Dalibor Maňas: Rok bez koní

neděle 15. ledna 2017

Přinášíme blok nových básní zakládajícího člena sdružení Vítrholc Dalibora Maňase (* 1966). Dalibor Maňas se narodil v Opavě, prošel Novým Jičínem, hradem Hukvaldy, Opavou či Svobodnými Heřmanicemi. Jako novinář pracoval v České televizi, MF DNES nebo týdeníku 5+2 od Ostravy přes Jihlavu po Brno. Studoval polštinu na filozofické fakultě v Brně. Kromě Vítrholce, se kterým vystupuje stále, hrával také ve skupinách Falerians Future a Já jsem poznal... Nyní žije opět v Brně.


(Foto: Ivana Tomková)














JE PO VŠEM

odvážíme si víc
než jsme si přivezli
Milé a upřímné
setkání s rodinou
a jiné úchylnosti

Ulice spícího města
z parčíku vyráží pes
na obojku žárovky
z vánočního stromku

Pohledy třicítek
co to ještě jako nééé…
zatímco jiné
to už vůbec neřeší

Vánoce na zámku
Vánoce na pivu
Vánoce ve vaně
protože Vánoce

Vánoce? Proč ne?
Lidi cos neviděl
desítky let
Když jsi je potkal
musel jsi pryč





ŽÍT BRNO 

v Opavě to je level
Lidi se kterými
by sis nakonec sedl
občas byste zarošťačili
Ten nadhled že jo
Samý fajn lidi…





NĚCO JAKO TREST

pro ty co nechodí do kostela
televize hry
tuna žrádla litry chlastu
nečinnost povinnost
Když bomby
tak o Vánocích





NEJKRÁSNĚJŠÍ NA SETKÁNÍ

s virtuální realitou
bylo její objevování
První vteřiny na internetu…

Nejbizarnější na objevování drog
bylo zjištění, že vytvářejí
stále nové situace,
s nimiž si ani střízliví
neumí kolikrát poradit

Střídmost je přitom řešení
míra toho, čemu říkáme moje
Stejná pravidla,
která má i ta „většina“

Ze svobody virtuální reality
dalo se vše reálné
nahlížet jako hra
Jejich hra

Je dusno
a kapky co nevidět
zaklepou
u všech dveří

Málem se opíjet
a málem snít
- jak lehké je všechny
ty věci pojmenovat…





AŽ V PONDĚLÍ RÁNO PROČÍTÁME

Nedělní chvilku poezie
V pondělí se dovídáme
jak hrála reprezentace

V pondělí teprve začíná
nový jiný den
ale proč to tak je
nevíme
Jen zdravě se děsíme

Až v pondělí se rozejde
žena s mužem
po víkendu závěrečném
a všichni už tuší
kdo komu otevřel uši

A v pondělí ten, který
nechtěl nikdy
řekne sám od sebe
kdy to cítil nejvíc...
a že to nebyla neděle





ZBABĚLÁ SPOLEČNOST

Vydělává na smutku a bolesti
a soucit je frekventované slovo,
zvuk, který vydávají dubové schody.

Jak vlastně chutná voda
a láska, to mámení?
Divně je duši v tom sychravém třeštění,
když procesí dušičková brázdí hřbitovy
a hned za zdí pustnou náhrobky těch,
které z města vyhnali

Domlouvat se mobilem na vzdálenost
jedno město je lenost
Na internetu stačí být vidět
moc nelajkovat,
nebo raději pak všechno!

Blokovat zlo klíčovými slovy (pravda)
Být virtuálně angažovaný
Slušný v každodenní době
Nepotkávat zbytečně ty zbytečné lidičky,
když už ta hospodská kratochvíle
má skončit a do kavárny na druháky
s bazénem místo pěny se nikomu nechce,
budeme žít zase ty dva životy:

V jednom abychom měli klid
a o tom druhém raději nevědět
Nakonec vždycky
za něco bojovali jen sedláci





ZAČALI JSME SE OBKLOPOVAT

knihami, místo abychom je četli…
Který z autorů, napíše více scénářů,
natočí víc filmů a popíše více stránek
v novinách? Recyklace myšlenek…

Přitom psaný projev
už téměř nikdo nechápe,
takže svět křižují
nesrozumitelné emaily a sms

I za vytrženými slovy jsou celé příběhy….
Hlásí se obrazy, které je třeba
objevovat. A hlavně činy,
na něž se s radostí zapomíná

Jako když se nebe barví do krvava
a všichni volají - krása,
ale ty nedozírné následky,
ty ať si řeší někdo jiný





ROK BEZ KONÍ

bez pískání, které patřilo
bělajícímu mamutkovi
s barokním pozadím

Emocemi nikdy nehýřila
milovat se dala
jen marnými pohledy
jindy vystrašením

No a ten valášek
co připomínal kočičího koně
krk jako zvon, na který
jsem zavěsil srdce

To nebyly žádné příběhy
ale jiný život, lákat
je z výběhu a ze srsti
železem sundávat zaschlé bláto

Na tu svou cestu do piče
se přišli rozloučit se svěšenou
hlavou – a pak že podkovy
znamenají důstojnou jízdu





CESTA DO KOPCE

ubíhá tak rychle
jak se tělo dokáže
zbavit zbytečností

Skály naježily hřeben
vyceněných šutrů
a průrvy pouštějí
jen jednoho po druhém

A zase se potkali v cíli
každý z opačné strany
Znamená to něco
nebo jen
klasicky - potkali se u Kolína?

Pokaždé totiž existuje
ještě jiná cesta
přímější
rychlejší
jen nejméně jistá





NENÁVIST NEMÁ NAKLÍČIT

v pokořeném srdci
Stává se ostatně jen
to nejtrapnější,
najednou. A dny příští
nevoní po dobrodružství,
i když máš v prdeli vrtuli…

Když slušnost a úctu
nadřadíš nad systém,
pokora dokáže nemožné
a svět je zase tím jediným
místem, kde je nám dáno žít

Hledá se pravda, byť
s obrysy mlhavými,
povadlá, bez vláhy,
se zažloutlými listy,
se šedinami, dávno
ji asketové za studenými
zdmi sepsali a nic nezmění to,
že se s ní už nepočítá

Klikatá cesta
nejsou jen trable a stýskání,
protože tam, kam málokdo
vstoupí, přebývá klid,
jeho síla se nabírá
do zásoby a krmí život
bez odmítání lidí, stavů ani věcí





JEŠTĚ NEŽ DOPÍŠEŠ 

všechno je jinak
- nechceš předvídat
a dívat se za roh

Přesto ta prchlivost
nedá ti spát a hýbe prsty
rytmus kláves tě unáší
ťukáš to navzdory
píšeš jak zmámený:
abys byl první,
kdo si to přečte

Ti, co přemýšlí, stárnou dvakrát tak rychleji
v hlavě jim cinká, co už se stalo
Marní čas nadějí,
že pointa někoho nasytí
a marnost zas odskočí
na někoho jiného

