Milan Kozelka: Duše připomíná jitrnici

neděle 17. července 2016

Na křtu poslední a zároveň posmrtně vydané sbírky Milana Kozelky (3. listopadu 1948 Kyselka – 5. října 2014 Praha) Fastfood (http://jteees.blogspot.cz/), na jaře letošního roku v hospodě Sokol na pražském Smíchově, mluvila jeho kamarádka Pavla Vaculíková o textech, kde se Milan Kozelka zabývá tématem "duše"... Tento básnický text nám poskytla. Domníváme se, že jde o pozoruhodný a zároveň samostatně stojící útvar, který by neměl být ctitelům tohoto jedinečného českého básníka utajen. O jeho "aktuálnosti a  trvanlivosti" ani nemluvě. 


Pavla Vaculíková k tomu napsala: "V jedné ze šesti krabic od banánů, celé pozůstalosti po Milanovi Kozelkovi, byly i tyto texty. Úvahy o duši. Nadoraz, není před nimi kam uhnout. Byly to rukopisy, nebyly datovány a některé byly přeškrtnuty křížem. Proč, o tom nechci spekulovat. Nicméně si myslím, že stojí za zveřejnění. Jen se mi chce dodat, že Milana teprve čekala doba, kdy ležel téměř zcela ochrnut na zádech po nemocnicích."


(Foto: Richard Lutzbauer)







I.


D u š e je po otci syrovým masem
a po matce kyselinou
sírovou. Jejími dvojníky
jsou lučavka královská,
vaginální šlem a slzotvorný
ply. V okamžiku smrti
přechází na pozice
konkurenčního managementu
přesná lokalizace je
protiústavní a
kontraproduktivní.





II.


D u š e prochází mnoha funkčními
obdobími. Její upotřebitelnost
se měří velikostí
pohlavního údu. V církevní
hierarchii je vředem
na dvanácterníku, před použitím
se skladuje ve tmě a chladu.





III.


D u š e je živočišně tělesná, čím je
obéznější, tím víc se blíží ideálu
vyčíslitelné krásy. Kulturistická
průprava činí duši
způsobilou pro velkorysou
spotřebitelskou shaw a
zajišťuje příliv sponzorů.





IV.


D u š e je zdrojem snadno roztíratelného
sádla, ve své medializované jednoduchosti
smazává rozdíl mezi (prdelí a snem).





V.


D u š e českého člověka je gumová
a sulcovitě pružná, podle okolností
mění barvu, před obezitou
ji chrání neprodyšný
tukový obal.
Na otázky neodpovídá,
odpovědi neočekává. Zakonzervována
v těle stejné kategorie
stává se maskotem řitních partií,
demokraticky socializovaným
železničním frackem.





VI.


D u š e připomíná jitrnici.
Rozemleté maso uvězněné
ve střevě, po obou stranách
zašpejlované, nikdy nemění
formu. Při opékání
prská, roztrhne se,
masová břečka se po pánvi
rozlije jako kus kravího
lejna.



. . .

Michal Pivarči: Vietor rozniesol manželský vreskot

neděle 10. července 2016

Michal Pivarči (* 1987) vystudoval dokumentární tvorbu na Akadémii umení v Banské Bystrici. "Venujem sa fotografii, poézii, ľuďom a horám. Mimo voľného času sa živím ako deamaker/copywriter - momentálne v Prahe. Som zahrnutý v zbierke mladých slovenských básnikov Sólo pre 9 hlasov (Mám talent, Ikar 2011). Viac krát som publikoval v časopisoch Dotyky a Host, pravidelne sa zúčastňujem autorských čítaní v SR a CZ." Michal Pivarči vystupoval také jako host ve spřízněném pořadu Mirky Ábelové Nedeľná chvíľka poézie_FM ve Slovenském rozhlase.

















.odtok.


kúpila dom
ktorým pretekal potok
a keď formovala podlahu
keď šklbala linoleum
potok bol tam
ako nepokojná korisť v drevenej pasci
trofej pod šesťdesiatšesť ročným zimným kruhom
bila
a dom natekal hrčami
spolu s ňou

hlucháne chodili logať vodu
priamo do predsiene
/v trhlinách sa dalo nájsť čokoľvek z ich peria/
a suchý manžel čakal
medzi doskami

pristihla sa
ako si odkladá priesvity kože
ktoré sa z nej šúpu
spálili ju
slnko a lonové slnká manželov
a teraz jej neostáva nič iné
ako žmurkanie špúlenie a natlakované kolená
linoleum je teda mapou
rozhodnutí
a dom - sprostý korpus
odtoku





X


I
okamžite
rozpusti dvanásť lyžíc
meravého cukru v mede
a potri ním
včelie krídla
presne to je tá ťažkopádnosť
ktorú sa ti snažím opísať
keď na mňa hovoríš

nechápeš

II
špinavé mestečko
si zaslúži nezabudnuteľnú oblohu!

