Guillaume Basset (* 1981) je v Lyonu narozený francouzský básník žijící v Praze. V minulosti pracoval pro Alliance Francaise de Lyon a zkušenosti v oboru získal také při pořádání literárního festivalu v Hong Kongu. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí vychází v nakladatelství Dauphin dvojjazyčně, v češtině a francouzském originálu. "Ve svých básních klade důraz na práci s jazykem a hledá to, co se nachází za hranicemi bytí. Poezie se tak stává metafyzickým zkoumáním, cestou k jinému, ať je to Bůh, milovaná osoba, přítel, čtenář nebo samotný autor," uvádí medailon nakladatelství.
Sbírku Oheň tvých blízkostí přeložila do češtiny Marie Dudilieux. A my přinášíme blok básní, které sama překladatelka vybrala jako ty jí nejbližší.
(Foto: www.literarni.cz)
***
Nicota na niti touhy
Rozkošnicky vysává má slova
Nebo je skládá
Beze vzlyků
Bez domova žilo
To co není
A to co bylo
Mizí v zapomnění
Opakované slovo vzlétá
Sirku znovu spaluje
***
Srovnej si trochu žíly
Vycpané pilinami se stopami po zubech
Sytil ses sny hutnějšími než si lze představit
Krouživějšími než myšlenka
Vzpomínáš si na své naděje
Na lahodné obrazy které sis budoval?
Už na to není čas
Ani na znovuzrození
Zahal ta prsa už není třeba pít
***
Snadnost prvního kroku
Na počátku
Skřípají nohy až k záhlaví
Objevuju tě
Neúnavnou
S Bohem
Říkali mi jak jsi nad věcí
A bez jizev
Se taky ohýbáš
Až se zlomíš
***
Měděné slunce
V osamění
V němž umírají zakalené oči
Zmizte zmizte roztajte
Štěrbiny
Svět je uzavřen
Štěrbiny štěrbiny
Svět se zjevuje ve svých přehybech
***
Je to liják
Je to bouřka
A taky zmatek
Nebe nabízené našim vzpomínkám
Nebe které cáká a poskakuje
Zasažený lovec
Zraněný lovec
Věčný žid putující v našich tajemstvích
A pak světlo v těch nadějích…
Pološero každého osudu
Úděl kráčí
Tichým krokem
Po drceném sklu
***
Temné napětí Šarlatové napětí
Propadlý oblouk hlubokých něžností
Noční polibky
Motýli které jsme zhltli
Temné napětí Úporné napětí
Opuštěné madlo spánku
Pít z pěny
Tvého rozchlípeného těla
Tmavé napětí Ryzí napětí
Jež unese tu touhu
Ukolébá v dlaních
Naše šílenství které pouze touha
Může oddálit
***
Horečka stoupá na slunci
Slunce ustrnulo vlastním žárem
Je to vzpomínka i vůně
Lehká a sladká v chladivé noci
Prsty běží po jizvách
A naše jazyky
Dosud magické třeštěním
A naše kůže
Připraveny na úder záře
Teď už
Zbytečný návrat
Slunce
***
Ty ranní růže
Vzácné v jezeře masa svrženého z nebe
Další trhlina v lidském těle
Navždy
Cesta
Se nerýsuje
Zato ulice dotčená bídnými kroky
A pořád ta vtíravá chuť nespavosti
Nespavosti
Navždy
***
Odhodlání
Řeka trhá povzdech
Znovu
Všechny jasné barvy ještě zjasnit
Oživené motýlím krokem
A v prchající horké krvi
Klíčí naše doteky
***
Jazyk se klade architektonický
A vykloubený nepochybně také
Úporný úporný ještě
Lžu ti neboť není žádné řešení
Proměňuji tě neboť není žádná skutečnost
Neboť neboť ještě
Proč neustále kde to vlastně jsem
V jakém zlomku najdu útočiště
Opět vystavuji tvůj hlas nebezpečí
Polámané prsty by ted‘ měly zmizet