Bořek Mezník (* 1974 v Brně), vystudoval matfyz gymnázium, na začátku 90. let spoluvydával anarchistický fanzin Brněnská vrtule, pak se na nějakou dobu vydal do zahraničí (Francie, Holandsko) a po návratu v roce 2003 začal znovu psát. Publikoval ve Tvaru, Hostu, Lidových novinách, pravidelně se objevuje v DNĚ aj., na internetu pravidelně publikuje v Divokém víně, objevil se v Ilegalitu, Nedělní chvilce poezie, Literárních novinách, Kulturních novinách, Poli5, Artikl, Ponavan aj. Vydal dvě sbírky, Ásně (Alfa-Omega, 2008) a Vy mně taky (Nakladatelství Petra Štengla, 2017). Je zastoupen v almanaších (Vítrholc, Posvícení, Pastýři noci, Rybáři odlivu, Řezbáři stínů, Řeka úsvitu, Noc plná žen, Delty domovů aj.), V Brně pořádá autorská čtení v Galerii 13. Motá se kolem sdružení Vítrholc, se kterým vystoupil v ČT v Tečce páteční noci. Jeho básně se objevily v Českém rozhlasu v pořadech Post scriptum a Zelené peří.
Ožeru se
Jak dobytek
Rozmlátím celej barák
Rozpářu matrace
Palicí rozmlátím stěny
Kuchyňskou linku
Taky
Druhej den
Než pojedu do práce
Ten barák zapálím
A z práce se nechám vyhodit
Protože tam přijedu našrot
Pak půjdu na panáka
A znovu se zliskám
Že nebudu vědět
Jak se jmenuju
A pak skočím pod vlak
A bude klid
Takhle hnusně vyhrožuju
Svojí ženě
Zhruba
Čtyřikrát do měsíce
Jsem depresivní alkoholik
Co se snaží abstinovat
Dneska jsem si ráno
zapomněl vzít prášky
uvědomil jsem si to po obědě
kdy na mě padla deka
a nemůžu se z ní
prokopat ven
nálada je na mínusu
dostal jsem KOPR
Kurevskej Odpor K Práci
a nejraději bych se
zahrabal
dva metry pod zem
deprese je blbá věc
kdysi jsem ji
rozpouštel pitím
jako mnoho dalších neduhů
říkal jsem
chlast na nemoce mast
dodával mi sebevědomí
kontaktovat okolí
a bavit se s ním
a taky jsem na tu
nezřízenost dojel
teď nepiju
ani skleničku si nedám
párkrát jsem zkoušel
ale nejsem typ na kontrolovaný pití
mám v sobě démony
takže radši ani doušek
a musím najít jiný
způsoby
prášky
a konopí
mi pomáhá
teď
sedím v kůlně
a hulím
prášky jsem si už vzal
a začíná to
všechno
zabírat
večer
to už snad povolí
a bude fajn
Hrozně rád
se modlím ve vaně
udělám si ji hezky horkou
a když máme
tak přidám voňavej olej
vlezu si tam
pak se do ní ponořím
úplně celej
a skoro dycky se do ní
nejdřív vychčiju
je to taková tradice
aby vznikla osmóza
a pak se začnu modlit
cítím se při tom
očistně
cítím jak ode mě
odchází všechno zlý
rozpouští se v teple vody
a představuju si
znovuzrození
zmrtvýchvstání
z mojí močový mikve
Procházím se štatlem
nejsou tu
skoro žádný lidi
v menších uličkách
dotýkám se starých domů
vždycky se musím zastavit
u morovýho sloupu
a u fontány
přečíst si pár slov
a pohladit Parnasa
miluju ten zvuk
když můj prsten
o něj cinkne
musím dál
táhne mě to obejít Petrov
a na Špiláku
chvílu spočinout v parku
a dát si cigárko
kolikrát jsem se tu