III
vietor rozniesol
manželský vreskot pod schody
pod poštu

a k príbuzným sa donieslo
len krehké pípnutie





Deepky


Jaroslav Dušek ma už serie
mám ho na facebooku a všetky jeho posty
majú spoločný menovateľ
keby ste sa pýtali
je to spokojnosť
a možno ešte ako čo robiť
a ako čo nerobiť
osobne sa cítim dotknutý
môj život nie je natoľko vyladený
aby som sa smel potknúť
a zhučať do jeho cieľovky
keby ste sa pýtali
volajú sa
Dušekovci

čo ak myslím na sebapoškodzovanie každý hnedý pondelok
čo ak necvičím jógu
a jebem na to čo žeriem
čo ak nenosím nič z praného ľanu
a kupujem len šťavy z koncentrátu
alebo pivo
verím
že keby ma Jaro videl
len by pokrútil svojou košatou hlavou
/nie nepodobnou stromu/
a niečo
zdravé by si pomyslel





hodnoty


včera ti búrka
elektrickou handrou vydrhla balkón
miesto kde máš nadhľad
nekropolu vratného skla
za tú dobu čo si meštiak
je ho dosť
no
vravíš si
dobre

pani čo naposledy sedela oproti tebe v MHD
nezvládla vodičov odpich
doteraz cítiš jej prstene na bradavkách
diskrétny stisk v mieste kde sa zbiehajú
všetky časti tvojich nohavíc
pamätáš na jej hladný rumenec
špicáky s polevou starého rúžu
vravíš si
dobre

v záložke prehliadača
máš svojho úplne prvého terapeuta
čakáš čo si s gaučom pripravili
a vravíš si
dobre

vždy ale vždy keď odchádza z bytu
zakóduje predsieň na svedectvo moderného ženstva
šťavnaté vlasy
ohanbie na kratulinko
cukrík celý od jej jazyka
koženková kabelka
vravíš si
dobre

sú dni v práci
kedy by si natiahol ten kremíkový vzduch
a začal len tak hučať
no vždy ti tesne predtým
niečo dupne na hrtan
vravíš si
je to ešte
dobré

no a blížia sa sviatky
zídu sa všetci
plus brácho
a fňukajúci pes zakázaný do voliéry
spája ich adresa a bolesť
malo by sa to všetko riešiť
no nebude
pretože ONA povedala
že by sme si tým len pokazili atmosféru
pretože jednoducho povedala!
dobre

a potom
každé jedno hnusne časté ráno
lákaš viečka na silony
aby nimi mohlo slnko šklbnúť
odmerať presnú dávku svetla
nastreliť ho mozgu

až vtedy vstaneš

   a ideš kdesi
stvárať hodnoty





odznova


1
v chodníkoch piplú veľké diery

žerú opätky
žerú potknutia
žerú čiary cez ktoré sa nekráča

v tejto krajine
si jednoducho tanečníkom
a pľuješ si na špičky

čo keby sa
predsa len niekto pozeral

2
takže
sa to podarilo
a teraz s celou bytovkou
komunikujeme cez radiátory
hore zvyknú vzlykať
najspodnejší presúvajú prázdne plechovky
na miesta kde ich nemôžeš minúť
upozorňujú na niečo podprahové
a prostrední
ach prostrední
do seba len
vŕtajú

3
roztrhala všetky účtenky
a kričala!

4
vonku sa hromadia sviatočné stromčeky
vidím Jozefa ako jeden skladá z pliec
zo svojho plášťa
je múdro zarastený
presne ako som si ho

oslík zatiaľ čaká
poslušne na parkovisku
vzduchom sa nesie kadidlo
Jozef je bosý
a Jezuliatko sa aj s Máriou

v prenajatej
garáži





X


1
na každom šiestom svitaní
líznem ukazovákom slnko
a vykašlem malú sošku hlienu
to mi duša
posiela trojdimenzionálnu pohľadnicu
jemne ju prikladám na čajový podšálok
v dobrom svetle je možno vidieť
moje veštecké obočie

viem
moja duša sa mi snaží niečo
...

2
Anthony Soprano svojej talianskej terapeutke povedal
že raz zožral peyot s oblúkovou taliankou
hneď pochopil
že matky sú autobusy
ktoré tadeto len pretiahnu svoje
brzdové svetlá
a už nás vykladajú
a už sa porúčajú v splodinách
čo je samozrejme všetko v poriadku
kurviť sa to začne vtedy
keď sa snažíme naskočiť naspäť
do tepla chlpatých stoličiek
ja by som ešte dodal
že niektoré autobusy
ti zalomia kľúčne kosti v dverách
a nakoniec ťa vyložia v naozaj
blbej štvrti





Súprava


bude tomu rok
čo som otvoril dutú igelitku
bola ešte teplá
vybral som z nej vlak
a vagóny
a strojvodcu
a toho čo štiká
a tú čo klepe
a tých čo obracajú
palacinku s farbou spáleniska
rozložil som koľaje
vyzliekol sa
a strčil
do súpravy
smerom k horám

. . .

Tereza Semotamová: Všechno je problém

neděle 3. července 2016

Tereza Semotamová (* 1983) pochází z moravské vesnice Spešov. Vystudovala dramaturgii a scenáristiku na JAMU, německý jazyk a literaturu na FF MU, má taky doktorát. Napsala desítku rozhlasových her, audiodrama „Rozeznění“ o Lidicích, překládá současnou německojazyčnou beletrii a tak dále. V roce 2015 vyšel román její román Počong (Větrné mlýny), který napsala s Jakubem Vítkem. Po návratu z "emigrace" v Německu žije v Praze.

















9. 5.


Půjdu domů
a sundám si podprsenku
Půjdu domů
a piňa colada
Půjdu domů
a lehnu si na postel
Půjdu domů
a –
jenže doma není internet
takže zůstanu tady v kanclu
a budu těkat
protože dnes už ani těkání
neděje se skrze člověčenství
ale skrze virtuální cosi





jú!


