Nela Bártová (* 1998, Opava) vystudovala Ateliér Sochařství 2 na FaVU VUT v Brně a Sochu 2 na pražské AVU. Jako neli vanilli občasně mixuje kolotočářské techno, ale také sbírá terénní nahrávky. Nedílnou součástí její práce je text - publikovala na několika literárních webech, v časopisech a antologiích a v ostravském nakladatelství Bílý Vigvam jí v roce 2021 vyšla sbírka Na konci chodby je ráno, která byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii debut roku. Letos jí v tomtéž nakladatelství vyšla druhá kniha - Házeliště granátů, ze které jsou uvedené básně. Je dělnicí v podfinancovaném kulturním sektoru a jejími záliby jsou spánek a chůze.
***
hromadí se ti
záložky v prohlížeči
prach
maily
knihy co přečteš až v hrobě
knihy bobtnají
květiny o které se už nedokážeš starat
protože už vůbec ne o sebe
špinavé prádlo
špína na mozku
kazety k poslechnutí
nejsi jistá kolik z nich bude fungovat
ale ty
to určitě nebudeš
***
musela to být láska
kde jinde umřít
než na konci světa
kolik koní má kůň
zase nevím
sundal nohy botou
se zavázanýma zubama
dojezdy nemá
dojezd je ona sama
než šla do práce
kterou taky nemá
řekla
život je jako víkend
těšíš se na něj
ale ve finále
seš rád
že skončil
***
v momentě kdy všechno
zdá se mrtvé
obklopila jsem se květinami
zdá se mi o fréziích
a můj pokoj voní smrtí
ty si myslíš že život je jen sranda
tripy
techno
kakao
jenže on bývá
dojezd kdy pláčeš u rockyho
plastové jídlo
a ohlušující ticho
***
jediné co bych si opravdu dala
je tvarůžkový chleba
z brna
to praha nemá
praha je nejlepší věc co brno nemá
ale tvargl
ten je na míle daleko
horší než ty
raději bloumám žižkovem a hledám kam
se před sebou ukryju
nahoru dolů
každou chvíli zešílím
teď už vážně
už to najíždí
něco chci
nevím co to je
a snažím se to najít v ulicích
ale je mi jenom listopad
***
chuj s tym
pánbůh s tebou
díky bohu
že na něj nevěřím
o důvod míň být
zklamaná
když to do nekonečna
vede od ničeho
k nietzschemu
skoro stejně otravné
jako otázka
jak se máš
raději tu nepříjemnou zbraň
tasím ještě před bojem
a modlím se
ke všemu v co nevěřím
ať zapomeneš
vrátit úder
***
je neděle
nejhorší den široko daleko
a je zcela nepodstatné
že ve skutečnosti
je dnes prý úterý
protože všechny tyto slunné
jarní dny
jsou nedělí
na dojezdu
půl světa
od tebe
marná sláva
marná snaha
marná smaha
***
rodeo
ne mé první
rozhodně ne mé poslední
jak bych mohla
když prý vypadáš jako já
kdybych byla mužem
další život v oblouznění
pan poezie blbě čumí
princezny tikají
a kočka z číny
mi nemává
štěnice: nesmíš jíst kámo to je základ
na piko si nikdy nesmíš dát žrádlo
to tě sešle do takovejch pekel
konec ende
jo a opovaž si udělat děcko
jestli si uděláš děcko tak tě zabiju
nepotřebuju dalšího kamaráda s harantem
vždyť máš toho tylera teď
ale ten je smažka
tenhle život stojí třeba šedesát ká měsíčně
ani mi nemluv jsem tu od čtvrtka a zahučel jsem už
tak osmičku
jsme nároční
a co z toho že
akorát brain demidž
což je divné protože tam už není co poškodit
už je to jen taková hmota
žádné klíče
zapomeň
okamžitě si dej další pivo
nezkoušej to nevypít
pak si tě nela vezme dom a ojebe tě tak žes to
neviděl ještě
právo mlčet
a dost
s tou vaší vírou
zrobte věci levnější
nebo si je přivlastníme
chci to hlavně přežít v teple a mít trochu volna
žít ze dne na dno
budoucnost je otevřená
stejně jako ústa
ve kterých tuhnou
tato slova
žádný sen mě nechce
a už vůbec ne
ti pomoct
sen je jen
ejakulací podvědomí
opět si klopýtla
na rovince
do které začneš kopat hroby
všem nadějím
pro sichr
že by se některá z nich
mohla stát skutkem
pozvu tě na vernisáž tvého snu o smutku
pak klepnem na pána boha
neotevře
tak se půjdem ožrat
v této hře vyhráváme všichni
možná by jen stačilo přemýšlet jako člověk co má
kocovinu
když stejně víme
že umění
není pravda
a všechno
co se třpytí
se v prach obrátí
v kuchyni nad sporákem
povstat z koberce
se zase nedaří
názor
má dnes prý každá piča
ale právo mlčet
právo mlčet
to je miláčku rokenrol
houby spolu komunikují s užitím až padesáti slov
a množí se
jako nemožnosti
vesmír se ptá
poučila ses
nebo to musíme podstoupit znovu
no hádej
sere slon v džungli?
lze bourat do nekonečna?
nelze odpovědět
než těžko říct
výjimečná neexistence
být mrtvý není nuda
udělejme si příjemnou
předsmrtnou euforii
i svědomí ještě chrápe
pod zeblitým tepichem
jen ať si poleží
vždyť spánek je trenažér smrti
a naděje neumírá
protože nežije
