Michal Merhaut (* 1981), rodilý Pražan, nedávno se usadil se svou rodinou na středočeském venkově. V profesním životě působí v oblasti financování sociálních služeb. Dosud psal básně převážně „do šuplíku“, nebo publikoval pod různými pseudonymy na amatérských literárních serverech. Uvedené básně jsou výběrem ze souboru nazvaného Modlitby prasete.
"K sepsání Modliteb prasete mě přiměly po desetileté tvůrčí abstinenci ostudné výroky některých politiků a účastníků internetových diskusí v souvislosti s výkupem vepřína v Letech u Písku pro památník romského holokaustu. Modlitby prasete nejsou básněmi o utrpení Romů za druhé světové války a nejsou to v pravém slova smyslu ani modlitby. Jde o verše reflektující současnou diskusi o vztahu české společnosti k vlastní historii, k základním životním hodnotám a v neposlední řadě k romské menšině. Netoužím moralizovat, pouze nabízím svůj vlastní pohled na věc, pro něhož je charakteristické využití biblické symboliky spolu s odkazy na klasická díla domácí i světové literatury," uvádí autor.
/Prolog/
Mami,
oslovila bachyni
mláďata,
vidíme oheň
a dřevo,
kde je člověk
k zápalné
oběti?
Džípíeska
Kovadlina padá
ze zemského povrchu
devět dní a nocí
bez dechu
na její dno,
vede jedna cesta do tábora,
druhá do nebe
po silnici číslo devatenáct
přes Žďákovský most
od Starého Sedla, dost
dlouho rány zůstávají
dál ránami otevřenými
na cestě ticha,
z Jeruzaléma leda
tak do Jericha,
běda, běda, běda,
za sto metrů odbočte doprava.
V kotci jen o něco menší než mnišská cela
Hrdina holčiček s copánky?
žádné prasátko Pepina, svině
z prasečáku,
k vykrmení, k porážce.
Čistota je mou přirozeností,
chován dvojnožci
u struků matky
lehávám v hovnech svých bratrů.
Krmná směs ČOS 2,
krmná směs A1,
30 Kg, kastrace,
krmná směs A2,
65 Kg, cereální dieta CDP,
mé budoucí curriculum.
V jednom kotci dvanáct
jak židovských kmenů,
z potrubí chlemtáme manu,
z nudy si hledíme do řití.
Kdepak Napoleon, kdepak Kuliš,
vzpoura vepřů na farmě v Anglii
pohádky pro podsvinčata,
jateční andělé troubí na polnice,
v okrese krupobití,
vzplál oheň,
slunce i měsíc
ztratili třetinu svého jasu,
objeví se náklaďák,
motor křičí: běda, běda, běda…!
Máš nad 80 kg? #šup a jsi tam,
neobdarován duší,
kromě vepřové, s knedlíky se zelím
všemi respektován.
Zasedání školského výboru
Polib zem,
kterous poskvrnil,
do všech čtyř světových stran
oznam, že jsi vrah
hlasitěji,
lépe dříve než později
na komisařství jeď,
doznat se hleď,
stejnak si pro tebe
Porfirij Petrovič přijde,
a nebo zůstaň, Vašku,
omílej hlášku:
nemám rád gesta
pětasedmdesát let zpětně.
U Ševců v Hrusicích
Na konstrukci čuník visel
a krev kdosi
míchat v míse musel,
aby se nesrazila,
rozporcovaného masa kousíčky,
plesk.. plesk…
padaly do plechové vaničky,
špejlovaly se jitrnice,
prala se střeva,
pár odřezků kocourovi,
než vzácná návštěva
z Prahy dorazí se svojí ochrankou.
Vhodné k pivu
nejlépe plzeňského typu,
přivázat na kůl flákoty
s rukama za zády,
aby se dotýkaly země
jen špičkami nohou,
a když začnou omdlévat,
polijí je žandáři studenou vodou
(do té vroucí Pepík mezitím hodí
lupeny od hlávek zelí).
Štamprli na zahřátí,
pak sádlo se uškvaří
a plno lidu kolem
a #ti blbečci novináři se hned ptají
na výkup vepřína pro památník
romského holocaustu.
Egypťanky
Vyjebávali se Svatou rodinou
před Herodem prchající,
za hříchy svých rodičů
pykejte internací,
v rukou kusy kabelů
a těmi do nich řežou.
Nic nového pod sluncem,
pomyslí si Egypťanky,
dobře znají ty české
(dříve rakouské) četníky.
Kde svlékaly se
před očima cizích mužů,
tam z pramice s růžemi
přes zbytky steliva
a zkvašenou směs
tuhých i tekutých výkalů
hodí svůj plášť svatá Sára.
Siamská dvojčata
Nohama k sobě,
řetězy svázaní,
přikovaní během korekce,
věděls, že nevidí tmu?
že ty bestie nemají oči?
(osahavání noci citlivými konečky
článkových tykadel).
Na pryčně naslouchají
upířím dotykům,
pohyblivými drápky klestí si jimi cestu,
průsvitné nymfy se svlékají,
samci se samicemi sají, páří se
namísto dítěte rodí hnidu.
Bezkřídlá těla rozdrcených
bratři vtírají do škrábanců,
jakoby je prosili:
pohřběte nás, kde je nám nejmileji.
Ty gadžo víš co je zmlácení?
když tě do bezvědomí
mlátí pendreky?¨
zeptá se Eng o mnoho let později.
