Básník Luděk Marks (* 1963) přichází po dlouhých letech s novou sbírkou. Vydává ji nakladatelství Host a my vám díky němu přinášíme ukázky z ní. Kniha nazvaná Pod hadí kůži se skládá ze tří částí. Její první polovinu tvoří dvě kompletní básnické sbírky, resp. cykly z let 1984 a 1985, kdy byl básník ještě mlád: Delirium tristitiae a Epický záznam mementa. Třetí část, nazvaná jako celá kniha Pod hadí kůži, obsahuje texty z let 1994 až 2015. Z každé z těchto částí uveřejňujeme tři básně.
Luděk Marks je básník generačně náležící ke druhé vlně českého undergroundu, životně spojený s proudem české dekadence. Je zastoupen v antologiích Už na to seru, protože to mám za pár (1985, sestavil Andrej Stankovič) a v Almanachu básníků pražského undergroundu — 9× Kontra. Byl redaktorem časopisu Vokno, jeho verše zhudebnil např. David Koller nebo Vladimír Mišík. Doposud mu vyšla sbírka veršů Stín svícnu (1994). Jako dokumentátor archeologických nálezů přispěl do několika odborných publikací. Nyní žije v Teplicích.
Milan Machovec v doslovu nové Marksovi sbírky píše: "Ze vtelenské „galerie na statku“ je již dávno hotel, libotenická zvonice u kostela sv. Kateřiny Alexandrijské je dnes opuštěna a pozvolna zase chátrá, Marks se odtud nejprve vrátil do svého ústeckého rodiště a posléze se přesunul do Teplic, kde žije dodnes. Krásné okamžiky, kdy na setkáních básníků na hradě Bítově Marks spolu s Martinem Magorem Jirousem inzultoval všelijaké sýsovské „normalizační bardy“, jsou tytam, jen pár fotografií a hrst vzpomínek na ně zbývá. V posledních letech se zdálo, že Marks-básník je již minulostí, téměř mrtev, zapomenut. A tu se opět jednou „neuvěřitelné stává skutkem“ a Marks přichází s novou, v pořadí již druhou (!!) sbírkou." Nejenom pro autorovu publikační střídmost je kniha Pod hadí kůži literární událostí.
(Foto: Česká televize)
II.
Proč unaven se plížit rovy
a myslet letmo na návrat
proč nénie mi syčej sovy
když smrti kundu lížu rád
já podnapilý psychopat
co vidí jak mu tyto chvíle
jak děti v mozku rozpustile
kříž vytetujou akorát
(proč na soud boží spoléhat)
tak proč se celý život zvedat
na gilotině ostří hledat
proč nebýt týrán nemít hlad
XIV.
Déšť po těle mě hlenem hladí
a třesu se jak osika
když prochlastávám svoje mládí
a ztrácí sílu stoika
má víra v sebe veliká
déšť s vichřicí mě žene nocí
sám sebou sobě ku pomoci
se vleču kolem svatyně
té nejsvětější v Karlíně
a otázka kam jít mě škrtí
vždy po desáté v této čtvrti
tak natáhnu to do Libně
XVI.
Už dopíjím na blití je mi
tak potácím se k východu
však v diagnóze Ládi Klímy
zpit kácím dveře záchodu
řvu co za blbou náhodu
mi osud zase strčil pod nos
a jakej blbec ze mě vyrost
když západ pletu s východem
— a východ se západem
když obé je mi u prdele
a chci jen skočit do postele
vždyť postel je mým osudem
II.