kdysi opil na lavičce
a stavím se v kostele
na Minoritské
co můj pradědeček
kdysi restauroval
a představuju si ho
jak tam na štaflích opravuje obrazy
musela to být boží práce
však jsi taky byl Bohumil
v tichu a míru
vycházím ven
v centru Brna
projdu všechna moje zákoutí
kde jsem se lísal k holkám
a dýchají na mě
cítím je tu se mnou
a poslední drobný
hážu kytaristovi
Brno je sklad
mýho podvědomí
Brno je má
truhlice pocitů
lásek a štěstí
Byl to triumfální návrat
Na místo činu
Začal jsem chlastat
Hned po pohovoru
Kvůli práci
Jsem si v baru dal
Dvě velký vodky
Udělali tam ze mě
Úplnýho debila
Byl jsem nasranej
A pak jsem to
Dokrmil ještě
Plácačkou
Z trafiky
A tu jsem vyžahl
Po cestě v šalině
Prakticky na ex
Abych se zbavil
Deprese a zjebanýho
Sebevědomí
No a další plácačku
Jsem vyžahl
Před odjezdem vlaku
A do vlaku jsem si
Koupil ještě pulana
A litr grepovýho džusu
Bylo to v lednu
A brzo se začlo stmívat
Tak jsem si zalezl
Do posledního
Prázdnýho
Zhaslýho
Nevytopenýho vagónu
A hulil tam
A chlastal
A chtěl jsem tmu
A klid
Kterej mi narušil
Průvodčí
Ale poslal jsem ho
Do prdele
Že je mi tam fajn
Prostě se mnou nehnul
A byl nasranej
Dojel jsem až do Pardubic
Vypadl jsem z vlaku
A hledal další zdroj
Pití
Pak jsem viděl na peróně
Městský fízly
Jak tam jebou bezdéčka
A viděl jsem toho
Průvodčího
Jak k nim letí
A ukazuje na mě
Ahááá takže
To budu mít
I s přivítáním
Už mě zmerčili
Jak se potácím
Na peróně
A já se potácím
A jdu k nim
A mám bojovnou náladu
Všechno napětí ruplo
A křičím na ně
A na výpravčí
Že jsou to kundy
A maj ty lidi nechat bejt
Prostě se ve mně
Uvolnila ta veškerá frustrace
Z celýho dne a toho
Zkurvenýho období
A už to jelo
Jak se mě dotkli
Chytl mě amok
Pamatuju si z toho málo
Že na mě nastoupilo pár chlapů
Že na mě klečeli
Že mi stříkali všude
A hlavně do ksichtu nějakej pálivej sajrajt
A tejden mě z toho hořelo celý tělo
Že se s nima peru v autě
A řvu na ně všechno
A že si to odskáčou
A přicházím k sobě
Až když jsem nahej
Na záchytce
V pokoju bez ničeho
Jenom mříž
Dva metry od dveří
Vysoko na stropě kamera
Ani můj baskeťáckej výskok
Nestačil
A plechovej dekl na okně
Kachličky jak v bazéně
Chytil jsem druhej amok
Začal jsem řádit
Bušit na ten poklop
Řvát a skandovat
„Pusťte bratry domů“
„Dobrej polda mrtvej polda“
Ukazovat do kamery kaďák
A různý obscénnosti
Záchvaty šílenství
Najednou se votevřely dveře
A tam nějakej zmrdskej civil
Cooo ty anarchistickej zmrde
Mám na tebe pozvat moje
Holohlavý kamarády?
Říkám vo co kurva de
A von moc dobře víš
A až tě pustěj
Tak se sem
Už nikdy
Nevracej!
Ještě chvilu mi nadával
A šel do píče
Ve který jsem
Zrovna byl já
Páč aby toho nebylo
Málo
Tak jsem měl sebou
V batůžku
Zápisník
A Hlubokou orbu
Od Filipa
Kde byl rozhovor s lidma
Ke 20. výročí Pardubický
Mimo jiný se mnou
Pamatujete v 92 ten chumel lidí
Jak tenkrát vběhl na trať?
