Jak se vyrovnávat s katastrofou? Blok poezie věnované povodním současným i minulým. Většina básní z něj vznikla v několika nedávných dnech. Z tvorby současných českých básníků a básnířek ho sestavili Martina Malinová a Filip Klega.
(Foto: Aleš Honus. Opava - Vávrovice, 16. 9. 2024)
Ondřej Hložek
Věděl jsi o tom vše
Věděl jsi o tom vše.
Dopodrobna jsi načetl, nastudoval, proměřil,
prodiskutoval a ověřil veškeré možnosti,
kdy se ti pod rukama
udusí krajina v explozi
mazlavého bahna.
Vše bylo nachystáno,
povely vydány,
lampy se neklidně houpaly
v přicházejícím větru.
Zeleň nadzvedla paže
v kapitulačním gestu,
ptáci se o dva dny dřív
odlepili ze stromů v centru.
Vše bylo jasné,
léto opouštělo kraj
pod chlístajícím vrtulníkem
neuvěřitelného množství vody.
Zem se otřásla, Slunce se tupě usmívalo,
lidé nebyli překvapeni.
Tisk byl o tři kroky vepředu
a postupně potápěl naši flotilu,
čerpadla řvala do umdlení
a mezitím se proklínalo, zoufalo, umíralo.
V první hodině toho dne,
kdy jsi vypustil holubici,
čekal ratolest a signál,
že je bezpečno,
se objevily tři vrány
a vyklovaly ti srdce z hrudníku.
Ještě teď sedíš a užasle
se rozhlížíš s nataženým ukazovákem
ve snaze kohokoliv obvinit.
Věděl jsi o tom vše.
Ale zapomněl jsi,
že Bůh do krajiny ryje písmem,
po jehož přečtení se ti jazyk
zkroutí ve tmě.
A klenba uprostřed vod
pak znovu jedinou byla…
Michal Grac
Povodně 2024
I.
Tu noc přišla drancovat
temným puchem
mazlavými stíny
ohmatala všechno
Klátí ryby
domy žere
skříně trhá
šaty vleče
Řeka, co
vyškrábala lidem tváře
V břiše
vyčerpané pytle písku
Jsou luční kotvy
zaplavené kříže?
II.
Obloha s tváří mordýře
tady všude visí
plazí se po všem
blátem úhořím
Takhle řvát řeku
slyšel naposled
Sakra
z pekla strouha
Anebo pláč nebes
co do řeky nevlez
Nevěřil bych
jak potok sejme člověka.
III.
Rozřezaná obec
rozevřená silnice
cedule povodeň
říční tanky
Tesknota vypuštěného rybníka
to je naše ves
Brodící kalhoty
neopren podobný
rybí nahotě
Málem odplul kostel
ve kterém křičí agregát
Svatý Petr
padl do sedimentů
hruď nabobtná
žebro praskne
vytryskne Odra
Povodeň, co protéká
mým žalem
bláto páchne
morku vykostí
už je to týden
co jsem nespal
co jsem blátem.
Pavel Zajíc
Vodohospodářství
Někdo by si o volné hodině strašně rád zemřel,
přehodil přes sebe svatováclavský hidžáb a zazpíval
čížeste huzličky číže…
Ale panáčkovi není hej,
modrá při pohledu na zaplavující se nivy,
koktající volavky a zmrzačené ledňáčky.
Thaya zla poztrácela veškeré klamné útržky
ze svých ramen. Není to ovšem katastrofický
scénář dle představ oddělení řízení rizik – v této
matici umí skrýt vinu nenarozených, fosilní
přístav pro plavby na druhý břeh.
Tvoje dítě se jmenuje greenwashing,
babička soudí, že to s tím bude mít ve
škole těžké,
jako kovy na dně Bečvy.
Martina Malinová
Každý druhý podzim tudy protéká stoletá voda
Každý druhý podzim tudy protéká stoletá voda
Bere s sebou vše, co zbylo
Jsou místa, do kterých se vrací už jenom ptáci
Krysy a divoká prasata
Lidská zvířata zanechala pár železobetonových stop
Několik opuštěných SUV na kopci
Každý druhý podzim se vracíme
Vrýváme do bahna ostrými kartáči své strachy
Poslední přeživší co se pokusili ztratit
Když se setmí tančíme
Pohřbíváme křehká těla
Narušujeme ekosystém ztuhlým lidstvím
Obýváme kus země kam už třináct let
Nevedou žádné cesty
Jen lesní stezky které si denně vyšlapáváme
Spolu s divokými zvířaty
Kolem řeky je měsíční krajina
Pár stromů kamení
A my dva
Poslední přeživší
Zářijové rovnodennosti
Nela Bártová
***
sype se na kopci
na zámku straší
jde zákazník
schovejte se
ve zpovědnici na tebe něco čeká
elektřinu nemáme
ale panáky ano
při odjezdu svítilo slunce
a při dojezdu tři čárky signálu
až tehdy jsem zjistila
že domovskými útrobami se prohnali
větší hadi
Radek Fridrich
Pirna
(po povodni)
Čára ponoru zmizela.
