Jan Slíva: Venku umírají lidi, máme málo kávy

neděle 15. července 2018


Přinášíme vám záznam autorského čtení Jana Slívy (* 1996) na festivalu Přešlap 2018, který se konal v červnu ve Svatoslavi na Brněnsku. Jan Slíva studuje historii na filozofické fakultě v Brně a nedávno jeho básně uveřejnil náš web: http://www.nedelnichvilkapoezie.cz/2018/05/jan-sliva-padaji-na-lidi-ze-strech.html

. . .

Filip Klega: Ulice se budou jmenovat po básnících a náměstí podle Bondyho

neděle 8. července 2018

Filip Klega (* 1992) patří k mladým aktivním básníkům, kterých teď po Brně můžete pár potkat, dost často v kavárně Švanda v Alfa pasáži. "Nevystudoval jsem nic, publikoval jsem tak leda sám, dělám v knihkupectví a už mám dokonce i kde bydlet," odpovídá na sérii otázek dotazníkového typu. "Co jsem nepropil, to jsem  popletl a zapomněl," dodává mladík, který poezií nejenom žije, ale taky poezii žije. Sledovat to lze i zde: https://www.instagram.com/rozmarynzlatohlavek/, https://soundcloud.com/postpoezie

















Zde se můžete podívat na autorské čtení Filipa Klegy na festivalu Přešlap 2018 v červnu ve Svatoslavi na Brněnsku.










Andrstán


Založíme hrad který pojmenujem
Bigbít
Plány načrtne Petr Čichoň
ve Švandě
a na stavbě bude otrocky dřít
ranec mániček
celý den
už tři noci
půl roku v kuse
budem lít
Právě proto
bude z hradu
zřícenina hradu Bigbít
když stavbu dokončíme

Na hradě bude
fesťák každý víkend
výčep ve sklepě
Cyril Motýl
zavřený v hladomorně
vedle výčepu
Kastelán Valda
Rozmarýn hajzlbába
a bílá paní Kateřina

Pod hradem bude
obec Bigbítov
Obyvateli budou
hipíci
androši
hipstři
bezďáci
indiáni
a ty máničky co postavili
zříceninu Bigbít
Ulice se jmenují
samozřejmě po básnících
a náměstí podle Bondyho

Na Bonďáku je kašna
kde je autorské čtení
každý večer v 7
a každou neděli ve 12

V Bigbítově je
kostel
kulturák
knihkupko
kino
radnice
hospoda
pivovar
kavárna
letiště
trať
a dramenbejzový domov důchodců

Pět minut za městem
má celý Vítrholc statek
kde maj koně a maringotku

Od statku Vítrholc
se jde kolem rybníka
lesem přes kopec
do vesnice
Ústopiče

Tam je taky hospoda
a kostel z 16. století
a bydlí tam
Bouchací šrouby
Samčo, brat dažďoviek
tam má karavan
Švandovi chatu
a Ženíšek lípu

Tohle všechno
městys
ves
i hrad
se tak liší od okolního světa
že se z toho stalo
autonomní stát
Andrstán

Jednou sme v Andrstánu
na Bigbítu chlastali
a když sme pak šli
do piče
rozhodli sme se že půjdem
na Turka
Vykopem ho z Evropy
a z Istanbulu uděláme Cařihrad
Potom
vrámci permanentní revoluce
osvobodíme Palestinu
a dokončíme boj
za svobodný Kurdistán
a bude klid

Pak už bude celý svět
v undergroundu





***


Nemám kde bydlet
leda v šalině
uniknu na chvíli chladu
Jen v tramvaji
Vysmívají se mi reklamy

Neodhodíš! Nezaložíš! Neznečistíš!

Vše pod jedním heslem
Na ulici = jako doma




***


Ztratil sem oheň
Získal jsem nový
Práci zasvětit týden
Víkend věnovat sportu
Dostal sem žízeň
Našel jsem vodu
Teď už jen kde
  Kde?
  Kde se vysrat...





***


Když mě vyhodili z bytu
nejvíc mi bylo líto
rybí polévky v lednici

Básně jebat





***


Adam byl první pankáč
když vyhnali ho z ráje
A já
z jeho žebra
syn





***


Optimisti se učí anglicky
Pesimisti rusky
A my jedeme do Prahy číst básně
a krást
Jsem skeptik
Ovládám tři evropské řeči
Mám tisíce fanoušků
a šlohnul sem česnek
Kdybych nebyl my
tak bych nás vyfotil





Pobudové


Bigbít punk
čestrfíld pivo
vaťáky
šustky bombry

Vole, čemu se divíš v 6 ráno?

Lehnem si z kopce
Nakloněná rovina
Lůžko a la hotel imperial

Vole, čemu se divíš?
Spíme venku

Punk underground
lahváče vajgly
vatra čundr
pogo

Rozbijem si držky
a tábor
tady vedle sabatu
kde sjížděj se čarodějky

Nediv se a nečum
vole
Než usnem
zařvem ven

Isabel!





Somrák


Nejhorší den roku
hned po silvestru
je Pátek
Kompenzuje to jen
přísun chlastu z ulice
a jídla plné popelnice

Strategicky korzujem
Somrujem
Rozdáváme básně
Je nám hej

Až se nažerem
dem dom
a jen tak z fochu
se tam prohrábneme v odpadu
a vyberem popelníky

Je to dobrý
ještě máme kde
hlavy složit
ovšem
brzy se stěhujem
do většího
Říka se tomu
ven





Indián


Sklon k alkoholismu
Bez práce
Bez přístřeší
Jsem indián





Káťa


Povšimnuvši
Život je krám
Croissant s ušima
Protože umírám
Jdu oslavit svou
jedinečnost





Lucie


Dvě místnosti
hotelem jsou pro osm
Tři hodinky spánku
a toho chlastu
co v sobě měla
když přijela
za svítání taxíkem
na který neměla

Vylitá kunda!

Po snídani
ještě všichni spali
Já chtěl též
Leh sem si na koberec
a ký div!
Mokrej je
Co to?
Jak ti to říct...
Vylila se kunda





. . .

Zakázaní vietnamští básníci Bùi Chát a Lý Đợi: Soudruzi a soudružky, prosím vás, nic už po nás nechtějte!

neděle 1. července 2018

V České republice žije více než 60 000 Vietnamců. Závitky, polévka phở. Oblíbený prodavač ve večerce. A dál? Co vlastně víme o současném Vietnamu? V posledních letech ve Vietnamu přituhuje, téměř dvě stovky aktivistů jsou ve vězení a svobodná novinařina a angažovaná literatura je možná jen v podzemí. My ale žijeme ve svobodné zemi a angažované básně tu vycházet smějí. Dík patří paní Mai Nguyenové, která mě propojila s vietnamistou Ondřejem Slowikem. Ten připravil a přeložil následující blok současné vietnamské poezie.


Bùi Chát (vlevo)


Narozen 1979 poblíž Hočiminova města. Vystudoval bakalářský obor vietnamská literatura a později nedokončil studia právnické fakulty. V roce 2001 stanul v čele hnutí Mở Miệng (Otevři ústa), jež nedlouho po vzniku vydalo stejnojmennou sbírku obsahující básně vietnamských básníků mimo oficiální linii. Z hnutí Mở Miệng posléze vzešlo samizdatové nakladatelství Giấy Vụn (Makulatura), které vydalo a stále vydává poezii členů hnutí Mở Miệng, mimo jiné Bùi Chátovy osobní sbírky Cái lồn bỏ đi& những bài thơ chửi rủa (Kunda odchází a jiné sprosté básně, 2004), Xin lỗi chịu không nổi (Promiňte, už to nevydržím, 2007) a Bài thơ một vần (Básně na jeden rým, 2009). Kromě autorských básní vydává nakladatelství Makulatura též texty zakázané oficiální cenzurou jako např. Orwellovu Zvířecí farmu a 1984 nebo sbírku Havlových esejů.
V roce 2011 převzal Bùi Chát v Buenos Aires cenu Mezinárodní nakladatelské asociace (IPA).
V současnosti žije s manželkou a synem v Hočiminově městě a mimo samizdatové nakladatelství Makulatura vlastní pod svým občanským jménem i malé oficiální nakladatelství.


Lý Đợi


Narozen 1978 v provincii Quảng Nam poblíž historického města Hội An. Vystudoval bakalářský obor literární žurnalistiky. Básnický debut prožil společně s Bùi Chátem v roce 2002 v rámci sbírky Mở Miệng (Otevři ústa). Později vydal samostatné sbírky Bảy biến tấu con nhện (Sedmero pavoučích proměn) v roce 2003, Trường chay thịt chó (Psotariáni, 2005) a Khi kẻ thù ta buồn ngủ (Když je nepřítel ospalý, 2011).
V dubnu 2005 měl společně s Bùi Chátem vystoupit na autorském čtení v hanojském Goethe institutu, které bylo na poslední chvíli hanojskými úřady zakázáno. V roce 2006 byly jeho básně prezentovány na festivalu Pace on Peace v Koreji. O rok později se ještě zúčastnil workshopu dokumentárního filmu v čínském Kunmingu a festivalu Documenta 12 v německém Kasselu. Jeho básně jsou přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, rumunštiny, češtiny a korejštiny.
V roce 2005 získal literární cenu ve Washingtonu DC a o deset let později jeho básnická tvorba vyhrála cenu cenu Gabo za překladovou literaturu.
V současné době žije v Hočiminově městě se ženou a dvěma dětmi, živí se jako editor a copywriter na volné noze.


Oba autoři mají problémy s úřady, kvůli nimž jsou limitováni jak v pracovním tak v soukromém životě. Oba byli několikrát zadrženi policií a krátkodobě uvězněni. Doba věznění však nikdy nepřesáhla několik dní. Bùi Chátovi byl po převzetí ceny IPA odebrán pas, a bylo mu tak znemožněno cestovat do zahraničí.


Připravila: Tereza Semotamová
Překlad: Ondřej Slowik






Báseň na jeden rým

(Bùi Chát)


Barva rudá
jak na chodníku orná půda

všem to přišlo jako nuda
nestarali se, kdo to uklidí a udá

Teď si strachy lámou hlavu, co s tím!? Nechat to ležet a žít jak se tu dá.





Bojovníkům za demokracii

(Bùi Chát)


Neúspěch je
matka matky
vítězství





Cesta k vrcholu

(Bùi Chát)


Soutěska v horách mi může vlézt na hrb,
Cestou k vrcholu jsem vejš než celá soutěska.
Co je mi do hladu a chudoby,
Cestou k vrcholu nemyslím ani na jedno.

Venku prší a mně je to fuk,
Cestou k vrcholu pršíme na nebesích.
Na samotu se můžu vykašlat
Cestou k vrcholu budu osamělejší než ty.
Vyhnanství mě netíží
Cestou k vrcholu naberu hroší kůži
Smutnej nebo veselej
Cestou k vrcholu stejně padnu do pasti
Co na tom, že jsem trhan
Cestou k vrcholu si stejně můžem pošpásovat

Potlesk!





