Julia Miesenböck: Svoje lásky skrývám

neděle 24. března 2019

Julia Miesenböck (* 1985) pochází z rakouského pohraničí, naučila se česky. Po ukončení univerzity se přestěhovala do Krakova, od roku 2014 žije v Praze. Překládá z češtiny a angličtiny do němčiny, píše německy i česky. Zde publikované básně vznikly v roce 2018. 


















ohlasy



Busch není jen keř, křoví
ale i údaj o množství pro banány
odpovídající čtyřicet až šedesát kilogramů

a dnes večer mi volala
v noci viděla vrchol břízy, kymácel se
ne od deště nebo větru jak si nejdřív myslela
ale protože jsem tam byla nahoře já
ve vrcholu břízy
kolébala jsem se

a přitom doma nemáme břízu
pouze zeď z tújí kolem zahrady





***


jak to vydržíš
říkám si když kousnu do topinky
stejně jako předevčírem
tady
s tebou

teď si to říkám pořád
když kousnu do topinky
jak to vydržíš
říkám si to tady
bez tebou
při snídáni





co teď 


vím ještě že jsme
zahledli červánky na obloze
a říkala jsem jim červy
pak jsem se hned opravila
a držela ještě nějakou dobu tvoji ruku

a celou dobu jsi cítil pálení v nohách v tkáni
pomalu se to zničí
a není to vidět





***


ráno
dát si brambory ze včerejška
to co zbývá
solím ještě jednou

tehdy
jsme spolu naplnili
pepřenkou solí
smáli jsme se tomu

teď
se občas něco lajkujeme
něčím jako
jsem rád že se máš dobře
i bez mě





*** 


když míjím kavárnu
ve které jsme se potkali
podruhé
a poprvé domluvené
touhu obejmout ten dům
a nic víc





*** 


budu mít menší vyúčtování elektřiny
napadá mne
když zhasnu v kuchyni
protože už nebudeš tam celou noc vzhůru
protože nemůžeš spát
a pak usnout při světle

budu mít menší vyúčtování elektřiny
protože já jsem zatím
jen jednou
nebo dvakrát
zapomněla zhasnout

počítám kilometry a kroky
to jsou zase jiné neřesti
jiné závislosti
nespavost k tomu nepatří





zbývá ještě místo pro cizí lidi 


relax – you are just cosmic dust
čtu na zdi u řeky

na cestě zpět
na okraji obrubníku
konec nenajdeš
začátek si vymýšlíš
obíháš obrubník křoví
skupinu běžců
i doma
zbývá ještě místo
pro cizí lidi





v knihovně


prý jsem lidem povědomá z Budějovic
k ničemu mi to není
aby mě oslovoval muž
bych asi taky musela mít
na počítači nálepku s větou
I love Porno 





*** 


hned na začátku
říct si něco osobního
něco o ekologické stopě
například
kolikrát týdně vynášíš odpad
a jestli kompostuješ
a přece
pijeme kávu z papírového kelímku
a kouříme jen občas





***


svoje lásky skrývám 
pod dlažbou v různých městech
a tak se vrátím a mám tam slova jako belanglos nebo für etwas herhalten
ale na pokladně řeknu děkuji
pozdravují mě pusami na levou a pravou stranu tváře
opravdovými, nejen naznačenými
a nalejí mi víno