Marek Sobola
První koncert v Brně
Všichni byli mladí, krásní, přesvědčení
že ta pravá kultura je, když se zpiješ do němoty
a pak recituješ básně o smrti a beznaději
a tváříš se důstojně
na pódiu já básník zpěvák
kterému tečou nudle z nosu
ale z pódia se valí slova co řežou jak rezavý nůž
diváci tleskají
protože jsou sjetí a nemají sílu odejít
nebo se bojí jít do tmy
Byli jsme králové večera
bez koruny, bez trůnu, bez žezla
a když to vše skončilo
a já slézal z pódia
opojený myslel jsem si, že jsem Jim Morrison
přišla ke mně dívka s dredama
a povídá: nejraději bych ti vyřízla jazyk
ale bylo to tak krásný
Dnes si otevřu pivo, co mi zbylo
zavřu oči a slyším to bzučení
ne z repráku
ale z duše