Jan Zábrana
Podnájem
Večer se vrátil. Všechno bylo
jak před odchodem. Bílý strop...
Ale i v něm teď bylo bílo
a prázdno. Ani nezakop
na prahu, kde vždy zakopával.
Vyvětral. svlék se po dřině.
Teď byla pryč. To včera dával
její plášť k sobě do skříně.
Stůl. Cizí knihy. Cigarety.
A v nebi všechny její děti.
Neměl kam jít, i kdyby chtěl.
Odvedle rozhlas, věčné věty.
Údiv, že si to připouštěl...
A že šel škarpou, škarpou šel.