Dobrý den
to je travesti šou mačky?
ju?
chtěla bych objednat vystoupení
je to 20. máje
zítra pinknu jestli by to šlo nešlo
ju?
stojí to 5 klacků
na 20 minut
3 nebo 4 songy
Pilarka Vondrbaba Zagorka
ju?
šubydubyrypápapá
dlouhá noc botu na patu
paví píseň bolavá
šlo by to na černo?
fakturky neumím
jú?





listopad


zítra už bude oficiálně listopad
už to opadává
přihlásit se na seznamku by znamenalo přiznat si, že
někoho chci
uklidit by znamenalo přiznat si, že
někoho chci pozvat domů
vyprat konečně prostěradlo by znamenalo přiznat si, že
někoho chci mít v posteli
oholit si nohy by znamenalo přiznat si, že
někoho chci mezi ně pustit
neodepsat ti by znamenalo přiznat si, že
věřím tomu, že vztahy nejsou jen míjení

NOVINKA! přihlásila jsem se na seznamku
proč tam hledám tebe?





Mám nemám


Nemám ráda víkendy
protože je nemám s kým trávit
lidi neodpovídaj na maily
a facebook je plnej fotek z procházek

Miluju víkendy
protože mám klid sama na sebe
lidi mi nepíšou maily
a na facebook láduju fotky z procházky





riziko viselec


nejsme na to zralí
říkám mu
aby nám v kuchyni pánev
ležérně visela na liště z Ikey
vedle otvíráku na konzervy
a naběračky
ještě se na to necítím
riziko je to jako vyjít si
první teplý letní den ve žlutém tričku
hrozí že tě posere pták
nebo začne lejt
zatím na to nemám
říkám mu

neposlouchá asi
a pánev tam visí





pochod všudymo 


kečupem píšu na talíř
DOBROU CHUŤ
smráká se poprchává
sbírám polštářkem prstu
drobky z parapetu
kam je zavál vítr
vítr od sousedů
z buchty kokosem sypané zvané
vodouch

mávám u toho rukou
a zapudím tak nechtěně pavouka
padouch
rád by pochodoval všudymo
pídil se po těch svých mapách
slepých i daných
tenhleten obchodník s deštěm

i já tento artikl mám
ve svém sortimentu
kdo má zájem hlaste se
DOBROU CHUŤ





všechno je problém


když já právě nemám Květo
na co se těšit víš fakt nemám
no tak třeba na léto Věrko
no ale v létě bude horko Květo
všichni budou hekat a smrdět
ale jo aspoň ušetřím za topení
Věrko ale ty potřebuješ něco víc
věř mi něco co tě jako nějak přesahuje
s těmahle řečma na mě nechoď Květo

ticho

já už vím koupím si čokoládu dnes
a v létě budu zavařovat

ticho

ale co pak v zimě se všema těma zavařeninama
dyť já mám cukrovku
Květo
nevim
Věrko





plakat chci o samotě


zavřete ty dveře
já pláču
a plakat chci o samotě
protože jinak to nejsem já

zavřete ty dveře
je slyšet hudba z kuchyně
za tou našou stodoličkou
aby nás Pán Bůh miloval lalala
ale pak následuje písnička o tom
co si k svatbě připravovat

naštěstí jen hloupá world music





kde žiju?


kde žiju
dočasně jako všude
je tu pořádek
výplata chodí na den přesně
silnice jsou hladké a udržované
dálnice jsou prostorné a pohodlné
je tu pořádek
starosta snídá džus a müsli
od devíti přesně mu mozek šrotuje
by řešil půtky maloměstských krys
je tu pořádek
oběd: zdravých rajčat z Holandska je vždy dostatek
každý jakože maká či se spořádaně válí
polo(t)ovary televize náhražka coly
a co víc?

víc nic





- klid -


žvýkačka vycucaná
kvóta vykvokaná
bílá stuha správně zavázaná
napatlej si ty rty leskem
a hned na tebe zíraj
olizovači a cmíralové
ručně šité boty
dobře myté klopoty
umňoukané kočky umí
a vydatný spánek
průvodčí přisvědčil
konečná stanice
- klid -





mrznu čau


Dublin a zima
v domku u moře
uj větrno tuze
výhled na strom
co pořád tančí
do rytmu větru fííí
ten vě-t-rný otrok

grizzlyové tu nežijí
jen ir ir a ir
a sir Bono
který má privilegium
pást své ovce v městských parcích

koupit teplý svetr není problém
mít ho záhy nutností
nutností jsou tu i básně
zahřejí zasytí zahladí
píší je mmj. taxikáři
jednu ruku na volantu
druhou máčí brko
mrznu čau
fííí do kalamáře