Tak to jsme byli my
V přesnej čas zazněly píšťalky
A my se valili přes plot
Pravděpodobně mi projeli věci
Ráno se mě ptali
Na moje prášky co tam našli
A já se teď marně snažil
Dostat
Přes tu zkurvenou
Mříž
Mi ráno dali dejchnout
To už jsem se uklidnil
A byl jak beránek
Stáhli moje obvinění
Za napadení činitele
Dostal jsem složenky
A vyrazil za ženou
A dětma
Oblek roztrhanej
Kabát od bahna
A bez knoflíků
Kravata ztracená
Monokl na oku
Roztržený obočí
A nafouklý rty
Jak po botoxu
Miláčku byl jsem
Na záchytce
Nenapadla mě žádná
Výmluva na to
Jak vypadám
A že se skoro den
Neozývám
Když jsem si tehdá
Zlomil nohu
Prášil jsem Kristince
Jak
Malej Jarin
Miláčku
Vypadl jsem z autobusu
Uklouzl jsem v bahně
Spadl jsem ze schodů
A podobně
Než jsem kápl božskou
Vždycky mě prokoukla
Láska moje svatá
Znova jsem sliboval
Že nebudu pít
Znovu jsem to brzo porušil
A karmickýmu trestu
Se stejně nevyhnul
Za tři roky jsem byl
Za mnohem
Banálnější rvačku s fízlem
V podmínce
Nikdy neusínej na vavřínech
Jsou vrtkavý
A plachý
A pomíjivý
Nikdy neusínej na vavřínech
Jako pták
Zničehonic
Nenávratně plápolaj ploutvema
Nikdy neusínej na vavřínech
Bojovat se musí
Celej život
Ale
V pohodě
Nikdy neusínej na vavřínech
Vždycky leží
Na ostří žiletky
Každá nepozornost bolí
Nikdy neusínej na vavřínech
Ale drž je pevně
Jako psí houni
Za krkem
A hlavně zapomeň
Na nikdy neříkej nikdy
Jako mladej
Jsem byl
Posedlej sexem
Když jsem byl
Na plovárně třeba
Tak
Jsem očumoval
Ženský
A snažil se ty
Nejlepší kusy
Zapamatovat
Než doběhnu
Do kabinky záchodu
A nadrženě
Si vytůruju waltra
Pak jsem šel zpátky
A čuměl na objekty
Mejch fantazií
A říkal si
V duchu
Kdybys ty
Kurvo
Věděla
Jak jsem si to
S tebou
Na tom retychu
Rozdal
Hulba
Lízačka
Na hajzlu
Šukačka
A stříkanec do huby
A jak jsi
Při tom
Hekala rozkoší
Moje chůze
Tehdá byla
Vítězoslavná
Taxikář ve Varšavě
Se ptá
U vás je u vlády
Ten Babiš?
Říkám
Jo
A co?
Jaký to je?
Na hovno
A ukazuju
Palec dolů
Lhář a podvodník
Říkám
Taxikář na to
U nás Duda
Je to kokot
A v Maďarsku
Odtama mám ženu
Orbán
Taky kokot
A mafián
Jojo říkám
Všude to začíná
Bejt na hovno
Někdo v dědině
Mě má hrozně rád
Už dvakrát
Mi do sněhu
Na autě
Napsal
VRAH
A to si pište
Že jsu vrah
Dávejte si
Na mě
Všichni
Kurva
Pořádnýho majzla
Poznám to
Na vašich očích
A úsměvech
A odpouštím vám
Jsu
Vrah
Poezie
Znám Luboše už od gymplu
A z dob
Kdy jsme chodili
Na demošky a hepáče
A kalit
Je to vlastně
Už dobrých
třicet let
A
Když jsem měl po ozařování
Podporoval mě
Vzal mě a kámošku na Slovensko
Na Silickou planinu
A byl hlavní sponzor
Kde jsem všechno
Vychodil
A notně setřepal
Podporoval mě
Když jsem měl
I chemo
Bydleli jsme s Yf
U jeho rodičů
Na chalupě
Ona těhotná
A já s rakem
Podporoval mě
Když jsem se vrátil do Čech
A měl holou řiť
A chlastal jak duha
A nechal mě
Bydlet u sebe
Moc mi tenkrát pomohl
A podporoval mě
Když jsem přestal pít
A myslel na mě
A fandil mi
A nikdy na mě nezanevřel
I když milionkrát mohl
A podporoval mě
Jako dobrej anděl
A když jsem zmeškal letadlo
Za holkama do NL
A já mu volal v panice
Že mě holky už zabijou
Po všech slibech příjezdu
Že se asi sám zabiju
Protože se tam nemám jak dostat
Uklidnil mě
A poslal mi peníze
Na další letenku
Podporoval mě
Pořád ve všem
A vypili jsme spolu
Hektolitry vína
Na těch našich dejcháncích
