Povodně 2024 v poezii: Mezi včerejškem a zítřkem je plno vody

neděle 29. září 2024


Jak se vyrovnávat s katastrofou? Blok poezie věnované povodním současným i minulým. Většina básní z něj vznikla v několika nedávných dnech. Z tvorby současných českých básníků a básnířek ho sestavili Martina Malinová a Filip Klega.


(Foto: Aleš Honus. Opava - Vávrovice, 16. 9. 2024)














Ondřej Hložek

Věděl jsi o tom vše


Věděl jsi o tom vše.

Dopodrobna jsi načetl, nastudoval, proměřil,

prodiskutoval a ověřil veškeré možnosti,

kdy se ti pod rukama

udusí krajina v explozi

mazlavého bahna.

Vše bylo nachystáno,

povely vydány,

lampy se neklidně houpaly

v přicházejícím větru.

Zeleň nadzvedla paže

v kapitulačním gestu,

ptáci se o dva dny dřív

odlepili ze stromů v centru.

Vše bylo jasné,

léto opouštělo kraj

pod chlístajícím vrtulníkem

neuvěřitelného množství vody.

Zem se otřásla, Slunce se tupě usmívalo,

lidé nebyli překvapeni.

Tisk byl o tři kroky vepředu

a postupně potápěl naši flotilu,

čerpadla řvala do umdlení

a mezitím se proklínalo, zoufalo, umíralo.

V první hodině toho dne,

kdy jsi vypustil holubici,

čekal ratolest a signál,

že je bezpečno,

se objevily tři vrány

a vyklovaly ti srdce z hrudníku.

Ještě teď sedíš a užasle

se rozhlížíš s nataženým ukazovákem

ve snaze kohokoliv obvinit.

Věděl jsi o tom vše.

Ale zapomněl jsi,

že Bůh do krajiny ryje písmem,

po jehož přečtení se ti jazyk

zkroutí ve tmě.

A klenba uprostřed vod

pak znovu jedinou byla…






Michal Grac

Povodně 2024


I.


Tu noc přišla drancovat

temným puchem

mazlavými stíny

ohmatala všechno


Klátí ryby

domy žere

skříně trhá

šaty vleče


Řeka, co

vyškrábala lidem tváře


V břiše

vyčerpané pytle písku


Jsou luční kotvy

zaplavené kříže?




II.


Obloha s tváří mordýře

tady všude visí

plazí se po všem

blátem úhořím


Takhle řvát řeku

slyšel naposled


Sakra

z pekla strouha


Anebo pláč nebes

co do řeky nevlez


Nevěřil bych

jak potok sejme člověka.




III.


Rozřezaná obec

rozevřená silnice

cedule povodeň

říční tanky


Tesknota vypuštěného rybníka

to je naše ves


Brodící kalhoty

neopren podobný

rybí nahotě


Málem odplul kostel

ve kterém křičí agregát

Svatý Petr

padl do sedimentů

hruď nabobtná

žebro praskne

vytryskne Odra


Povodeň, co protéká

mým žalem

bláto páchne

morku vykostí

už je to týden

co jsem nespal

co jsem blátem.






Pavel Zajíc

Vodohospodářství


Někdo by si o volné hodině strašně rád zemřel,

přehodil přes sebe svatováclavský hidžáb a zazpíval

čížeste huzličky číže…


Ale panáčkovi není hej,

modrá při pohledu na zaplavující se nivy,

koktající volavky a zmrzačené ledňáčky.


Thaya zla poztrácela veškeré klamné útržky

ze svých ramen. Není to ovšem katastrofický

scénář dle představ oddělení řízení rizik – v této

matici umí skrýt vinu nenarozených, fosilní

přístav pro plavby na druhý břeh.


Tvoje dítě se jmenuje greenwashing,

babička soudí, že to s tím bude mít ve

škole těžké,

jako kovy na dně Bečvy.






Martina Malinová

Každý druhý podzim tudy protéká stoletá voda


Každý druhý podzim tudy protéká stoletá voda

Bere s sebou vše, co zbylo

Jsou místa, do kterých se vrací už jenom ptáci

Krysy a divoká prasata

Lidská zvířata zanechala pár železobetonových stop

Několik opuštěných SUV na kopci


Každý druhý podzim se vracíme

Vrýváme do bahna ostrými kartáči své strachy

Poslední přeživší co se pokusili ztratit

Když se setmí tančíme

Pohřbíváme křehká těla

Narušujeme ekosystém ztuhlým lidstvím


Obýváme kus země kam už třináct let

Nevedou žádné cesty

Jen lesní stezky které si denně vyšlapáváme

Spolu s divokými zvířaty


Kolem řeky je měsíční krajina

Pár stromů kamení

A my dva

Poslední přeživší

Zářijové rovnodennosti






Nela Bártová

***


sype se na kopci

na zámku straší

jde zákazník

schovejte se

ve zpovědnici na tebe něco čeká

elektřinu nemáme

ale panáky ano

při odjezdu svítilo slunce

a při dojezdu tři čárky signálu

až tehdy jsem zjistila

že domovskými útrobami se prohnali

větší hadi






Radek Fridrich

Pirna

(po povodni)


Čára ponoru zmizela.