***


hvězda
bliká – proč?
ztrácí se – kam?
bílá a temná – moc?
nejistá a nestálá – je/není?
na nebi teď
my





nedělní chvilka biopsie


smutná neděle obídek
hladíš zeď
protože dvojtečka
okamžik kdy člověk pokrčí rameny
všechno ho ale nedělně děsí
hranatě a zároveň líně
to nechává vedle sebe běžet probíhat
snáší to jako ukrutný Putinův režim
sendvič obložený bezmocí a beznadějí
politý oranžovým dresinkem
obídek nastudeno tvoje chvilka biopsie

recyklace
tuhle báseň píšu každou neděli





***


měls být mou síťovou jízdenkou
cestou bez přestupů s vysokým komfortem
umožňující neomezené cestování vlaky 1. vozové třídy
plus možnost bezplatné přepravy jednoho zavazadla
a jednoho kusu psa a hliníkové dózy se štrúdlem
(lze také využít bezplatného vyjetí lanovkou na Ještěd)

jenže tvůj vlak jede jinam než ten můj
všimla jsem si
jízda s tebou přinášela mi dosud zajímavé výhody
a taky často jahody
avšak i nehody

ideální vlakové spojení prý neexistuje
jenže tvoje slevové zákaznické programy
nerespektovaly mé potřeby
(přes všechny sliby a nastavené procesy a využití
speciálních balíčků)

vykolejení výluka
skončila muka
konečná stanice prosíme vystupte





***


po babičce klokočí
vyprávěla kmotra liška
zprávy z čr šoubyz hobby recepty
horoskop prezidenta ropné unie
sálavá topidla
stovky krásných bot skladem
vítejte ve světě snadného žehlení
flek po kuchyňských hodinách
miluje seká šlehá – záruka na 1 noc
váš spolehlivý dodavatel řešení
hledám kamarádku na sexy hrátky
dlouhodobě nezávazně
p.s. rád i vypomohu
- zabití, zbavení šupin, kuchání, porcování




. . .

Jura Dokoupil: Nikam nevedoucí cesta ruským kolem

neděle 26. června 2016

Zakládájící a zatím jediný člen Mimoreal Songs of the Machine (http://mimoreal.made.cz/), Jiří Dokoupil (* 1971), schovávající se zpravidla za pseudonym Ian Mimoreal, je pesimista. "Odkrývajíc svoji vnitřní pravdu v konečném důsledku nenacházím nic," říká. Jeho první částečně zveřejněná sbírka se jmenuje "Proti tvým pravidlým". Žije v Brně. Živí se reklamní grafikou, videem, střihem.























***


Optimismus je mizerné slovo...
vadí mi
a nejen proto
že jsem zasekaný nihilista

Víra je revoluční
odborové hnutí nevěřících
stavící se samotnému bohu
jako penis, který sám nemá

Touha je ztráta cílevědomosti
marnost dlouhé chvíle
nikam nevedoucí
cesta ruským kolem

Láska, vůle k nesobectví
a marný výlet do snu
v pořezaném zápěstí
kapka krve, která tě neopustí

Světlo je zdechlá tma
šířící marný pocit
že vidíš
ale ty nevidíš

Všechno má smysl
děj i happy end
slova jsou
My? Možná





***


Občas hraju na kytaru, klavír nebo na foukačku
hraju hlavou, protože rukama ani hubou mi to nejde
někdo prý hraje srdcem, ale to kecá
duševní poruchy nemají zvuk
jenom syčí
myslím na to, že jsem konečně sám
a že to zní...
že to dělá přesně, co chce moje hlava
Dívat se okolo a nevidět lidi v televizi
politické mudrce
hráče na bezpředmětné cíle
herce
Náš pes na nic hrát neumí a proto si na nic nehraje
když najde hnůj, vyválí se v něm
pak nejkvalitnější hovno sežere
smrdí po sračkách a vůbec mu to nevadí
naopak
musí mít silný žaludek
a já věřím
že má i důvod





***


Pocit bezmoci - neznám
jo, děti jsou zdravé
Pocit úzkosti - znám
po opici... nedá se to vydržet
Pocit nenávisti - neznám
zbytečnosti neřeším
Pocit marnosti - znám
marnostníci jsou jako spermie
musí ven!
Pocit strachu - neznám
nic to nezmění
Pocit bolesti - nevím
možná trochu
Pocit štěstí - nevím
neumím ho rozeznat
Pocit zklamání - znám
umím si ho navodit
Pocit zamilovanosti - znám
je to ono? Chtít vědět s kým si píše a proč?
Pocit každodennosti - znám
smyčka hrající než se sedře a přetrhne
To je pocit smrti - neznám





***


Protestuji
proti plytkosti, pokrytectví a konformismu
Protestuji proti poklonkování a vtíravosti,
falši a povýšenosti
bezcharakternosti,
netoleranci a nenávisti.
Protestuji proti rasismu,
krutosti a zlu
proti sobě samému
smočenému ve všech sračkách života
i v slzách usedavého pláče ženy
částečně nedozrálému červu
který by se kuklil
jen aby vzlétl
nebo snad jen
přečkal příští den...