U něj na chatě
Kterou si opečovával
A měl krásnou zahradu
Podporoval mě
Přes všechny moje
Špatný vlastnosti
Slibotechnismus
Nadutost
Egoismus
Tvrdohlavost
Panovačnost
Zbabělost
Podporoval mě
A hodně dalších
Tomu se prostě říká
Kamarádství
A předevčírem vyhořel
A odskákal to
Je v umělým spánku
Je spálenej
Na velký části těla
A proplachujou mu plíce
Od sazí a bordelu
A musej se uzdravit
To jim prostě přikazuju
Neserte mě
A všichni kamarádi
Jsme v šoku
Stalo se to za úplňku
Za únorovýho super úplňku
První v lunárním roce
Podle tibetskýho kalendáře
Je to den Buddhových zázraků
Že se probudil
A stihl ještě
Vyběhnout ven
To teď cítím
A on mi přihrál
Balón
A já jsem na tahu
Oplácet mu ty jeho hromady
Dobra
Aspoň trochu
Musíme se modlit
Aby
Jak řekla Maruška
Povstal jako Fénix z popela
Do novýho života
A myslím že nás takových
Bude mnohem víc
TAYANTA OM BEKANDZE BEKANDZE MAHA BEKANDZE RANDZA SAMUDGATE SOHA
Vaginální suchost
Pevná erekce
Pohodová menstruace
To všechno jsou
Nástrahy pro rodiče
Posraný televizní reklamy
Snad i během
Dětských programů
Asi páč na to čuměj
Vyschlý maminy
A chlapi s měkkým vepřem
Do hajzlu ale vysvětlujte to
Malým holčičkám
Na prvním stupni
Posral jsem se už v autobuse
Posral jsem se v už kuchyni
Posral jsem se v už posteli
Posral jsem se už po cestě domů
Posral jsem se už v autě v zácpě
A kdo se nikdy neposral
Ten neví
Co je národní hrdost
Mám na sobě tílko
Po jedné mé bejvalé lásce Sylvě
Moc jsem ji miloval
A je to hodná holka
Na tom triku mám triko
S dlouhým rukávem
Od matky svých prvních dcer Yf
Moc jsem ji miloval
A je to hodná holka
No a navrch mám bundu
Od matky svých druhých dcer Kristinky
Moc jí miluju
A je to hodná holka
A nezapomínám
Jak dlouho jsem tam nebyl?
Asi deset let
Maruška byla
V břichu
A Anička
Slavila první rok
Byly tam tenkrát s náma
I Evička a Lotynka
Soused mě hned
Začal zvát na panáka
Sorry… nemůžu… už nechcu… už bych nazastavil
Škoda no
U té řeky
Jsem trávil svoje
Dětství
Víkendy
A prázdniny
Vracelo se mi
Plno vzpomínek
Na bohatýrský večírky
Po kterých jsem měl
Na chatu od našich zákaz
Proto se Petr
Tak hrozně divil
Že mi ju naši půjčili
Petr se mnou
Chodíval hrát fotbal
Před čtyřiceti lety
Pořád jsem ho otravoval
„Už pudem kopat?“
A chata byla branka
A já úžasnej gólman
A on nebezpečnej útočník
A dneska jsem si na to
Zase vzpomněl
Páč tam není signál
Ani internet
Tak že bysme
Si šli kopnout?
On sedí
A pokuřuje
Já sedím
A pokuřuju
Koukáme na
Televizu
On sedí
A pije pivo
Já sedím
A piju čaj
S citrónem
Oba se smějem
Tomu co říkaj
V telce
On nacpe dýmku
A podá mi ju
Někdy zase nacpu
Dýmku já
Ale málokdy
A většinou
Nadáváme na podvodníka Bureše
A Zemana
Smějeme se lhářům Okamurovi a Trumpovi
Putina bychom proliskali
Ať se probere
On si stěžuje
Na zdraví
A já si stěžuju
Na starou
A takhle sedíme
A bavíme se
O psech
Ženských
A dětech
A on vůbec neví
Co pro mě tím dělá
Jen někteří
Lidi tomu
Rozumí
Opravdu
Jen někteří
Do ničeho se nenutit
Dát si pauzu
Nikdy není jednoduchý
Odejít
Nic neřešit
Nechat vše plynout
To chci cítit
Ten pocit svobody
Ale
Není jednoduchý odejít
Dát si pauzu
A nebejt citlivej
Do ničeho se nenutit
A nic neřešit
Všechno škrtnout
A začít znova
Není jednoduchý
Odejít
Motáme se v kruhu
Chceme to cítit
Nic neřešit
A naplnit
Svoje přání
Utýct času