Jura Dokoupil: Nikam nevedoucí cesta ruským kolem

neděle 26. června 2016

Zakládájící a zatím jediný člen Mimoreal Songs of the Machine (http://mimoreal.made.cz/), Jiří Dokoupil (* 1971), schovávající se zpravidla za pseudonym Ian Mimoreal, je pesimista. "Odkrývajíc svoji vnitřní pravdu v konečném důsledku nenacházím nic," říká. Jeho první částečně zveřejněná sbírka se jmenuje "Proti tvým pravidlým". Žije v Brně. Živí se reklamní grafikou, videem, střihem.























***


Optimismus je mizerné slovo...
vadí mi
a nejen proto
že jsem zasekaný nihilista

Víra je revoluční
odborové hnutí nevěřících
stavící se samotnému bohu
jako penis, který sám nemá

Touha je ztráta cílevědomosti
marnost dlouhé chvíle
nikam nevedoucí
cesta ruským kolem

Láska, vůle k nesobectví
a marný výlet do snu
v pořezaném zápěstí
kapka krve, která tě neopustí

Světlo je zdechlá tma
šířící marný pocit
že vidíš
ale ty nevidíš

Všechno má smysl
děj i happy end
slova jsou
My? Možná





***


Občas hraju na kytaru, klavír nebo na foukačku
hraju hlavou, protože rukama ani hubou mi to nejde
někdo prý hraje srdcem, ale to kecá
duševní poruchy nemají zvuk
jenom syčí
myslím na to, že jsem konečně sám
a že to zní...
že to dělá přesně, co chce moje hlava
Dívat se okolo a nevidět lidi v televizi
politické mudrce
hráče na bezpředmětné cíle
herce
Náš pes na nic hrát neumí a proto si na nic nehraje
když najde hnůj, vyválí se v něm
pak nejkvalitnější hovno sežere
smrdí po sračkách a vůbec mu to nevadí
naopak
musí mít silný žaludek
a já věřím
že má i důvod





***


Pocit bezmoci - neznám
jo, děti jsou zdravé
Pocit úzkosti - znám
po opici... nedá se to vydržet
Pocit nenávisti - neznám
zbytečnosti neřeším
Pocit marnosti - znám
marnostníci jsou jako spermie
musí ven!
Pocit strachu - neznám
nic to nezmění
Pocit bolesti - nevím
možná trochu
Pocit štěstí - nevím
neumím ho rozeznat
Pocit zklamání - znám
umím si ho navodit
Pocit zamilovanosti - znám
je to ono? Chtít vědět s kým si píše a proč?
Pocit každodennosti - znám
smyčka hrající než se sedře a přetrhne
To je pocit smrti - neznám





***


Protestuji
proti plytkosti, pokrytectví a konformismu
Protestuji proti poklonkování a vtíravosti,
falši a povýšenosti
bezcharakternosti,
netoleranci a nenávisti.
Protestuji proti rasismu,
krutosti a zlu
proti sobě samému
smočenému ve všech sračkách života
i v slzách usedavého pláče ženy
částečně nedozrálému červu
který by se kuklil
jen aby vzlétl
nebo snad jen
přečkal příští den...





***


Stojím v předu z ulice a zvonek slabě chrčí
vrata jsou zavřena
neslyším šoupavé kroky tvé babičky
ještě když žila, vyhlížela z okna
jestli někdo nepřijde
pak mi naložila talíř zelné polévky
papej...
klepu na vrata
zprvu potichu
pak hlasitěji
dům je tichý, neodpovídá
neslyšíš bolest mých kloubů
znějících jako když padají kroupy na parapet





***


Snažíš se usmívat
protože se to dobře vyjímá na profilové fotce
to je jen malé pokrytectví
kterého se dopouštíš
jsou větší
lžeš, protože je to snadnější
kradeš, protože to jde
věříš v syna boha
v touze vlastnit jeho relikvii

Jo, jsem negativní jako prase
neusměvavý na své profilové fotce
ale ty jsi jiný
jinak bys tato slova nikdy nečetl





***


Jsi optimistická krásná a originální
narozdíl ode mě
Líbí se mi, když si lakuješ nehty
ne už tak, když mě
Někdy mi připomínáš ementál
jindy pyramidu
bez dveří
Většinou jsi střízlivá
narozdíl ode mě
Nikdy nehulíš trávu
Když ležím na otomanu
ty na otowomanu
v jiné dimenzi
a jiném čase
Někdy se potkáváme
a to pak jiskří
jako když spocený chlap svařuje
Díky tobě už chápu
co je důležité
hledat tě





***


Rodící se vášnivá chvíle
pak zbabělý útěk
pokleslost

Hlava, nehlava
Nic víc než vůle
pravda konstatována

Upřímnost pod nevědomostí
řeč zaplněna slovy
prachy odkloněny

Nechat se za vraty
nemlátit na ně
ne kdykoliv

Hlava nehlava
rvát se za něco
co není tvoje

Zapomenuto
nechtěno
vyříkáno z duše

Zítra se nečíst
nedívat se do zrcadla
jako na obraz Doriana

Už neudržím smích
a tak mě opouští
pomalu...





***


Omamná vůně odhozených květin
z popelnice na hřbitově
lákavá stejně jako ta tvoje

Vítr češe končetiny stromů
strhává listí každodennosti
smeták a na lopatu s ním!

Mohl bych zůstat, ale nevím proč
déšť smyl tu vůni do kanálu
a těžký vlhký vzduch je všude

. . .

Zdenka Obrová: V kamnech zatop

neděle 19. června 2016

Potkat básníka je jedna z možností, jak vyzrát nad časem, nad současností, nad přírodními zákony, nad věčností, nad trendy, nebo nad počasím. Potkat básnířku vše předchozí násobí třemi. Zdenka Obrová píše hojně, její blogy najdete na i-dnes, píše recenze na knihy (www.kritiky.cz), má vlastní blog www.calhoun.cz, překládá beletrii i odborné texty... Ale napsat si vlastní medailon byl pro ni nepřekonatelný problém.


Jak dlouho píšeš básničky?
Začala jsem před deseti lety, a pak si je přečetl pan Pitínský, a pak jich už moc nebylo....


O čem byla první básnička?
To mě určitě někdo zklamal, mám pocit.


Jak se učitel dostane k překládání?
Učení byla prostě taková marnost. Jsem si myslela, že je to možnost, jak něco sdílet a předávat.
Ale nefungovalo to. Asi nějaká chyba v Matrixu. Tak jsem zkusila něco jiného.


Co děláš, když nepíšeš a nepřekládáš?
Pěstuju svého koníčka. Tedy spíš koně. Tedy ho nepěstuju, ale chovám. Je to rošťák, v něčem mi připomíná mou první koňskou lásku a stejně jako on nemá rád, když ho nevnímám a myšlenky se mi zatoulají někam jinam. Zakopne, uskočí nebo se rozcválá, říká mi svým jazykem, já jsem tady, a kde seš ty? Koně jsou v tomto směru takoví zenoví mistři pro to tady a teď. 


