Joa Ferfecki (* 2004) pochází z Bohumína, v Ostravě studuje na Waldorfském lyceu. Kromě poezie se věnuje také divadlu a zejména hudbě. V roce 2022 vydala debutové EP s názvem Fragilities, její nejnovější hudební videoklip je k zhlédnutí zde.
Foto: Maxim Bajza a Carmen Netková
.
bylo mi pět
nikdy jsem nezavírala oči
bála jsem se tmy
bála jsem se že už je nikdy neotevřu
teď je mi o trochu více
nevím o kolik
bojím se otevřít oči
bojím se temnoty ukryté ve světle
dneska jsem zjistila že mám popraskaná oční víčka
myslím že je to od toho chladna na světě
dneska jsem zjistila že mám popraskaná oční víčka
tak pokládám na ně sušený heřmánek
kus měsíce co včera zhasnul na obloze
špetku medu jazzu a nějakého toho koření
teď je mi o trochu více
a dneska jsem zjistila že mám popraskané srdce
myslím že je to od toho mrazu na světě
dneska jsem zjistila že mám popraskané srdce
slepím ho stavebním lepidlem a doufám že bude klid
bylo mi pět
nikdy jsem nezavírala oči
bála jsem se tmy
bála jsem se že už je nikdy neotevřu
teď je mi o trochu více
a bolest je jako matrjoška
.
zabalit padesát deka smutku
do papírové krabice
tvé vlasy co zbyly na dlaždicích v koupelně
a bezesné noci zavázat sametovou stuhou
proud řeky omýval její rány
chaluhy na kotnících
byly jako obvazy
.
místo kruhů pod očima
mám rozryté záhony begonií
v plicích hnijí tvá nevyřčená slova
usazují se jako zubní kazy
vrstva tvých dotyků
na těle zasychá
vůně tvého mýdla
zbyla jen jako jemný film
občas ve snech chodím k tobě domů
zalít ti kytky pohladit po vlasech
vrstva tvých dotyků na těle dávno zaschla
drhnu ji kartáčem nejde smýt
.
někde uvnitř mě prší
jemně a šíleně
mezi troskami a trávou
ráno v neděli probudíš se
beze mě
přijde podzim
listy z jantaru
a nahé stromy ve stovkách měst
budou se podobat tvému smutku
.
mlha stékala po tvé kůži bodala do lopatek
chtěla jsem tě ještě jednou obejmout
a říct
že to bude dobrý
nespím
nespím
jak bych mohla
spát
když mám srdce
obehnané ostnatým drátem
křehkou jinovatkou
ti zašívala ránu
bála se při tom
že nit protrhne
nespíš
nespíš
jak bys mohl
spát
když místo dne sníš
a místo noci umíráš v mých snech
.
tma se roztéká
po kopcích
tma se rozpíjí
do mých ruměnců
je mi tu teskno
bez tebe
je mi tu teskno
a tomuto smutku mohou rozumět jen valašské ovečky
tma pláče
utírá si nos do kaluží
tma krvácí
na její rány nepomáhá betadine
zabila jsem člověka
říkám
zabila jsem člověka
a myslím tím kus toho dobrého co ještě zbylo ve mně
uťaté hlavy jabloní
přinesu ti na oltář
je mi tu teskno bez tebe
.
daleko od Damašku
slyšela jsem
jak šeptala matka
ukolébavku
pro mrtvé dítě
zastánce demokracie
slyšela jsem
veřejně obhajovat smrt
zatímco krev na jejich rukou svítila
až do Íráku
dítě z Kosova
slyšela jsem
jak křičí
pořád dokola jen jedno slovo
mama
.
včera v noci jsem volala Boha
volaný účastník se nehlásí
opakujte prosím volání později
.
ne všichni lidé jsou kokoti
a ne všichni kokoti jsou lidé
kdyby jeden kokot z Moskvy
nebyl kokotem ani člověkem
ani kokotským člověkem ani lidským kokotem ani kokotím člověkem
bylo by líp