Pokaždé píšeš stejně
jen něco jiného
a pokaždé toužíš
říct to konečně jinak

A zase z toho -
tak jako častokrát -
nic nebude

Pokaždé když píšeš,
modlíš se brachu,
že z kundy se vytratí
semeno strachu





STISK

prstu v dlani
umí připravit půdu
pro lepší budoucí
tak tedy vítejte
v jiných časech
leč nečekejte
že všude se vyjasní
zázraky vypadly z role
na nebi chybí hvězdy
byť noc je přece každý den





STÁLE ŽLUTĚJŠÍ JSOU STRÁNKY

kam padají prázdná slova
jež zázrak nevzkřísí
Na hrotu svíčky nevydrží
nad plamenem shoří
natož aby v srdci plápolala

Bylo to zbytečné
námahy a ponocování
stejně ho ke slovu nepustili

Tak si tak lkáme
nad svým osudem
- lidem se vyhýbáme
a čím dál víc těšíme se,
až nebude nic
místo, abychom jen tak byli

Leč píšeme, když ruka tužku
po papíře vede, navzdory příběhům
co diví se, že od sebe ještě
neodkopaly tu bídu
za kterou jen kunda kope…





BYL JSEM V BLÁZINCI

za Vilémem 40A
(vypadl jsem z něj v roce 1987)
Stejní havrani po stromech
stejný kulturní dům
stejná art terapie s hrnčířským
kruhem a pecí v prvním patře
(za okny kytky a keramická tabla)
převeliký park plný roztodivných lidí
Jen těch otravů tam přibylo...

Tehdy jsme tam kralovali my
- princové modrých knížek

Dneska by si tam s námi vytřeli
prdel - ranaři, kteří shánějí fet
po popelnicích, krimoši, kteří větří
úspěch za zavřenými dveřmi...
A – světe div se – ani jeden hipster….





Z NOCI RÁNO

z pisáreckého tunelu
bzučí roj světel
a lampy hledají klid,
který už brzy nebude

Tichý šum
prořezává hluk letadla
Otevřeným oknem
to všechno s ranním
chladem proudí
Pilotovi kávu
a letušce nový život

A tam v dálce,
za roztrhanou mlhou
Brno: ani málo, ani moc,
Brno, kde lišky cajzlům
nedávají dobrou noc




KAŽDOU VTEŘINU ŽIVOTA

snažit se obrátit ve štěstí
neznamená věřit si víc než je zdrávo…
I když sebevědomý člověk
nemá důvod jednat špatně
myslí pozitivně a v dobré víře
občas někoho přetáhne židlí přes hlavu…

I takové věci se stávají
Užívat hezkých věcí s rozkošnou pomalostí
když už se člověk naladí
proč zbytečně spěchat?
Nechat tu pohodu vyhnít
nechat jim tu jejich realitu
sny o zábavné kariéře
která změní život v zábavu





S PODZIMEM BOŘÍM SE DO TEBE,

jenže ty nejsi nikdo,
tak končím u sebe
Rameno jeřábu
určuje hranici mraků,
jež tíhou zadupou duši,
ale nad ním se jen tak
obyčejně stmívá

Prožít to, znamená pochopit
a zbavit se ničemností
- je spravedlivé, že je bude
soudit někdo úplně jiný

Ta zametená minulost
nezaleze pod koberec
S podzimem mění se nálada
a není pravda, že slunce
musí stále na obloze dřít

Život je přece i suchý list
je bolest
havraní jekot
podzim jak prase
i obrovská zklamání




NEPATŘÍ VÁM

ale ani sobě
Potkávám je náhodou
a přitom opakovaně
Nechávám je být
vždyť nikomu nepatří
Ztracené se trmácí
s těmi, které na ně zbyly

Neupřímně touží
že je toho zla uvnitř
někdo dokáže zbavit





I AM LIST

zelený v létě
jako stín kmene
na podzim barvy a vysychání
tak zní ta dohoda

Listopadu listí škodí
přichází vítr
pak rychle do vody
po vlnách pryč

Listí se projede
- taková kratochvíle na podzim -
pak na kost vysušení
rachot na dlažbě
rána od listu

Jsem list
přicházím na poštu
„Dobrý den,
nepsal mi někdo?“

Papír je listopad





TAK ZÁKEŘNĚ

se životy vyprazdňují
a nic to nezastaví
Za smyslem
jezdíme třeba i do piče

Čekáme, že s nimi
třeba ještě něco pohne

Koně se ve stádě
pokaždé srovnají
když se do toho
nenasere člověk

Za nimi klopýtáme
za nimi potají

. . .

Martin E. Kyšperský, Alena Černá: Marťanské lodě

neděle 8. ledna 2017

Přinášíme vám ukázky z knihy Marťanské lodě sestavené z básní Aleny Černé a Martina E. Kyšperského.


Alena Černá se narodila v Hradci Králové, žila dočasně v Praze a dlouhou dobu v Brně, vystudovala psychologii, vydala knihu zabývající se problémem kyberšikany, po dlouhé nemoci odešla dobrovolně v srpnu 2016.


Martin Evžen Kyšperský (* 1980) je narozen v Brně, skladatel, textař, zpěvák, šéf kapely Květy, producent, aranžér a příležitostný herec.


Marťanské lodě jsou kniha vzniklá jako hra. Oba autoři napsali automatickou báseň na pět náhodných slov, autorem prvních básní v každé dvojici je Martin Kyšperský, druhých Alena Černá.

















***


“tunel nech - už jsme sami”
oddychuje dřevo

na sluneční pokličce pelichá mazlení

životy varhan a soubory dat
ustoupily žahavým
monstrancím



***


tunel je jen
předkrm bolesti

housenka oddychuje
pomalu jde
tmou

sluneční ruce nám kradou
zaprášené pavučiny
moje lišky nevěří
na budoucí životy

přišels
a postavy v maskách
ustoupily
zpátky do vody









***


signální vlasové nudle
světlo kedluben
a chvost

opusťte internátní školu
dveřní kouzelníku z Barmy

prostor hýbe kadidlem



***


signální blesk
sťat morseovkou

světlo vyžaduje
akutní převoz

každý domov pod stromem
na podzim opusťte
dveřní skulinou
kde dřevní motiv
vrásní navlhlý prostor









***


uspaná koriandrem
nádech za nádechem

otázku korálku dohodli
konšelé se sultánem
a vůbec ne špatně

spi
má lásko



***


jáma vody je
uspaná klihem

slujné výhonky dusí
nádech stromu

les čeká
v chlupatých květech otázku
jestli dohodli se
pašeráci s tmou

a vůbec, co se stalo
když se pohyboval svátek?









***


kdepak,
já hrušky nezpíval!

nedostatek chlóru
mi očesává
vlasatění komet

soudy
v zátoce pláňat

živě Švejk s Abletonem
míchá ladně myšlenou vodu a peprmint

sluhové nic



***


kdepak jsou chocholky
okenních ptáků?
pro nedostatek tmy
se schovávají
pod břichem hvězd

natřichvosti vyhrávají soudy

skrápí tě světlo
co živě
vyvrhují
myšlenou pláštěnkou
nic nezachráníš

odpočinek usnul
nevím kde









***


kamenotypu i stereotypu
knoflíčky na věnec

horší
už to nebude

člověk za stěračem
pláče
uprostřed křižovatky!

lebky se sešly
pokývat
v tom chřestivém
tanci deště



***


jehla stereotypu
lemuje
krajinu s lesem a rybníkem

není to horší než
šicí stroj, jímž
je olemován člověk,
co stojí
uprostřed ohniště
z loňského léta
a hladí lebky
dávno
upečených ryb









***


nehas nic
ale probuď
karimatku vodou!

už ani třikrát
se nevyspíš
mezi
pěnovými přístroji
a přijede orangutan
s kufrem třpytek!



