zrna oddělená
jsem
Co!?
Co zmrzačení nosorožci bez rohů?
Co mrtví sloni bez klů?
Raději ke zlu a peklu
člověk přimkne se
než k Bohu
úúúú!
Efemérní
všechno
a všichni
i čas
i Vesmír
jen Boží láska
dočasně přítomen
předčasně pominutý
Řekla Lenka poté
co doručil jsem k ní na návštěvu Ivoška
to nebyl dobrý nápad s tím Ivošem
je najebaný jako prase
a odmítá odejít
jsem zamklá v aťasu
a už dvě hodiny sedí před aťasem
a dobývá se dovnitř
řekla jsem mu ať odejde
už před dvěma hodinama
zase byl útočnej
mají mi dojít hosti
Musela jsem do toho zapojit tatéra od vedle
aby to jistil
jinak nevím jak se ho zbavit
sedí tady jak hlídací pes
a nemůžu vyjít ven
to je zase situace na policajty
ale nechci tady dělat
pořád nějaký tyjátr
stačilo minulý týden
Řekl jsem já:
Bacha na jeho prasklou leb!
Řekla Lenka
Však už ho vyvedli policajti
on chce tuhle to
protože nemá co ztratit
chtěli na něj zavolat psychiatra
protože byl úplně mimo
řekli mi
že to můžu řešit jako stalking
páč to není poprvé
co ho ode mě vyváděli
dokonce jednou natankoval
mýho slepýho podnájemníka.
You´ll never walk alone
„Seru na vás na všechny!“
v rozčilení častokrát
vyklouzlo jí z úst
pozdě pochopil jsem
co předtím se nedovtípil
bylo nás víc
nebyl jsem sám
ačkoliv mnohokrát jsem
se osamělý cítil
You´ll never walk alone!
jsem vlastní gól
vymetená šibenice
meruna ve vlastní síti
Jednoznačná
Polopravda + polopravda = pravda
Okolo letní zahrádky
pohupují se poprsí
No prosím..
Rovnice jedna báseň!
Tentam
Tam je tma.
Hmota i světlo.
A podivné zvuky.
A strach.
Slunce promítá oheň
na plátěný měsíc
Proletět strachem.
Ohněm i plátnem.
Vrátit se.
Jen přitom trefit
svoje tělo.
Ještě dlouho budeme vzpomínat na to,
co nás teprve čeká.