Karel Škrabal (* 1969) vydává v nakladatelství Větrné mlýny soubor poezie z uplynulých třiceti let s názvem Jedu. Sestavil ho Dominik Bárt. Pojal to nikoli jen jako výbor ze Škrabalových dosud vydaných knih, ale jako román v básních. Román celoživotní, osobní i společenský. Umělecká reflexe i nekorektní vtípky. Starý svět, nový svět. Americký road movie.
"Rozjezd v Brně s míčem pod nohama. Rychlostní rekord v dospělé Praze, devadesátkový vrchol kapitalismu. Pak stabilita na pravidelném okruhu manželství, děti, práce... A vítězná páska–láska? Obytňákem odbočkami směrem literatura a chalupa. Těžký dojezd v krizi středního věku i krizi společnosti. Východisko? Vyhrává ten, kdo stojí. Lidová moudrost jako happy-end, jako zen, jako vtip," píše editor knihy v anotaci a dodává: "Málokterý básník se může chlubit tím, že si jeho verše přeříkávají mladí i staří, inťoši i vypití vondrousové na fesťácích. Stačí málo. Čelit zlu společně. O štěstí se dělit napůl. Jeden klub, jeden Bůh!"
Na knihu nyní probíhá sbírka, kde ji můžete podpořit a objednat dopředu, odkaz najdete zde.
Jedu sestává z deseti částí, z každé přináší nyní web Nedělní chvilka poezie.CZ, jednu báseň. Ilustrace na obálce Toy Box, koláže v knize Petr Lysáček, grafická úprava Radek Pokorný.
Karel Škrabal se narodil v Jihlavě, přes čtyřicet let bydlel v Brně, nyní žije v Praze. Zakládající člen uměleckého uskupení Vítrholc, založeného roku 1994, které spojuje poezii, hudbu a jiné druhy umění. Provozovatel a editor webu Nedělní chvilka poezie.CZ (nominace na cenu Magnesia Litera, kat. blog roku). Novinář a kulturní organizátor (např. festival Přešlap). Autor sedmi básnických sbírek, poslední Nikoho nečekám (Větrné mlýny, 2020). Ženatý, otec dvou synů.
Foto Dirk Skiba
I tohle město si vybírá
Teprve nedávno
se sem přistěhoval
ale už nyní poznal
že tohle město
každého nepřijme
I na Brno je to velká piča
musí odejít
nemá na vybranou
Je smutné být bokem
ve městě
které stojí stranou
Funky
Mazlit super maso
a jen smetanu si brát
Kdo chce držet tempo
musí v rytmu srát
Tančit zlatý tango
a bílej prášek žrát
Kdo chce holky balit
musí funky hrát
Motorovou pilou
Psát básně
jak motorovou pilou
Dneska už nám
žádný kundy neutečou
Všechny už jsou pryč
Motorovou pilou
namalovat zlost
Času bude dost
Dokud to ještě jde
Odcestovat
do kraje borovic a jezer
Zastavit se
kdy chceš
Rozjet se
až chceš
Nic nemuset
dokud to ještě jde
Hledat vnitřní klid
Co by napsal
o Czechteku 2005
Charles Bukowski
Jedu takhle svojí starou
fordkou model A
ročník šestasedmdesát
po nový kalifornský dálnici
Když vtom zácpa
Tady nikdy nebývala
říkám si
chlape
Když v tom vidím policajta jak jde k mýmu autu:
Hele tady je problém
halda mladejch sem přijela tancovat
ale nějak si to zapomněli nechat povolit nebo co
takže tady teď neprojedete
Když v tom rána
a bengo padlo jako podťatý
Dredatej chlapík ho sundal jednou ranou
a vtom si mě všiml
úplně pustil to bengo z hlavy
a křičí:
Tyvole
Bukowski!
Pojď si zarecitovat na náš soundsystém!
E-mail manželce
já bych na tu chatu jel
já na tebe nechci dělat žádný nátlak
ale bylo by to hezké
romantické
na ty dva dny ani ne moc komplikované
mohli bychom si tam na večer někoho pozvat
kdybys chtěla – nebo taky nikoho nezvat
to by taky bylo dobrý
v kamnech by praskalo, za okny mráz
ach
Pořady pro mladý
Děcka si v rádiu říkají
návody na život
Pět srnek potkal jsem
před týdnem v poli
Kdekdo běží jak o život
Moc se to neví
Vyhrává ten kdo stojí
Nikdy to neskončí
Znovu a znovu budeme hledat
nová slova pro to stejné
Rozkvetlé stromy
Pravdu
Pod podrážkou praskající jinovatku
Spravedlnost
Sílu i něhu z potoka
zurčícího lesem
Svobodu
V naší obci o čtyřech stovkách obyvatel
je podle volebních výsledků 24 voličů stran
kterým se tvoje bublina na Facebooku směje
a oni nás možná budou chtít postřílet
(a to nepočítám komunisty)
„Přece jim to nedáme zadarmo
jako v osmačtyřicátým“
rozhazuješ rukama v hospodě
Nechceš se nechat zlomit
Nikdy
Hlavně ne teď
V druhé polovině života
se to hůř napravuje
Ilegálně drženou zbraní
napíšeš další báseň
která nestrhne kolo dějin
Pohladíš psa
přiložíš do kamen
a zaženeš myšlenku o tom
jak moc ti právě teď chybí otec
kterému bys to nedokázal vysvětlit
Začíná změna života
Koupím si pohorky
koupím si baťoh
a půjdu do piče
Vopečbuřt
Byl jsem vopečbuřt
každý pátek
s baťohem
na nádraží dával městu sbohem
S jezevčíkem
co už je mrtvej
chodil jsem po lese
Byl to ten věk
kdy člověk hledá lásku
Bylo nás víc
takových vopečbuřtů