Nedávno ses odstěhovala na vesnici. A co?
A nic. Dobrý. Pohoda jazz... Takové ty věci jako zatápění v kamnech, seš intelektuál a neobjednal jsi dost dřeva, to pak v zimě v tričku s krátkým rukávem obcházíš chalupu a hledáš klacíky, stará prkna a staré dřevo. Je pravda, že tím, jak jsme se odstěhovali na vesnici, vzrostl počet mých úrazu. Každý den si něco udělám...


Zdenka Obrová ráda běhá s vlky, je překladatelka, tlumočnice, hobby jezdec ve westernovém sedle, někdy i mimo něj, nadšená zahradnice, čtenářka, básnířka, bio-kuchařka a - jak sama říká - příležitostná hráčka golfu s tím nejhorším handicapem. A toto jsou její básně.


(připravil Dalibor Maňas)











1


Předvánoční smrt nosí různé šaty
Z outletů, z butiků, z kontejnerů s obnošeným šatstvem
Mhouří umělýma čočkama bez akomodace
Zvlhčená slzami zbylého soucitu
S náručí rozevřenou k poslednímu objetí
Odhodlané stopy obtisknuté v prvním sněhovém poprašku
Přesná, připravená, přítomná
Kmotřička s nůší nechtěných dárků…





2


Odevzdat se iluzi
z řetězců cizí DNA
ponořit se do ní
zkoušet plavat
potápět se
skončit na dně
s nosem plným slané vody
ve vlasech chaluhy
v zubech písek
v srdci strach…





3


Nezralá a kyselá
jako mladej burčák
nálada ze zkvašených jablek
stéká po upatlaném stole
kreslí v prachu kaluže
úporné představy
narážejí do židle
jako slepý ratlík
štěkají vysokým hláskem
a já čekám na muže…





4


Zelené puntíky
Nelákají ke komunikaci
nelákají k ničemu
jenom ke smutku
Posílám slova
Splétám věty
A pak toho nechám
Tupě se dívám
Jak všechny svítí
Hypnotizuju ten
Co mlčí nejvíc
Utěšuju sama sebe
Že časem vybledne
zapadne do šedi
Netušená možnost vyvane
Umře na souchotě
Chcípne nedostatkem
Seschne jako zapomenuté jablko
Nebo třeba shnije
Podle toho
Vyhodím ji pak na kompost
Zasypu hlínou a listím
Pohřeb jaksepatří
Žížaly si poradí samy
Co dál
A já taky





5


Smyčka upletená z Godotova čekání
Svírá krční tepnu
Ani k chcípnutí a už vůbec k žití
Kyslíkové reziduum
Oživuje mozkové buňky
Synapse upletené ze zášti a vzteku
Chrastí jako řetězy
Strýčka Belzebuba
Pána Much

Paměťová stopa
Schovaná kdesi za rohem
Odmítá vyhasnout…
Schoulená v amygdale
Směje se a brečí
Asi má strach z nicoty
Stejně jako já.





Nevěřím na lásku za hrob


Nevěřím na lásku za hrob
A ostatní blbosti
Je mi zima
V kamnech zatop
Krájej šunku od kosti

Nevěřím na lásku za hrob
Copak by tam dělala
Je mi zima
V kamnech zatop
A zazpívej tralala

Nevěřím na lásku za hrob
Co s milenci chodí spát
Je mi zima
V kamnech zatop
Zde zdi trčí ostrý drát…





Až Vás někdo přivolá svým sněním…


Až Vás někdo přivolá svým sněním…
Až na hladině rybníka zapomnění roztaje led.
Až se ze zašedlé srsti vytratí zápach střelného prachu.
Vyběhne do polí stádo koní
bez sedel a bez udidel…





Bolest a radost píší básně


Ta první vede o koňskou délku.
Je plodnější…
Barevnější.
Mnohovrstvá.
Jako matka Země
s odstíny hnědi.
Chvála bolesti?
Nikdo ji nechce.
Nevítá.
Sedí na mezi na kraji dědiny,
chvěje se zimou,
přes úzká ramena pléd.
Obejmu ji,
zahřeju…
Vaříme si čaj.
Kolébáme se navzájem.
Mám sestru.

. . .

Vlado Šimek: Informačná vojna sa práve začala

neděle 12. června 2016

Vlado Šimek (* 1982) je výrazný slovenský básník. V roce 2009 vydal sbírku Spam a iné, v roce 2013 na sebe upozornil knihou Modlitba za Felvidék. Loni jste ho mohli potkat jako jednoho z účastníků největšího středoevropského literárního putovního festivalu Měsíc autorského čtení.


Nyní přinášíme blok básní z jeho nového cyklu Informačná vojna.


(Foto: Ruchard Lutzbauer)



















muž


muž zbalí svoj batoh
oblečie si uniformu
dnes možno naposledy pobozká svoju ženu
objíme svoje deti
pohladí psa
privonia ku kvetom
zbohom mesto
zbohom kolotoč
mával som ťa rád
zašepká
so slzami v očiach
odchádza k počítaču
informačná vojna sa práve začala





ofenzíva


"flejm je vojna, na ktorej konci ostávajú dvaja vytrollení"

demokratické liberálne komando
farárikovci s podporou inštitútu ľudských práv
a výsmešných karikatúr cynickej obludy
zahájili v podvečerných hodinách prudkú ofenzívu
na facebookovú stránku slobodného vysielača
slobodnému vysielaču sa však za podpory spojencov
z akčnej skupiny vzdor kysuce a zem a veku
podarilo tento útok v celonočných flejmoch
nielen odraziť, ale aj prejsť do protiútoku statusom tibora eliota rostasa.
na tento výpad odpovedal ján benčík a napísal blog, po ktorom bol označený za žida.

tvrdú bitku napokon rozhodli súkromné správy michala havrana a mariana jaslovského
v ktorých hlavné persóny po kratších či dlhších prestrelkách
napokon svojich oponentov a názorových úchylkárov z vlastných radov zničili
poslaním do piče a označením za kokota