Odjel jsem z Prahy
nemám své město
nemám svůj domov
bufet je dobrý
když není místo
kde bych měl přežít
z ostnatých drátů
upletu hnízdo
vše bude krásné
Právě začíná
spartakiáda
stála tři tanky
a třicet raket
do jaké sítě
jsem se to zaplet
cvičenci cvičí
není jim zima
v Praze je blaze
velice velmi
jak by to řekl
Ladislav Klíma
cvičenci cvičí
a pijí vodu
Ubývá vody
ubývá piva
když sedím v tichu
a u Malvaze
počítám čárky
počítám vrásky
není jich mnoho
tak jako peněz
které mi patří
jsem asi jiný
než by se mělo
mám menší cenu
než jedno dělo
jsem jen lopata
Já jsem lopata
ty jsi lopata
on je lopata
my jsme lopaty
bereme platy
jenom tak velké
abychom mohli
jezdit tramvají
do práce z práce
plni nadějí
že už snad zítra
zchromnou nám ruce
abychom mohli
začít přemýšlet
komu to vlastně
na věži zvoní
poslední hrana
VIII.
Ulicí jezdí
na koloběžkách
jako svět starých
maličké děti
špinavé pleti
smějí se křičí
a jedna z malých
cikánských dívek
vykřikla na mě
že mám zlé oči
a to se nesmí
táta je v práci
maminka taky
žijeme v míru
a je nám hezky
když není zima
táta se upil
nesmíme domů
maminka si dnes
přivydělává
ještě ji chtějí
co bude potom
až bude stará
bráška nám vyrost
vypadá jako
bohatý gádžo
ale včera jel
do kriminálu
na koloběžce
už ji nevrátil
přijede na ní
za devět roků
jako na koni
kterého ukrad
státnímu statku
jsme na něj hrdé
není nám zima
nekručí v břiše
možná že ano
nesmíme o tom
před nikým mluvit
zavřeli by nám
maminku naši
kam bychom jely
na koloběžkách
byla by zima
Je hodně vlajek
v každé ulici
je nám tak krásně
je nám tak hezky
neplakej dívko
pro matku svoji
vždyť kvůli tobě
se tvoje matka
promluvit bojí
X.
Magor je venku
je to moc dobré
před několika
dny ho pustily
vězeňské mříže
zato však zase
zavřeli z Týna
několik drzých
nespolehlivých
tak jako já jsem
senzitivistů
Sluníčko svítí
a pampelišky
barví mé dlaně
svět je moc hezký
chtěl bych ho hladit
tak jako tebe
protože nevím
kdy na mě přijde
pro změnu řada
a zřejmě tuším
že v pravou chvíli
kdy budeš cítit
že mě máš trochu
konečně ráda
Pěkný svátky
Deštivým ránem
pelechem líbesbrífy stlaným
děravým spánkem dávno vzdaným
s sebou neseš další zmatky
vrať se zpátky
A mlha přede mnou
a mlha za mnou
a mlha ve mně
Tvoje země
je za louží
kdo nás sloučí
Dávno jsi odjela
k jiným chtěla
za moře
Co by sis počala
v tomhle zmatku
na nože
A kdyby někdy
chtěla by ses
vrátit zpět
Tak pěkný svátky
dneska je to
dvacet let
Generální úklid
Vzal savem kuchyni
vytřel a vymetl suché myši
a sýkory
Pak vyhnal prach z ohlodaných
knih a závětí
nadupal peřiny
otřel obrazovku
vyčistil browning
a zmáčkl
Galérka
Prej byli jsme
a budeme
ovce bez hlavy
A strach z viny
za zločiny
se časem napraví
Nic nalevo
nic napravo
tak zpátky do strany
Nic nehrozí
nám soudruzi
Ztracený seznamy
stádo jde za námi
pachatel neznámý
Čest práci
veksláci
stará galérka se neztrácí
Čest práci
veksláci
dobrá karta se vám obrací
Se šavlí
se roztančil
rusofil na hradě
Ve sněmovně
zas o hovně
se sešli k poradě
Dav houmlesů
jde k útesu
a chcípá ve stresu
Co dokáže
hrst pakáže
ve věži ze sloně
ve věži jen pro ně
nad ní vor v zakoně
Čest práci
veksláci
jste jen kariérní bonzáci
Čest práci
veksláci
Chlastat hady kravatám se vyplácí