Arto Melleri
Otisky špinavých ručiček
Dívám se ven oknem bez záclon,
přes otisky špinavých ručiček na skle,
které tam zanechalo dítě, stálo
na židli a čekalo, až se objeví máma.
Zakymácelo se.
Jarní den, oslnivý.
Mesmerická sugesce udržuje
pořádek na světě: na počátku
byla smlouva s Ďáblem, na konci
rovnováha hrůzy.
Les stojí tiše, krajinu za ním halí mrazivý dým.
Dívám se ven oknem bez záclon.
Naděje nám nezbývá
na promrhání.