Miroslav Pech
Sběrný advent
Ten prosinec jsem trávil ve Sběrných surovinách
otevřená hala, na oknech visely chuchvalce
prachem zčernalých pavučin
venku sněžilo
Ten prosinec jsem ládoval skartovačku papírem
krmil jsem ji jako bych krmil dítě
nebo starouška s demencí
jen s tím rozdílem, že skartovačka jídlo neplivala
i když
tu a tam na mě vyplázla jazyk s rozžvýkaným papírem
to když jsem ji nakrmil moc
Nejen doma nastává ke konci roku předvánoční úklid
Děje se to i v podnicích
Faktury, složenky, zápisy, výdejky, příjemky, záznamy, daňová přiznání
volební lístky, ověření toho či onoho, schválení možného i nemožného
Skartovačka všechno schroupala
Jakmile papír prošel trávicím traktem, sypal se do hakyn
a já ho přehazoval lopatou, jako sníh co padal venku
a za mnou hora časopisů a novin, akčních letáků, tváří celebrit
herců, muzikantů, politiků, všichni, přátelé i nepřátelé
skončili zde v čase adventu na jedné hromadě
a já se, jako můj soused flašinetář Jirka
který šplhal na Ararat
pro to své
drápu nahoru, nohy mi kloužou, lezu pro knihu
protože i ty v té hromadě jsou, dolámané, s utrženými hřbety
Listuji zraněnými knihami
však jsem se na jejich mrzačení podílel
a něžně jim šeptám, víc už jich nebude, já jsem váš poslední čtenář
Jsou na tom podobně jako pacienti na eldéenkách, příběhy které už nikdo nechce
Beru skartovačku na dvůr, ukazuji na šedivé mraky a poletující sníh
provedu ji zázrakem a pak znova advokátní spisy, rozsudky
na čtyřicet let starém papíru, na průklepácích, které jsou tak jemné
že ve skartovačce šustí jak vysušené noční můry
Krabice lékařských zpráv, zbavuji svět nemocí,
ze všech jsou nakonec pomačkané nudličky,
které přehazuji lopatou
které končí v ohromném lisu
a pak v podobě hracích kostek pro obry
čekají na svůj kamion
Tuny a tuny papíru, další faktury, smlouvy, dokumenty
tisíce jmen denně, hotová genocida údajů
kdoví, možná už jsem skartoval i sebe