***


Stojím v předu z ulice a zvonek slabě chrčí
vrata jsou zavřena
neslyším šoupavé kroky tvé babičky
ještě když žila, vyhlížela z okna
jestli někdo nepřijde
pak mi naložila talíř zelné polévky
papej...
klepu na vrata
zprvu potichu
pak hlasitěji
dům je tichý, neodpovídá
neslyšíš bolest mých kloubů
znějících jako když padají kroupy na parapet





***


Snažíš se usmívat
protože se to dobře vyjímá na profilové fotce
to je jen malé pokrytectví
kterého se dopouštíš
jsou větší
lžeš, protože je to snadnější
kradeš, protože to jde
věříš v syna boha
v touze vlastnit jeho relikvii

Jo, jsem negativní jako prase
neusměvavý na své profilové fotce
ale ty jsi jiný
jinak bys tato slova nikdy nečetl





***


Jsi optimistická krásná a originální
narozdíl ode mě
Líbí se mi, když si lakuješ nehty
ne už tak, když mě
Někdy mi připomínáš ementál
jindy pyramidu
bez dveří
Většinou jsi střízlivá
narozdíl ode mě
Nikdy nehulíš trávu
Když ležím na otomanu
ty na otowomanu
v jiné dimenzi
a jiném čase
Někdy se potkáváme
a to pak jiskří
jako když spocený chlap svařuje
Díky tobě už chápu
co je důležité
hledat tě





***


Rodící se vášnivá chvíle
pak zbabělý útěk
pokleslost

Hlava, nehlava
Nic víc než vůle
pravda konstatována

Upřímnost pod nevědomostí
řeč zaplněna slovy
prachy odkloněny

Nechat se za vraty
nemlátit na ně
ne kdykoliv

Hlava nehlava
rvát se za něco
co není tvoje

Zapomenuto
nechtěno
vyříkáno z duše

Zítra se nečíst
nedívat se do zrcadla
jako na obraz Doriana

Už neudržím smích
a tak mě opouští
pomalu...





***


Omamná vůně odhozených květin
z popelnice na hřbitově
lákavá stejně jako ta tvoje

Vítr češe končetiny stromů
strhává listí každodennosti
smeták a na lopatu s ním!

Mohl bych zůstat, ale nevím proč
déšť smyl tu vůni do kanálu
a těžký vlhký vzduch je všude

. . .

Zdenka Obrová: V kamnech zatop

neděle 19. června 2016

Potkat básníka je jedna z možností, jak vyzrát nad časem, nad současností, nad přírodními zákony, nad věčností, nad trendy, nebo nad počasím. Potkat básnířku vše předchozí násobí třemi. Zdenka Obrová píše hojně, její blogy najdete na i-dnes, píše recenze na knihy (www.kritiky.cz), má vlastní blog www.calhoun.cz, překládá beletrii i odborné texty... Ale napsat si vlastní medailon byl pro ni nepřekonatelný problém.


Jak dlouho píšeš básničky?
Začala jsem před deseti lety, a pak si je přečetl pan Pitínský, a pak jich už moc nebylo....


O čem byla první básnička?
To mě určitě někdo zklamal, mám pocit.


Jak se učitel dostane k překládání?
Učení byla prostě taková marnost. Jsem si myslela, že je to možnost, jak něco sdílet a předávat.
Ale nefungovalo to. Asi nějaká chyba v Matrixu. Tak jsem zkusila něco jiného.


Co děláš, když nepíšeš a nepřekládáš?
Pěstuju svého koníčka. Tedy spíš koně. Tedy ho nepěstuju, ale chovám. Je to rošťák, v něčem mi připomíná mou první koňskou lásku a stejně jako on nemá rád, když ho nevnímám a myšlenky se mi zatoulají někam jinam. Zakopne, uskočí nebo se rozcválá, říká mi svým jazykem, já jsem tady, a kde seš ty? Koně jsou v tomto směru takoví zenoví mistři pro to tady a teď. 


Nedávno ses odstěhovala na vesnici. A co?
A nic. Dobrý. Pohoda jazz... Takové ty věci jako zatápění v kamnech, seš intelektuál a neobjednal jsi dost dřeva, to pak v zimě v tričku s krátkým rukávem obcházíš chalupu a hledáš klacíky, stará prkna a staré dřevo. Je pravda, že tím, jak jsme se odstěhovali na vesnici, vzrostl počet mých úrazu. Každý den si něco udělám...


Zdenka Obrová ráda běhá s vlky, je překladatelka, tlumočnice, hobby jezdec ve westernovém sedle, někdy i mimo něj, nadšená zahradnice, čtenářka, básnířka, bio-kuchařka a - jak sama říká - příležitostná hráčka golfu s tím nejhorším handicapem. A toto jsou její básně.


(připravil Dalibor Maňas)











1


Předvánoční smrt nosí různé šaty
Z outletů, z butiků, z kontejnerů s obnošeným šatstvem
Mhouří umělýma čočkama bez akomodace
Zvlhčená slzami zbylého soucitu
S náručí rozevřenou k poslednímu objetí
Odhodlané stopy obtisknuté v prvním sněhovém poprašku
Přesná, připravená, přítomná
Kmotřička s nůší nechtěných dárků…





2


Odevzdat se iluzi
z řetězců cizí DNA
ponořit se do ní
zkoušet plavat
potápět se
skončit na dně
s nosem plným slané vody
ve vlasech chaluhy
v zubech písek
v srdci strach…





3


Nezralá a kyselá
jako mladej burčák
nálada ze zkvašených jablek
stéká po upatlaném stole
kreslí v prachu kaluže
úporné představy
narážejí do židle
jako slepý ratlík
štěkají vysokým hláskem
a já čekám na muže…





4


Zelené puntíky
Nelákají ke komunikaci
nelákají k ničemu
jenom ke smutku
Posílám slova
Splétám věty
A pak toho nechám
Tupě se dívám
Jak všechny svítí
Hypnotizuju ten
Co mlčí nejvíc
Utěšuju sama sebe
Že časem vybledne
zapadne do šedi
Netušená možnost vyvane
Umře na souchotě
Chcípne nedostatkem
Seschne jako zapomenuté jablko
Nebo třeba shnije
Podle toho
Vyhodím ji pak na kompost
Zasypu hlínou a listím
Pohřeb jaksepatří
Žížaly si poradí samy
Co dál
A já taky





5


Smyčka upletená z Godotova čekání
Svírá krční tepnu
Ani k chcípnutí a už vůbec k žití
Kyslíkové reziduum
Oživuje mozkové buňky
Synapse upletené ze zášti a vzteku
Chrastí jako řetězy
Strýčka Belzebuba
Pána Much

Paměťová stopa
Schovaná kdesi za rohem
Odmítá vyhasnout…
Schoulená v amygdale
Směje se a brečí
Asi má strach z nicoty
Stejně jako já.