***


červenou půdu
pod nohama
nehas před prvním
večerním
vystoupením sýců

pole s mléčnou vodou

ať Tě ani nenapadne
proplouvat naznak
pěnovými hvězdokupami

jdu domů

držím se při životě
přístroji
napájenými supernovou









***


dnes sestupuje rozhovor
do první komnaty
činné sopky

nikdo nezívá
ani neusíná
není tedy koho
za uši vykrákat
jako minule

ale my, řádoví bratři
už někoho najdeme
a chytíme v podobě
bílého králíčka
pod živým plotem



***


rozhovor čepýření per

zimomřivost
pod prachovou podsádkou

nikdo nezapomněl
že termoska
nevydrží do večera

a když není za námi plot
bojíme se
jako poztrácené
dětské čepice

jako my, ale
včera









***


melodie sestrojená
na procházku srdcem

živly dnes nechci, spal bych

a nikdy jsem neviděl
tapioku spát
na pláži, v březoví
s vodovými závratěmi vesnic

ale přísahal bych,
že korálek vede
houser



***


melodie hryže
suché stvoly
na stráni

trávy vyžloutlé
čtyřokými živly se sklání
a nikdy
neprozradí tajemství
srsti země

nové Slunce přichází bažinou
a vodovými branami
staré ho vede za ruku z lůna vrat










. . .

Zuzana Fuksová: Vím, že mě všude vidí někdo z Brna

neděle 1. ledna 2017

Zuzana Fuksová (* 1983) vystudovala sociální práci. V roce 2006 založila s Adélou Elbel skupinu Čokovoko (alba Best of!, 2008 a Hudba, 2011). V současné době žije v Praze.


Před nedávnem vydala v nakladatelství Fra v edici Česká próza knihu Cítím se jako Ulrike Meinhof, která je složena z 324 jejich statusů na Facebooku a tweetů. Nedělní chvilka poezie.CZ vám přináší ukázku 33 z nich.


(Foto: Jan Plavec)














2.


Televizáci v Brně říkají kávě „stlačená tma“.



14.


Slovo dne: erůrrek. Tzn. malý error.



15.


V postmoderně už ani matka není vždy jistá.



20.


Příbuzný: „Bezdomovcům peníze dávám, ale musí u toho na něco hrát. A nesmí zpívat anglicky – to nesnáším.“



29.


Příbuzný před odjezdem k moři: „Ahoj, jen ti volám, abys věděla, kdyby něco: zlato jsem schoval pod brambory. Pistola je pod ponožkama.“



40.


Něčí mamka: „No do tvýho otce jsem zamilovaná nebyla, byl divnej, pozval mě k sobě, že má hrnčířskej kruh, všude byly svíčky a sušený kytky, vytočila jsem si tam květináč, ptala jsem se, kde má manželku. On říkal: „Utekla.“ Pak jsem ho viděla ještě jednou, pak jsem byla těhotná. Dcera: „Můžu to napsat na facebook?“ Něčí mamka: „Mně je to jedno.“



47.


Holka v centru kámošce: „Prosimtě, někdy mám úplně blonďatý momenty.“



67.


Ptám se čtrnáctileté sestry: „Co mně koupíš k Vánocům?“ Ona: „Asi svetr.“ – „Není to pro tebe drahý?“ Ona: „Ne, je to v pohodě, nejsem taková socka jako ty.“



69.


Dokud mamča funí, nejlíp je mi u ní. (lidová moudrost)



71.


Holka na ulici vyčítala klukovi: „Nejseš schopnej napsat mně ani smajlíka!“



80.


Dnes mě na ulici oslovila kosmetická poradkyně se slovy: „Dobrý den, jsem z firmy Merykej, oslovuju ženy, které mají po zimě zpustošenou pleť, ale chtějí s tím něco
dělat.“



85.


Dnes na křižovatce. Chlap měl melír na mikádu v barvě růžová-blond. Říkala jsem si, cool. Pak jsem zjistila, že za ruku drží jiného muže. Cool. Pak jsem viděla, že mu z batohu lezou hlavy plyšáků. Pak on a kluk přešli přechod, oba měli na hýždích na džíny přišitý cca půlmetrový ocas z lišky! Přísahám na smrt Brada Pitta.



96.


Hardcore skupina. Frontman (padesátník): „Ahoj lidi, my sme z Tábora, zahrajeme vám sedum posranejch fláků. Naše první sračka se menuje Miluju tvou piču.“



111.


Bez tatovy bigamie / neměla by peníze kulturní dramaturgie: jet podat sedm grantů pět minut před uzávěrkou s paní taxikářkou, která je nasraná, že se ptám na ženské taxikářky („je nás devět v Brně, co se do nás všici serou“), fronta plná platičů SIPA a exekucí, také pedofil s gyrosem. Ještě že tata je rozsévač: v půlce fronty stál levoboček – performer, donesl mi podací lístky a znal kluka v první řadě, ten hodil vše pošťačce.



117.


Byla jsem dneska na maškarním plesu a jedna holka tam byla za fejsbuk.



123.


Dnes jsem u nás na diskošce pustila Coco-Rosie. Bodyguard skin na mě: „Co to hraješ za hovna? To nazpívala Aťka Janoušková, nebo Mongol?“ Druhý skin: „Je to na poblití, kdo to mohl pičo nahrát?“ Já: „Ty, co to zpívají, s tím jezdí po celým světě a mají milióny.“ První skin k druhému skinovi: hrajem desku: já tě bodnu do břicha, ty zařveš – to bude první sloka, pak ty mě do stehna – já zařvu, to bude refrén.“ „Pičo, sme blbí, že makáme, taky nahrajem desku: já tě bodnu do břicha, ty zařveš – to bude první sloka, pak ty mě do stehna – já zařvu, to bude refrén.“



127.


Bulvár z Brna: u nás na ulici právě Vladimír Morávek pleje záhon.



128.


Blokáda v Brně. Dívala jsem se z okna, abych zjistila, co natáčí Robin z okna na Cejlu. Robin natáčel bráchu, který zas natáčel zespodu z chodníku Robina, jak natáčí bráchu. Oba je fotili Bára a Jabli a Vietnamci z protějšího baráku. Všichni dole se fotili navzájem.



131.


Tata mně napsal mail. Předmět: Love. Obsah mailu: Na stole.



149.


Neválí se někomu doma časopis Hrom, který vycházel tak před deseti a více lety? Aukro mlčí, koupím. Byly tam články jako: „Vlasy rostou dovnitř hlavy“, „Adolf Hitler: židovská teta“ a „Vědci vyšlechtili voňavého skunka“.



