Marie Čmelíková (* 1988) pochází z Kyjova, na Ostravské univerzitě studovala malbu a momentálně žije v Brně. Píše básně a maluje obrazy ve stylu kyjovského expresionismu nebo intimního surrealismu. Její práce byly v minulých letech k vidění jednak v rodném Kyjově, ale též v Brně a v rakouském Hollabrunu. Vernisáže svých obrazů doprovází čtením svých textů, které dokreslují celkový dojem a jednotlivým dílům tu a tam dodávají příběh. Publikovala například na serveru Polí5 nebo ve sbornících Um pakultury. V současnosti ji nejčastěji zastihnete v brněnské Klášterní vinárně, kde prodává víno a čerpá inspiraci pro další tvorbu.
(Připravil Filip Klega)
Úsměv na rtech
S hlavou tupě zavěšenou u stropu
Trsám vprostřed místnosti
Ponuré světlo brněnského pajzlu
Se odráží v mém výstřihu
Hraje nějaký těžký undrouš
A já zapomínám na civilizační rozkoš
Chlastám pivo a do držky hážu další panáky
Snad pak prasknu i tvou podprdu
S přikrytím noci pak chčiju u tvé fakulty
A směju se fenoménu Brna
Jak uctít penis pod pomníkem Jošty?!
Průzračný (verze 1.)
Teplo její duše bylo bez ostychu
Na chvíli v dlani mé
Křišťálův skrytý penis v noci
V blízkosti opuchl
A pak píchal až do svítání
Pronikal hloub a hloub
Otíral se o stěny a…
Na chvíli uvízl, chmýří vagíny zvlhlo
Zmatené rozechvění a vše kolem puklo
Průzračný (verze 2.)
Krása spadla z nebe tobě do piva
Kapalnost euforie rozechvívala články mých prstů
Tak hmatatelně blízko stávaly se zrnka tvého písku
Motýlí hedvábí vznášejícího se přirození
Tiše dřímalo v ženě spící vedle mě
Teplo její duše bylo bez ostychu v dlani mé
Tvá objetí a pocit
Dotyk polibku, probudily můj úsměv
Krajina rozpadajících se poupat
Znovu rozkvetla
Pohádka
Růžoví pitoreskní motýlci poletují u mých ňader
Vlastně jsem se vznášela jen neznatelně
Cítila jsem pobouření, náznak fialového spektra
Budu tě hřát, hřát, jak rozpálená popelnice z ulice
Prázdno tvojí duše zkapalnělo a pak se probralo
Růžová snad sedla na tvá víčka
Sněhurko pupkáčů, dnes nebudeš spát
Víly jsou zelené, něžně poslintávají slečnu toaletu
Já jsem plakal, avšak mé slzy byly rozptýleny
Na její mysl jsem se pokusil zaútočit pravěkým penisem
Bolest jí to vlastně nepřineslo
Orgasmus na útěku
Mnu si oči a v šeru místnosti stojí můj ex(přítel)
V ruce má svůj penis
Upadl mu totiž, již není součástí jeho těla
„neboj, Leni, to je v pohodě. Já si ho zpět přišiju.“
A opravdu, Dušan bere jehlu a nit
A přišívá si svůj penis zpět ke koulím
Koulí se koulí z kopce dolů velká sněhová koule
Koulí se koulí a nikdo ji nezastaví
Na ní je nyní má chuť na sex, kterou jsem ztratila
Koulí se koulí má vagína
A mě zbyl jen krvavý rozkrok, nyní
***
Jsem kocovinou prohnilá
Sedím ve vinotéce
Živá duše tu ještě nebyla
Včera chlast a špína
Vyhodila jsem ve tři ráno na ulici politika
Chtěl ochutnat chloupky z mého klína...