Nevěřím na lásku za hrob


Nevěřím na lásku za hrob
A ostatní blbosti
Je mi zima
V kamnech zatop
Krájej šunku od kosti

Nevěřím na lásku za hrob
Copak by tam dělala
Je mi zima
V kamnech zatop
A zazpívej tralala

Nevěřím na lásku za hrob
Co s milenci chodí spát
Je mi zima
V kamnech zatop
Zde zdi trčí ostrý drát…





Až Vás někdo přivolá svým sněním…


Až Vás někdo přivolá svým sněním…
Až na hladině rybníka zapomnění roztaje led.
Až se ze zašedlé srsti vytratí zápach střelného prachu.
Vyběhne do polí stádo koní
bez sedel a bez udidel…





Bolest a radost píší básně


Ta první vede o koňskou délku.
Je plodnější…
Barevnější.
Mnohovrstvá.
Jako matka Země
s odstíny hnědi.
Chvála bolesti?
Nikdo ji nechce.
Nevítá.
Sedí na mezi na kraji dědiny,
chvěje se zimou,
přes úzká ramena pléd.
Obejmu ji,
zahřeju…
Vaříme si čaj.
Kolébáme se navzájem.
Mám sestru.

. . .

Vlado Šimek: Informačná vojna sa práve začala

neděle 12. června 2016

Vlado Šimek (* 1982) je výrazný slovenský básník. V roce 2009 vydal sbírku Spam a iné, v roce 2013 na sebe upozornil knihou Modlitba za Felvidék. Loni jste ho mohli potkat jako jednoho z účastníků největšího středoevropského literárního putovního festivalu Měsíc autorského čtení.


Nyní přinášíme blok básní z jeho nového cyklu Informačná vojna.


(Foto: Ruchard Lutzbauer)



















muž


muž zbalí svoj batoh
oblečie si uniformu
dnes možno naposledy pobozká svoju ženu
objíme svoje deti
pohladí psa
privonia ku kvetom
zbohom mesto
zbohom kolotoč
mával som ťa rád
zašepká
so slzami v očiach
odchádza k počítaču
informačná vojna sa práve začala





ofenzíva


"flejm je vojna, na ktorej konci ostávajú dvaja vytrollení"

demokratické liberálne komando
farárikovci s podporou inštitútu ľudských práv
a výsmešných karikatúr cynickej obludy
zahájili v podvečerných hodinách prudkú ofenzívu
na facebookovú stránku slobodného vysielača
slobodnému vysielaču sa však za podpory spojencov
z akčnej skupiny vzdor kysuce a zem a veku
podarilo tento útok v celonočných flejmoch
nielen odraziť, ale aj prejsť do protiútoku statusom tibora eliota rostasa.
na tento výpad odpovedal ján benčík a napísal blog, po ktorom bol označený za žida.

tvrdú bitku napokon rozhodli súkromné správy michala havrana a mariana jaslovského
v ktorých hlavné persóny po kratších či dlhších prestrelkách
napokon svojich oponentov a názorových úchylkárov z vlastných radov zničili
poslaním do piče a označením za kokota





ženy milujú blogerov


nemôžem si ťa vážiť, keď nemáš názor
keď nepíšeš blogy
keď už sa nevyjadruješ ani len
v debatách o palestíne
povedala
rozplakala sa

nemôžem už  ďalej
pozerať ako mrháš svojím potenciálom
odpusť, povedala
a odišla

on so zlomeným srdcom
sedáva v krčme
ona so svojím priateľom
pije kávu
verí, že to je druhý samo marec





z facebookovej skupiny delet.sk


antisemita
peter weissenbacher nesie transparent
"palestínska krv nie je červená, páni?"
antisemita andrej lúčny kráča za ním
na tvári má spiklenecký úsmev
popierača holokaustu
je len otázkou času
kedy stretnú mariána magáta
a začnú plynovať





andrej kiska


je to už rok, čo začala vojna
stovky vytrollených
tisícky zablokovaných
a ďalšie milióny zmazaných
je potrebné týmto ľuďom pomôcť
hovorí andrej kiska
a hlas sa mu mierne chveje
ľudia tlieskajú
pes dunčík pobehuje okolo dieťaťa s rakovinou
a marián čišovský okolo kýbľa ľadovej vody
andrej kiska vezme do jednej ruky elektrickú gitaru
zanôti sestričku z kramárov
druhou rukou elegantne prestriháva pásku
centrum pre obete informačnej vojny je otvorené