ženy milujú blogerov


nemôžem si ťa vážiť, keď nemáš názor
keď nepíšeš blogy
keď už sa nevyjadruješ ani len
v debatách o palestíne
povedala
rozplakala sa

nemôžem už  ďalej
pozerať ako mrháš svojím potenciálom
odpusť, povedala
a odišla

on so zlomeným srdcom
sedáva v krčme
ona so svojím priateľom
pije kávu
verí, že to je druhý samo marec





z facebookovej skupiny delet.sk


antisemita
peter weissenbacher nesie transparent
"palestínska krv nie je červená, páni?"
antisemita andrej lúčny kráča za ním
na tvári má spiklenecký úsmev
popierača holokaustu
je len otázkou času
kedy stretnú mariána magáta
a začnú plynovať





andrej kiska


je to už rok, čo začala vojna
stovky vytrollených
tisícky zablokovaných
a ďalšie milióny zmazaných
je potrebné týmto ľuďom pomôcť
hovorí andrej kiska
a hlas sa mu mierne chveje
ľudia tlieskajú
pes dunčík pobehuje okolo dieťaťa s rakovinou
a marián čišovský okolo kýbľa ľadovej vody
andrej kiska vezme do jednej ruky elektrickú gitaru
zanôti sestričku z kramárov
druhou rukou elegantne prestriháva pásku
centrum pre obete informačnej vojny je otvorené





biela sila


/z rozhovoru s Dominikom Želinským/

marián magát sa zúčastnil šachového turnaja
v kategórii mladších žiakov
a vyhral
podľa webovej stránky
alternativnacesta.blogspot
išlo o masívne víťazstvo staroslovanskej krvi
a bielej rasy
dôkazom sú výskumy
genealogického krúžku pri akčnej skupine vzdor kysuce
ktoré dokázali
že podľa rodokmeňa boli všetci
minimálne do siedmeho kolena židia
až na jedného róma
a finalistu
ktorý bol viditeľný feťák





rutina


ľuboš lorenz pomaľoval pamätnú tabuľu
a dostal bitku
tentokrát od primátora
vyrazil mu tri zuby
zlomil dve rebrá
odrezal malíček

eugen korda prišiel do desiatich minút
ostatné médiá nedorazili

kým čakali na sanitku
stihol lorenz pripomenúť
že pomaľoval pomník vasila biľaka
spraviť si selfíčko do profilovky
a posťažovať sa, že záujem médií už nie je to, čo býval
že kedysi mu po takýchto útokoch
aj ministerka spravodlivosti volala
eugen korda prikyvoval
na záver reportáže dodal
že je možné, že tento útok súvisel s kauzou cervanová





bbtv


vážení televízni diváci
aj v dnešnom dieli nákupných maniačok
sa vám predstaví módny expert pavol privalinec
aby zhodnotil outfity troch mladých žien
ktoré sa tentoraz budú musieť popasovať
s témou
ako sa obliecť na protiislamskú demonštráciu
príjemné sledovanie
a pekný biely deň





pavol


"Pajšle máš ako debil. 
 Sa ostrihaj.”

pavol nie je ako marian
pretože ešte nepochopil
že pravda sa neskrýva
vo vulgarizmoch
výkrikoch
dokonale krátkych vlasoch
vyžehlených maskáčoch
či vyleštených kanadách
pavol nepochopil
že súmerná postava
nestačí na to, aby presvedčil
národ o svojej pravde
aby zasial semienko pochybnosti
medzi chazarských psov
medzivládky
homoliberálnych propagandistov
pavol nie je ako marian
nehrá šach
nenatáča videá
a nikdy by nenosil
tú demode mikinu s vlkom





obete


tri dni
desiatky reštartovaní
stovky mailov
milióny refreshov
trvalo
kým sme pripustili
že tí proruskí trollovia
facebook
v práci naozaj zablokovali

o dve hodiny
dala tereza výpoveď
martina sa pokúsila o samovraždu
a karol prešiel na vk

inak nikto neurobil nič





priority a solidarita


ok
dobre, pripúšťam
možno je to kus rasistická piča
možno chodí do slobodného vysielača
a stretáva sa s mafiánmi
trochu fetuje
bije ženu
a sem-tam si zasúloží s deťmi
ale na druhej strane
zabíja len výnimočne
a má fakt dobrý ekonomický program





prvý výstrel


ten večer ma zavolal marian
a ja som šiel
a videl
popieračov nato
ako vedno komentujú s kritikmi európskej únie
ako si posielajú protikiskovské básničky
a sharujú karikatúry františka šebeja
videl som hejty na angelu merkel
opovrhnutiahodné zvieratá
čo tvrdia, že slovensko nepatrí na západ

už nebolo cesty späť
zameral som cieľ
a prvýkrát stlačil print screen





poserovia


--------------

keď náglovia
obsadzovali vagóny
šimek písal v teple domova angažované básničky
bez estetickej hodnoty
správal sa ako chuj
a flejmoval

keď náglovia
zachraňovali školy a škôlky pred démonom genderliberalizmu
benčík sa zmohol akurát na 160 print screenov
náckovskej predavačky z tesca
a farárik na udavačský mail jej zamestnávateľovi

keď potom náglovia
v lese po dobre vykonanej práci
zoceľovali svoje svaly
lorenz polial svoju tristú bustu
a povyhrážal sa zablokovaním milióntemu
užívateľovi facebooku
ani jeden z týchto hipsterov
nás nezachráni
keď príde na lámanie chleba
nezachráni nás
jaslovský
nezachráni nás
havran
rehúš
tiež nie
perný možno
inak nik

a tak
jediná naša šanca je učiť sa bojové športy
a radikálna antifa





matky


je noc
deti už spia
večer pri telke
nahradilo
šumenie notebookov
a ťukot klávesníc

boje
na modrom koníkovi
sú v plnom prúde
amerikanofilky sa vysmievajú
rusofilkám
nacistky židovkám
civilistky sa pýtajú na účinky mms
a vyzývajú k zmieru

jedna z matiek neudrží emócie
pošle print screen
na prečo ľuďom hrabe
a vykrikuje čosi neurčité

dieťa sa preberie
začne plakať
nevie prestať
matka sa vyhráža:
"ak neprestaneš revať
 skomolím aj tvoje meno!"





PAH


adam
nemôže spať
a strhávajú ho nočné mory
po tom, čo jeho spolubojovníkov zablokovali
a on ostal sám napospas
primitívnym amerikanofilom
ešte stále sa trasie
keď si spomenie na to ako
nezabralo jeho vysvetlenie
rozdielov medzi chazarom a židom
dôkazy v linkoch
na martinus
vyplakávanie o ad hominem argumentácii

ešte stále má strach
ešte stále počuje tie výkriky

antisemita!
nácek!
fašista!
kokot!
zamestnanec mcdonaldu!