***
Když rostou ti muchomůrky z uší
Tak tvá žena si pod stolem přirození suší
A pak aby mohla znovu vstát
Musí políbit lodičku cizí princezně
Ta však je drsná, nechce s tebou spát
Já mám o ni péči
A ona je jedinou královnou na Poslední Leči
Říká mi: „to nedělej, jen tak si tady čtu, krávo!“
Hlava pařátů odezírá
Existují, existují
V pivním dojetí
Ti ňadra existují
Jemní němí
V tichu temní
Smích řehoucí tě promění
Neslyší
A z tebe zatmění srší
O lesbičce Pet a štětce Květě ze Svatěk
Sedím jen tak nahá
Sama si sedím nahá
Mužů pro dnešek zbavená
Možná že vnitřně zahanbená
Jsem pro tebe oduševnělá
Ve vší té nahé kráse políbená
Avšak sedím tu sama zkamenělá
Po všech těch ostatních
Chtěla by Pet být má jediná
Přesto dnes sedím sama
Sama a nahá
Tiše si šeptám pod nosem
***
Mrtvá Pet
Žlutá pleť ňader
Byla vláčena bahnem
V lese šero a ticho
Jen pravidelné údery rýče
Se zarývají do zmrzlé půdy
***
Vznášející se chmýří uprostřed šaliny
V oranžovém opojení dostat se do vagíny
Tvůj lehký dech žlutý
Tvůj nadšený poštěváček růžový
A chmýří tiše pluje vzduchem na konec
Tam kde sedí bezdomovec
Ten zmateně pojme ho do úst svých
A prdne si s vydechnutím, jen tak
***
Cítím se jak maso bez kosti
Uzavřené v igelitu v supermarketu
Cítím se jak kosti bez masa
Sama čistá a bez masa
Cítím se jak tělo bez duše
Nechala jsem ji ve tvém břiše
Necháváš, necháváš klíče v zámku zvenku
Šak nikdo nepřijde, šak nikdo nepřijde
Kdo, kdo by přišel?
Koho bys chtěla, aby přišel?
Ty, tebe bych chtěla abys přišel
Přijď tiše, noci mé z krajiny zmizelé
Cítím se jak maso bez kosti
Uzavřené v igelitu v supermarketu
Cítím se jak kosti bez masa
Sama čistá a bez masa
Cítím se jak tělo bez duše
Nechala jsem ji ve tvém břiše
***
Přízračné spojení kávy v letokruhy stromu
Předpověď tvého budoucího já
A čtení života v ní
Spíš, i když jsi ji měl
Dívku? Nebo kávu?
***
Skleněná tabulka okna se roztříštila na tisíce kousků
Pet nahlas a jasně zpívala všechny operní árie
Pěv zněl z jejího hrdla jako sto skřivaních hlasů
Pet jiskřily oči pod zavřenými víčky
Čas nebyl a vzduch byl naplněn okrovými obláčky
Ukazováček střídal prostředníček jedné i druhé ruky
V uších měla ztracené tyrkysové papoušky
Její kůže se chvěla jako vibrující činely
***
Jediný posluchač pro jediného klavíristu
A nevím, pošlu ti trochu krve z prstu
Kam kotva mě tiše táhne, jsem na dně moře
A nevím, pošlu ti pozdrav až budu zas nahoře
Příběh skoro nymfomanky Niki
(narodila se v malé vesničce Kohútky)
Ve vzduchu falešná praktika
Možná tak pravda tiká
Niki tak kytaru třímá
A tvůj penis se vzpíná
***
Kubismus a kafe si dám
Cigáro a kafe si dám
Tebe mám pocit, že znám
A tak se vzdám všedních dětí kanceláře
A to jen tak bez komentáře
Tiše a bez Facebooku
Snad zůstanu po tvém boku
S lehkou chutí citronů slyším tvou dužinu
Jako ptáků množinu
Bledá pruská modř nebo zeleň
Zdáš se mi jako jelen
V šálku kávy obilí kvas
Já vím dám ti pokoj na tvůj svaz
***
Niki, Niki, Niki
Jdeš pouští, jdeš dlouho již
Niki, Niki, Niki
Oáza lačných pánů je blízko
Niki, Niki, Niki
Ty však užíváš si každé žhavé zrnko
Niki, Niki, Niki
Ty víš, kde je podstat těla jen
Niki, Niki, Niki
Závrať z každé noci chceš mít
Niki, Niki, Niki
Pevné skály se drž, když je s tebou
Niki, Niki, Niki
Ať neodletíš dolů kam chceš
Niki, Niki, Nikol