biela sila


/z rozhovoru s Dominikom Želinským/

marián magát sa zúčastnil šachového turnaja
v kategórii mladších žiakov
a vyhral
podľa webovej stránky
alternativnacesta.blogspot
išlo o masívne víťazstvo staroslovanskej krvi
a bielej rasy
dôkazom sú výskumy
genealogického krúžku pri akčnej skupine vzdor kysuce
ktoré dokázali
že podľa rodokmeňa boli všetci
minimálne do siedmeho kolena židia
až na jedného róma
a finalistu
ktorý bol viditeľný feťák





rutina


ľuboš lorenz pomaľoval pamätnú tabuľu
a dostal bitku
tentokrát od primátora
vyrazil mu tri zuby
zlomil dve rebrá
odrezal malíček

eugen korda prišiel do desiatich minút
ostatné médiá nedorazili

kým čakali na sanitku
stihol lorenz pripomenúť
že pomaľoval pomník vasila biľaka
spraviť si selfíčko do profilovky
a posťažovať sa, že záujem médií už nie je to, čo býval
že kedysi mu po takýchto útokoch
aj ministerka spravodlivosti volala
eugen korda prikyvoval
na záver reportáže dodal
že je možné, že tento útok súvisel s kauzou cervanová





bbtv


vážení televízni diváci
aj v dnešnom dieli nákupných maniačok
sa vám predstaví módny expert pavol privalinec
aby zhodnotil outfity troch mladých žien
ktoré sa tentoraz budú musieť popasovať
s témou
ako sa obliecť na protiislamskú demonštráciu
príjemné sledovanie
a pekný biely deň





pavol


"Pajšle máš ako debil. 
 Sa ostrihaj.”

pavol nie je ako marian
pretože ešte nepochopil
že pravda sa neskrýva
vo vulgarizmoch
výkrikoch
dokonale krátkych vlasoch
vyžehlených maskáčoch
či vyleštených kanadách
pavol nepochopil
že súmerná postava
nestačí na to, aby presvedčil
národ o svojej pravde
aby zasial semienko pochybnosti
medzi chazarských psov
medzivládky
homoliberálnych propagandistov
pavol nie je ako marian
nehrá šach
nenatáča videá
a nikdy by nenosil
tú demode mikinu s vlkom





obete


tri dni
desiatky reštartovaní
stovky mailov
milióny refreshov
trvalo
kým sme pripustili
že tí proruskí trollovia
facebook
v práci naozaj zablokovali

o dve hodiny
dala tereza výpoveď
martina sa pokúsila o samovraždu
a karol prešiel na vk

inak nikto neurobil nič





priority a solidarita


ok
dobre, pripúšťam
možno je to kus rasistická piča
možno chodí do slobodného vysielača
a stretáva sa s mafiánmi
trochu fetuje
bije ženu
a sem-tam si zasúloží s deťmi
ale na druhej strane
zabíja len výnimočne
a má fakt dobrý ekonomický program





prvý výstrel


ten večer ma zavolal marian
a ja som šiel
a videl
popieračov nato
ako vedno komentujú s kritikmi európskej únie
ako si posielajú protikiskovské básničky
a sharujú karikatúry františka šebeja
videl som hejty na angelu merkel
opovrhnutiahodné zvieratá
čo tvrdia, že slovensko nepatrí na západ

už nebolo cesty späť
zameral som cieľ
a prvýkrát stlačil print screen





poserovia


--------------

keď náglovia
obsadzovali vagóny
šimek písal v teple domova angažované básničky
bez estetickej hodnoty
správal sa ako chuj
a flejmoval

keď náglovia
zachraňovali školy a škôlky pred démonom genderliberalizmu
benčík sa zmohol akurát na 160 print screenov
náckovskej predavačky z tesca
a farárik na udavačský mail jej zamestnávateľovi

keď potom náglovia
v lese po dobre vykonanej práci
zoceľovali svoje svaly
lorenz polial svoju tristú bustu
a povyhrážal sa zablokovaním milióntemu
užívateľovi facebooku
ani jeden z týchto hipsterov
nás nezachráni
keď príde na lámanie chleba
nezachráni nás
jaslovský
nezachráni nás
havran
rehúš
tiež nie
perný možno
inak nik

a tak
jediná naša šanca je učiť sa bojové športy
a radikálna antifa





matky


je noc
deti už spia
večer pri telke
nahradilo
šumenie notebookov
a ťukot klávesníc

boje
na modrom koníkovi
sú v plnom prúde
amerikanofilky sa vysmievajú
rusofilkám
nacistky židovkám
civilistky sa pýtajú na účinky mms
a vyzývajú k zmieru

jedna z matiek neudrží emócie
pošle print screen
na prečo ľuďom hrabe
a vykrikuje čosi neurčité

dieťa sa preberie
začne plakať
nevie prestať
matka sa vyhráža:
"ak neprestaneš revať
 skomolím aj tvoje meno!"