ešte stále má strach
ešte stále sa nespamätal

ešte stále
nebol na facebooku
nepozrel youtube
nenapísal blog





sú stránky
z ktorých sa vyhoní
webové fóra z ktorých sa vychľastá


sú stránky
po ktorých neostane
viac ako matná spomienka a neistota
zo zamlčiavaných právd
stránky, ktoré neodhalia
či nepriznajú skutočnú pravdu
že rakovinu možno liečiť
rajčinovým džúsom
že rusi pitvali mimozemšťanov dávno pred američanmi
že boli na rozdiel od nich vo vesmíre
že starosta veľkého lipníka je len kalmusova obeť
rovnako ako mark chapman

sú stránky
tie mainstreamové
ovládané farmaceutickou lobby
americkou propagandou
dotované kalmusom

a potom tie ostatné
s prístupom k tajným vládnym archívom
a s názorom
ktorý neváhajú kedykoľvek použiť





z tajných vládnych archívov:


bolo 26. 7. 1971
nikto nehral vonku basketbal
pretože v televízii dávali
zápas muhammada aliho s busterom mathisom

a práve vtedy sa v byte jedného černošského chlapca
zjavila postava muža
s výzorom euroúradníka

kto si a ako si sa sem dostal? spýtal sa preľaknuto chlapec
kým otec nabíjal pušku a matka hystericky jačala do hiphopového rytmu

nie je dôležité, kto som ja ale to, kým budeš raz ty, povedal muž
a začal rozprávať, že vie, že má rakovinu
ale že nemusí  mať strach - že keď sľúbi, že bude mlčať, tak neumrie
lebo  je vyvolený
chlapec samozrejme sľúbil
a preto sa mohol  dozvedieť šokujúce fakty
o tom, že rakovina je len obyčajná
huba ktorá sa dá veľmi ľahko
vyliečiť úpravou jedálnička

keď to muž dopovedal
vstal a vtlačil chlapcovi do ruky brokolicu

nezabúdaj, čo si sľúbil
ak nebudeš mlčať, príde farmalobby
a skončíš ako kennedy
povedal predtým ako sa vyparil

čo dodať?
ten chlapec sa volal barack obama
a keďže dodržal sľub
stal sa 44. prezidentom spojených štátov
a nikdy žiaden
proamerický prezident nezomrel na rakovinu





smutná báseň


sú chvíle
keď postmoderná relativizácia
a irónia na tvári bolí

sú chvíle
presne ako tie
keď som si
šiel užiť
do nákupného centra
trochu konzumu
a miesto bezpečia kapitalistických istôt
som pri oddelení ruskej zmrzliny
zbadal postavu
tibora eliota rostasa





...je tu leto


je už teplo
návštevnosť invie
a bookingu stúpa
v stánku pri dome
začali predávať zmrzlinu
na terasách pijú pivo
internetoví revolucionári
riešia, či je pohoda
festival politickej piesne

boris kollár a milan šupa
vyzývajú inteligentný vietor
majú v tom jasno





molari


veríš v humanitu
lásku a nenásilie
veríš vo václava havla
dospelé riešenie problémov
a diskusiu
ale doba sa zmenila
kamarát
už nestačí vyfuckovať
nácka na facebooku
šarlatána rozbiť argumentmi
a komunistu štatistikou

nie, to nestačí

dnes
je čas vyjsť s kožou na trh
dnes
je čas naučiť sa biť

low kick high kick round kick
predná zadná pravý hák ľavý hák

václav havel by nikdy nedovolil
aby mu perný strelil facku!





hodnoty


keby sa lukáš perný pokúsil dať havlovi facku
havel by ju vykryl
z kontry by pernému zlomil nos
a dorazil ho kopom z otočky
keby sa starosta veľkého lipníka snažil zaútočiť na angelu merkel
angela by si ho vďaka skvelému periférnemu videniu všimla
zoskočila by z kontajnera
jednou rukou by ho dala do zveráku
a druhou by ho tĺkla
pokiaľ by neodklepal koniec
keby marián magát napadol andreja kisku nožom
kiska by neváhal a jednoducho by ho rozkopal low kickmi
keby sa ktokoľvek z týchto násilníkov pokúsil napadnúť putina
rozstrieľala by ho ochranka

z toho vyplýva: slovensko patrí na západ!





veteráni literárnej fronty


veteráni literárnej fronty
už po práci
nechodia flejmovať na facebook
básnikom nepripomínajú
že sú kokoti

dnes už len
sedávajú vo svojich obývačkách
občas si otvoria pivo
alebo malinovku
zajedajú tekvicovými semiačkami
a vedia
že keď majú magio
môžu mať v piči litfond a fpu
že v jednom dieli
habovřeskov je viac inteligentného humoru
a menej hystérie jak v celej agdovej tvorbe
že lepšie jak trpieť
na čítačkách
je pozerať nákupné maniačky
radšej si dajú tri diely
farmár hľadá ženu za sebou
jak by mali čítať ďalšie výlevy
čurákov čo nedostali grant

veteráni literárnej fronty
vedia, že sú lepší
že sú nad vecou
pochopili, že kultúra je záležitosťou prachov
a záujmu publika
a preto žiadna kniha
od krištúfka
poviedka od ballu
báseň od habaja
nebude kvalitnejšia
a pre tento národ prospešnejšia
ako ktorýkoľvek diel
moja mama varí lepšie

. . .

Mirka Ábelová: Františka s Irenou mlčky sedia v aute a premýšľajú nad penisom R. R.

neděle 5. června 2016

Slovenská básnířka a textařka Mirka Ábelová (* 1985) vydává v těchto dnech v nakladatelství Artforum svoji třetí sbírku nazvanou Básničky pre domáce paničky. Přinášíme vám ukázku deseti textů z této knihy, která bude vypravena do světa v úterý 7. června v Bratislavě (https://www.facebook.com/events/1303084189720050/) a následně ve čtvrtek 9. června se uskuteční i její pražský křest (https://www.facebook.com/events/238613179829729/). Redaktorem knihy je básník Ivan Štrpka.


Básničky pre domáce paničky jsou volnou kompozicí, ve které se čtenář setká s dvaašedesáti jmény žen. Autorka vypráví jejich (a zároveň částečně i autobiografické) příběhy v různých životních situacích typických pro dnešní dobu. Osobní a intimní pocity, konflikty, vztahy, děti, problémy, absurdity či banality. Takto vypadá současná ženská poezie realismu. Knihu lze pořídit zde.


Mirka Ábelová doposud vydala sbírky Striptíz (2011) a Na! (2014). Upozornila na sebe otextováním většiny písní z poslední desky Davida Kollera ČeskosLOVEnsko, která získala mimo jiné jako album roku cenou Anděl 2015. V poslední době také dotočila film La Dolce Morte, kde si zahrála hlavní roli. Vystupuje s elektronickým recitačním kroužkem Vítrholc a každou neděli připravuje a ve 13:00 uvádí pořad Nedeľná chvíľka poézie_FM na Rádiu_FM. Pracuje jako mluvčí Greenpeace Slovensko.


(Foto: Petr Lukšíček)













Domáce paničky


sa menia na druh Majster domáci
Berú do rúk príklepové vŕtačky
V pote tváre budujú
krajšie zajtrajšky v nových kuchyniach
obklady a dlažby
Stierkujú belší svet

Domáce paničky nepočujú zvonenia telefónov
a brýle od Prady menia
za žlté plastové z Hornbachu
Domáce paničky píšu ospravedlňujúce oznamy susedom
a namiesto koksu šňupú prach z Porobetónu

Zatiaľ čo manželia dávajú cigy
s krásnymi kolegyňami
počas obednej pauzy

Domáce paničky
zmenené na kutilov
Píšu po nociach
trasľavými rukami
robotnícke básne





Malvína / pozerám sa na hodinky 


Všetky ženy majú veľké bruchá
Vyzerajú, akoby zjedli ježka
planétu
kritičku L.B. skrútenú do klbka
melón
niektoré tekvicu
iné moje floskuly
nafúknuté pumpou na balóny

Ešte aj tlsté ženy vyzerajú ako tehotné

V kancelárii sa pri mne
za posledné dva mesiace vystriedali
dve ženy
Obe mali...