Čert ví, co je komunismus, ale bez pochyby…

(Bùi Chát)


… až skončí komunismus, život se bude snoubit se životem
… až skončí komunismus, začnou bezstarostné dlouhé dny bez odboček na scestí
… až skončí komunismus, vztyčíme své hlavy
… až skončí komunismus, nebudeme se vracet
… až skončí komunismus, někteří budou smutní a bez cíle
… až skončí komunismus, přijde osud
… až skončí komunismus, nikdo vlastně moc neví, co bude
… až skončí komunismus, bude se sčítat, odčítat, dělit a násobit
… až skončí komunismus, už mi nemusíš dokazovat svou lásku
… až skončí komunismus, nakladatelství Giấy Vụn zažije patnáct let slávy
… až skončí komunismus, budeme věřit zítřkům
… až skončí komunismus, všechno se rozjasní
A my budeme konečně lidmi





Červená

(Bùi Chát)


Čekám na křižovatce
Skočila červená
Lidi se hemží
S chladným vánkem v zádech

Po celé generace
Stojíme na červenou
Kupředu jít nejde.
Ani vyletět jako pták
Všude jen křižovatky
Na červenou se nejezdí

Čekáme na křižovatce
Celé generace

Před očima jediná cesta zahalená v rudém prachu





Jinak to nejde

(Bùi Chát)


Bratři
Nás zradili
Posílají nás za katr
Kůži nám barví na rudo
Naše životy obětovali
Svým utopickým snům

Bratři
Nás stále balamutí
Obírají nás o světlo i hlas
Drží nás stálev šachu
Puškami a potravinami

Pod černočernou oblohou
Z jejich temné mysli
Na ně den za dnem
Bez přestávky
Myslíme
A
Modlíme
Se





Žití

(Bùi Chát)


Zvol si bolest. Každej den
Aby ses o ni moh‘ rozdělit se světem
Tenhle národ

Zvol si víru. Každej den
Abys mohl přežít na zemi
Tenhle národ

Zvol si smrt. Každej den
V očích režimu

Abys byl svobodný





Zvyk

(Bùi Chát)


- Soudruzi, nechte nás prosím dozvědět se pravdu!
- Soudruzi, nechte nás prosím v klidu spát s manželkami a manželi!
- Soudruzi, nechte nás prosím dýchat!
- Soudruzi, nechte nám prosím rovnost před zákonem!
- Soudruzi, nechte nás prosím přemýšlet jinak než vy!
- Soudruzi, nechte nás prosím bojovat s korupcí!
- Soudruzi, nechte nám prosím svobodu projevu!
- Soudruzi, nechte nás prosím zakládat pouliční svazy!
- Soudruzi, nechte nás prosím psát takovéhle básně!
- Soudruzi, nechte nás prosím proti vám protestovat a nesnášet vás!
- Soudruzi, nechte nás prosím volně demonstrovat!
- Soudruzi, nechte nás prosím svobodně volit!
- Soudruzi, nechte nás prosím bránit naši zem!
- Soudruzi, nechte nás prosím studovat cizí řeči!
- Soudruzi, nechte nás prosím protestovat proti Číně kvůli ostrovům v Jihočínském moři!
- Soudruzi, nechte nás prosím být lepšími, než jste vy!
- Soudruzi, nechte nás prosím navštěvovat pagody a kostely.
- Soudruzi, nechte nás prosím číst Deklaraci základních lidských práv!
- Soudruzi, nechte nás prosím vlastnit aspoň kousek půdy našich předků!
- Soudruzi, nechte nás prosím zavrhovat vaše praktiky!
- Soudruzi, nechte nás prosím být Vietnamci!
- Soudruzi, nechte nás prosím udržovat tradice!
- Soudruzi, nechte nás prosím milovat kromě vás i naše rodiny a přátele!
- Soudruzi, nechte nás prosím budovat naši zemi!
- Soudruzi, nechte nás prosím zjistit přesnou rozlohu našeho státu včetně moří a ostrovů!
- Soudruzi, nechte nás prosím znát jméno naší země v příštích dvaceti letech!
- Soudruzi, nechte nás prosím nenásledovat vás!
- Soudruzi, nechte nás prosím v klidu žít bez pronásledování!
- Soudruzi, nechte nás prosím nakopat vám zadky!
- Soudruzi, nechte nás prosím milovat svou zem!
- Soudruzi, nechte nás prosím chodit vzpřímeně po dvou!
- Soudruzi, nechte nás prosím vydat tuhle báseň, až bude hotová!
- Soudruzi, nechte nás prosím počkat, až nás přijedete zabásnout!
- Soudruzi, nechte nás prosím odmítat vaše chování!
- Soudruzi, nechte nás prosím přát si, abychom neměli žádná přání!
- Soudruzi, nechte nás prosím honit se za štěstím I za neštěstím!

Soudruzi a soudružky, prosím vás, nic už po nás nechtějte!





Socialistický realismus

(Bùi Chát)


Mějte na paměti, bratři a sestry
Nepřišli jsme na svět, abychom plakali
Abychom jeden druhého soudili
Abychom mlčeli
Abychom se otáčeli zády
My chceme žít
Ukázat svou náturu

Netřeba obracet pozornost
k hrozbám v okolí
co se týče nás
Strach nikdy nebude naším cílem.





Jak se přizpůsobit

(Bùi Chát)


Kráčejíce v sandálech
Ve tvaru rakví

S podmračenou tváří
Zanechali stopy
Po celé zemi

Hlas z hůry tichne
V lidských myslích

Chce to změnu
Než přijde smrt a staneme se

Rakvemi ve tvaru sandálů





Protože jsem holka

(Lý Đợi)



V šestnácti dnech života mě vyděsily výstřely z vojenskýho tábora za vesnicí

V šestnácti týdnech mě začli kojit točeným pivem

V šestnácti měsících mě prvně zneužila ruka ředitele jeslí

V šestnácti letech mě počtvrtý znásilnil učitel občanky

Tohle jsou moje záznamy po sedmnáctce:
– Šestnáctkrát vyloučena ze školy pro nevhodné oblékání
– Šestnáct let pouliční šlapka
– Šestnáctkrát vdaná za cizince, Američany a Evropany do toho nepočítám.
– Šestnáct léčení pohlavních chorob
– Šestnáctkrát ve vězení, pokaždé propuštěna s osvědčením o nápravě

Protože jsem holka ze země, kde kluci jsou hrdinové a holky póvl
Protože jsem holka z místa, kde jsou slova oddělená od významů
Protože jsem holka, co ji moc nezajímaj rituály
Protože jsem holka zrozená uprostřed násilí a střelby
Protože jsem holka pro barvoslepý i vyšinutý
Protože jsem holka, co často tiše brečí…
Protože jsem holka,
jsem matka nás všech
a stejně
většina z vás zasyčí to svý:  ale ale!





Setkání s hrdinkou v masážním salonu

(Lý Đợi)


„Jak se vlastně jmenuješ?“ ptám se.
— A ty na to: „Diễm, Phượng, Thu, Hồng, Nga, Mai, Kiều, Vân... říkej mi, jak se ti líbí.“
„Kolik ti je?“
— „Šestnáct, sedmnáct, devatenáct, dvacet… jsi na mladý nebo radši starší, náš zákazník náš pán.“
 „Odkud jsi?“
— „Z delty Mekongu, samo sebou, ale pro tebe z Hanoje, zlato.“
 „Řekni mi něco o sobě.“
— „Miluju muziku, nesnášim sport, ráda jednám narovinu, bojim se samoty.“
 „Rodinný stav?“
— „Svobodná, veselá, v podnájmu, synovi jsou tři.“
 „Zaměstnání?“
— „Na daňovym přiznání: certifikovaná pracovnice ve zdravotnictví.“
— „Ve skutečnosti: masérka.“
— „Přezdívka: Víla kouřilka.“
 „Zkušenosti?!“
— „Osm let bez platu, jenom na dýžkách.“
 „Pracovní úspěchy?“
— „Denně obsloužim osm kousků: krátký, dlouhý, velký, malý. Některý jsou hned, jiný si dávaj na čas, některý smrděj, jiný voněj, nedělám rozdíly.“
— „Každej měsíc asi 200, to si vynásob vosmi lety a vyjde ti moje kvalifikace.“
 „Čeho se bojíš?“
— „Svatby! Neuměla bych žít jen s jedním ptákem.“
— „Na druhou stranu nechci být stará a sama, tady si ho můžu před svatbou otestovat.“
 „Přešlapy?“
— „Když potkám chlapa, co mu trvá, než se udělá, je vožralej nebo má syfla… a nedá tuzéra.
 „Sny?“
— „Trochu si vydělat a otevřít si kadeřnictví.“
— „Dostat se do Guinessovy knihy kuřby.“
— „Ale hlavně, až můj syn vyroste, aby se mě na nic takhle debilně neptal.“
 „Pár posledních slov?“
— „Tvůj telefon?“
— „Kolik mi dáš dýžko?“
  Děkuju, už to všechno chápu! Ale co vlastně chápu?





Vařený – dušený – syrový

(Lý Đợi)


První chod: vařený
+ vařený vodní špenát po seversku
Žijete-li ve Vietnamu, jezte vše vařené.
Zatím se nenašlo nic, co by Vietnamci neuměli uvařit.

Takže:
Žijete-li ve Vietnamu, jezte vše vařené.
Od vařených motorek, nemovitostí, diplomů, šlechtických titulů...
Od vařené hygieny, bezpečnosti potravin a pojištění...
Přes vařenou inteligenci, estetiku, kulturu a lidskost...
Po vařená lidská práva, svobodu, ideologii a spiritualitu...
Zatím se nenašlo nic, co by Vietnamci neuměli uvařit.

Takže:
Žijete-li ve Vietnamu, jezte vše vařené.

Vaří se den za dnem
Každý o tom mluví
Vaří celé domácnosti
Profesionální vařiči spolu závodí
Já sám se uvařil právě proto, aby mě neuvařili.

Takže:
Žijete-li ve Vietnamu, jezte vše vařené.
Vaření je nejlepší
Vaření je nejlepší
Vaření je nejlepší…

Druhý chod: dušený
+ dušený maniok na sladko po středovietnamsku.
Kéž bych byla chlap
a nemusela si vydělávat pod dekou...
Sai Mi Ho, pouliční umělkyně

Před použitím si pečlivě přečtěte instrukce:

=> Toto umělecké dílo poletuje v nebeské síti, jeho hrubosti je těžké uniknout
=> S ničím se nelze párat, teď jen čekejme na svěží vítr
=> Je docela dobře možné, že nás poženou před soud…
=> Pokud se rozhodnete produkt použít, počínejte si zodpovědně a obezřetně.

1. Dlouhé čekání na boj či na ejakulaci: smrtelná nuda.
2. Zadržovat to celý den, a pak si nakonec upustit páru: happy end.
3. Spermie letí kupředu jako miliony bratrů ve zbrani: davové šílenství.
4. Po prudkém šturmu jim dojde, že pan generál si chtěl pouze ulevit: marná smrt.
5. Leží na zemi: ušlapáni.
6. Stékají po zdi: podlehli zraněním hlavy.
7. Ulpěli na ubrousku: vyschl z nich život.
8. Po důkladném otření je vyhodili jako odpad: smradlavá smrt.
9. Poslední v bitvě, ale první v cíli: spokojená smrt.
10. O krok druhý v cíli: zlostná smrt.
11. Třetí v cíli, co spatří probíhající spojení: žárlivá smrt.
12. Točící se bezcílně v kruzích: mdlobná smrt.
13. Neschopnost dosáhnout cíle z nedostatku sil: smrt vyčerpáním.
14.  Trefa do černého, ale vajíčko nikde: smrt zklamáním.
15. Trefa do černého, vajíčko tam je: spokojená smrt.
16. Trefa do černého a dvě vajíčka: šťastlivá smrt.
17. Dostal jedno vajíčko: pyšná smrt.
18. Dostal dvě vajíčka: honosná smrt.
19. Odmítnut vajíčkem: smrt v hanbě.
20. Z bezpečnostních důvodů je třeba použít ochranu: smrt umačkáním.
21. Ochrana je příliš těsná: smrt udušením.
22. Děravá ochrana: smrt při útěku z vězení.
23. Snaha uprchnout, když se ochrana vyhazuje: smrt utopením.
24. V odrazu ve vodě vidím mloka přesně takového, jako mám já, akorát černého: smrt smíchy.
25. Při všem tom řehnění se něco spolyká: smrt v útrobách.
26. Ve druhém bitevním tažení všechno pokryjí sliny: lepkavá smrt.
27. Pro ty, co přežili, ale jsou celí ulepení: smrt v kyselině.
28. Zodpovědní skončí v mrazáku: chladná smrt.
29. Přežili chlad, ale dlouho si jich nikdo nevšímal: smrt v čekárně.
30. Pan generál celý den uniká zákonu: smrt uondáním
31. Celý systém lže, a tak k sobě není nikdo upřímný: smrt ve lži.
32. Roky zastrašování vyústily v permanentní strach: strach k smrti.

