Tomáš Blažek
:: srpen či červenec, hustopeče ::
pod oblohou
o které se zpívá v písních
čím menší jsme tím horší
umíme napsat smrt
a námel samoty kohoutek
v cukajících prstech tak
jak se zpívá
vzpomeň si
byl jsi dítě
a právě tak jak se zpívá
oblohou kráčel starý Bůh
v ruce klíčky od auta
obyčejný
jako táta