Povodeň sestra mlhy, plavuně plachých blat,
slíbená nevěsta v dětství;
uniká, klopýtá, jak vodní saň strhává břehy.
Vidíš – vytopené sklepy, vyhřezlé zadní dvorky,
obětované slamníky, uškrcené keře.
Linea negra, klikatý had na výlohách obchodů, stav vody.
Až tak vysoko? To není možné? Cože? Nevěřím…
Cítíš pach rybiny ve stěnách domů,
močí čpí potkaní cestičky.
Kontaminovaní dobrovolníci jdou ulicemi města
jako tajemné stíny s červenými baterkami místo očí,
v nozdrách jim píská šramot vln.
Pfíí! pfíí!
Plouží se ve žlutých overalech
a v bílých holínkách od mazlavého bahna.
Teď už osvobozeni jasem slunce, ale přesto…
Na ulicích se kupí vyhřezlé zapáchající skříně jak dobytčí břicha,
vysypané šuplíky plné vzpomínek, fotek a umělých květin,
zrezlé věšáky s klíči do bahnem ucpaných zámků,
zatuchlé dětské oblečení, zkroucené žaluzie s umáčenými šňůrami…
Vytrhané podlahy domů za železničním náspem
jak chřtány podzemních, dřevitých tvorů
civí slepě vzhůru ke stropům neštěstí.
V jejich očích se táhne strach jak havraní hejno nad polem,
jak lněné pouto bázně přestřižené náhlým ožehem jistoty.
Smrad a hukot všudypřítomných čerpadel,
upocení hasiči kouří a sledují kolemjdoucí.
Linea negra se plazí podél řeky.
Podtrhává břeh, odděluje živé stvoly trávy od bahnité.
Při osychání tvoří písečné vrstevnice.
Tajemné svědkyně povodně,
všudypřítomné memento vody.
Podobně i v tobě šplouchá plovoucí dítě,
které si kryje ručkama obličej i pohlaví.
Linea negra klesá od pubické kosti dolů,
naznačuje zemité zatížení ženy
i vesmírné přesahy muže.
V záhybech na břehu
člun uvízlý v písku.
Vasilios Chaleplis
zastávka
plechovka pepsi
plave v nové vsi
vůně spáleného masa
rozesmívá
krabice od bot
plná mrtvých fotografií
z pohledu rehků letících
na jih jsou
ostatky a statky
stejnou hromadou ticha
Karel Škrabal
Individuální péče o zákazníka
Pozor
Poslední šance jak vydrbat se světem
Jak nabrat vítr do plachet
Jak surfovat na povodňové vlně
Stáhněte si naši aplikaci
A ještě před tím než se pomocí ní spláchnete do hajzlu
Naplňte svůj sklep zásobami fazolí a rýže
Naši poradci vám
osobně připraví
konec šitý na míru
První telefonát po povodni
není nabídka služeb
ale výčitky
Vysrat se na všechno
Nikdy nebylo snazší
Kateřina Bolechová
13. srpna 2002
To řeka
nábřeží židle
stoly až /po/lednice
Přišla s ní
svezla se po její šíji
do ulice
prošla průjezdem
tiše
vystoupala po schodech
neklepala
bylo otevřeno
Když jsem umývala
mrtvé tělo
znělo tak dutě
prázdná papírová krabice
ve vodě
po kolena město
když tys začal
odtajňovat moře
Filip Klega
***
Až si Odra zase najde svoji cestu
Tak já budu
D1tel
Ivan Motýl
***
hody vody doprovody
doprovodit Odru až do moře
zkousnout kachnu rybník nebe a hromady
odpadu jako nádivku
hody body
zkysnout v bahně
surová vůně
teď a hned
nemusí se to opakovat sto let ale kůže mraků
může
tomorrow
Petr Čichoň
ZAPLAVY NA PRAJZKE
TAM JE PO KRK VODY.
Neumite plavat?
Ja se teď směju, ale jak tam přidu, tak mě šlak trefi.
Plno vody!
Lodě jak parnik!
Ja mam strach. Ja se bojim.
To neni normalni!
Ešče minuta a vyrazime.
Zanedbani povinnosti!
A jak tam jezdi ten sused?
Normalně, ale předvčerejškem ni. Tolik vody.
Hasiči to mohli čerpat.
Tam by muselo byt aspoň sto hasiču!
Co by čerpali? Furt to teče a teče!
Tolik ludži, co přišli o domy.
Vysoušeče. Zadarma to pujčuju.
Uvidime, jak to tam zitra bude vypadat.
Tuš, takych třicet centimetru eště bude.
Jak tam dojedem?
Pěšky! Autem se tam nedostaneš.
Zatopene!
Kdovi, jak tam dneska naskakali.
Tam su ešče ti hasiči?
Už to tu pomalu je.
Zbytek dojdem pěšky.
Á bože! To je všecko pod vodu.
Stoju tu hasiči a hledaju to tu.
Zaroveň s přehradu!
Bude to klesat! Musi!
Velke řeky du dolu, ale ty male robja bordel.