N32 ...počítáme-li od roku 1975                                                                           

                         
nebo déle, počítáme-li od roku 1945
nebo déle, počítáme-li od roku 1802
nebo déle, počítáme-li od roku 938
nebo déle, počítáme-li asi od roku 43
nebo ještě déle, počítáme-li od dob, kdy jsme lezli po stromech...

Pak je třeba odečíst jeden politický monopol, který nechtějí nechat zemřít:
přitom už je notně zkvašený
a kvasný proces zvrátit nelze
zkysne z toho celý život...

Třetí chod: syrový
+ Syrové mungo klíčky po jihovietnamsku
Aby se básnické embryo vyvinulo ve vyspělou poezii, múzou těhotným se doporučuje užívat níže zmíněné látky dvakrát denně. Umělecká výživa tak bude zaručena.

– Ztráta svobody
Poslední dobou se vědecky dokázalo, že těhotní poezií v naší zemi potřebují svobodu jako doplněk duševní stravy, aby se básnickému embryu dobře okysličovala krev a podpořil se tak jeho přirozený vývoj. Většina populace si bohužel myslí, že už požila dostatečné množství svobody, a výsledkem je epidemie básnické chudokrevnosti a nebezpečí předčasného porodu básně. Nedonošená báseň má jen malou naději na prosazení a většinou umírá únavou.
Hlavní příčiny: Strach a netečnost...

– Chudořečnost
Vyjadřovací schopnost hraje zásadní roli při vývoji embryonální poezie. Chudořečnost může taktéž vést k předčasnému porodu básně a zpomalení poporodního vývoje. Hrozí vysoké riziko deformace páteře a posléze i sexuálních disfunkcí. Lékem na chudořečnost je okamžité zvýšení verbálního projevu o třicet procent několikrát denně a to zejména na počátku básnické gravidity. Odborníci však radí pro jistotu navýšit dávky verbálního projevu ještě před početím. Většina populace si však bohužel myslí, že už toho namluvili dost a tak jen mlčky bloumají kolem.
Hlavní příčiny: autocenzura

– Vymývání mozků
Nenahraditelným zdrojem látek pro zdravý vývoj svalů a kostry básně je dostatek nezávislých myšlenek. Pravidelné přemýšlení a zpracovávání informací v těhotenství zabrání pozdějšímu selhání morálky. Dále také přinese úlevu od stresu z nelidského odsuzování ze strany okolního kolektivu. Intelektuální strava musí být servírovaná čerstvá, tedy nezpracovaná cenzurou. Většina populace se však s chutí láduje okoralou a plesnivou duševní stravou, přitom však stále věří v čerstvý svět.
Hlavní příčiny: zbabělost a intelektuální lenost.

- Otupená estetika
Estetika rozvíjí zejména srdeční činnost básnického plodu a tím i schopnost vnímat krásu a kulturnost. Přísun estetična v období poetického očekávání i po něm je klíčový. Estetično tříbí vnímání a podporuje duchovní rozvoj. Z toho důvodu bychom měli konzumovat aspoň dvakrát týdně hutnou četbu a obdivovat olejové malby jak často je to jen možné. Většina populace si bohužel myslí, že Vietnam je země plná poezie s několik tisíc let starou kulturou, což vede k silné estetické podvýživě, až se z toho svírá hrdlo.
Hlavní příčiny: Mylné představy a domněnky

















Bài thơ một vần

(Bùi Chát)


Màu đỏ
Như loài cỏ

Ngỡ là chuyện nhỏ
Nên không ai dọn bỏ

Chúng tôi luôn hốt hoảng nhưng biết làm
thế nào!? Đành bỏ ngỏ...!!!





Cho anh em dân chủ

(Bùi Chát)


Thất bại
Bà ngoại
Thành công





Lên tới đỉnh

(Bùi Chát)


đèo cao thì mặc đèo cao 
trèo lên tới đỉnh ta cao hơn đèo 
đói nghèo thì mặc đói nghèo 
trèo lên tới đỉnh ta nghèo hơn đói 

trời mưa kệ mẹ trời mưa 
trèo lên tới đỉnh ta mưa hơn trời 
chơi vơi kệ mẹ chơi vơi 
trèo lên tới đỉnh ta vơi hơn mày 
lưu đày kệ mẹ lưu đày 
trèo lên tới đỉnh ta mặt dày luân lưu 
vô ưu kệ mẹ vô ưu 
trèo lên tới đỉnh ta mắc mưu thằng trèo 
bèo nhèo kệ mẹ bèo nhèo 
trèo lên tới đỉnh ta đèo mẹ tụi bay vỗ tay!





Cộng sản là cái quái gì cóc cần biết, nhưng chắc chắn...

(Bùi Chát)


…sau cộng sản là sự sống chồng sự sống
…sau cộng sản là ngày dài vô tư không ngã rẽ
…sau cộng sản là ngẩng cao đầu
…sau cộng sản đi không trở lại
…sau cộng sản có người buồn bã không định hướng
…sau cộng sản là định mệnh
…sau cộng sản tạm thời chưa ai rõ
…sau cộng sản là cộng trừ nhân chia nhiều cấp độ
…sau cộng sản là em yêu tôi đâu cần chứng
…sau cộng sản là nhà xuất bản Giấy vụn quang vinh mười lăm năm
…sau cộng sản là niềm tin ơi chào mi
…sau cộng sản ánh sáng cởi mở
 Khi đó chúng ta thoải mái làm người





Đèn đỏ

(Bùi Chát)


Tôi đứng trước một ngã tư
Đèn đỏ ngăn tôi lại
Những dòng người ra đi tất bật
Gió mát sau lưng họ

Chúng tôi, nhiều thế hệ
Bị giữ lại bởi đèn đỏ
Chúng tôi không cất bước được
Chúng tôi không bay lên được
Giao lộ ở khắp nơi
Không ai có thể vượt qua màu đỏ

Chúng tôi đứng trước ngã tư
Nhiều thế hệ

Chỉ một con đường đầy bụi đỏ trước mắt





Không thể khác

(Bùi Chát)


Những người anh em
Đã phản bội chúng tôi
Đã ném chúng tôi vào ngục
Đã nhuộm đỏ màu da chúng tôi
Đã hi sinh mạng sống chúng tôi
Cho những giấc mơ ngột hứng của họ

Những người anh em
Vẫn lừa lọc chúng tôi
Vẫn tước đoạt ánh sáng, giọng nói chúng tôi
Vẫn doạ dẫm chúng tôi
Bằng súng và thực phẩm

Ngoài sức tưởng tượng của họ
Chúng tôi
Dưới bầu trời đen thẳm
Từng ngày từng ngày
Không lúc nào ngơi nghỉ
Việc nghĩ đến họ

Cầu
Nguyện





Phương pháp điều chỉnh

(Bùi Chát)


Bước chân trong những đôi dép
Hình quan tài

Với bộ mặt nham nhở
Chúng để lại dấu vết
Trên khắp quê hương

Các tiếngnóibêntrên nhẹ dần
Trong ý thức của người dân

Chúng nhất thiết cần sự thay đổi
Để chết chóc vượt lên. Tựu thành

Quan tài hình dép





Sống

(Bùi Chát)


Chọn một niềm đau. Mỗi ngày
Để sẻ chia với thế giới
Dân tộc này

Chọn một niềm tin. Mỗi ngày
Để có mặt trên trái đất
Lãnh thổ này

Chọn một cái chết. Mỗi ngày
Trong con mắt chế độ

Để được tự do





Thói

(Bùi Chát)


- Các ông cho chúng tôi được biết sự thật nhé!
- Các ông cho chúng tôi được ngủ với vợ/ chồng chúng tôi nhé!
- Các ông cho chúng tôi được thở nhé!
- Các ông cho chúng tôi được bình đẳng trước pháp luật nhé!
- Các ông cho chúng tôi được suy nghĩ khác với các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được chống tham nhũng nhé!
- Các ông cho chúng tôi được tự do ngôn luận nhé!
- Các ông cho chúng tôi được lập hội vỉa hè nhé!
- Các ông cho chúng tôi được viết bài thơ này nhé!
- Các ông cho chúng tôi được ghét các ông chống đối các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được tự do biểu tình nhé!
- Các ông cho chúng tôi được bầu cử tự do nhé!
- Các ông cho chúng tôi được bảo vệ tổ quốc nhé!
- Các ông cho chúng tôi được học ngoại ngữ nhé!
- Các ông cho chúng tôi được phản đối Trung Quốc chiếm Hoàng Sa – Trường Sa nhé!
- Các ông cho chúng tôi được giỏi hơn các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được đi chùa đi nhà thờ nhé!
- Các ông cho chúng tôi được đọc bản Tuyên ngôn nhân quyền nhé!
- Các ông cho chúng tôi được sở hữu mảnh đất tổ tiên chúng tôi để lại nhé!
- Các ông cho chúng tôi được tố cáo các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được là người Việt Nam nhé!
- Các ông cho chúng tôi được giữ gìn truyền thống nhé!
- Các ông cho chúng tôi được yêu thêm gia đình bạn bè ngoài các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được xây dựng đất nước nhé!
- Các ông cho chúng tôi được biết diện tích mặt đất và biển đảo của chúng tôi nhé!
- Các ông cho chúng tôi được biết tên của đất nước chúng tôi 20 năm nữa nhé!
- Các ông cho chúng tôi được không theo các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được sống riêng tư không bị dòm ngó nhé!
- Các ông cho chúng tôi được đá đít các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được yêu nước nhé!
- Các ông cho chúng tôi được đi bằng đôi chân của chúng tôi nhé!
- Các ông cho chúng tôi được xuất bản bài thơ này sau khi viết xong nhé!
- Các ông cho chúng tôi được chờ các ông đến bắt nhé!
- Các ông cho chúng tôi được từ chối các ông nhé!
- Các ông cho chúng tôi được ước gì chúng tôi chẳng ước điều gì nhé!
- Các ông cho chúng tôi được mưu cầu hạnh phúc và mưu cầu không hạnh phúc nhé!
…………………………...
  Xin các ông/bà
  Các ông/bà đừng xin chúng tôi nữa!