161.


Naše sousedka má záda úplně sešlehaná bičem (šla jsem za ní do kopce).
Před měsícem jí vypadla na zahradu kožená tanga se šněrovačkou.
Do práce nechodí, má dogu a okna zatažená černým saténem.
Asi to bude spisovatelka.



172.


Ptala jsem se své příbuzné, na co se ještě v životě těší. Ona: „Těším se, že si koupím bidet a budu si v něm umývat piču.“



179.


Žena na Cejlu telefonuje: „No víš, přišla Monika a toto toto, víš jak, v piči. A mama to slyšela – konec!!! A teď musim vysvětlovat mamě, že velkou piču! Viš jak.“



181.


Mobil ze zastavárny, odeslané zprávy: Čekám do 2 hod zítra, pokud se neozveš, jdu na sociálku. Karel / Mami, tak ty smažky pro mě ještě nedojely. Asi spíš, ozvu se, Jura / Olala. Mati me ukecala na vysati jejiho auta a tak sem ji udelal novej potah na radici paku. Cumim sam! Kiss / Ahoj kuzle, co porad delas? Kdybys mela cas, mohli bysme stihnout nakej hopec na Flede a dal uz to znas / Whiskey bar, 4krat pivo, 2krat jegr, srot, miluju te. / V dokonalym komatu cekam doma na to nejupgradovanejsi kote pod sluncem. / Tak jo, valim do Michali ruzny kliny, na sobe cerny bryle a v ruce prukaz mravnostniho. haha / oglio rivederti presto. Ti penso sempre. Antonio



189.


Kontextuální humor. Klientka si prohlíží CD Beethovena a má z toho tzv. lolec. Říká: Haha, ten zpěvák se jmenuje podle toho psa, co měl ty štěňátka!“



196.


Bus Student Agency, trasa Brno–Praha. Paní jedla ananas z konzervy a říkala druhé: „Běž se vyčurat, za chvilu bude Florenc, v Praze jsou všechny tělesný potřeby drahý.“



197.


Dvě ženy ve středním věku na Hlavním nádraží.
„No a jaký to s ním je?“
„Dobrý, není na mě zlej – zatím. Ale cítím tam otupělost.“



205.


Mamčiny noční maily z práce. „… Zachránila jsem tvé deníky z doby dětství – asi smutného. – Tak zdar, jsem zvědava, zda-li najdeš pevného místa k žití. Matka“



225.


Dnes jsme se učili ve švédštině větu: „Děvčátko spěchá k veterináři se zraněnou vránou.“



235.


Na Praze je nejstrašidelnější, kolik je tu lidí z Brna – už při ranním sbírání psích hoven jsem potkala dva, kteří to hned chtěli dát na FB. Pak dalších šest hastlilo po městě. Představuju si to opuštěné rodné město, kde se rabuje a moji rodiče tam mají všechno zadarmo, protože tam už nikdo než oni a náš strejda není. A jak někdo věří, že ho všude vidí Bůh, tak já věřím, resp. vím, že mě všude vidí někdo z Brna.



238.


Bezradný důchodce v obchodě Zara. „Mladá paní, dá se tady kópit pivo?“ – „Ne.“ – „Já jsem myslel, jak jsou tady ty schody, že nahoře bude pivo.“



245.


Brno-střed. Matka v koženém overalu, typ ex-groupie Abraxasu, vede do školy dítě s rouškou proti ptačí chřipce (!), zastaví se a řve na něj: „To už nikdy neříkej! To vám říká váš otec, protože je to hloupý člověk. Ale nebudu o něm mluvit špatně, protože je to váš tatínek – bohužel, to je fakt. Je to hloupý člověk!“



248.


V univerzitní knihovně stahovat Rockyho IV. Cítím se jako Ulrike Meinhof.


. . .

Karel Škrabal: Bubeneč

neděle 25. prosince 2016

Karel Škrabal (* 1969) je básník a novinář, člen skupiny Vítrholc, s níž vystupuje po různých klubech a festivalech. Čtyřicet let žil v Brně, nyní bydlí v Praze. Vydal pět sbírek, ta první se jmenuje Zapalte Prahu (1998, Větrné mlýny), poslední Rádio Vítrholc (2014, tamtéž). Publikoval také v devíti Almanaších Vítrholc. Letos se podělil s Bernardetou Babákovou o první místo v básnické soutěži revue Host „Brněnská sedmikráska“. Založil a provozuje web nedelnichvilkapoezie.cz.


Uvedené básně, seřazené od nejnovějších po nejstarší, jsou inspirovány nebo zmiňují pražské čtvrti Bubeneč a Dejvice, kde autor sbírky Zapalte Prahu žil půl roku v roce 2004 a dlouhodobě zde žije od července 2011. Soubor vznikl na popud básníka a editora Milana Ohniska.


(Foto:  Mikuláš Rittstein, Tvar)








V neděli v Bubenči


V neděli provoz ztich
čím víc je v Sýrii válka
tím větší u velvyslanectví klid
Demonstranti jsou dávno pryč
někteří úplně
Dál se psem
ve Stromovce ani v Parku
nechceš potkat nic
co připomíná Spartu
Psovi házet kaštany
nezapomenout na cigarety
pro manželku
Na čtení u Šlechtovky
staré a mladé překladatelce z němčiny
koupíš po černém čaji
mladá vás seznámí
pes poštěkává
nemá rád prózu ani poezii

Na trávníku před ruskou školou
nesbíráš hovna
Proti Putinovi
Pes připletl se pod nohy
dvou mladých Rusů v kožených tříčtvrťácích
Byla to legrace
smáli se na sebe
méně na tebe
Agenti FSB
jsou taky jenom lidi

Prší
Před izraelskou rezidencí
není cajk mít kapuci
a v ruce mobil
Měníš své chování
a zdravíš policistu

Prázdné ulice
plného města
dál čekáš na jiskru
která zažehne ti motor
Inzerce v telefonu?
Hledáš inspiraci
díky které napíšeš
tak jako druzí
o sobě román
O sobě román
Pro který stojí za to
hory překonat
Vltavu přeplavat
Napříč Bubenčí
štěstí pokoušet





Brno už není Brno


V novinách vyšel
další oslavný článek
na Brno
Prý jsou tam teď
skvělý kavárny
a lidi úplně jiný
než za mne tenkrát
nikomu nic nezávidí
nepotkáš tam žádný
morousy
A já už šest let trčím
v Bubenči na Praze 6
a rostou mi vousy

V novinách vyšel
27. oslavný článek
na Brno
Umístilo se v dalším
světovým žebříčku
na prvním místě
Prý proto, že tam
zanikla ODS i se socanama
Lidovci jinak, jinak, jinak
A Roman Onderka a Michal Hašek
vrátili diplomy
Smíření, smíření, smíření
a všichni jezdí na kole
šťastní a milí
Parlamentní listy nečtou si
A já už šest let trčím
v Bubenči na Praze 6
a rostou mi vousy