Všetky ženy majú veľké bruchá
Teraz ich stretávam akosi viac
než inokedy

Všetky ženy majú veľké bruchá
Čoraz viac

Pozerám sa na hodinky
je pol ôsmej

Na prechádzke vonku
vzduch vonia
ako spermie
uschnuté
na mojom plochom
bruchu





Vlasta / spotená z toľkej krásy 


Keď prestrčí manžela
cez hrdlo fľašky
zostane tam zaseknutý na niekoľko týždňov

Zatiaľ perie, kojí, zasúva rektálnu rúrku, ráta peniaze, prezlieka
a samozrejme
prebaľuje

V každom vzťahu predsa
niečo nefunguje

Muž v hrdle zatiaľ trepe nohami
zaseklo sa mu tam brucho

potom ho ťahá von

Spotená z toľkej krásy života
si manžetou na košeli utiera čelo
oči

Dieťa v kolíske
čaká

V každej rodine predsa
niečo nefunguje





Etela / po tupom náraze 


Cestou do Chorvátska
zrazia líšku

-ešte nikdy spolu
žiadnu líšku nezrazili-

Stihne len povedať:
pozor, líška!

Potom ešte povie:
raz to už muselo prísť
A potom ešte:
nezastavuj, prosím ťa

Po tupom náraze
na pumpe kontrola karosérie a zaseknutých plastov

Sleduje ho
ako si svieti krvou
do noci
na labku visiacu z ŠPZ

Etela si vraví, aké je fajn
byť ženou
môcť sedieť vo vnútri
neveriť na emancipáciu





Zlatica / dni ako keď 


Keď sú dni ako krajec chleba
do ktorého po tme s chuťou zahryzneš
a potom niekto vstúpi, zasvieti a chlieb sa zmení na pleseň
Keď sú dni ako krvavá vložka
prilepená zvonku dverí
na dámskej toalete

dni ako keď sa nesmieš poškrabkať

Keď sú dni ako biely fľak od dezodorantu
na čiernom tričku
Keď sú dni ako dvoje silonky oblečené pod elasťákmi
Dni ako pokrkvaná ponožka v topánkach
zašnurovaných až pod kolená

dni ako spadnuté ramienko od podprsenky
pod štyrmi vrstvami zvrškov vrátane roláku

spomeniem si na svojho deda

Myseľ zmútiť fľašou borovičky
zapiť zopár dvanástimi pivami

Byť ako dedo
piť ako on





Františka / pekný penis 


R.R. má pekný penis
hovorí jej v aute Irena

Františka si uvedomí
že krásu penisov
podobne ako krásu cudzích básní
nevedela nikdy oceniť

Prikývne

Františka s Irenou potom mlčky sedia v aute
každá sama v sebe
premýšľajú nad penisom R.R.





Matilda / *už*


Keď som bola malá

hrávali sme sa s kamoškou

na menštruáciu

Ukradli sme mamám vložky

a prechádzali sa v nich po sídlisku

Chodili sme naširoko

a dúfali

že si niekto konečne všimne

že aj my sme *už*






Jaroslava / všetkým 


Vytiahne mrkvu z chladničky
skontroluje, či náhodou nemá oči

Vytiahne škrabku
umyje mrkvu

Škrabkou láska mrkvu
zbavuje ju oblečenia

potom sa zbaví oblečenia
pod zásterou na varenie

Zasunie
do seba
umytú
ošúpanú mrkvu

Pohybuje do rytmu
Kadencia moderátora
dopravného servisu

pri poslednej havárii
treba dovariť polievku

Nakrája mrkvu vhodí do hrnca

Na návštevu prišli
manželovi kolegovia, kolegyne, šéf

kolegyne.

Polievka všetkým chutila





Estera / ČO UŽ 


Vo voľnom čase
rada radí ženám na Internete:

Babulka, ja to viem presne
pri treťom, čo teraz čakáme
som si všetko presne písala

Mrchu som dostala 27.3.
a koniec mrchy bol 2.4.
Sexík sme mali 11.4.
a to bolo jedinýkrát, čo to do mňa pustil

Na víkend som išla preč a tam som zistila
že som tehuľka
To bol jediný deň, kedy som na 100 percent otehotnela

Pri druhom som otehotnela
tri dni pred mrchou
a pri prvom
presne v deň ovulky

Všetci hovorili, že tretie bude babulka
lebo
sme mali sexík pred ovulkou
a aj čínsky kalendár mi vypočítal, že budeme mať babulku

No bola som na teste pohlavia
a bude to zase chlapec
ČO UŽ





Žofia / na nezaplatenie 


Zbadá na trhu nový časopis s podtitulom
„o tom, ako byť dobrou manželkou, milenkou, matkou“

Spomenie si na svojho muža

koľko ich už za tie roky zažili
sestru na neurológii, študentku filozofie, barmanku v pajzli, kam chodia na posledné pivo,

študentku politológie, známu moderátorku, jej najlepšiu kamarátku, jednu nezamestnanú, letušku,

predavačku v obchode s domácimi potrebami, kurátorku, ženu neznámeho politika, firemnú právničku,

dizajnérku, susedu obchodnú zástupkyňu, neúspešnú modelku, ktorá ale mala dlhé nohy

Milenky sú pre manželky čosi ako novodobé domáce zvieratká
Keď ich nemáš
svet sa obmedzí na výchovu deti, nákupy, televízne noviny či najnovší seriál
pár viet o tom, ako bolo v práci
Zrazu nie je o čom hovoriť
nie je prečo plakať
nie je dôvod na kvety

Dobrá milenka je pre manželku na nezaplatenie

Rozhodne sa
že tej súčasnej
predplatí
tento nový časopis




. . .

Sedmikráska: Brno je Praha minus ambice

neděle 29. května 2016

Přinášíme malou antologii textů z básnické soutěže Brněnská sedmikráska složenou z vítězných a finálních textů předchozích sedmi ročníků. A s nimi přinášíme výzvu, že se ještě můžete přihlásit do ročníku letošního. Uzávěrka je 15. června.