PAH


adam
nemôže spať
a strhávajú ho nočné mory
po tom, čo jeho spolubojovníkov zablokovali
a on ostal sám napospas
primitívnym amerikanofilom
ešte stále sa trasie
keď si spomenie na to ako
nezabralo jeho vysvetlenie
rozdielov medzi chazarom a židom
dôkazy v linkoch
na martinus
vyplakávanie o ad hominem argumentácii

ešte stále má strach
ešte stále počuje tie výkriky

antisemita!
nácek!
fašista!
kokot!
zamestnanec mcdonaldu!

ešte stále má strach
ešte stále sa nespamätal

ešte stále
nebol na facebooku
nepozrel youtube
nenapísal blog





sú stránky
z ktorých sa vyhoní
webové fóra z ktorých sa vychľastá


sú stránky
po ktorých neostane
viac ako matná spomienka a neistota
zo zamlčiavaných právd
stránky, ktoré neodhalia
či nepriznajú skutočnú pravdu
že rakovinu možno liečiť
rajčinovým džúsom
že rusi pitvali mimozemšťanov dávno pred američanmi
že boli na rozdiel od nich vo vesmíre
že starosta veľkého lipníka je len kalmusova obeť
rovnako ako mark chapman

sú stránky
tie mainstreamové
ovládané farmaceutickou lobby
americkou propagandou
dotované kalmusom

a potom tie ostatné
s prístupom k tajným vládnym archívom
a s názorom
ktorý neváhajú kedykoľvek použiť





z tajných vládnych archívov:


bolo 26. 7. 1971
nikto nehral vonku basketbal
pretože v televízii dávali
zápas muhammada aliho s busterom mathisom

a práve vtedy sa v byte jedného černošského chlapca
zjavila postava muža
s výzorom euroúradníka

kto si a ako si sa sem dostal? spýtal sa preľaknuto chlapec
kým otec nabíjal pušku a matka hystericky jačala do hiphopového rytmu

nie je dôležité, kto som ja ale to, kým budeš raz ty, povedal muž
a začal rozprávať, že vie, že má rakovinu
ale že nemusí  mať strach - že keď sľúbi, že bude mlčať, tak neumrie
lebo  je vyvolený
chlapec samozrejme sľúbil
a preto sa mohol  dozvedieť šokujúce fakty
o tom, že rakovina je len obyčajná
huba ktorá sa dá veľmi ľahko
vyliečiť úpravou jedálnička

keď to muž dopovedal
vstal a vtlačil chlapcovi do ruky brokolicu

nezabúdaj, čo si sľúbil
ak nebudeš mlčať, príde farmalobby
a skončíš ako kennedy
povedal predtým ako sa vyparil

čo dodať?
ten chlapec sa volal barack obama
a keďže dodržal sľub
stal sa 44. prezidentom spojených štátov
a nikdy žiaden
proamerický prezident nezomrel na rakovinu





smutná báseň


sú chvíle
keď postmoderná relativizácia
a irónia na tvári bolí

sú chvíle
presne ako tie
keď som si
šiel užiť
do nákupného centra
trochu konzumu
a miesto bezpečia kapitalistických istôt
som pri oddelení ruskej zmrzliny
zbadal postavu
tibora eliota rostasa





...je tu leto


je už teplo
návštevnosť invie
a bookingu stúpa
v stánku pri dome
začali predávať zmrzlinu
na terasách pijú pivo
internetoví revolucionári
riešia, či je pohoda
festival politickej piesne

boris kollár a milan šupa
vyzývajú inteligentný vietor
majú v tom jasno





molari


veríš v humanitu
lásku a nenásilie
veríš vo václava havla
dospelé riešenie problémov
a diskusiu
ale doba sa zmenila
kamarát
už nestačí vyfuckovať
nácka na facebooku
šarlatána rozbiť argumentmi
a komunistu štatistikou

nie, to nestačí

dnes
je čas vyjsť s kožou na trh
dnes
je čas naučiť sa biť

low kick high kick round kick
predná zadná pravý hák ľavý hák

václav havel by nikdy nedovolil
aby mu perný strelil facku!





hodnoty


keby sa lukáš perný pokúsil dať havlovi facku
havel by ju vykryl
z kontry by pernému zlomil nos
a dorazil ho kopom z otočky
keby sa starosta veľkého lipníka snažil zaútočiť na angelu merkel
angela by si ho vďaka skvelému periférnemu videniu všimla
zoskočila by z kontajnera
jednou rukou by ho dala do zveráku
a druhou by ho tĺkla
pokiaľ by neodklepal koniec
keby marián magát napadol andreja kisku nožom
kiska by neváhal a jednoducho by ho rozkopal low kickmi
keby sa ktokoľvek z týchto násilníkov pokúsil napadnúť putina
rozstrieľala by ho ochranka

z toho vyplýva: slovensko patrí na západ!





veteráni literárnej fronty


veteráni literárnej fronty
už po práci
nechodia flejmovať na facebook
básnikom nepripomínajú
že sú kokoti

dnes už len
sedávajú vo svojich obývačkách
občas si otvoria pivo
alebo malinovku
zajedajú tekvicovými semiačkami
a vedia
že keď majú magio
môžu mať v piči litfond a fpu
že v jednom dieli
habovřeskov je viac inteligentného humoru
a menej hystérie jak v celej agdovej tvorbe
že lepšie jak trpieť
na čítačkách
je pozerať nákupné maniačky
radšej si dajú tri diely
farmár hľadá ženu za sebou
jak by mali čítať ďalšie výlevy
čurákov čo nedostali grant

veteráni literárnej fronty
vedia, že sú lepší
že sú nad vecou
pochopili, že kultúra je záležitosťou prachov
a záujmu publika
a preto žiadna kniha
od krištúfka
poviedka od ballu
báseň od habaja
nebude kvalitnejšia
a pre tento národ prospešnejšia
ako ktorýkoľvek diel
moja mama varí lepšie

. . .