Jeden týdeník za druhým
má oslavnou reportáž z Brna
- Pražská redaktorka
- Michal Kašpárek
- brněnskej fotograf
- černej šulin
- šulin s koněm
- bar, který neexistuje
- jedinej vtip, ve kterým se dá bydlet
- na Facebooku nejvtipnější
statusy
A já už šest let trčím
v Bubenči na Praze 6
a rostou mi vousy

Brněnský krajanský spolek
v Praze
pořádal další večer
na téma Brno
Jak do pojízdné brněnské zoo
přišli jen Pražáci
Zveme tam různý moravský kosy
a bossy
Já už šest let trčím
v Bubenči na Praze 6
a rostou mi vousy

V televizi brzy bude
Jakub Vágner jak chytil
na soutoku Svratky a Svitavy
největšího sumce
a Ondřej Kobza splul
na básničce Ponavu
Nádraží v centru
zůstane
bude v podzemí na stejném místě
cedule: "Zde staví Metrostav"
Mám strach
že z šesti let nakonec
bude dvacet
a já pořád budu trčet
v Bubenči na Praze 6
jelikož nemám se už
kam vracet

Protože Brno je jiný
než tenkrát
prý lepší než Paříž či Praha
Já ho chci ale takový
jaký jsem ho opustil
To krásný starý Brno
kde slyšíš: "Co já jsem mohl, kdybych..."
To Brno
jaký ho všichni známe od
pradávna
kde smrdí Prigl
na každý sen je vizualizace
a pomalu a rozvážně
se jezdí šalinama

(Psáno pro soutěž Brněnská sedmikráska)





Přehled týdne


Kousek od domu
kde žijeme
hovořil před stovkami
Rusů a Čechů
ruský Goebbels
Pak s ním vyšel rozhovor v novinách, kde jsem šestnáct let pracoval

Kousek od domu
kde žijeme
zabalil Bono výtvarného umění Aj Wej-wej
své sochy do fólií
jako uprchlíky
Pak je rozbalil
Zaplať pánbůh za něj

Kousek od domu
kde žijeme
přijelo řvát několik tisíc lidi:
My jsme tady doma
Pak hledali vlastizrádce a šli vypálit Kliniku

Nikdo není překvapený z toho
jak na žhářský útok neonacistů reaguje mluvčí prezidenta republiky
Děsíme se
co ještě řekne prezident Kalašnikov

Policie zveřejnila identikit útočníka
který minulý týden bodl nožem muslima
žijícího čtrnáct let ve městě
kde žijeme necelých šest let
Útočník vypadal jako Švejk

Bratranec zveřejnil na svém facebookovém profilu 12 rasistických statusů
a to ještě není ani nedělní poledne

V zemi kde žijeme
se do hlav řady spoluobčanů
vysral Putin
Příští týden se vysere do dalších





Nováček


Jsem tu novej
Snažím se být nenápadnej
Do hospody s velkým znakem Sparty
nechodím
Na Slamníku dělám
že tam nic není
Raději chodím do hospod
kde se víc mudruje a míň fandí
Sparťana vždycky poznáš
má divný oči a přijel vlakem
Jsem pro Letnou bez stadionu
ale ještě s tím nejdu ven

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Praha - Brno


Stromovka – Lužánky
Kulaťák – Moravák
Jakýpak copak
Pražák, nebo Brňák?

Metro - šalina
Votravuje s tím každá dylina
Všude je krýgl
o dvou kůrkách
a s jedním uchem piva
nad paneláky se smutně stmívá

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Před komisí
(Milanu Kozelkovi)


Jdeme se s Milanem
nechat posoudit
před komisi městské části Praha 6
odbor literatury a prázdných gest
Jemu jde o důchod
já se potřebuji etablovat

Takže
vyndám zmínky o fotbale
laciné narážky na menšiny
buzíky přepíšu na gaye
a do story o Dežovi
dopíšu, že hledá práci

Osud každého bezdomovce
hodím na antisociální stát
a stoupnu si na stranu
svobodných matek:
Všichni přece chceme
podnikové školky
a k nim cyklostezky

Zdůrazním svůj odpor
k výstavbě nových
nákupních středisek

Eliminuji genderově nekorektní kecy
Když řeknu piča
budu to výhradně chlap
a honorář pošlu
všem básnířkám
ať se jim dorovná plat

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Spořádaný plátce daně


Změna organizace dopravy
kvůli tunelu svaté Blanky
Sbírám ukázněně po psovi
hovna i jeho chcanky

Jedu kam ukazuje šipka
neztrácím zbytečně body
Chtěl bych být všude doma
jsem štamgast bez hospody

Všechno je fajn a bude
mám na to vizualizace
Vopíchám i schody k tobě
Jsem plátce daně z masturbace

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Povodně 2013


Milan Kozelka maluje
čerta na zeď
a tvrdí
že lze oprcat hada
asi myslel hadici
Je vyhlášený druhý
povodňový stupeň
a má pořád pršet
Underground zavřel
všechny stanice

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Sametový smutek


Bezdomovec
v pražském parku
sedí na lavičce
poslouchá rádio
petku s vínem
vedle sebe
Přichází zpráva:
Lou Reed zemřel
Underground
okresního formátu
se položil
do smutku

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Dukla – Zbrojovka 3:2


Na Zbrojovce na Julisce
na Pětníku pár piv
Hraju si na Brno
v Dejvicích nenajdeš Lužánky
Poznámka nepřijel
zůstal u Zmije
Koupil jsem si odznak
s Josefem Masopustem
Vyfotil si sochu
Josefa Masopusta
Dám si další Únětice
a zkusím nechat kolem sebe
plynout plky duklácké veřejnosti
Stale hledám tu pravou
modročervenobílou
zlatou titulovou
a vítězný piva k tomu

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





BKS


Založili jsme
Brněnský krajanský spolek
v Praze
To není prdel
To není báseň
To je pravda

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)




Fotbalová veřejnost


Víš jak smrdí
dav fotbalových fandů?
Cigarety, pivo, chlad
tlustý tyčinky
rozšlapaný chcanky
někdy krev
Agresivita a ukřivděnost
Hokejoví smrdí stejně
sparťani dvakrát tolik
Mlha se válí
po schodech tribuny
Jen otec se synem
jinak nikde žádná láska

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Koloběh


Single hipsteři
se spoustou
volného času
jsou trnem v oku
ženáčům kroutícím
rodinohodiny
při pouštění draků
v neděli na Letenské pláni
Večer se všichni sejdou
v cool barech
Holky co chtějí
osedlat single hipstery
nakonec pokoutně v průchodech
oprýskaných činžáků
kouří ženáče
a ví
že tento večer ještě
nic nezmění

Za deset let
se hipsteři už budou
nazývat nějak jinak
Tady z těch
budou cool tatínci
a kouřit v průjezdu
bude dávno zakázaný

(Rádio Vítrholc, Větrné mlýny, 2014)