Když letos v lednu deník New York Times umístil Brno na 27. příčku z 52 nejzajímavějších míst, která stojí za vidění, ocenil neočekávanou kuchyni, pestrý noční život a architektonické skvosty města. Ocenili to i redaktoři Hosta, neboť téma pro osmý ročník „Brněnské sedmikrásky - nejkrásnější oslavné básně o Brně“ bylo víceméně nalezeno. Mimochodem, došlo tak na jasnozřivá slova Pavla Řehoříka z Větrných mlýnů, který již před lety zlověstně konstatoval: „Chlapi, máme po klidu, ještě další tři kavárny a bude se tu jezdit jak do Paříža!“ Soutěže se každoročně účastní čeští literáti ze všech koutů republiky, ale především veřejnost, pro kterou je inspirativní místo, kde žije. Vítěz získává prémii 10 000 korun, tradiční šalinkartu „na Měsíc“ a další hodnotné ceny z nakladatelství Host. Moderátorem letošního slavnostního večera bude herec Roman Blumaier a jeho sdružení Komediomat. Tematické přednášky se ujme Pavel Šplíchal, spoluautor proslaveného blogu prigl.cz. V porotě zasedne například Martin Hrdina, designér a architekt, výrazný spolutvůrce dnešní tváře Brna, Michal Kašpárek, novinář a komentátor, autor průvodce Poznej Brno, či Lukáš Nečas, šéfkuchař restaurace Simplé, zdejší gastronomický obrozenec. Zlatým hřebem budou samozřejmě živá vystoupení soutěžících. I vy se můžete účastnit slavnostního finále v sobotu 25. června v rámci brněnské Noci literatury na Alžbětinské scéně Divadla Husa na provázku. Chce to jediné: do 15. června 2016 zaslat tematickou báseň na e-mail sedmikraska@hostbrno.cz nebo na adresu Časopis Host, Radlas 5, Brno 602 00. A ono téma? Je zcela jasné: „Brno — 27. nejlepší místo na světě“. "Svět by měl vědět, že Brno není jen o podivných barech, které vůbec neexistují, ale že je i domovem básníků a poezie," říká za organizátory Martin Stöhr z Hostu.


(Na snímku Pavel Tomeš na Brněnské sedmikrásce)








Stanislav Biler a Zuzana Fuksová

Óda na město jako Brno


Hitlerovo náměstí s nátěrem svobody,
hrdá pláž z betonu a bez vody,
běsnící davy už nehledají nepřátele Gójů
samy pečou macesy, a místo krve používají sóju

zlatá loď a v ní visí drak, který je vlastně krokodýl
město, které pochopíš,
aniž bys z toho cokoli odvodil

po kolejích kráčí stále stejných pět lidí,
když luskneš v Lužánkách prsty,
tvá máma v Líšni to vidí.
Brno je Praha minus ambice.
Brno, Amundsenova výbava, bez polární čepice.
Brno je oddat se mimice v kraji,
kde nosí se burky.
Brno je pít sousedovy čůrky.

podzim v Brně je krásnější než v máji láska,
v kaluži bláta leskne se herna Sazka,
nádraží v centru vábící močí,
pod kola vlaku tak snadno se skočí,
odsuňte Brno, alespoň do Vyškova,
nebo ho postavte o dva metry dál, a úplně znova,

Líšeň hrozí světu jako vozová hradba,
dělníkům ze Zbrojovky už skončila jejich plavba,
Lidickou lemují nonstopy a šlapky,
ve chvílích volna žonglují — chudobné s kaštany, ty druhé s jabky

Na břehu řeky Svratky roste rozrazil
V Tugendhatce neleží žádný mončičák,
se kterým by ses pomazlil

Brno a brouzdající se homeless v Parnassu,
Klaní se zlatému teleti nebo jen bimbasu?
V jedenáct se u kolíku srocuje hrozen Brňanek,
Magický rituál poskytne banánek.
Konečně vypadnou skleněné kuličky

To ceněno víc než lůno Bohorodičky

Mahen, Janáček, Dalík, Donutil, Czáková,
Brno, buchta okoralá, ale stále ještě maková.
Brno, milý, ale usoplený kmet
Brno, kde nenapsal by ani Hynku Mácha
Brno, hroby na Centrálce, jsme souzeni si závidět





Michal Tříska

Vánoční cukrbliky


Z Monte Bú se saně valí
jak sklinka klóžó po náledí
na nich hombré špejlu pálí
rozkročmo jak paša sedí

„Uhněte mi z cesty, hnidy!
táhnu z Ruska, z Ukrajiny
naložím vám pod stromeček
černej uhel, vytí smeček“

Lidi gómli ňákó čučku
paša hodil v saních ručku
a zakotvil je na Bláhovce
psi hned se pásli jako vovce

Pak zázraky se všade staly
kam jen upřel šedý kaly
(Brňáci s Cajzlama se vobjímali)
a vánoční strom republiky
zamróskal svý cukrbliky





Jan Spěváček

Tropické dětství v Brně

(tropický prales Konstantina Biebla v krajině dětství Jana Skácela)

už aby
na zelný trh doskotačil katrán
do kruhu po manéži
kde děti čichaly lva
kdysi přivezeného z daleké jávy
v podpalubí s čajem ananasy a hedvábnými vlasy

už aby
skleněná louka úlevou vydýchla
zebry povstaly z přechodů pro chodce
až ladně vykročí vstříc žirafím samcům
rozdupou společným ržáním
plechovou nesvobodu nafukovacích gumových kol

už aby
černá pole byla spásána
a kraví hora podojena
už aby
žirafí krky byly ověšeny
uspokojenými zebrami
za svitu lampionů na cejlu

už aby
léto přešlo v podzim a listy zčervenaly únavou
co list to padající báseň - ty nejpokornější
ze všech brněnských kaštanů a lip
sejdou se na lavičce v tyršově sadu
a políbí se

už aby
dospělí zestárli natolik aby se stali dětmi
pak vrátí se na zelný rynek
dočichat lva





Petr Vácha

***


O tom městě pějte rety
kde jsou milí stréci, tety.

O tom městě, kde je živo,
neb má básníky i pivo.

Pročež člověče i srno:
veleb slavně město Brno!