Hiện thực xã hội chủ nghĩa

(Bùi Chát)


Anh chị em hãy nhớ
Chúng ta có mặt nơi đây không phải để khóc
Không phải để cân nhắc
Im lặng
Rồi quay đầu
Chúng ta ở đây để sống
Để thể hiện bổn tánh chúng ta

Đâu nhất thiết phải quan tâm
Nhắc nhở lời đe dọa
Bởi, với chúng ta
Sợ hãi – không bao giờ là mục đích





Vì em là con gái


(Lý Đợi)



Mười sáu ngày tuổi bị giật mình bởi tiếng súng trong doanh trại quân đội gần nhà
…
Mười sáu tuần tuổi bị thay sữa bằng bia hơi
…
Mười sáu tháng tuổi bị hiếp lần 1 bởi tay chủ nhà trẻ muốn chiếm lấy hin
…
Mười sáu tuổi bị hiếp lần 4 bởi thầy giáo dạy công dân
…
Từ mười bảy trở đi, sách kỉ lục ghi thành tích như sau: 
– Mười sáu lần bị từ chối nhập trường học vì ăn mặc hở hang
– Mười sáu lần lấy chồng nước ngoài, trừ châu Âu và Mỹ 
– Mười sáu lần mắc bệnh về đường sinh dục 
– Mười sáu lần vào tù ra trại với giấy chứng nhận phục hồi nhân phẩm 
– …
Vì em là con gái của xứ sở mà anh [thì] hùng, em [thì] hèn
Vì em là con gái của nơi mà chữ và nghĩa tách rời nhau
Vì em là con gái của những điều không thuộc về lễ
Vì em là con gái của tiếng súng và bạo lực
Vì em là con gái của những kẻ mù màu và huyễn hoặc
Vì em là con gái của những tiếng khóc thầm lặng… 
Và vì em là con gái
Và vì em là mẹ của tất cả chúng ta
Vậy mà… 
đa phần vẫn buột miệng: à há!





Nhân đi massage, gặp nữ lưu hào kiệt

(Lý Đơi)


Tôi hỏi em tên gì?
— Em trả lời: Diễm Phượng Thu Hồng Nga Mai Kiều Vân... anh thích tên nào cũng được

Em nhiêu tuổi?
— Mười sáu mười bảy, mười chín đôi mươi... anh thích bao nhiêu em cũng chiều

Quê đâu?
— Đương nhiên miền Tây, dù thực chất em dân Hà Nội

Cá tính?
— Yêu âm nhạc, ghét thể thao, thích thẳng thắn, sợ cô đơn

Tình trạng gia đình?
— Độc thân, vui tính, ở trọ, nhưng có bé trai 3 tuổi

Nghề nghiệp?
— Tên khai thuế: Nhân viên phục hồi sức khoẻ, có cấp thẻ hành nghề
— Tên thường gọi: Chuyên viên massage
— Tên giang hồ: Mỹ nữ thổi kèn

Kinh nghiệm?
— Kỷ lục 8 năm trong nghề và không ăn lương, chỉ nhận tiền boa

Thành tích?
— Mỗi ngày thổi 8 “thằng nhỏ”, dài ngắn, to thon, mau lâu, hôi thơm đều có
— Mỗi tháng trung bình 200, nhân cho 8 năm sẽ rõ đẳng cấp

Nỗi sợ?
— Lấy chồng! Vì không biết sống sao với một “con chim”
— Tuy nhiên, để chống lại cô đơn và tuổi xế chiều, có thể test trước khi lấy

Vấp váp?
— Gặp người quá lâu ra, say rượu, bệnh hoạn... và không cho tiền boa

Ước mơ?
— Kiếm chút tiền kha khá và chuyển nghề uốn tóc
— Nếu thuận tiện, sẽ đăng ký sách kỷ lục về số lần thổi “saxô”
— Đặc biệt, khi lớn lên con trai mình đừng hỏi những câu ngớ ngẩn như vầy

Điều cuối cùng muốn nói?
— Số điện thoại của anh?
— Và bữa nay anh boa em bao nhiêu?

Cảm ơn em, tôi đã rõ!
Mà rõ cái gì nhỉ?





Luộc – Hấp – Sống

(Lý Đơi)


Món 1: Luộc
+ Theo kiểu rau muống luộc của Bắc kỳ
Sống ở Việt Nam ăn món luộc là tốt nhất
Chưa tìm thấy thứ gì mà người Việt không thể luộc…
Vậy nên:
Sống ở Việt Nam ăn món luộc là tốt nhất
Từ luộc xe honda, nhà đất, bằng cấp, chức tước…
Từ luộc vệ sinh, an toàn thực phẩm, bảo hiểm…
Từ luộc trí tuệ, thẩm mĩ, văn hoá, nhân tính…
Từ luộc nhân quyền, tự do, tư tưởng, tâm linh…
Chưa tìm thấy điều gì mà Việt Nam không thể luộc
Vậy nên:
Sống ở Việt Nam ăn món luộc là tốt nhất
Từ luộc cho đến luộc
Người người nghĩ chuyện luộc
Nhà nhà tham gia luộc
Ngành ngành thi đua luộc…
Duy chỉ có lý do tại sao mình bị luộc: là không bị luộc
Vậy nên:
Sống ở Việt Nam luộc là tốt nhất
luộc là tốt nhất
luộc là tốt nhất
luộc là tốt nhất…

Món 2: Hấp
+ Theo kiểu khoai mì hấp của Trung kỳ
Ví đây đổi phận làm trai được
Sự nghiệp chăn mùng đỡ phải lo…
Sướng Thì Bo, nữ sĩ đương đại
Đọc kĩ hướng dẫn trước khi sử dụng:
=> tác phẩm này trôi nổi trong lưới trời, lồng lộng, thưa và khó thoát,
=> tôi lấy về xài đỡ, lúc trái gió trở trời.
=> cho nên, rất có thể bị tranh chấp, kiện tụng…
=> vì thế những ai sử dụng lại, tự chịu trách nhiệm và cẩn trọng.
01. Lâu ngày không được xuất [t]binh, BUỒN chết
02. Nhịn cả ngày, cuối cùng được phóng ra, MỪNG chết
03. Trăm triệu anh em cùng xông lên, CHEN NHAU chết
04. Sau khi ra, phát hiện chủ nhân tự giải quyết, UẤT ỨC chết
05. Bị bắn xuống đất, chết
06. Bị bắn vô tường, đụng BỂ ĐẦU chết
07. Bị giấy vệ sinh chùi, KHÔ chết
08. Sau khi chùi xong, lại bị quăng vô thùng rác, THÚI chết
09. Cuối cùng cũng được chính thức lâm trận, đứa đầu tiên tới đích, ĐẮC Ý chết
10. Đứa thứ hai tới đích, biết đã trễ một bước, TỨC chết
11. Đứa thứ ba tới đích, thấy người ta cặp cặp đôi đôi, GHEN TỊ chết
12. Mải ngắm cảnh, lạc đường chạy lòng vòng, CHÓNG MẶT chết
13. Thể lực kém, trên đường xông pha, MỆT chết
14. Tới được đích, không tìm được trứng, THẤT VỌNG chết
15. Tới được đích, tìm được một trứng, MÃN NGUYỆN chết
16. Tới được đích, tìm được hai trứng, SUNG SƯỚNG chết
17. Được một trứng tiếp nhận, TỰ HÀO chết
18. Được hai trứng tiếp nhận, UY PHONG chết
19. Bị trứng từ chối, NHỤC NHÃ chết
20. Bởi vì sử dụng biện pháp an toàn, nguyên băng vô bao,
anh em một nhà ĐÈ NHAU chết
21. Bao bị cột lại, NGỘP chết
22. Phát hiện bao bị thủng lỗ, VUI MỪNG chết
23. Giành giật để xông ra, ai ngờ bao bị quăng vô nước, CHÌM chết
24. Ở trong nước thấy nòng nọc giống mình quá
nhưng lại đen thui như cục than, CƯỜI chết
25. Trong khi cười miệng há quá to, nuốt vô số anh em, BỂ BỤNG chết
26. Lần thứ hai xuất trận, thấy đứa nào đứa nấy toàn nước miếng, TỞM chết
27. Chưa kịp tởm, bị tắm dịch ACID chết
28. Những anh em có trách nhiệm, bị lạc quyên, bỏ vô tủ đông, LẠNH chết
29. Chống chọi được lạnh,
nhưng vì lâu không được sử dụng, CHỜ chết
30. Chủ nhân suốt ngày bôn ba lách luật, CẠN KIỆT chết
31. Bị toàn thể lừa dối nên bản thân cũng gian dối, DỐI chết
32. Mấy chục năm bị hù doạ nên phập phồng lo sợ, SỢ chết

N 32 … tính từ 1975,
và lâu hơn, nếu tính từ 1945
và lâu hơn, nếu tính từ 1802
và lâu hơn, nếu tính từ 938
và lâu hơn, nếu tính từ khoảng 43
và lâu hơn, nếu tính từ thuở chỉ có mông với muội…

Trừ một “đám” chóp bu độc quyền bị TỪ CHỐI chết,
và chua như giấm
và trộn trong giấm
và sống như giấm…
Tất cả, hiện “ giả vờ sống” và khát khao bất tử như giấm…
Tất cả hiện diện tại xứ Xích Quỷ và đương nhiên ở cả Tây Cống
“Ung hỉ! Ung hỉ!”
[Tuyệt đối không nói: Cung hỷ! Cung hỷ!]

Món 3: Ăn sống
+ Theo kiểu giá sống của Nam kỳ
Để giúp cho bào thai thơ phát triển, người mang thai thơ không phải ăn nhiều gấp 2 lần mà chỉ cần ăn đầy đủ dưỡng chất. Kiểu như:

– Mất tự do
Suốt nhiều năm qua ở nước ta, nhất là càng về sau này, khoa học chứng minh người mang thai thơ cần phải bổ sung nhiều sự tự do hơn nữa, để lượng máu hay ho của mình sôi lên và thai nhi thơ được phát triển tốt.Tuy nhiên, đa số vẫn nghĩ rằng mình đã ăn đủ tự do rồi nên kết quả là tình trạng thiếu máu thơ tăng, nguy cơ sinh non và ảnh hưởng tới cân nặng của thơ trẻ khi sinh ra là rất rõ rệt, thế mới mệt.
Lý do chính: thủ thân và vô cảm…

– Thiếu ngôn luận
Ngôn luận đóng vai trò chủ yếu trong việc phát triển phôi thai thơ. Thiếu ngôn luận cũng có thể dẫn đến nguy cơ sinh non, thơ chậm phát triển và đặc biệt là có những dị tật cột sống, những trục trặc tình dục về sau… Nhu cầu về ngôn luận tăng 30% ngay từ những ngày đầu của thai kỳ. Đó là lý do tại sao chúng ta cần phải chú ý cung cấp đầy đủ ngôn luận ngay cả thời gian trước khi mang thai. Tuy nhiên đa số vẫn nghĩ rằng mình đã ăn đủ ngôn luận, thế mới luẩn quẩn.
Lý do chính: bị bịt miệng và tự kiểm duyệt…

– Tẩy não
Trong quá trình phát triển xương cốt và cơ bắp, thai nhi thơ cần tích lũy rất nhiều trí não và huệ năng. Việc cung cấp đầy đủ thông tin và thao tác xử lý thông tin trong thời kỳ mang thai còn giúp tránh việc mất chất, hủ hoá và sự dã man, tàn bạo trong ứng xử cộng đồng. Chúng ta có thể cung cấp đầy đủ trí não với các thực phẩm tươi, nghĩa là chưa qua kiểm duyệt. Tuy nhiên, đa số vẫn thích ăn đồ ươn hôi, bị bầm dập… nhưng vẫn nghĩ rằng nó tươi nguyên, thế mới điên.
Lý do chính: hèn nhát và lười tư duy…

– Cùn thẩm mỹ
Thẩm mỹ đóng vai trò trọng yếu trong việc phát triển tim, tầm nhìn và tầm văn hoá của thơ nhi. Việc cung cấp đầy đủ thẩm mỹ trong thời kỳ mang thai là rất cần thiết và cả thời gian sau cũng vậy, nó thúc đẩy sự sáng sủa của tư tưởng và khả năng giác ngộ về tâm linh. Vì thế, mỗi tuần, chúng ta nên ăn sách vở an toàn vệ sinh ít nhất hai lần và sử dụng dầu nghệ thuật nhiều lần. Tuy nhiên, đa số vẫn nghĩ rằng Việt Nam là một nước thơ, giàu bản sắc văn hoá, văn hiến nhiều nghìn năm… nên kết quả bị suy dinh dưỡng về thẩm mỹ trầm trọng, thế mới hả họng.
Lý do chính: ảo tưởng và hoang đường…


. . .

