Tomáš Přidal: My z polární záře zrození

neděle 17. března 2019

Tomáš Přidal (* 1968) je básník, ilustrátor, kytarista kapel Pulsar a Deceased Squirrel on the Phone. Bibliografie: Všechno má barvu mýdla (1996), Škytavka z hlediska literární teorie (1998), Člověk v mé vaně (2000), Úschovna rozhovorů (2003), Kokosová opice (2004), Hlasy v sušence (2007), Pikantní poldové (2011), Pontiak (e-kniha, 2012), Židle se mrtvých nebojí (e-kniha, 2014). Jeho práce byly zveřejněny ve sbornících a antologiích. Básně a kresby publikoval v elektronických časopisech Word For/Word: A Journal of New Writing, 3:AM Magazine, Eratio Poetry Journal, Pider, v komiksovém sborníku Stripburger nebo v literárních magazínech Abwärts, Stadtgelichter a Der Maulkorb. V roce 2018 se zúčastnil autorského čtení v rámci The European Poetry Festival v Londýně. V nakladatelství Druhé město právě vychází jeho básnická sbírka Čalouník.
















***


My z polární záře zrození
lépe hoříme
než zhášíme se
Naše skrytá podhoubí
prorůstají lesem

My z polární záře zrození
hůř tančíme
než vlníme se
Kanál kouřící nad ránem
nás odnáší k řece

My z polární záře zrození
lépe pod hlínou
než na dně
Neobýváme žádné území
budoucí ani dávné





***


Bratr jahody
přihlíží popravě
Jejího Veličenstva

Jakmile nechá
sestru stít
bude trůn jeho

Ostří gilotiny
Červená hlava
spadne do koše

Jahoda je mrtva
Ať žije jahoda





***


Když dva lidé spí dlouho vedle sebe
začne se jim zdát stejný sen

Jak se ale potkat?

Myslíš někdy na mě
tam kde jsi?

Myslím že se už
nesetkáme

Možná v hejnu myšlenek
visících každou noc
ze stropu

Schováváš tramvaj
Kartáčuju pásovce





***


Nikdy se nedostanu
do svého domu
ulice se propadají
nebo zatáčí jinam
Chodník ve tmě
schody do země

Nakonec zůstane
poslední dům
v přízemí bydlí dívka Alma
ve svém domku z hraček
Beránek boží na zahradě
kachní pracku okusuje

Nikdy se nedostanu
do svého domu
takže i mé jméno
je v Knize obsaženo
Pane nevíme kam jdeš
Jak můžeme znát cestu?





***


Kdo by čas od času neměl
nacistického dědečka

Tenhle dělal bachaře
v Mauthausenu
a jiný sloužil v Osvětimi

Zrovna se na to díváme
v televizi

případ chlapce
a jeho dědy

Vnuk říká do kamery:
Byl na mě vždycky hodný
O tom co dělal za války
mi řekl těsně před tím
než z něj začaly
vylétávat ty divné věci
které vypadaly
skoro jako on





***


Špagetoví hippies
protestují
proti vraždění

Bratři
řekne capocuoco
ze stupínku nad demonstrací

Navrhuji tedy
nedělat už nic
alla bolognese

Provolávání slávy
Projektily značky Heinz
v záloze za pódiem





***


Dnes to pěkně připaluje
asi se nechám obrátit
říká paní Nemátecigaretunavemsidíková
No jasně proč by ses měla namáhat zvednout
řekne jí na to paní Dávámpřednosthamletovivrežiikennethabranaghaová

Myslíš tím že jsem líná?
zeptá se jí paní Nemátecigaretunavemsidíková

Tos řekla ty     
odvětí příkře paní Dávámpřednosthamletovivrežiikennethabranaghaová
Pomyslí si:
Tihle lidi si hrají na bůhvíco a pak se nechají obracet jako závitky

Nehádejte se
řekne paní Nechalajsemtylístkyluhovatpůlhodinyvevoděová
máme před sebou poslední den
tak bychom si ho měly užít

Ano poslední den
řekne paní Dávámpřednosthamletovivrežiikennethabranaghaová
a Rozinkrantz s Mandlsternem
se ještě neukázali

Jakmile řekne slovo neukázali
objeví se dva lázeňští zřízenci Rozinkrantz a Mandlstern
Obracejí postupně paní Nemátecigaretunavemsidíkovou 
paní Dávámpřednosthamletovivrežiikennethabranaghaovou
paní Nechalajsemtylístkyluhovatpůlhodinyvevoděovou
jako závitky

Jsou šťastni tím že nejsou příliš šťastni:
na čapce Štěstěny jsou pouhý knoflík





***


Stačí málo:
vypadne připínáček
a roh vesmíru se odchlípne

Pak se poroučí
k zemi i zbytek
za ním trčí
pulzující tunel

Stačí málo
aby se zjistilo
že i my jsme podvod
Ani si nepamatujeme
kdy nás vytiskli

Stačí málo:
koupit si plakát
s pátou dimenzí





***


Velká žena v pokladně
brousí diamanty

Z hory vyrostl lev
z rytířů netopýři

Dávný
tak dávný čalouník

Pískovcové boty
na rohožce lesa





***


Teď – jestli prominete –
všem odpouštím
Všichni tedy
ať odpustí mně

Jediná věc které lituji:
Nikdy jsem nebyl
princeznou
z dynastie Jamato

Nemohl jsem tedy
vstoupit do tvé lázně
tu noc co jsi přijel
na modrém koni

Teď – jestli prominete –
všem odpouštím
Mohu na ně plivat
drobná polena