Strašpytel


Když jsem pracoval v Praze
měl jsem podnájem ve staré vile
dole u řeky v Dejvicích
To už je spíš Bubeneč
říkali Pražáci
kterým jsem vysvětloval
kde to je
Z práce jsem se vracel
v noci
Jezdil jsem tramvají
na konečnou Podbaba
pak ulicí dolů
a za benzinkou
průchodem pod kolejema
Vlastně to byly dva podchody
pod dvěma tratěma
Jeden velkej jako malá Myší díra
a druhej ještě menší
Ani se tam nešlo narovnat
Byla tam tma a já měl strach
vždycky jsem to probíhal
s rukama připravenýma
na boj
kterej si ani
nedovedu představit
Nikdy tam nikdo nebyl
jen jednou jsem nakopl jezevčíka
Začal štěkat jako pominutej
jeho panička ječet
a já se taky bál
Nějak jsme si to
několika gesty
hned vysvětlili
a já pak ještě pokračoval
dělnickou kolonkou
a kolem zahrádek
po silnici k tomu baráku
kde v každém pokoji
bydlel někdo jiný
a všichni dělali vše proto
aby se v koupelně
před hajzlem
v kuchyni nebo na chodbě
nemuseli potkat

(Strašpytel, Druhé město, 2007)





Jak jsem poznal duši Císařského ostrova


Ztracen (Lost)
před čistírnou odpadních vod
smrad je slovo bez slova
Vím toho víc
o duši Císařského ostrova

(Strašpytel, Druhé město, 2007)





Eufrat


Z nonstopu Eufrat
by se jeden poblil
Strašnej pajzl
zastávka Garáže Dejvice
největší soc

(Strašpytel, Druhé město, 2007)






. . .

Ivona Pekárková a Vlado Šimek: Pán panda a zlá žena Ivona

neděle 18. prosince 2016

Ivona Šimková Pekárková (* 1988) a Vlado Šimek (* 1982), výrazní slovenští básníci, se letos 11. listopadu vzali.


Přinášíme vám poměrně unikátní soubor partnerské či dnes už novomanželské poezie inspirované společným soužitím.


















ona: pán panda sa hlási z miesta nehody


po sérii dramatických udalostí
sa opäť hlási
pán panda
a to
priamo z miesta nehody
ako zvláda stresové situácie?
vidíme ho
v tej istej polohe ako predtým
píše krátke chatové správy
čaká na odpovede

po sérii dramatických udalostí
sa opäť hlási
pán panda
a to
priamo z miesta nehody
na trase medzi notebookom
a televíziou

opäť sa hlási pán panda
vo svetle doširoka
otvorenej chladničky
premýšľa nad večerou
ale
už dávno vie, čo chce
a tie ostatné veci
sú len
zanedbateľné detaily





ona: pán panda prichádza


pán panda vchádza do bytu
a jeho mladá žena sa mu vrhá okolo krku
víta ho horúcim bozkom
objíma pod bundou
dotýka sa

pán panda to už pozná
lichotí mu to,
cíti sa žiadúci
a sexy
ale
predsa len
radšej by okomentoval
pár kamošom statusy na FB
a napísal ďalší hodnotný
aj keď len krátky text o
zlej žene ivone
zlá žena ivona
zohreje jedlo a bude servírovať





on: pán panda prichádza – google translator


prichádzam domov
do svojho bytu
moja takmer tridsaťročná manželka
ma víta bozkom
a strčí mi svoje ľadové ruky pod bundu
aby som trpel

tieto triky už dávno poznám
ako vždy sa cítim
žiadúci a sexy

ale teraz sa chcem len zachumlať
pod perinu
smutný a s prirodzenou dávkou sebaľútosti
sa vyspovedať kamošom
napísať báseň
o zlej žene ivone
s ľadovými rukami
zatiaľ, čo zlá žena ivona zohreje jedlo
a bude servírovať s čokoládou
aby som neschudol
a nemal svaly
lebo údajne
nie je nič odpornejšie ako svalnatí trpaslíci





ona: pán panda pripravuje svoju novú priateľku na nový život


keď si štátny úradník z bratislavy
vezme k sebe do hlavného mesta
dievča z východu strednej časti južného
slovenska
ukáže jej, kde je trnavské mýto
a kde račianske
naučí ju používať MHD
naučí ju používať spoj, ktorým
sa z práce ide rovno domov.

znížil nároky na podniky - už netreba na nikoho
robiť dojem.
v predajni lidl je
podobne ako v kc dunaj
retro akcia
v predajni lidl je
na rozdiel od kc dunaj
americký, grécky aj ázijský týždeň
a alkohol, ktorý si môžeme dovoliť

dievča z malého mesta
opäť začne pravidelne variť
a občas dokonca niečo upečie
a tak po necelých dvoch rokoch
dostane na starosť jeho
gastráče





on: spiknutie/sebaľútosť


keď sme si nastavili, že sme vo vzťahu
tak si ju traja ľudia vyhodili z priateľov
a ďalších šesť ju varovalo
že som zrúda
že vyzerám jak troll
postavu nemám nič moc
a že určite jej raz ublížim
tak ako som ublížil aj im
keď som verejne pohŕdal
ich tvorbou

keď sme si nastavili vo vzťahu
písali mi kamoši
či som ju už pretiahol

teraz sme manželia
ona má iných priateľov
mne sa na pravej ruke rysuje sval
na ľavej takmer tiež
a rozmýšľam len nad tým
prečo ma nikto nevaroval
že mi raz vyhodí z okna
diaľkový ovládač
a že izby bude vetrať
zásadne až potom
ako vyjdem zo sprchy

zjavne chce aby som zomrel
či už zo žiaľu
alebo na zápal pľúc





ona: --- (pán panda sa pripravuje na zimu)


vieš, čo treba urobiť
možno by sa to dalo aj lepšie
možno máš lepší nápad
ale nakoniec si papagája nekúpiš
ani iné zviera si nekúpiš ani z útulku
ani z obchodu nevezmeš
možno snáď
človeka do bytu
si osvojíš





on: sporenie


moja zlá manželka chcela mačku
a som chcel psa
ona povedala že chce vlčiaka
ja psa s placatou tvárou
manželka sa vrátila
k mačke
ja som navrhol rybičky
ale zistil som že akvárko je moc drahé
tak navrhla fretku
ale na internete sme našili, že fretky
sú kurvy a strašne hryzú
keď znova navrhla mačku
a ja psa
pochopili sme že sme v slepej uličke

a tak chováme podnájomníka
prekračujeme ho keď je opitý
dávame raňajkové ibalginy
keď má kocovinu
a čistíme balkón od cigariet

aby bol v pohode
aby nás mal rád
aby sme za jeho prachy mohli
ísť zasa na dovolenku





on: víno


keď sme sa s ivonou
stretli prvýkrát, pila víno
potom sme sa stretli znova
pila víno a fernet
následne som za ňou šiel do nitry
a dala si víno
potom sme sa k sebe nasťahovali
na oslavu si otvorila fľašu vína
potom sme si kúpili byt
a aj v tescu express mali víno
odkedy sme spolu
tak sme boli na mnohých výletoch
od ledníc po kúty
od ostrihomu cez krétu
po olomouc
ivona si dala všade víno
občas sa nad tým zamyslím
premýšľam
či sme stále ako na začiatku vzťahu
neviem
kamoš vravel
že len nemôže byť so mnou triezva