Tomáš Blažek: Přijali mě do osady jménem Dlouhá štreka

neděle 24. června 2018

Tomáš Blažek (* 1972) je jihlavský fotograf, tramp a básník. Živí se prací ve sdělovacích prostředcích. Jeho fotografie Vysočiny a z Vysočiny patří k tomu nejhezčímu, co můžete na Facebooku vidět, pokud ho máte v přátelích.


Některé z uvedených básní napasal Tomáš Blažek pro projekt Vítrholc Vizual: Návrat do lesů, vod a strání. Tuto výstavu můžete vidět do konce července v kulturním centru Kafara v brněnských Obřanech.

(Foto: Eva Bystrianská)




















***


chodím kolem chaty
zasadil jsem dva stromky
poslouchám hovory cyklistů
co kolem jezdí
s frekvencí palby
samonabíjecí pistole
latexem natírám
nepovedenou hlavu
z kašírovaného papíru
dar mé širší rodině
namlouvám si
že kamarádi čekají
na mou veselou kašírovanou hlavu
abych tu nezešílel
v chatě na okraji
vykáceného lesa





***


oheň
trampové zpívají
o mládí trampingu
každý rok je jich míň
nad klobouky kosmickou noc
propíchanou od raket
dole věčný oheň
plazmu živou jako ten mnichov
bez nás o nás
pod kopcem javořicí
u rybníka zhejral
chtěli nikdy
nedojít na hráz

trampové přijali mě
do osady jménem
dlouhá štreka





***


dřív
předháněli jsme se
kdo víc vypije
obden jsme si hrdě sdělovali
nepiju já nepiju hej
dnes už nepředháníme se
nežertujeme
o ledvinách prostatě
o pití nemluvíme
lupeme tam
prcky a pívka tiše a vážně
oslněni dnem





***


pochovali jsme pejska
já mu na hrob zasadil bledule
na cedulku napsal jméno i s plným
čistokrevným titulem
do hrobu jsme mu dali
zbylé granule z misky
poslední piškot
co už nesnědl
do prázdné boudy
doma koukám
o reinkarnaci
přemítám





***


jak někdy
nevinný jsem
jak děťátko
narozené v chatce
poblíž cyklostezky
vlčí dítě
které nikdy nevidělo
člověka
byz cyklistické přilby





***


nedávám svým básním názvy
nějak si to nazvi
škrabale karle
nedávám svým láskám jména
katka valérie naděžda
renáta lena jana pája a hned katka
dáša a kamarádky její
rolnička markéta martina věra
dina a další martina eva a míša
ale pod nohama mám
pevnou zem
ještě jsem
mívám zimnice bolí mě nohy
a čekám až za mnou dnes
martina přijede
přiveze mi z města knakebroty
cestou po červené turistické značce
já vím kde se to v člověku
bere
ten neklid

zpívej waldemare
gézo včeličko
jedenkrát až v noci temné
kamarádi
najděte mě





***


v dubnovém horku
sedíme na chatě
ve stínu posledního smrku
pět metrů od nás po cyklostezce
projede prachem 300 cyklistů za hodinu
když zazní od malého beranova výstřel
říkám si
tak už to začalo
chodecké národne povstanie
STÁT
slezte z kola
vypusťte duši





***


můj děda byl nejlepší rybář
byl dlouholetým platným členem
rybářského svazu
aktivní brigádník
poctivě platil členské příspěvky
rybářskou výstroj v šedém ruksaku
měl v bezvadném pořádku
červy v kelímku připravené
vlasce náhradní
míry a předpisy znal
odebíral časopis rybářství
novinky studoval
nikdy žádnou
rybu nechytil

měl jsem rád to jeho
tiché rybaření





***


založili jsme kapelu s názvem
třicet případů majora zemana
protože právě tolik nás bylo
v naší třídě
na průmyslovce
bylo to za socialismu
a my jsme byli srabi
a tak jsme druhý den kapelu
raději přejmenovali na
charon
převozník smrti

odehráli jsme jeden
fenomenální koncert ve školní tělocvičně
druhý den jsme za trest kolem školy
sbírali vajgly
a říkali si
že hrajeme jako napalm death





***


na pobřeží britské kolumbie
od roku 2007
našli už čtrnáctou
lidskou nohu ve sportovní botě
většinou se jedná
o velikost dvanáct
podle americké normy

média označují
nohy s botami
vyplavené z moře
za pokračující kanadskou ságu

soudní ohledavačka barb mclintock
uvedla
že v těchto případech
se nejednalo
nikdy o nic veselého





***


už se těším
až si sednu
v práci na hajzl
vytáhnu mobil
a konečně vyťukám:
krásný den, lásko!





***


projížděl jsem
podél omšelých garáží
kolem nádraží
kde do sebe vagony naráží
a najednou
z jedné té garáže
vyšel ven
postarší chlápek
v bekovce
přesně takové
jaké se nosívaly
za první republiky
už dlouho jsem neviděl nikoho
s takovou bekovkou

hned nato
o dvacet metrů dál
z jiné garáže
vyšel jiný chlapík
s tou stejnou bekovkou

tak
o co tady jde
může se jednat o shodu
kdy dva dědové
nedaleko sebe
prostě mají
garáže
už pěkných pár let
může to tak být
ale jistotu
nebudeme mít nikdy





***


nad údolím rudolfa těsnohlídka
na hádecké náhorní plošině
jeden a půl kilometru severně
od výletní restaurace velká klajdovka
dva důchodci přišli
k mohyle stanislava
kostky neumanna
a jeden povídá
jo
to je ten náš: na břehu řeky zvratky...





***


nakyslou vodou
v prohlubních
balvany průrvami
stoupal jsem
v horku
najednou slunce
zmizelo
noha mi zapadla
do černé prsti
slyšel jsem údery
pod mýma nohama
hýbal jsem botou
nahoru dolů
snažil se vyprostit
les
začal
prudce oddechovat
a pak ten skřek


tolik jsem miloval
přírodu
















. . .

Bernardeta Babáková: Přikládám si zelné lupeny do míst, kde tuším srdce

neděle 17. června 2018

Přinášíme vám nové básně Bernardety Babákové (* 1994), která patří k okruhu zde pravidelně publikujících tvůrců. Mladá výrazná autorka pochází z vesnice nedaleko Tišnova na Brněnsku a studuje v Brně práva a divadelní fakultu JAMU.


Některé z uvedených textů napasala Bernardeta Babáková pro projekt Vítrholc Vizual: Návrat do lesů, vod a strání, jehož výstavu můžete vidět do konce července v kulturním centru Kafara v brněnských Obřanech.














***


„Víš, co je to k noze?
Tohle, tohle to znamená!“
Zlostné kopance
do útrob jezevčíka,
prašná cesta
proti řece
k noze, k noze
řetěz, šlapátka
tu a tam zakousnou se
do lýtka
jak vzteklý psík
liška s pěnou u mordy
očichám Tě / ochoč si mě
Je třeba si vychovat i zdivočilé mrchožrouty
než zpovykají navzájem sebe sama
Budou se potají
vracet k hájovně,
třít se hřbetem
o odhozené paroží
rvát se o zbytky
škubat peří hloupoučkých slepic
a lnout k nohám
a plést se pod nohama





Ina


Ina se vyčleňuje z kolektivu především kvůli svému jménu
Ina nikdy netrpěla úzkostmi a PMS, dokud si o nich nepřečetla na internetu
Ina se odmítá stát veganem, protože by nemohla ani kyselý rybičky
Ina má výčitky svědomí, když tvrdí že nerozumí řeči, kterou mluví hluchoněmí
nebo smradlavému chlapci, co chce drobáky do skleničky
Ina se zdvořile baví s pošťáky a členy hnutí Hare Krišna
Ina nikdy neměla strach z neplánovaného těhotenství. Věří totiž na 100% svému příteli
Ina má přítele. Ten má psa a párkrát do měsíce i hluboké vrásky na čele
Z jara i několikrát týdně
Ina netuší, čím se živí výživová poradkyně
Ina si zalévá dvě lžičky instantní kávy vlažnou vodou a obrací je do sebe ve stoje
Ina se nikdy nebojí ani nekrade
Dokonce ani toaleťáky na Masarykově univerzitě
ani rajčata z nezavřených bedýnek
svým spolubydlícím
neoškrabává strouhanku z řízů v trojobalu
Ina má ráda Cigoše, protože mají ty hluboký smutný psí oči (stejně jako její přítel, když nemá čím zaplatit)
Ina spí ráda až do večera a nemá pocit, že je líná
Kéž by všichni byli jako Ina





Jaro


Jaro je nuda
už mě nebaví
ani ty náhlé změny při náhodném seskupení
dvojic mých přátel
Jaro mě nutí propotit oblečení
které jsem si ráno špatně vybrala
Kouřit cigarety v parku jen proto, že svítí slunko
Jaro mi na nose dělá rybí šupiny
co jindy mám jen v peněžence
Cítím se rozpolceně
jednou nohou v létě
druhou v zimě
Potím se jen jedním podpažím
Raděj se nepotit
Po jaře nebažím





***


Ráda chodím bosá
po kuchyni
ze spodu svých chodidel sbírám
inspiraci k obědu
Někdy to ale nefunguje
to pak servíruju třikrát denně jen strouhanku.

Ráda chodím bosá
po trávě
moudře myslím na svět pode mnou
a na to, co je nad námi
a že bychom si to všichni mohli prohodit
jen se převrátit vzhůru nohama

Ráda chodím bosá
po tvé ložnici
mezi prsty namotávám vlasy
a ješitně se uspokojím
protože jsou všechny jenom moje





***


Mý jméno není na plakátě
Zase ho tam nedali
Neobtěžovali se s autorskou korekturou
Nevolali kvůli smlouvě
Neptali se na licenční podmínky
Nechtěli autogram
Natož aby nám poslali nějaký peníze
Hubený kluk v ženské sárí
s halířem vrostlým v bledé kůži mezi očima
mi z ruky věští
že sebelítost je horší
než rakovina





***

The confusion in her eyes says it all-
she lost control


a já hlavu
jestli teda vůbec byla moje
ta potemnělá špeluňka
plná pel mel krámů a haraburdí
cizích veršů
o nasazovacích obličejích
(v dešti se stejně rozpláčou)
a vybledlých reprodukcí dámy s hranostajem
a z Picassova modrého období
Kdesi se tu válel
i recept na bramborový guláš
chuť starého rybízáku
i číslo na zrušenou dědovu pevnou linku
špatně zorientovaná mapa Lisabonu
velikost nohy mé sestry
34 v 11 letech
sbírka špatných tetování
(někdo si z puberty odnese jizvy po akné
ty máš jizvy po jehlách a modré tuši)

Hlásila jsem ztrátu i na policajtech
Zbytečně
Stejnak v ní všechno bylo cizí





***


Můj život není prázdný
i přes ztrátu materiálních jistot
zbyla mi ještě hlávka zelí
Je kulatá
opírám se o ni čelem, jak
o hlavu šišatého milence
Váží stejně
jako novorozeně
Houpám ji na loktech
v síťovce
drndala bych ji přes práh
je tichá
to mi vyhovuje
a její dotyk
uspokojivě chladný
Přikládám si zelné lupeny
do míst
kde tuším srdce
Jsou křehké
a zlomit je je velmi snadné
Mám náruč plnou zelných listů
a počkám, dokud nezvadne





Vyznání


Když jsi byl malinký
mohl jsi snídat samé sladkosti
Vím to, protože máš teď zkažený zuby
a protože tvá existence je extrakt čiré radosti
jako čerstvě rozbalená tabulka čokolády

Toužím být v tvé blízkosti,
stejně jako si chci dát další a další jídlo
narvaný glutamátem

Nikdy tě neopustím,
protože bych bez tebe nevymyslela tuhle metaforu
protože máš ve špajzce vždycky aspoň zbyteček burákového másla
a z tvý postele do baru jsou to jen čtyři patra dolů





Autorské čtení


Ale kdo by na něj přišel?
Táta říká „raděj ne“
Karel je na Kavkách nebo peče
buřty v galerii
Tereza demonstruje na letišti
Slyším Báru, jak říká: „Příšerné!“
a zapaluje si cígo, jako vždycky
S Jakubem dávno nechodím
pro Filipa je to málo aktivistický
Babička musí na besídku mé mladší sestry
Marek nepatří mezi ty, co můžou
na takovýhle věci plýtvat časem
- snad jedině můj známý
s palestinským pasem
Česky umí jen dvě tři slova
mozek, klíční kost, a citronová
Seděl by způsobně
protože nechce být vyhoštěnej
a mile by se usmál
až by mu někdo řekl:
„To já jsem tu doma!“





***


Celý týden vybíráš kontejnery
šetrně přebíráš hnijící květák
odkrajuješ plíseň na ředkvi bílé
V sobotu v půl šesté ráno
kupuješ lahev sektu





No a co


Žijem jen jednou
proč se cítit provinile
Napumpujem to do sebe
Srdce drandí
jak kobyla na pardubické
(zadek se v jistých chvílích třepe zrovna tak)

Co si proženeme krevním oběhem
pro tu nesnesitelnou lehkost bytí
to nám nevezmou ani nezabaví

A nezapomenout na hlouposti!