Pavel Tomeš a Adéla Elbel

Noc v Brně od A až do Z


Nemůžu, nechci žít, být už jen za vola
Půjdu na radnici a vpletu se do kola
Všechno je na draka
Nechcu tu být už ani o minutu dýl
ať na mě zhučí v průjezdu krokodýl

Proklínám navždy moment ten
Kdy padla noc na můj den
Kdy abych dal cash flow novou mízu
Přihlásil jsem se do AZ kvízu

Já prohrál svou čest, ostuda jak Brno
Aleš mě zbořil, černých políček plno
Já nedokázal spojit trojúhelníku tři strany
Padla šance vydělat těžký money

Zostuzen, udolán, poražen
Čeká mě už jen - pohrdání mužů a výsměch žen
Život je den a smrt je noc
Jdu po Čáře a nestojím o pomoc
Byla to poslední kapka
Dnes padne mého filmu závěrečná klapka

Hlavně ať už se mi nikdo netlemí
Propadnu se do brněnskýho podzemí
A nepějte na mě písně kramářský
Nikdy mě nenajdou, jako tu babu z Pekařský

Jdu nočním Brnem a hledám místo
Kde si budu moct v klidu uvázat mašličku
Nebo si rozpustit zlatou střelu na lžičku
Zajdu tam, kde sedí celý Pít Brno
A ve chvíli, kdy vyjde Večerka
řeknu: „Nebyl tak špatnej ten Romča Onderka.“

Město bez klidu mi nedává pokoje
Mám ve svém plánu nemalé prostoje
Půl města se válí na Jakubáku
Asi bych je svým harakiri uvedl do rozpaků

Do kapes narvu z orloje kuličky
vstoupím jak Virginie do Svratky
Už není cesty zpátky
V Komárově vyplaví mé nafouklé ostatky

Odložím okenu života, už nechci si čistit auru
skočím si skydiving z nejvyššího toweru
Uzavřu tím tu AZ ostudu
Já tady nikomu pro srandu nebudu

V životním příběhu pár posledních písmenek
V nočním rozjezdu říkám: Revize jízdenek
A náhle má mé hrdlo v moci
Nějakej brněnskej genius
Genius noci

Pomalu umírám a jsem všem za exota
Vždyť noc v Brně je plná života





Petr Petříček

Brněnský okruh


Vše se v kruhu opakuje
Brněnský drak chytá svůj ocas
zběsilá jízda

I slunce dokroužilo k západu
řev motorů pomalu ulehá
v setmělých uličkách starého města

Špilberk drží pod zámkem
těžké noční můry
abychom se probudili
s lehounkými křídly motýla

Budík odstartoval další rozjížďku
řítíme se životem
touhy zabíjíme jejich naplněním
a nebo taky jinak

U zatáčky Františka Šťastného
padá do trávy rosa
a v ní září téměř dětský úsměv
božského Valentina

Pro borce i poražené
nad Brnem vychází slunce
medaile cennější než zlatá





Michaela Bečková

Zlatý drak


Chci vás upozornit,
že jste přijeli
do největšího města v České republice,
takže ne do malého města,
protože Praha je kraj
jen tak pro vaši informaci.

Město Brno má 400 000 obyvatel
a je zde ročně 100 000 vysokoškolských studentů.
V České republice je Praha,
která má statut kraje,
chci zdůraznit,
a má 1 200 000 obyvatel,
město Brno má 400 000 obyvatel
a 100 000 vysokoškolských studentů,
je to půlmiliónové město.

Jestli znáte nějaké větší,
tak mi ho řekněte.
Neexistuje v České republice,
takže je největší.

Co se týče Zlatého draka,
chci vás upozornit,
že drak je s městem Brnem
svázán už od jeho historie,
to znamená – drak a Brno,
to není žádná novinka.

Za třetí, město Brno
bylo vždy městem odvážných umělců,
když někdo chtěl být odvážný,
tak přišel do Brna.
   




Boris Klepal

Brnkni mi do Brna


Brnkni mi do Brna, máme tu senzaci –
na náměstí se skácel mikulášek.
Bizarní novinky chystám se diktovat,
ozřejmím ovzduší divoké doby:
Marečku, vezměte si pero.

Skrz Lužánky se mihla štíhlá zrzka,
brnkni mi do Brna, máme tu senzaci.
Švédové odtáhli, modráčci utichli –
Bystrouško, bojíš se, ztrácí se stezka?
Harašto, kde je stará Líšeň?

V jedenáct hodin až zazvoní poledne
a rozvoní se přepálený olej,
brnkni mi do Brna, máme tu senzaci.
Záhadné zjevení z podzemních pustin
vykoukne z kanálu skrz mříže.

O paní z Pekařské zamumlá z hlubin,
kam bleskem zase zmizí světlem slepé,
jen se tak ujistí, že paměť neztrácí,
brnkni mi do Brna, máme tu senzaci:
co večer zapadlo, včas vyjde.





Hynek Vilém

Pražák v Brně


Na nádraží v Brně
stojí péro na peroně
ptá se: Jsem tu v Brně?
A když zjistí, že tu je,
tak radostně péruje

. . .

Martin Trdla: Jde městem bižuterie, chytá ho hysterie

neděle 22. května 2016

Budete-li v regálech knihkupců a knihoven hledat básnickou sbírku od Martina Trdly (* 1985) bude to snaha marná. Zatím ji nevydal a asi tak nikdy neučiní. I když její název nosí v hlavě již dlouho - „Psáno společně s Martinem Trdlou“. Verše jabloneckého autora, civilním povoláním redaktora liberecké MF DNES, najdete různě poházené po internetu. Publikoval je ale i v Divokém víně nebo dvakrát v Kalmanachu, což je časopis pro autory z Euroregionu Nisa. Třikrát byl hostem pořadu Zelené peří v Českém rozhlase. Do Zeleného peří se po letech vrátil a nedávno se představil v jeho živé verzi v pražské Malostranské besedě. Jeho povídky pod pseudonymem Leopold Jablonecký se pravidelně objevují ve čtvrtletníku Jízda vydávaného libereckým Dopravním podnikem. Je zpěvákem a textařem jablonecké kapely Depressive Code. Na kontě má několik menších literárních cen. Například loni obdržel cenu poroty na soutěži Literární Čáslav, o deset let dříve zvláštní cenu časopisu Host na soutěži Hořovice Václava Hraběte. 












Pokušení


Po Karlu Šebkovi možná pátrá Interpol,
ty jsi však opuštěný jak činely ve státní hymně.
Titulky novin jsou plné strachu a hyperbol,
další pánové s rukou pod bradou to myslí upřímně.

Na obrubníku zemřeš na trému ze života,
ráno si o tebe otře zablácené polobotky.
Opět připomínáš zapšklého pierota,
co lichotky šeptají mu zuřivé hlty vodky.

Tak rád bys okna tramvaje vytloukl sonetem,
po všech těch věčných brlblačích hodil rajčetem
a pak s Hrabalem pateticky odletěl za holuby.

Ale dál budeš marnit den na tajícím kluzišti,
čekat až čas se sukovicí chvatně kolem prosviští,
potom odvrátíš pohled, zavřeš oči a zatneš zuby.





Na chodníku


Páru ráno vykašlala Nisa,
a teď bez skrupulí
k obrubníkům se tulí,
s úsměvem porcelánové kočky lísá.

Vlhký asfalt někde u Tyršáku
perforuje chodec v baloňáku,
jde s ním jeho premisa
a řeřavá vůně po cibuli.

Na střechách hýlům ještě není do tance,
ani jemu, když včera prohrál jak Vlasovci,
z dodávek se soukají pupkatí trhovci,
v oknech televize vyslaly první cákance.

Jde městem bižuterie,
chytá ho hysterie,

až dojde, přečte si nový chór,
že pásku zas přestřihl primátor,

a na kolovrátek navlíkne další nit.