Povodeň sestra mlhy, plavuně plachých blat,

slíbená nevěsta v dětství;

uniká, klopýtá, jak vodní saň strhává břehy.

Vidíš – vytopené sklepy, vyhřezlé zadní dvorky,

obětované slamníky, uškrcené keře.

Linea negra, klikatý had na výlohách obchodů, stav vody.

Až tak vysoko? To není možné? Cože? Nevěřím…

Cítíš pach rybiny ve stěnách domů,

močí čpí potkaní cestičky.

Kontaminovaní dobrovolníci jdou ulicemi města

jako tajemné stíny s červenými baterkami místo očí,

v nozdrách jim píská šramot vln.

Pfíí! pfíí!

Plouží se ve žlutých overalech

a v bílých holínkách od mazlavého bahna.

Teď už osvobozeni jasem slunce, ale přesto…

Na ulicích se kupí vyhřezlé zapáchající skříně jak dobytčí břicha,

vysypané šuplíky plné vzpomínek, fotek a umělých květin,

zrezlé věšáky s klíči do bahnem ucpaných zámků,

zatuchlé dětské oblečení, zkroucené žaluzie s umáčenými šňůrami…

Vytrhané podlahy domů za železničním náspem

jak chřtány podzemních, dřevitých tvorů

civí slepě vzhůru ke stropům neštěstí.

V jejich očích se táhne strach jak havraní hejno nad polem,

jak lněné pouto bázně přestřižené náhlým ožehem jistoty.

Smrad a hukot všudypřítomných čerpadel,

upocení hasiči kouří a sledují kolemjdoucí.

Linea negra se plazí podél řeky.

Podtrhává břeh, odděluje živé stvoly trávy od bahnité.

Při osychání tvoří písečné vrstevnice.

Tajemné svědkyně povodně,

všudypřítomné memento vody.

Podobně i v tobě šplouchá plovoucí dítě,

které si kryje ručkama obličej i pohlaví.


Linea negra klesá od pubické kosti dolů,

naznačuje zemité zatížení ženy

i vesmírné přesahy muže.

V záhybech na břehu

člun uvízlý v písku.






Vasilios Chaleplis

zastávka


plechovka pepsi

plave v nové vsi


vůně spáleného masa

rozesmívá


krabice od bot

plná mrtvých fotografií


z pohledu rehků letících

na jih jsou

ostatky a statky

stejnou hromadou ticha






Karel Škrabal

Individuální péče o zákazníka


Pozor

Poslední šance jak vydrbat se světem

Jak nabrat vítr do plachet

Jak surfovat na povodňové vlně

Stáhněte si naši aplikaci

A ještě před tím než se pomocí ní spláchnete do hajzlu

Naplňte svůj sklep zásobami fazolí a rýže


Naši poradci vám

osobně připraví

konec šitý na míru


První telefonát po povodni

není nabídka služeb

ale výčitky


Vysrat se na všechno

Nikdy nebylo snazší






Kateřina Bolechová

13. srpna 2002


To řeka

nábřeží židle  

stoly až /po/lednice

Přišla s ní

svezla se po její šíji

do ulice

prošla průjezdem

tiše

vystoupala po schodech

neklepala

bylo otevřeno

Když jsem umývala

mrtvé tělo

znělo tak dutě

prázdná papírová krabice

ve vodě

po kolena město

když tys začal

odtajňovat moře






Filip Klega

***


Až si Odra zase najde svoji cestu

Tak já budu

D1tel






Ivan Motýl

***


hody vody doprovody

doprovodit Odru až do moře

zkousnout kachnu rybník nebe a hromady

odpadu jako nádivku

hody body

zkysnout v bahně

surová vůně

teď a hned

nemusí se to opakovat sto let ale kůže mraků

může

tomorrow






Petr Čichoň

ZAPLAVY NA PRAJZKE


TAM JE PO KRK VODY.

Neumite plavat?

Ja se teď směju, ale jak tam přidu, tak mě šlak trefi.

Plno vody!

Lodě jak parnik!

Ja mam strach. Ja se bojim.

To neni normalni!

Ešče minuta a vyrazime.

Zanedbani povinnosti!

A jak tam jezdi ten sused?

Normalně, ale předvčerejškem ni. Tolik vody.

Hasiči to mohli čerpat.

Tam by muselo byt aspoň sto hasiču!

Co by čerpali? Furt to teče a teče!

Tolik ludži, co přišli o domy.

Vysoušeče. Zadarma to pujčuju.

Uvidime, jak to tam zitra bude vypadat.

Tuš, takych třicet centimetru eště bude.

Jak tam dojedem?

Pěšky! Autem se tam nedostaneš.

Zatopene!

Kdovi, jak tam dneska naskakali.

Tam su ešče ti hasiči?

Už to tu pomalu je.

Zbytek dojdem pěšky.

Á bože! To je všecko pod vodu.

Stoju tu hasiči a hledaju to tu.

Zaroveň s přehradu!

Bude to klesat! Musi!