Zazvonit na všechny paneláky a představit se jako pojišťovák
A moc se nedivit
když nás pozvou dál
na moment vystřízlivět

Nezouvat se!
Způsobně poděkovat
Posnídat








. . .

Šimon Leitgeb: Vandrák je člověk, kterej je sám

neděle 10. června 2018
Šimon Leitgeb (* 1996) vyrůstal v Novohradských horách. Žije v Českých Budějovicích, kde vystudoval Česko-anglické gymnázium. Jeho básně byly oceněny ve spoustě soutěžích (Ortenova Kutná Hora, Literární cena Vladimíra Vokolka ad.). Publikoval ve většině českých časopisech (Tvar, Psí víno, Protimluv ad.) a webech. V Nedělní chvilce poezie.CZ publikuje samostatně už podruhé. Jeho verše byly zařazeny do almanachu Nejlepší české básně 2016 (Host 2016). Minulý rok vydal svou první sbírku s názvem "mezi náma". Texty z ní byly zatím přeloženy do ukrajinštiny a zveřejněny v tamních časopisech a webech. V Českých Budějovicích organizuje stejnojmenný literárně-hudební pořad. Vystřídal řadu zaměstnání (např. myč oken, číšník, uklízeč, lesní dělník, zmrzlinář, stěhovák ad.). Nyní pracuje jako noční hlídač hotelu a dělník na stavbě. Svůj volný čas tráví na chatě nedaleko Budějovic.

Uvedené texty jsou z rozpracované sbírky "měsíc ve dne".
















měsíc ve dne

/tátovi/


jednou za rok jezdíme na louku
kde spíme pod trubkou
ve který běhá kouzelnej vítr

v tý trubce je malá dírka

strejda Jóža vyřezal kolík
kterej do ní přesně pasuje

strejda to umí se dřevem
moh by nám vyřezat
celej barák

nafukuje mi tim větrem balónky
na který střílíme
zapálený šípy

strejda trefuje balónky a oni hoří
noc vypadá jako den
a měsíc se topí mezi zlatými mraky





meteorit

/Kubovi T. a Honzíkovi T./


strejda s mamkou bydlel v baráku
ze kterýho zůstal jen komín uprostřed louky

na ten barák spad meteorit

strejda se snaží říct něco o mamce
ukazuje kde si hráli

"tady jsem se narodil"

myslim na ten meteorit
pozoruju
jak z ohně stoupaj jiskry a mísí se s hvězdama

tam někde je mamka
zhasíná a padá na zem
jako meteorit






vlkodlak


můj strejda je vlkodlak

vlkodlaci maj nejradši
maso
malejch dětí

dospělý ho maj zkažený
a krev jim pijou upíři





měsíční vandráci


strejda říká že sme si zbyli sami
tak bychom se jako samotní lidé měli chovat

strejda je můj nejlepší kamarád

kejvám hlavou
a říkám že sme na tu samotu dva

/

lidé nám říkaj vandráci

strejda říká že vandrák je člověk
kterej je sám

tak se mi to líbí
že si slovo vandrák nechávám vytetovat
fixou na ruku

/

jednou u našeho karavanu spali lidé
a oslovovali se vandráci

ukázal sem jim tetování
a vyprávěl o měsíci ve dne

po chvíli se začali smát

šel sem za strejdou
a on mi dotetoval před slovo vandrák
malej měsíc

vytetoval si to samý a řek že od teď
sme úplně sami

/

je mi dobře když sme sami

sme měsíční vandráci

umíme zapálit nebe
a jezdíme spolu po zemi





krajíci

/Jiříkovi S./


strejda maká s krajícema

staví spolu zámky
a dvakrát za rok
jezdí na konec světa

/

strejda mě naučil že slovo druzi
znamená člověk

když odchází za krajícema
vystrkuju nohy z peřiny
a mávám mu prstama

"druzi!"





Kubisko

/Kubovi N./


Kubisko je kámoš
chodí v černým hábitu

odlupuje z oken skla drápem na palci
a vypráví o lidech
který zabil

sedí u postele
a ukazuje mi pokémony

chytá je
a vyrábí z nich hábity
pro svý kamarády





blůz


děti řvou "čuaua"
a já mam chuť na banány

sem kovboj

holky mi kradou klobouk
a nechávaj se honit

na ulici kouří dospěláci

jejich hlasy v kombinaci s hlukem zevnitř
zní jako blůz

/

prší

kdyby kovbojové žili u nás
nemuseli by si kupovat deštník





brouci


bíbls sou brouci

z rádia řve chlap
a strejda po něm opakuje slova

zpívá džanglicky jako brouci

/

každej jaziat má úsměv jako brouci

včera sme kempovali u města
a přišli k nám

zkoumali sme se skrze jejich mobily

jednou jim ty jejich tyčky s mobilem přirostou k hlavě
a budou z nich brouci

/

strejda mi někdy říká jaziat
mávám rukama a hulákám slova v džangličtině
hejbu končetinama jako brouci

někdy
mi to nedá
a zařvu na něj
že je taky jaziat

/

bíbls byli jaziati

doufám že za náma někdy přijedou

možná už tu byli
a já je nepoznal

dívali se na nás skrze mobily
poslouchali sme jejich muziku
a já se hejbal jako brouk

nikdo
z nich
nikdy
nezapomenul
na tu podívanou

jaký bylo v ten moment stát na jejich místě?

na chvíli sem se nad tim zamyslel
prohodil do ticha pár slov v džangličtině
prohrábl si vlasy před zrcadlem
a z rádia zazněla poslední píseň od brouků
stojících v publiku






zemětřesení


dopoledne přišla žena
zamkla se se strejdou
a karavan se roztřásl

vylez sem na strom
chytl se větví
a čekal náraz

z oken zařvala žena

bál sem se
nechal sem ji odejít
a šel ke strejdovi

chvíli se díval jak odchází
pak se otočil na karavan a ukazoval na kola

po tom zemětřesení z nich měly bejt obdélníky

takovýhle zemětřesení sou dost nebezpečný
kopu do kol a nechápu
s čim ta ženská měla problém

určitě přišla ze zámku
kterej postavil strejda
a karavan je pro ní moc malej

dívám se na město
natahuju před sebe ruku
a chytám zámky

z dálky vypadaj jako tečky
a lidi nejsou vidět vůbec

zavírám oči
a představuju si
že město potkalo zemětřesení

otevírám oči
venku je tma
a město hoří









. . .

KLBK: Jdi šplhat na pískovcové hory. Nebo řiď něco na vysílačku

neděle 3. června 2018

Poezie autora vystupujícího pod zkratkou KLBK (* 1984) je primárně určena k živému přednesu. KLBK ji nazývá ofenzivní poezie a jeho přednes je proto náležitě ofenzivní. Sám k tomu uvádí:


Dost bylo přednesů ze školních lavic, zatěžkané epičnosti a rozsochatým příměrům. Syrovost bytí, artikulovaný odpor k existenci zla a všeho, co svazuje člověka, o kterém se nepochybuje, že jest suverénní to bytostí, navzdory myšlenkám všemohoucích stvořitelů a jakéhokoliv nadpřirozena. Básně, které si zaslouží být nahlas.


Nauč se pochybovat,
a už se nikdy nerozhodneš.


Více o autorovi najdete zde: www.KLBK.cz, https://www.facebook.com/KLBK-445799555519964/, http://bandzone.cz/klbk












Začni se nenávidět


Kdy že ti daří,
Je to čas nejlepší,
Se začít nenávidět.

Kdy jindy?
       Teď můžeš.

Máš práci, 
   Kde bydlet
Kamarády.

Začni se nenávidět.

Přidej trochu šmrncu,
Svýmu životu.

Zoufalství,
  Je to pravý koření,
Do tvýho štěstí.

Vyzkoušej si to,
       Co ti chybí.

Vyměň si na chvíli,
   Motýly za příšery. 

Sneseš ještě něco?

Nebo tě už vypatlaly,
Všechny ty dny
Klidu a pohody?

Všechny ty dorty,
   S hromadou
Citronový kůry,
Konverzace bez názoru,
Bez konfliktu.

Pamatuješ si ještě, 
Jaký to je,
Když se tě NIKDO nezastane?

Udělej si výlet
 K těm,
Na druhé straně.

A hlavně
-  Se tam VYFOŤ.

Doma tě bude bavit,
Dívat se na to,
Kým nejsi.

Začni se nenávidět.





Fanfáry

             
Sem šťastnej!
Povidám, sem šťastnej.

Navíc i spokojenej,
Je mi krásně, když vidim,
Jak se lidi držej za ruce.
          a respektujou se.

Ve Stromovce,
V Grébovce.

Politici do sebe dobře šijou,
Řešej korupci.

Nemusíme chtít,
Dobře
se prostě mít budeme.

Slast mnou cloumá,
Že máme levný potraviny,

Komu nevěřit.
Sme se už naučili.

Slyším fanfáry,
Při každym setkání s bezdomovci.
Že takhle vlastně vždycky žít chtěli.

Svobodný matky,
Maj krásný děti,

A holky, co sou neplodný
jim nezávidí.

Vytratila se kritika,
Skončila bolest.

Smutné řeči nikoho nezajímají.

A do toho,
Svítí sluníčko.

Jsme venku
Ze středověku.

Nekuřte a oslavujte.

Zrůdy,

Už jsou jenom postavy z dokumentů
O nacismu,
O komunismu,
O náboženství,
O konzumu,
O chudobě,
O strachu,
O narkomafii.
O Spartě,
O Slávii.

Zrůdy odešly,
Zůstali jsme my.   

Vždy připraveni,
Zaujmout jejich místo.

Proto, se musíme otupit blahobytem.

Otupit se blahobytem,
Pak ani nebudeme vědět,
Jak si škodit.

Doba velí,
Užij a užívej si.
Tvůj soukromý čas je natolik vzácný,
Než aby ses choval jako kokot.

Kup si sedák
A jdi šplhat na pískovcové hory.
Nebo řiď něco na vysílačku,
Klidně nakresli obraz,
Napiš básničku.