Snídaně


Až ráno zakvičí
jak před řezníkem prase,
tak vyjdu do ulic
vstříc hloupé, lidské rase.

Pak koupím si housky
a půllitr urážek,
i výkal pro štěstí
do drážek mých podrážek.

Až město načůrá
do zmuchlaných podolků,
pod tkání rozžehnu
svou varovnou kontrolku.

A než se rozbliká,
už budu opět zpátky,
na tyhle úzkosti
jsem totiž jaksi krátký.





Zpovědnice v garsonce 

(Čtvrtpovídka)

Všechny postavy a děje níže jsou čistě náhodné.

Neustále ti někde hryzá do zátylku,
protože není schopen pojmout a někam napasovat ty tvý vyšinutý básničky.
Prostřílí tě broky pohledu dlouholetého nájemníka valdické kartouzy,
stačí jen když se moc křiklavě zasměješ u vedlejšího stolu,
v jugeboxu navolíš pro něj něco moc teplýho,
i přesto, že to zpívá Casanova s guinessovým rekordem v počtu oblíznutých ženských sliznic.
K zařazení mezi adepty na ránu na solar
pak poslouží placka na bundě s nápisem I love you Václav Havel,
protože ten přeci může za jeho celej posranej život.
Záminka se prostě najde kdykoliv.

Frustrace je asi to nejpřesnější a jak hrnec na prdel pasující slovo,
slovo, které hýbe těmi masami zneuznaných kovbojů,
co když si koupili první Sierru, konečně zažili pořádnej orgasmus.

A jakmile zrovna za hrst medových keců z časopisu, krabičku Camelek a dvě užmoulaný stovky šaháš

do kalhotek obtloustlý šestnáctce s kozama šestadvacítky po dvou dětech,
on se někde v chřtánu umakartovýho jádra panelákové tři plus jedničky
hystericky rozvádí s manželkou, co mu s ječákem Ládi Křížka po desátý vyčetla, že v roce 1994

neopravil kapající kohoutek od bojleru.

Pak si vzpomeneš – Skácel, Hrabě, Éluard, Cvetajevna
a najednou se krčíš a stydíš roztřesen v rohu dlouho nevyhřáté postele,
že píšeš takový velkosračky a ještě máš tu drzost to někomu číst.

Ale od koho čekat ten správný energický impuls, upřímný dloubanec do žeber?
Od pětkrát trestanýho feťáka Rikiho, který s léty vytrénovanou nonšalancí opakuje naučený postup –

založíme kapelu, brácho, máš dobrý texty. Stop! Já ti tu kytaru vrátím, musel jsem ji zastavit,

promiň a pochop mě, už to nikdy neudělám. Stop! Založíme kapelu brácho, máš dobrý texty...
Perpetum mobile, debile.
A nebo ta přechytralá Léňa, co je těžká alkoholička a vůbec to netuší,
a za týden ti už jarem a vodou ničí dva metry vysoký oltář ze špinavýho nádobí a k tomu popíjí

Francovku utajenou v ananasovým džusu.
Musíš ji vyhodit, protože ti narušila tvoji integritu.

Duše je nestabilní, co?
Takže ti pomůže už jen Jägermaister a pár školometských veršů od J. V. Sládka, který ti polohlasem

s teplým prskáním trochu šišlavě vetkává do ucha hloupá sousedka Markéta, protože si jí to donutil

se  naučit. „Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les...
Jo, máš tak trochu úchylný vrtochy.

Přitom chceš bejt hrozně nasranej, ale dokážeš maximálně střílet ze vzduchovky slov
do lacinejch terčů.
Občas myslíš na to, že kdyby ti diagnostikovali rakovinu a měl bys jen měsíc do smrti,
tak je jasný, že postřílíš pár zkorumpovanejch politiků, úředníků, skinheadů, bafuňářů, Michala

Davida a možná i souseda, co tě neustále prudí tím, že každou sobotu ráno, když chceš spát do

dvanácti, frajersky protáčí motor nadupané motorky. „Haló, sráči, já mám silný dělo za půl

milionu, obdivujte mě!“

Jenže si připadáš jak ohmataný angličák Porsche Carera Turbo po o deset let starším bratranci,

který rozmazlaný dítě zrovna vrhá přes most do nahnědlý řeky a ještě za ním plive.

Jo, to je křiku, co nikdy nahlas neuslyšíš,
jelikož ho mermomocí dusíš v lokalitě plic.

Možná si koupíš televizi,
jo, Bruce Willis se sexy krvavou jizvou v koutku úst
bude říkat umírajícímu kolegovi:
Neboj zas půjdeme na ryby, to bude dobrý brácho,...

Neboj, to bude dobrý, brácho...





Šrámy


Ty šrámy z řečí bez podstat,
kilometry návodů jak se seriózně smát.
Jednou je spálím jak staré noviny,
hroudy vad,
ze spirál stanou se dlouhé roviny

snad.





Mlha


Mlhu prohryzávají světla vlaku,
už je to přes rok
a spoluobčané začínají být nervózní,
chtějí klid na práci.

Vypil si pivo,
podrobil stoly,
byl hysterický,
bez kontroly

a metal slovy.

Jo, budeš věřit, ale až
dostaneš rakovinu.





Cestující


Vždyť je to na hovno,
spěchám na jiné autobusy než ostatní.

Ukončete nádech a výdech,
dveře se zavírají!

Mé mlčení i samomluva
mají příchuť smrti.

Jak opilec spadnu vždy namazaným dolů,
jak opilec, co stále do kolemjdoucích naráží,
leč má sny -
o lásce, cti a kuráži.





Bez názvu


Rozžehnul jsem televizi,
abych zjistil, jak se republice daří.
Vypadá to, že nejsme v krizi,
každý totiž fotí, zpívá nebo vaří.





Neděle


Vzduch byl jako vodka,
až se bohům podlomila kolena,

skrz škvíru v žaluzii zamířil
prstem na špičku věže kostela.

Chodci dole na ulici
nosili místo kulichů
na hlavách máslo,
toužil jejich vizáž vyšperkovat -
do obličejů jim rozplácnout
šlehačkové dorty.

V televizi zrovna pateticky vzpomínali na
herce s velkým Há,
tedy, pardon, na Pana Herce
(toho, jenž mlátil a podváděl manželku,
ale všichni to omlouvaly jeho démony,
měl přece ty hluboké oči!).

Ze všech sil se snažil zorientovat,
nasadit mimikry všednosti.

Na vodovodní baterii nad dřezem
za deštník visel pan Tau s jeho tváří.

Zastřelil ho tím samým prstem,
kterým před chvílí mířil na kostel.

Co víc chcete po nedělních básnících?





Lid


A pak...

soudci v talárech z ležáků
s vzezřením a gesty mazáků,
pověsí tě jak vepře na háku,

ty jeden zasranej chytráku.

. . .