Jan Spěváček (* 1982) vyrostl ve Žďáře nad Sázavou, protloukal se Prahou, Olomoucí a Brnem, dokud nezakotvil v Jihlavě. Je šťastně ženatý, má dva syny. Pracuje jako učitel na jihlavské ZŠ Seifertova.
První člověk, který mu vážně řekl, že to, co píše, se dotýká poesie, byl Igor Fic. Tomáš Čada mu vydal v ústecké H_aluzi sbírky Třeba jednou vykvetou z otazníků květy (2012) a Tabu rtů (2015). Zveřejněné texty jsou z chystané sbírky Čum do ráje. Je laureátem Brněnské sedmikrásky (2010), dvakrát se umístil na bedně v Literární ceně Vladimíra Vokolka (2015, 2016). V některých časopisech publikoval, ve zbývajících nikoli.
Na celý trolejbus
táto
už je listopad?
nene
až budou padat
z nebe listy
aha
ale pak už bude čas
chodit na hřbitov
Lom
v životech lezeme
z kalvárie na kalvárii
mít tak z každého kříže
kámen na památku
naplnili bychom lom
vytěžený uvnitř nás
pak by nás neudrželi
ani mrtvé moře ani
živá voda ani tiší
andělé na stráži
Hlava
/Markétě Ketnerové/dobrý kůň
je členem rodiny
říkají qashqaiové
nechme to koňovi
má velkou hlavu
říká jiný malý národ
je dobré
míti v rodině
velkou hlavu
Světlo slova
čekání na chvíli
která přichází
až v zapomnění
na světlo jež prosvítá
skrze slova jako
hlava či zádrhel
a meandry říkají
že musíš brzdit
/z moleskinu, cca 2014/
Dušičky
hlavy stromů
dohola odrané
poslední růže v okně
ve sklínce na šampaňské
lampy vzňaté pro smrt v nás
a pro ty kdož přestoupili
dušička v postýlce
oddychuje a ze spaní
říká vlak vlak
/z moleskinu, 27. 10. 2014/
Jeremiáda za Allium Cepa
ráno jsem o sobě přemýšlel
při přípravě míchaných vajec
loupu sice cibuli jako gentleman
ale pak ji řežu jako barbar
je mi ze mne smutno a navíc
kdo dnes rozumí slzám cibule?
jsem si jist že vladimír
holan by mi o tom řekl své
beztak to že každá poprava tupou
sekerou rovná se vektorovému součtu
žalu všech proplakaných nocí od
stvoření světa do jeho konce
ZR-JI 23. 3. 2016
vyjíždím ze žďáru
v půl šesté a je jako
po celý den zamračeno
za budčí ten kdosi
jehož jméno se neříká
nařízl malounko
žabikuchem oblohu
slunce zapadá
a v rudolci se kouká
skrze ten něžný řez
do čapího hnízda
ve zhoři je slunce
v plné polní a hoří
ale už za rytířskem
je slunce pod úrovní
horizontálního řezu
a září již jen vzhůru
jako by děkovalo
že smělo na chvíli
pohladit zem
Něžná slova ve Žďáře n Sáz. 6
snažil jsem se neusnout
když vedle mě usínal můj syn
a hledal jsem proto v zapomnění
něžná slova svého dětství
k mé nenalíčené radosti
vyhrálo o větší prsa slovo bůček
též jsme ve tmě čekávali na sýr
uzený v punčoše aby nevytekl
bylo krásné dětství a táta
přijížděl na kole z budče
od prorostlého jirky janíčka
ach ty něžné teplé bůčky
Druhá adventní neděle
na zmrzlých kalužích
jihlavského náměstí
tančí holubi
ti hodní zobají
koledu v korytech
mezi kočičími hlavami
a cestičky na heulosu
nazdobila tvořivá mládež
šlehačkovým sprejem
ty zkosené čtyřhrany
připomínaly heliporty
s vertikálou uvnitř
a tak jsem s kočárem
přistával a dokončoval
křížky horizontálou
Vodní ráj Jihlava
včera se ve sprše
mydlil nepříjemnej týpek
z obličeje mu čouhala
nenávist k imigrantům
snadno bych si ho spletl
se syřanem či palestincem
zničehonic zhasli
a ze tmy zasvitla
jeho bílá prdel
Biebliana
kdo vedl tvou ruku když chtěla psát
konstantine bieble?
snad táž jež učívá miminka sát
či která vyryla slova bible?
kdesi v nebi spící peřinku objímá povijan
třeba tam zrovna píšeš o rusovlásce
co vlasy má z lián
a zas a znovu obnažuje prso v lásce
Žalář svědomí
/lcvv 2017/ptal se mě tomáš čada
poté co se vypotácel
z vlaku od bodenbachu
spěváčku
proč nezval nenechal
zavřít jakuba demla?
ucvakli jsme čepec mrkve
hryzali a mlčeli v čas
nedělní bohoslužby
teď v jihlavě bych mu řekl
brácho
jestli to není jak s kelímkem
horké kávy která zahřeje
dlaně ale spálí jazyk