Nemusíš si dávat pozor,
Jsi dobrý člověk,
Jako dnes už všichni.

Nádhera,
          Naprostá nádhera!





***


Ukažte mi cestu
Ke hřbitovu satanistů,
Abych se mohl vysmát,
Do jejich,
Křesťanskejch hrobů.

Z pohádky do pohádky,
Jsou ze stejný knížky.

Reklamu dělaj tomu,
Koho striktně nenávidí,
Ubohost,
Je to ubohost obojí.

Co se jim stalo,
Že nevydrží bez náboženství,

Až budete pálit bible,
Tak na ty satanský,
Nezapomeňte.

Ukažte mi cestu
Ke hřbitovu satanistů,
Abych se mohl vysmát,
Do jejich,
Křesťanskejch hrobů.





Pokoru komu

pro lidi, kteří tak rádi, nenávidí lidi


Nadávej mi
Ponižuj mne
Pohrdej mnou
Bij mne.

Tak je to dobře,
Uč mne tak,
Jak učili Tebe.

Přestaň si mne vážit,
Jsem člověk.

Vraždím, kradu,
Nech si vlídná slova.

Proč se neptej a rovnou odsuď,
Jinak nikdy nevyrostu.

A užívej si své povýšenosti,
je to skvělé,
Znám to.

To je přesně to,
Proč mne nenávidí …

Jsem člověk ..

Nadávej mi
Ponižuj mne
Pohrdej mnou
Bij mne.

Uč mne tak,
Jak učili Tebe.





schraňuji  .. pro ni ..



Její oči jsem neviděl
A ani sem se jimi nedíval.

Má ve všem jasno.

Přesto mlčí.

Odezírám jí ze rtů
A nechávám se tím vláčet.

Tíhnu k ní,
Ale jsem tak nějak,
..
Odstrčený  ..

Stejně –

Něco pro ni mám,
Poťouchle to tvořím,
Připravuji. ..

Ukážu jí - ji.

Myslíš,
Že pláče pravda,

Když se dívá

Do zrcadla? ..





Proti komu vlastně? 


Jsme výčitky,
Jsme svědomí,
Teroristi tvojí mysli
A ty jsi,
Náš rukojimí,
Jediný.

Nic nás nezastaví,
Nic nám neporučí,
Jsme Tvé pocity.

Zničíš nás
A popřeš sám sebe.

Slyšíš nás?

Poslouchej nás …

Nesnášíš nás …





Hodně


Když nevidíš nic,
Tak já vidím chyby.

Když jich vidíš sto,
Já jich vidím tisíc.

Jsi pozadu, optimisto,
Tak se mě drž,
Ukážu ti zmar
A cestu skrz.

Jdi, neděkuj, nečekej.

Pust mne,
Nejdu s tebou,
Zůstávám,

Nebyl jsi první,
nejsi sám.

Co vím,
musí vědět další,
a dostat se pryč,
než se strop zhroutí.

A venku -
Nečekejte,
Na mne rozhodně nečekejte.

Každý den mám svůj stejný dnešek,
Pak konec.

Život je pro ty,
co chtějí.

Vyhlédni si nový zítřek,

Hodně štěstí.

A na mne,
          na mne
                rozhodně nečekejte ..





A co bude až nebudem? Všechno bude bio!


Z měst budou jen ruiny,
Zmizí smích a pláč.

Krev ze zvířat,
Jen pro zvířata.

A pro NIKOHO ráj.

Ale –

VŠECHNO BUDE BIO!

VŠECHNO BUDE BIO!

A ZADARMO!!!







. . .

Pavel Šrut ve výběru Břetislava Rychlíka: Tvůj mladší paleolit fernetu

neděle 27. května 2018

Přinášíme exkluzivní výběr z básní nedávno zesnulého básníka Pavla Šruta (3. dubna 1940, Praha – 20. dubna 2018). Připravil ho a okomentoval (texty kurzívou) pro Nedělní chvilku poezie.CZ Břetislav Rychlík, dlouholetý přítel Pavla Šruta (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_%C5%A0rut). 


(Na snímku zleva Pavel Šrut, Břetislav Rychlík a Jitka Vodňanská na sedmdesátinách Petra Skoumala)

















Kdo do tmy vyjde


(Noc plná křídel.
Motýlí tma.)

Pod jízlivou lunou
vytáhly posečené louky
proti městu,
potoky obehnaly dům,
na drápky ostružin
je spolehnutí.

Vytroubím slvu této bláhové válce
do sevřených dlaní,
sám budu držet po celou noc stráž.

(Tančí opilé ohně na střechách.
Zaprášené sovy trousí slámu,
vnitřnosti školních kabinetů.)

Kdo do tmy vyjde,
vlasatý a pokud možno lidský,
vrátí se s rankou v srdci
do peřin.





Sonet k Dylanu Thomasovi


- Tak pozdě... Tak lačně k ránu
a řeka je jen petrolej... a škrtnout
Básník se vrací - na řetízku vránu...
Prý slyší vodu v kamení: prchnout tu řeku
prchlou

Tak ve městě... Tak s hlavou která
nedomyká
a s mlhou bez těla se po zmijišti plazí
Na prstech holubičí krev - a příští vražda
bliká
Prý čím kdo zachází tím také...

Už jako chlapec vzduchovkou míříval
na havrana
a pohřbíval své vlastní vlaštovky... a pil
Ale ta dívka šílená jak ptáci... ta uzamčená
brána

Ach ano ale ta dívka až k srdci bosá
po písku...
Bláznivý strom - řekla má žena když náhle
v zimě vyrazil
I její hlavu dáváš na misku -





Dvě básničky z prvních Pavlových sbírek. Thomase Pavel kongeniálně překládal. Drobně jsem k tomu přispěl tím, že jsem mu z naspořených diet přivezl z Ameriky celoživotní dílo básníka, o němž jeho žena řekla, že život s ním byl jako kus krvavého masa pohozeného na zem... Jednu báseň Dylana Thomase přeložil pro nemocného Pavla Dostála ing. Miloš Zeman svojí inženýrskou angličtinou a předčítal mu to v nemocnici se zdůvodněním, že český překladatel (Šrut!) je neschopný idiot. Dylen vyslovoval "Dajlen".





Vysoké bláto


obrácené tankem, snímá podobu
krajiny, tady. Při cestě
nízké švestky, vyvrácené,

Posledním škubem šlahounů
s travou splétají se. V
těsnopisu suché révy
na zdi hospody:

Tvrdé hnízdo, znak. Daleká
bláta snímají posmrtnou
masku léta. Slyším:
táhne blátem, oštěkáván psy,

Pilňak. Ženské oplzle
pozpěvují při vytínání
zelných hlávek. Bosý
jde, Boris, obrýlený Rus.

(26. září 1968)





Vysoké bláto je z poslední sbírky před nástupem normalizace / Červotočivé světlo. To byla Pavlova reakce na okupaci 68. Následoval zákaz a později pseudonym pro psaní leporel pro děti: Petr Karmín. 






Následuje výbor ze samizdatu, který obsahoval cykly Gelneriana, Malá domů a Houpací trojský kůň. Plus Zlá milá. V dedikaci Petru Kabešovi jsem miloval obraz Tvůj mladší paleolit fernetu. Jednu dobu, když jsem u Pavla bydlel v Sázavské 12, to byl náš nápoj při potulkách městem. S Kabešem jsme jednou skončili všichni tři v Kravínu, to byla do 4 do rána otevřená špeluňa s živou hudbou (pán klavír, žena housle) na Vinohradech. Zamrzli jsme tam a vypadalo to na mezolit fernetů!





Nikde u stolu volné místo


Celé dny prší
Červen je letos plný rzi
Už od rána se připozdívá
A refrén zvykem zamlčen
Ozve se v písni ve verzi
Která je beze změn
A pořád stejně tklivá:
Čto dělať?

Nikde u stolu volné místo...

Odpšouknout doma láhvové a čekat
Osvobodivé říhnutí
Z nejhlubších útrob piva
Červnový děkabristo?





Rodinná anamnéza

(Honzovi Endrýsovi)


Moje nevlastní teta zešílela
V plesnivém ústraní a přítmí
Když mužským rýmem a klopotnými rytmy
Své duše žíznivé a hladového těla

Za sedm zim přepsala Babičku!
A já... vzdálený synovec jenž umí
Provaz uvázat jenom na kličku
Já... chamtivý pán leporela

(Ženou koně po písku
Své duše hladové a žíznivého těla
V němž není železa dost ani na skobu)

Obklopen přáteli na výsluní
Teskním po čaji jako Bunin
Když hledal v notýsku svou podobu...





Na tvou žádost o sobě

(Kabešovi)


Potkáme se Petře jenom míjením:
Ty tkvěl si na oběžných drahách
Trval na přesném znění
Svých stále stejných kaleval
A já měnil své podoby
Tak jako desátý hráč v nonetu

Tvé růžové a modré období
Tvůj mladší paleolit fernetu
Jsem potkal zastavil se minul a šel dál
I v době setí měl jsem jaksi po žních
Obcházeje své ženy jako polnosti

A všude sklizeno a žádné stížnosti
Takže vždy zbývalo





Tyto básně ze sbírek Papírové polobotky a Zlá milá vyšly po roce 1989, ale v zásadě jsou to rozvíjené básně a motivy z doby samizdatové...





Slyšíš


nade mnou
nelámej hůl
nade mnou
nedělej kříž
nade mnou
nespínej ruce
   když spínáš nohy
   nade mnou





Nejkrásnější bývají na útěku


Nejkrásnější bývají na útěku od muže
lehounce přiopilé

Nejkrásnější bývají na útěku od muže
v modravém kouři chvíle

Nejkrásnější bývají na útěku od muže
když říkají si: Kdo ví

Nejkrásnější bývají na útěku od muže
k jinému Novákovi






Nakonec dětské kousky. Známý rytíř je z knížky Hlemýžď Čilišnek, kterou Pavlovi doručili z nakladatelství 8. května 1983. To se osvobození slavilo až 9. května, my jsme tehdy vyrazili s jeho ženou Martinou a mojí tehdejší jednou galánkou slavit už 8. května. Báseň s oblibou recituju v Kyjevě, kde je kult svatého Jiří a řada soch. Ta druhá je z cyklu asi 12 básní, které psal v roce 1992 na dovolené v Řecku naší Apolence. Byl tam nebožtík skladatel Jiří Bulis s ženou a dcerkou Terezou, Pavel s Martinou. Pavel nám vařil dlouho noci ryby, nadívané papriky... Kuchař byl geniální. Neměli jsme moc peněz tehdy ani nikdy.





Známý rytíř


Svatý Jiří na obrázku
píchá draka do ocásku.
Píchá ho velikým kopím,
proč to dělá, nepochopím.





Co je to siesta


Že týden začíná v pondělí,
je objev patrně
leda tak pro mrně.

Že týden začíná v úterý,
poví táta děcku
patrně jen v Řecku.

Tam je totiž tolik slunce,
že si všichni pletou
pondělí s úterkem
a strýce s tetou,
bílou barvu s hnědou
a babičku s dědou,
Apolenku s Terezou.

V poledne pak všichni Řeci
jak do ulit u nás šněci
do postýlek zalezou
a nevyjdou do města.

A tomu se v Řecku říká,
Apolenko, siesta!