Když šel Chang na záchod,
musel jít s ním.
Křížová cesta
Na sedmém zastavení naučné stezky
o nos Václava Havla
típnout cigaretu,
do návštěvní knihy památníku
napsat větu:
takový přepych nemají ani děti na táboře.
Wiki černý partyzán
Hladový, svobodný, srdnatý,
s ohněm v srdci, z Nevězic
s větrem o závod uhání k oceánu.
Trávu žeru, hlízy žeru, ořechy žeru,
bobule žeru, kořeny, mršiny, hmyz žeru…
přežití je mou obrannou strategií.
Přes den schován
v podrostu panských lesů,
v noci všechen život, štěstí, síla běsů
je dána chráněnci Artemidy.
Za Kazinu ruku mě nevyměníš nikdy,
varlata ti na talíř lacino nenaservírují.
Jsem škodná na útěku,
ve válce s myslivci,
ve válce s nácky, kolaboranty,
hejny vran lovena,
svými páráky včas připravena
rozpárat dravci podbřišek,
více na
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Serinek
Vartování
Ze skleničky
odlít na zem plačky,
půl miliardy na úmrlcova víčka stažená,
by nezmrečila očka
jeho zastřená
krále Ubu
a do hrobu
nevzala jej sebou – Howgh!
Vichřice
Ve třinácti halách
třináct tisíc zvířat
a všichni ti démoni ho prosí,
pusť nás, ať vejdeme do nich,
pak vstoupí do vepřů bosí.
Střemhlav se ženou nožičky
do rosolů, do huspenin, aspiků,
do ovarů hlavou
a ze hřbetů sádlo,
plec na sekanou,
sedm tisíc pět set tun masa ročně.
Dávno vyřčené povely dozorců
zahalují se mlčením,
nerozeznáš,
který z nich patří člověku,
který praseti,
vše odnáší hlomoz těžké hory kovu
bezhlesně, bezejmenně, bez rovu.
Pilátovy nové šaty
V době každoročního
pietního aktu,
kdy se vypíná ventilace
výrobních hal,
nevědět tak ,
co se sluší,
proneslo by nahlas:
tady to smrdí ;-P
a i když se davy nesejdou
a zůstanou doma,
protentokrát
ptají se jich:
kterého chcete z těch dvou,
ať vám propustíme?
a oni odpoví,
to prase.
/J. R. *3. 1. 1936, † 5. 1. 1943/
Podle čínského horoskopu lidé narození ve znamení prasete, bývají pro
svou srdečnost všeobecně oblíbení, chyby druhých vesele a shovívavě
omlouvají.
Vidění Prasexenofánovo
Co chodí po dvou vzpřímeně
po této zemi, bude nečisté,
jejich maso nesmíte jíst,
jejich zdechliny se nedotknete,
ani raracha,
má sice kopyto rozdělené,
ale nepřežvikuje,
bude vám ohavností
(na facebooku jim to zkrátili:
čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné).
Shora sestupuje veliká plachta
s tukem prorostlou krkovičkou,
bůčkem k nadívání.
Vstaň, krájej a rychle jez,
než jim narostou ruce,
než se naučí kreslit
a psát jako Homér,
zobrazí bohy podobné vepřům,
přidělí jim těla, jaká sami mají,
schopné přemoci zlého obra,
schopné vysvobodit ze zajetí.
SDÍLEJ DOKUD TO NESMAŽOU!!!!!!!!!!!!
Salome
K památníku
položil uříznutou prasečí hlavu
sedmadvacetiletý muž z davu
(prý z recese,
bez rasistického podtextu).
Je to zvrhlé, odporné,
nepochopitelné,
provokaci odmítáme.
Vaří se kroupy, vaří se krev,
umletá syrová játra plníme
do vepřových žaludků, do střev,
do bránice jitrnice,
mezi vyhaslé svíce
a vyschlé kytice,
k nohám Salome - Ma bisteren!
/Z vepřína odvezli poslední zvířata/
Všem slušným čtenářům se omlouváme za smazání poezie, někteří jí
zneužívali k opakovaným vulgárním výpadům, které už nešlo ignorovat.
Děkujeme za pochopení.
Ras
Hele nejsem žádný ras, ale
toulavé chytnu během vteřiny
do umně vyrobených sítí,
ve snu mi defilují mršiny,
jak apoštolové na orloji,
ale nejsem pohodný (naser si havloide!)
Na schůzích sedávám
v předních řadách,
parlament, Hrad, pajzl,
nejsem ras,
spíše vlastenec než hajzl. :o)
Svině boukají,
množej se jak psi
a je jich čím dál víc
čím dál víc a víc štěkají: dej!..dej!!
natahují k tobě ruce -
Chanov, Janov, Duchcov, Předlice etc. etc..
chodit kolem těch nechutností,
neodvážit se vole kopnout do toho,
až by to letělo k čertu.
Muset vytrhat plevel
i s kořínky pšenice,
utrmácen z práce
svázat koukol
do otýpek k zplynování
(Bodejž si jen trochu málo ty!),
k čemu přiznání?
ani jsem se jich nedotkl,
jakýpak já jsem ras?
zašli na zkaženost a svrab - to Němec Lyss!
/Epilog/
Svázala selata,
vzala nůž,
aby je podřízla
- zadrž!
ozval se hlas z nebe.
Bachyně vzhlédla
a hle,
uviděla za sebou
člověka
zaklesnutého v trní.
To místo
pak nazvala Lety.