Velke řeky du dolu, ale ty male robja bordel.

Musime jit dalej, proboha svateho…

To dojdem…






Laura Dvorská

Diště


Nikoho nezajímá tvůj schod

Když chodí do patra

Ten tvůj vždy překročí

Další tři nesou známky bláta






Marek Pražák

Řeka co teče


Řeka co teče

ta co se kroutí

jak tasemnice

svět co se hroutí

řeka jen teče

já teču s ní

já tam snad plavu

a ona se topí


Řeka co teče

ta co se kroutí

jak hadí žena

z matějský pouti

řeka se topí

a já v ní plavu

řeka se pije

a už i není


Řeka se topí

řeka se pije

řeka už není

jen září strije

jizvy na dně jí

já se tam plácám

jak kapr v suchu

co to furt plácám?


řeka se topí!

zachraňte řeku

co porád mele?

“vodu vodu vodu”






Roman Krištof

***


prostora předsíně

plní se návštěvníky

co ne a ne vstoupit


hrubé sklo dveří

polyká jejich obličeje

než zmizí


jen blato z bot stoupá

potop se zvedá

nedělní odpoledne

je už lačné






Nikola Rácová

***


Mezi včerejškem

a zítřkem

je plno vody


Holinky

ty už mi nepadnou


A ptáci

ti dnes letí nízko


Z rozestoupených zdí ložnic

derou se prosby


Hledá se suchá náruč!


Pro noční stolek

porcelánový podnos

žlutý koberec

lakovanou skříň

vyřezávanou pelest

peřinu a

klobouk po dědovi






Janusz Klimsza

Trať u hranice


Trať u hranice, mezi ploty rozlitá nivou strouha.

1913, za dětství Omy Anny

rodina pluje k městu.

V pramici, schnula pod okapem drážní kůlny, roky: troud pro den záplavy.

Zátop. Úhoře-li.

Na přídi koza z chlívku.

Mořská kozí panna zařetězená.

Na zádi vořech Ořeu, štěká k boudě, jak ji voda

vede na peřej. K soutokům a k moři dětskou postýlku.

Vrak archy s hromádkou kostí.

Pluje proti malá lebka, tohle? Nebo: je to lékárníkova opičí

trofej?

Ještě pak z gramofonu Wacht am Rhein…

… však i nepatrná archa v Širém rozklíží se.

Rozloží se zbytky, zahnívající fauna i vrstvy rostlin.

Sedimenty pod hladinou, geologie oslizlá do velkých hloubek. Nákaza.

Úkaz sestupující po krvavých siločarách

po pavučině lanoví. Plíce.

Zbylá Archa z boží vůle epidemicky… jak to říci? …


* P-a-n-e-n-s-k-á, což tak…? Naznačuje napůl huby farář?

Zeptám se dál po kostele zítra?


* Jakpak se má skrytý katolík? Starý kněz, jeho obvyklý vtip.


* Vraťme se ke dnům po potopě. K týdnu, kdy slehly vody.


* Uzavřela se stavidla. Po hněvu. Odpuštění.


* Co ta všudypřítomná hniloba? Mimo to plavidlo.

        

Hláď puchu nedozírná. Bezbřehá toxická bažina.

Farář (tiskl mi do dlaně hašlerku). Teď spí?

Vteřina kráčí v bílém smaltu. Koukáme s knězem nad zárubeň dveří.


* Důvěřuj, říká on.


* Komu? Je to vůbec – někdo?


* Důvěřuj, že jsi pojat… žes započten v okruh milosti.


* … je tam nějaký seznam?


* Sumář predestinace. Boží, řekněme, kvalifikovaný odhad.


* …? Proč já?






Joa Ferfecki

***


haf 


venčil psa na paddleboardu

pak jsem ho už nikdy neviděla






Joa Ferfecki

***


přijeli k nám hasiči a charita a armáda spásy

dostali jsme chleby housky chlazenky sardinky

konzervy ovoce


vzpomínám na ženu z Gazy

jak dělila

s

o

u

s

t

o

na tři






Joa Ferfecki

***


prosíme všechny občany aby obejmuli pevně

své domy televize s netflixem

srdce odnesla voda

dávno






Jan Trtílek

***


sklep se plní vodou

něco tady nesedí

pod postelí se snem plazí

Hitler jako had


Když děti spí

líže jim paty


sklep se plní vodou

bacha na tu žárovku!

něco tady nesedí

asi prasklá trubka

nebo něco prostě syčí


únik septiku

záchody vyplavují splašky


přízemí se plní vodou

podlaha lávy vyhasíná

hladina tlumí světlo oken

musíme do patra, a na postel!


podkrovní pokojíček

pod prahem protékají splašky

pod postelí se svíjí Putin jako had

hlavou kmitá sem a tam

teď se utop ty kurvo!

jenže ta kurva se naučila plavat

a s úšklebkem to papouškuje

teď se utop, teď se utop

hladina už dosahuje k matraci

něco tady nesedí


ve sklepě to zaburácí

hadí hlava se ohlédne

hladinu hoven rozrazí

čistá voda

konečně!


[zvuk spláchnutí

bublající odtok]