ona: pán panda a ninja factor


odvážlivci sa precvičujú
odhodlaní pokoriť
horu Midorijama
prekonať samých seba
napínajú svaly a jeden po druhom
sa chystajú na štart
prvý ninja bojovník
padá z prekážky rovno do vody
druhý ninja bojovník
padá z prekážky rovno do vody
pán panda zaspáva pred televíziou
publikum sa smeje
prestrih na sklamané manželky a smutné deti
stále ďalšie sklamané manželky a smutné deti
pán panda zaspáva pred televíziou
po stredne ťažkom dni v práci
japonci ďalej padajú do vody

každý z nich verí
že dosiahne až na vrchol prekážkovej dráhy
mnohí majú doma verné kópie prekážok
a usilovne celé mesiace
trénujú
niektorí sa pošmyknú na začiatku
niektorí až neskôr
niektorých zradí kondícia
nikdy sa nedotknú červeného tlačidla
nespočinú na vrchole prekážkovej dráhy
pán panda si zatiaľ nachystá
chlieb s kečupom a poctivou šunkou





ona: vety, ktoré hovorí pán panda vo vzťahu


a ty hovoríš,
že nové kuchynské náradie
s multifunkčným nástavcom
určite využijeme
hovoríš
že cesta do častej za 1.50 sa vyplatila
že treba dojesť krémeš
že táto budova vyzerá ako administratívna budova
hovoríš
že večer je futbal aj hokej zároveň
hovoríš, že od nedele nasleduje hispánsky týždeň
súčasťou ktorého je sangria, liter za 1.50
že prechádzka do petržalky bude cez nový starý most rýchlejšia
že treba kúpiť syr grana
sušené paradajky a pivo k tomu futbalu
hovoríš, ochutnaj tento syrový dresing
s tým mäsom je to fakt bašta
hovoríš, že ešte pár takýchto teplých dní a budeme môcť ísť plávať

ja hovorím, že tá budova je obytná, nie administratívna





on: otázky a odpovede, ktoré si kladieme vo vzťahu


ja: prečo majú tie citróny oranžovú dužinu
ona: lebo sú to mandarínky, miláčik





on: kamošky


mám kamoša
má dva metre
príjemný vzhľad
atletickú postavu
je nefajčiar
jeho obľúbenou činnosťou
sú bojové športy
cudzie jazyky
a čítanie guardianu
nenávidí ľudskú závisť
a vojny
obľúbenou farbou je modrá

mám zlú manželku
a tá ma tiež kamošku
je nižšia
a o mojom kamošovi
hovorí že je taký nijaký

z toho vyplýva
že moja zlá manželka
nielenže ponižuje mňa
ale má aj zlé kamošky
ktoré ponižujú mojich kamošov





ona: pán panda má tiež kamarátky


pán panda má kamarátky
a má aj bývalé kamarátky
ale len jednej kamarátke (edit: manželke)
necháva v chladničke salámu
súčasné
kamarátky
pána pandu
sa aktívne zaujímajú o jeho aktivity
a túžia po priaznivej recenzii
na svoje pokusy o tvorbu
pýtajú sa,
kedy nám prečítaš nejaké svoje super
básne?
pán panda je skromný ale
občas pripojí
zoznam hotelov, kde spával
na čítačkách
zoznam hotelov, v ktorých
bola sprcha príliš zložitá než aby ju zapol

pán panda
prekonáva rôzne životné peripetie
zažíva nové situácie
plánuje si ďalšie dovolenky
zľahka tuší, že aj na
tieto narodeniny
dostane tortu
akú, to je ešte tajomstvo





on: obyčajný človek – ja


/a ona si vzala moje meno
aby som stratil schopnosť 
písať angažovanú poéziu
teraz som nadčasový/

moja zlá manželka
je ultimátny snob
- obliala ma ľadovou vodou
- jačala prestaň
- potom poškriabala na chrbte, rukách, nohách a čele
- následne pohrýzla do temena
- nakoniec napichla na klinec
len pre môj vkus
pre moje názory
pre moju túžbu raz za čas
si schuti zaspievať
najväčšie hity z discopříběhu
a nahlas prečítať výňatky
z novej zbierky
od škrabala
moja zlá manželka je ultimátny snob
číta maczovszkého
okrem škrabala nenávidí orlovú





on: dospeláci


sedíme doma
so svojím podnájomíkom
pijeme víno
rozprávame sa o živote
a o simpsonovcoch
ďalší deň
sedíme zasa doma
podnájomník umyje riad
a potom sa zasa
rozprávame o živote
a simpsonovcoch
a potom ďalší deň
keď podnájomník vynesie kôš
a utrie podlahy
to isté

„život je krásny“
hovorí náš podnájomník
„keď prepínaš telku dostatočne
dlho vždy narazíš na simpsonovcov"

všetci sa zasmejú
odpijú si z vína

moja zlá žena
naberie odvahu a pustí
steve reicha
vie, že odkedy sme manželia
a splácame hypotéku
tak ju nemôžem len tak vyhodiť z bytu
že sa nemám kam odsťahovať





ona: Pavol z Tarsu o futbale po troch predlžovaniach (pán panda číta z biblie)


keby som hovoril ľudskými jazykmi aj anjelskými, a 
futbal by som nemal, bol by som ako cvendžiaci kov a zuniaci cimbal. 
A keby 
som mal dar proroctva a poznal všetky tajomstvá 
a všetku vedu a keby som mal 
takú silnú vieru, že by som vrchy prenášal, a futbal 
by som nemal, 
ničím by som nebol. 
A keby 
som rozdal celý svoj majetok ako almužnu a keby som obetoval svoje 
telo, aby som bol slávny, a futbal by som nemal, nič by mi to neosožilo.
Futbal je 
trpezlivý, futbal je dobrotivý, nezávidí, 
nevypína sa, nevystatuje sa, nie je nehanebný,
nie je sebecký, nerozčuľuje sa, nemyslí na zlé, neteší sa z neprávosti, ale 
raduje sa z pravdy. Všetko znáša, všetko verí, všetko dúfa, všetko vydrží.
Futbal nikdy nezanikne. 
A tak teraz ostáva viera, nádej, 
futbal, tieto tri, no najväčší z nich je futbal. 





ona: pán panda: ja som tu doma!


zapínam televízor
odhadzujem tričko a odhadzujem nohavice
v mrazáku je zmrzlina
športové prenosy trvajú večne
a vždy tu budú pre mňa


š2

futbal hokej hokej
futbalová inteligencia
hokejová inteligencia, hokejová kreativita
a ja to dokážem vychutnať
dokážem oceniť všetky tie
výnimočné momenty


š3

dnes pobehnem z práce
lebo hokej začína 15:15
a potom 19:15 ďalší
a potom bude futbal
aj futbal sa začne
Španielsky futbalový gigant Real Madrid nastúpi v súboji 37. kola Primera Division
proti Valencii bez Garetha Balea.
alebo aj 7. kolo DOXXbet II. ligy
                skupina o udržanie - Západ
                FK Slovan Duslo Šaľa - ŠK Senec
aj 7. kolo DOXXbet II. ligy
                skupina o udržanie - Západ
                FK Slovan Duslo Šaľa - ŠK Senec
je pre mňa zaujímavé





on: pevná


je manželstvo
a sú neplnohodnotné vzťahy
čo nemáš na papieri
menejcenné príbehy
pri ktorých si nemôžeš byť
vôbec istá
či nemá inú frajerku
alebo neskôr
ďalšie štyri snúbenice
pretože
zatiaľ, čo ty nosíš jak krava prsteň
on nemusí

sú nezmyselné vzťahy bez pečiatok
a obmedzení
ktoré môžeš kedykoľvek ukončiť
vzťahy
bez práva
na polovicu majetku
a informácií o jeho zdravotnom stave

sú vzťahy
bezvýznamné a prázdne
v ktorých
nepoznáš ten pocit,
keď sa ráno prebudíš
vedľa teba  tvoja zlá manželka
ktorá si po párty s dievčatami
dala na víno cesnak





. . .