Následující snímky jsou z roku 1984 z Valtic z vernisáže Vendulky tehdy Halounové, dnes Císařovské. Pavel tam měl řeč. Útočištěm byl dům nebožtíka Pavla Brichty, nechápu, jak se nás tam tolik vešlo. Pavel s ženou Dobruškou musí být v nebi. „Čirou náhodou“ se tam konal tajně kvartál zakázaných spisovatelů.  Na fotce je Ivan Klíma s Honzou Trefulkou. Hlavní organizátor výstavy, držitel konspiračního bytu a agent (jak se později ukázalo) nás všechny udal.
































































Na jaře 1989 jsme udělali s Josefem Kovalčukem scénář z do té doby zakázané poezie Ivana Wernische a k vydání připravené sbírky (po letech od roku 1969) dospělé knížky Pavla Šruta. Režírovat to měl Arnošt Goldflam, když zjistil, že je za to pár korun, vysral se na to lišácky se slovy: „ Ty, Břachlík, dorežíruj si to sám, ať se to naučíš!“ (začínal jsem tehdy s režií). Po premiéře nás z Violy vyrazili. Pouštěl jsem tam Plastiky a Chadimu, na začátku vytrhával z občanek fotografie zakázaných básníků té generace a lepil je na mucholapku. Gruša, Brousek (vyhnáni do exilu), Kabeš, Stankovič (chartisté), Kaprál, Pištora (sebevražda), Šrut, Wernisch. Útočiště jsme našli pod HaDivadlem v odvážné dramaturgii žižkovského Junior klubu Na Chmelnici. Petr Skoumal, který zhudebňoval verše obou našich kamarádů v tom nakonec živě hrával s námi. Po listopadu nám napsali z Violy, jak se nás těší. „Pozdě,“ opáčil jsem. (https://www.lidovky.cz/historie-obrazem.aspx?objekt=popup&datum=1989_06&stranka=18)
. . .

Miloš Cifra: Možno ešte nenastal čas

neděle 20. května 2018

Miloš Ego Cifra (* 1960) žije v Bratislavě. Vydal dvě e-knihy (Jeden hlas, 2002 a Nik sa ma nepýta, tak kričím, 2014), které - jak sám uvádí - "boli záujemcami päťkrát stiahnuté a zobrazené zhruba 744-krát".


























Schnúca ratolesť


bar
facebook
posilňovňa
zoznamky
párty
bike po hrádzi
obchodné centrum
vychádzka so psom
posilňovňa
bar

stále netrpezlivejšie hľadajúca
budúceho otca jej dieťaťa

tridsiatnička





Budík, ktorý netiká


Žena v posteli,
čerstvo osprchovaná,
s vlasmi rozhodenými na vankúši
a očakávaním v očiach
aj medzi nohami.
cvak
cvak
Pri chrápaní
sa jej koža okolo očí a úst hlboko rozvrásni,
kadere lezú spod prikrývky ako dážďovky na hnojisku,
holené chlpy na nohách
pichajú pri každom nechcenom dotyku.
cvak
cvak
Nedopitý žihľavový čaj,
hromada ohorkov v popolníku na balkóne,
smrad z nočných prdov
a ranného moču.
cvak
cvak

Nezabudnúť kúpiť
nové batérie





Rozídenie


sedem rokov spolu
ako rany zoslané
pomstychtivým bohom

na stene miesto portrétu
nezačadený obdĺžnik

kto bude ďalší






O čom sa v rozprávke nepíše


Ležíš vedľa mňa,
oči zatvorené,
tepna na krku rovnomerne pulzuje.

Oddychuješ,
alebo iba nemo plačeš.

Trápna chvíľa,
než si bez zdvorilostného bozku
opäť preč.

Ako sa cítil rytier,
ktorý zabil draka,
ale princeznú
od neho
neoslobodil...





Opäť


Sedím na lavičke s Maťom,
zarasteným a smradľavým.
Okupuje cudziu chatku,
(Tiež som ju okupoval.)
keďže je bez roboty.

Z tej poslednej ho vyrazili pred šestnástimi rokmi.
Slope stále.

Do bezzubých úst tlačí moju bagetu,
ja do svojich bezzubých jeho víno.

Čochvíľa nevieme, kto z nás je kto,
rovnako nedojedení, rovnako nedopití,
smejeme sa okoloidúcim,
čo sa pohoršujú.

Dôležití, ktorí ani len netušia,
že o nich vieme absolútne hovno...

Biele holubice, symboly mieru,
sa do krvi poruvali o poslednú omrvinku. 






Pokoj


Oplodnil si niekoľko žien,
prechľastal dom
i celý zástup stromov.

Z tých nikdy nezasadených
ti zostal jediný.
(Aj to s mizerným výhľadom.)

Dobre sa ti
na ňom visí?





Možno ešte nenastal čas


Možno ešte nenastal čas,
aby si si vytiahla veci z tašky,
zaplnila poličku v kúpeľni,
položila papuče na rohožku.

Možno ešte nenastal čas,
aby si ráno nepovedala:
Tak zasa niekedy,
a neprivolala výťah.

Obaja vieme, že už pominul...





Romanca


1

Ležali vedľa seba,
uviaznutí
medzi minulým
a možno budúcim.

Utŕžené rany
schrastaveli
nádejami, túžbami,
očakávaním.

A slová ešte nepovedané
márnotratne viseli nad nimi.

2

Ležali vedľa seba,
každý na opačnej strane
milovania.

A slová nikým nepovedané
odfúklo ranné slnko.






Májový večer


ulicou
kráčala
žena
a
nahlas
plakala  





Verní tradíciám

(prvoplánová)


z diaľky
tvrdí
ako
nepoddajná
pevná
skala

zblízka
dvojdňové
lajno






Pohľad


pozeráš ľahostajne
akoby som nebola
opusteným psom priviazaným na okraji diaľnice
dieťaťom trpiacim hladom uprostred sahelu
jediným živým tvorom na zemi
poslednou hviezdou zanikajúceho vesmíru

pozeráš ľahostajne
akoby som bola tvojou ženou





Môže za to jeseň


Zatiaľ kričí iba z diaľky
a vzduch nevonia
dymom zo záhradiek,
lístie potichu neplesnie na zemi,
lenivé ufňukané rána
a hmlisté podvečery
nevyvolávajú clivotu

Ešte nežiaria jej čierne oči
a tak je jednoduchšie tvrdiť,
že ona za to môže.

Že nebyť sa zdá tak znesiteľne ľahké...





Dlhá, zbytočná, skoro existenciálna


je skoro ráno
vzdal som sa nádeje na spánok
na sny o sexe s vysnívanými ženami
na únik do sveta
kde sa ešte smejem a plačem
a desia ma iba nočné mory

je čas
kedy nedocenení básnici
píšu svoje existenciálne verše
plné hlbokomyseľných úvah
či to má ešte nejaký zmysel
no nikdy tým nemyslia
svoje písanie
aj keď sa tvária
akoby hádzali perly sviniam

popiči povedalo by moje pubertálne dieťa
keby som také mal
nechápem kde mladí
chodia na tie vulgarizmy
my naturalizovaní zvolenčania
sme vravievali iba nevinné
basomasoňanďalóm

je skoro ráno
ty si zalezená so svojím novým klokanom
a všetci tvoji bývalí prikyvujeme
vyspi sa s ním
je to ešte väčší magor ako my
a všetky tvoje deti krútia hlavami
nespi s ním
je to ešte väčší debo
ako všetci tvoji bývalí

žijem tým obrazom
keď obklopený dymom z cigariet
prázdnymi pohármi
starými kúskami pizze v papierových krabiciach
žmúrim oči do monitora
a vyklepávam to zásadné

MÁ TO EŠTE NEJAKÝ ZMYSEL?

fakt sme tým mysleli že panenka mária si to rozdáva s okrídleným





Po boku


ako lacná
čínska čierna
na slnku

zhrdzavela som

v tvojom tieni





Uprise


po lete
sa ľudia vracajú
akoby bolo kam
akoby bolo prečo

opäť sa zatvárajú
do prázdnych klietok
aby žili svoje
čoraz viac skurvené životy
akoby bolo prečo

akoby bolo prečo

akoby bolo prečo
a
akoby bolo čo





Čítačka


Zažil chvíľu pozornosti,
počúvalo ho zopár ľudí,
ak bol dostatočne dojímavý,
ukvapla aj nejaká slza.

Cítil sa básnikom.

A čo ďalej?

Tá naliehavá túžba
opäť zažiť ten opojný
klamný
pocit.

Že niekoho zaujíma.

Že pre niekoho
niečo
v skutočnosti
znamená.





Bratislava


Pojeb sa! znelo ulicou

a bolo to také naliehavé

že som to prijal
ako motto
tohto
mesta





Júl


mesiac
keď sa deti ešte tešia z prázdnin

dôchodcovia s pivom v ruke
pri pohľade na rôsolovité zadky
obnažených tínedžeriek spomínajú
že sex občas stál za to

zmätené včely sa prehrabujú
v nezmetených žltých kvetoch
kým na horúcom asfalte
celkom nevyschnú

tridsaťšesť stupňov v tieni

júl
mesiac kolapsov
a smrti





Akí sme


Pripitý výčapník dranká duchovnú knihu,
čo by ho posunula niekam ďalej.

Akí sme?

Pod maskami z čínskeho nechtového štúdia
ako tabule skla,
čo nevydržali nápor zmätených vtákov,
rozpraskaní.

Z globálnych problémov
zostali iba škvrny na šatách,
žilky vo vačkoch pod očami
a bolesť v podbruší.

Včerajšok je ďaleko,
zbitá Arabka i dokopaný fašista tiež.

Nepýtam sa,
kam sa podeli všetky tie kvety.

Na nich svet nestojí.





Niekde ďaleko


tam
niekde ďaleko
počuť smiech

ľudia sa bavia
žijú príbehmi
láskami
snami

tam
ďaleko

na druhej strane
stola





Ďalšia prvoplánová


Aj keď slniečkársky svet
stále žiari neónovou ružovou,
so sentimentálnou spomienkou
na dupajúce čižmy príslušníkov HG
spoločnosť začína tolerovať
fašistov v parlamente.

Tých polohnedých vo vláde akceptuje dávno.

Už toľkokrát ma vyholené hlavohrude
verbálne posielali do plynu,
možno sa im raz podarí
poslať ma tam  fyzicky.

Ukladám do pohára dlhšie špaky
na horšie časy.

Prídu.





Viera


veríš že ešte máš šancu
že máte šancu

inak by si
nechodil do práce
nemal deti
nepozeral večer na televízor
v piatok nechľastal s kamarátmi

veríš že ešte máš šancu
niečo posunúť
niečo zmeniť
niečo nechať tak

je to ako viera v božstvo
ktoré stvorilo všetku minulosť
prítomnosť a budúcnosť
ale ty
TY!
sa v tých sračkách
môžeš slobodne rozhodovať

rovnako zúfalé

veríš
že ešte máš šancu

že ľudstvo má šancu

že vôbec niekedy nejakú malo





Profesia


jediný kto ti za posledný mesiac volal
bol automat ponúkajúci
bezplatné hovory na tri blízke čísla

najradšej by si ho zabil
no stroje možno len zastaviť
rozobrať
rozbiť

necítia bolesť
ľútosť nad všetkým čo už nestihnú
strach z vlastného pominutia
či nádej zo znovuzrodenia

nedá sa s nimi ožrať
a potom do krvi pohádať

a tak iba pozeráš na nemý telefón
na bonboniéru a rum
ktoré si dostal
aby si sa necítil
taký

nepotrebný





Básne o otcovi


80% je o tom, ako si zrobenými rukami
odkrojil hrubý krajec chleba.

70% je o tom, ako voňal tabakom, olejom, dymom
alebo čímkoľvek okrem dezodorantu.

60% je o tom, ako chýba.

50% je o tom, ako sedel a mlčal,
stál a mlčal,
mlčal.
Alebo hundral, kričal, reval.

Niektoré sú o tom, ako mu dojatím vypadla slza.

Ale, kurva, prečo nie sú žiadne o tom,
že kvôli jeho zasratej spermii
tu sme?



. . .