Musime jit dalej, proboha svateho…
To dojdem…
Laura Dvorská
Diště
Nikoho nezajímá tvůj schod
Když chodí do patra
Ten tvůj vždy překročí
Další tři nesou známky bláta
Marek Pražák
Řeka co teče
Řeka co teče
ta co se kroutí
jak tasemnice
svět co se hroutí
řeka jen teče
já teču s ní
já tam snad plavu
a ona se topí
Řeka co teče
ta co se kroutí
jak hadí žena
z matějský pouti
řeka se topí
a já v ní plavu
řeka se pije
a už i není
Řeka se topí
řeka se pije
řeka už není
jen září strije
jizvy na dně jí
já se tam plácám
jak kapr v suchu
co to furt plácám?
řeka se topí!
zachraňte řeku
co porád mele?
“vodu vodu vodu”
Roman Krištof
***
prostora předsíně
plní se návštěvníky
co ne a ne vstoupit
hrubé sklo dveří
polyká jejich obličeje
než zmizí
jen blato z bot stoupá
potop se zvedá
nedělní odpoledne
je už lačné
Nikola Rácová
***
Mezi včerejškem
a zítřkem
je plno vody
Holinky
ty už mi nepadnou
A ptáci
ti dnes letí nízko
Z rozestoupených zdí ložnic
derou se prosby
Hledá se suchá náruč!
Pro noční stolek
porcelánový podnos
žlutý koberec
lakovanou skříň
vyřezávanou pelest
peřinu a
klobouk po dědovi
Janusz Klimsza
Trať u hranice
Trať u hranice, mezi ploty rozlitá nivou strouha.
1913, za dětství Omy Anny
rodina pluje k městu.
V pramici, schnula pod okapem drážní kůlny, roky: troud pro den záplavy.
Zátop. Úhoře-li.
Na přídi koza z chlívku.
Mořská kozí panna zařetězená.
Na zádi vořech Ořeu, štěká k boudě, jak ji voda
vede na peřej. K soutokům a k moři dětskou postýlku.
Vrak archy s hromádkou kostí.
Pluje proti malá lebka, tohle? Nebo: je to lékárníkova opičí
trofej?
Ještě pak z gramofonu Wacht am Rhein…
… však i nepatrná archa v Širém rozklíží se.
Rozloží se zbytky, zahnívající fauna i vrstvy rostlin.
Sedimenty pod hladinou, geologie oslizlá do velkých hloubek. Nákaza.
Úkaz sestupující po krvavých siločarách
po pavučině lanoví. Plíce.
Zbylá Archa z boží vůle epidemicky… jak to říci? …
* P-a-n-e-n-s-k-á, což tak…? Naznačuje napůl huby farář?
Zeptám se dál po kostele zítra?
* Jakpak se má skrytý katolík? Starý kněz, jeho obvyklý vtip.
* Vraťme se ke dnům po potopě. K týdnu, kdy slehly vody.
* Uzavřela se stavidla. Po hněvu. Odpuštění.
* Co ta všudypřítomná hniloba? Mimo to plavidlo.
Hláď puchu nedozírná. Bezbřehá toxická bažina.
Farář (tiskl mi do dlaně hašlerku). Teď spí?
Vteřina kráčí v bílém smaltu. Koukáme s knězem nad zárubeň dveří.
* Důvěřuj, říká on.
* Komu? Je to vůbec – někdo?
* Důvěřuj, že jsi pojat… žes započten v okruh milosti.
* … je tam nějaký seznam?
* Sumář predestinace. Boží, řekněme, kvalifikovaný odhad.
* …? Proč já?
Joa Ferfecki
***
haf
venčil psa na paddleboardu
pak jsem ho už nikdy neviděla
Joa Ferfecki
***
přijeli k nám hasiči a charita a armáda spásy
dostali jsme chleby housky chlazenky sardinky
konzervy ovoce
vzpomínám na ženu z Gazy
jak dělila
s
o
u
s
t
o
na tři
Joa Ferfecki
***
prosíme všechny občany aby obejmuli pevně
své domy televize s netflixem
srdce odnesla voda
dávno
Jan Trtílek
***
sklep se plní vodou
něco tady nesedí
pod postelí se snem plazí
Hitler jako had
Když děti spí
líže jim paty
sklep se plní vodou
bacha na tu žárovku!
něco tady nesedí
asi prasklá trubka
nebo něco prostě syčí
únik septiku
záchody vyplavují splašky
přízemí se plní vodou
podlaha lávy vyhasíná
hladina tlumí světlo oken
musíme do patra, a na postel!
podkrovní pokojíček
pod prahem protékají splašky
pod postelí se svíjí Putin jako had
hlavou kmitá sem a tam
teď se utop ty kurvo!
jenže ta kurva se naučila plavat
a s úšklebkem to papouškuje
teď se utop, teď se utop
hladina už dosahuje k matraci
něco tady nesedí
ve sklepě to zaburácí
hadí hlava se ohlédne
hladinu hoven rozrazí
čistá voda
konečně!
[zvuk spláchnutí
bublající odtok]