Deset básní z Nejlepších českých básní 2016

neděle 11. prosince 2016

Nakladatelství Host i letos připravilo každoroční přehlídku poezie s Názvem nejlepší české básně. Tentokrát je vybírali severomoravští básníci Vít Slíva a Jakub Chrobák, který byl hlavním editorem.


V publikaci Nejlepší české básně 2016 najdete dvě básně od Ladislava Zedníka, dvě básně Pavla Novotného, tři básně Petra Hrušky, pět básní J. H. Krchovského, dvě básně Petra Hrbáče, dvě básně Jaroslava Kovandy, dvě básně Petra Krále a 22 básní od jednotlivých autorů. Dále pak medailonky autorů a přes třicet stran, na kterých editor Jakub Chrobák vysvětluje svoji metodu výběru.


Mimo jiné píše: "Arbitr Vít Slíva měl k dispozici sto deset básní, u řady autorů vždy dvě, výjimečně (P. Hruška, P. Král, J. H. Krchovský) i více básní. Znal pouze díla, společně jsme později jména autorů odtajnili. Stalo se to ve chvíli, kdy Vít Slíva získal představu o konečném počtu básní a celku ročenky."


V čem je letošní editorský úhel pohledu zajímavý? Nejvíce v tom, že ukazuje tuzemskou poezii viděnou - obrazně řečeno - výhledem z ostravského absintového baru Les, který je už po několik let centrem ostravského literárního dění a přestěhovala se do něj i severomoravská zastávka Měsíce autorského čtení. Je to úhel pohledu specifický, zajímavý a hlavně poetický podobně, jako toto místo samo.


"Z webových stránek jsem vybíral jen ty, kde lze nějakou redakci aspoň tušit, intenzivně jsem sledoval a vybíral z Dobré adresy z Kulturních novin a webu Literární.cz, ale nepohyboval jsem se po všech projektech určených pouze k zavěšování a komentování textů. Pokud jde o osobní stránky a jiné profily, byla moje registrace velmi výběrová," píše Jakub Chrobák v odstavci věnovanému metodě uplatněné v internetovém prostředí.


Výše uvedené věty nás původně provokovaly k tomu, že deset básní určených pro ukázku z letošního sborníku po dohodě s vydavatelem, vylosujeme. Nakonec nám to ale nepřišlo důstojné k básníkům samotným a tak deset následujících básní je vybraných se snahou nalézt v tomto dopředu určeném spektru co nejosobitější texty.


Tolik básně roku 2016, ale už se blíží 2017. "Nejlepší básně" příští rok budou vybírat editor Jan Šulc a básnířka Sylva Fischerová.











Šimon Leitgeb

***


když sem byl malej

měli sme na vesnici
starýho faráře

byl půlku života zavřenej v dole
a pak přišel k nám

rád na něj vzpomínám
protože uměl štěkat
jako pes





Pavel Novotný

Šecko


šecko dycky začne váma
šecko dycky todleto
šecko dycky začne váma
šecko dycky todle

šecko dycky začne váma
šecko dycky todleto
šecko dycky začne váma
šecko dycky to to

cajty na vás

šeckodyckynašeckyšecko





Petr Hruška

Stárnu

Jamesi Wrightovi

Ruce vyčuhují z košile jako smích.
Křik ptáka
padá do rohu zahrady.
Sedí tam zády
na židli matka.





J. H. Krchovský

***


Už musím honem spát — lidé se budí!
slavík už dozpíval v růžích, trn v hrudi
dovyly hyeny, ztichli i vlci
jsem tak sám! Ach tak sám… Jako kůl v srdci

Březen 2013





Petr Hrbáč

Předposlední únorová noc


Šumy a šustění pneumatik, vozidla v tuto hodinu ojediněle již
táhnou na sever od Brna, pokálená peněžními hleny,
Armén si ještě zapálil v průvanu svého zelinářství,
má tam vystydlý chrchel jako mrtvolu papouška v lednici.
Žádný vrabčák mu neposkakuje po podlaze,
někde ve problblém vertikálnu hvězdy zběsile ječí
jako mrtví, ale zvěčnělí puberťáci.
Sírius uvězněn ve vlastním plameni!
Je stále ta zimní tma, jaká se může nenadále a blyskotavě zatnout
do křečové žíly.





Jiří Tomášek

***


Tmavé mraky se hrnou jasným soumračným nebem.
Poslední rorýsi křižují s prvními netopýry.

Potichu klesá pěna. Křivka zvednutých stehen.
Sladkost odpuštění přichází i k srdci malé víry.





Miloslav Topinka

/Než černé oči půjdou spát/


Byla tak blízko
hluchá voda
trsy trávy
pod hladinou

Prorůstají
hustou vrstvou jílu
Prostupují
až někam k spánkům

Kůra stromů
náhle měkne
Zvedá se vítr
ohýbá trávu

Všude kolem
zčistajasna
jen temná hmota
skrz naskrz průhledná





Josef Kroutvor

Kaliště


Výčep nabitý jako archa
Vyplouvá na okružní jízdu
Do potopy světa
Přátelé pozvedají sklenice
A volají jeden přes druhého
Je to náhoda či zázrak
Toto setkání
A tak pijeme kořalku a pivo
Zapíjíme památku pátera Toufara
Mučedníka Vysočiny
Venku sněží
Z nebe se snášejí
Bílé fáče





Jaroslav Kovanda

Šestého července


v podvečer
jsme v rámci výuky s vnukem pálili
jeho dřevěnou sochu Jana Husa
a ty jakoby armádní špekáčky…
a sousedův Fanošek
který půjde po prázdninách do čtvrté
jako současný básník nám k tomu vyprávěl
— tuk lehce prskal na ostnatý korunní drát —
že jeden jeho kamarád ze třídy se ze všeho nejvíc těší
až po prázdninách Romaně
kreditkartou projede škvíru u pipiny…





Petr Král

Všecko


Syrový stejk s vytlačeným vzorem
dámského svetru
nahé kýty řeznic
v mouce pláží
stálo to za to

Hustý med pozdního slunce
tekoucí proutím křesla
mapa kafe s mlíkem
šířená po stole
velitelským prstem
Málem
jsme uviděli všecko

žhoucí kedlubnu v talíři
rozpálené nic
v jícnu jsoucna
nebo aspoň tím
kdo domluvil
odložené brejle



. . .