Pavel Šuhájek (* 1982) je autorem sbírky Ona jen korále perly a rybíz. Uvedené texty jsou z knihy Včely vyrobené z tmy, kterou připravuje nakladatelství Větrné mlýny. Žije v Brně.
Foto: Petr Palarčík
***
pro M.
mezi lednicí a oknem
se o mě otírají
duchové zvířat
marně rozsvěcím
a hledám v pustém domě
to poslední náhle
zaseklé jak jehla
v černém vinylu
po nepodařené sebevraždě
po čtyřech
lezeš omámená z lesa
větve škrábou
ta zem se vzdouvá
v břichu
zapálené prskavky
otrhané děti
necháváš tančit
zavolat sociálku
by tady na vesnici nešlo vydržet
ale strýcu
teta
tapetuješ tu chýši verši
po stěnách
žhavá hadí klubka
nepřikládej do slunce
nech to dohořet
v ruce máš křeč od psaní
a nespočet nocí s tebou leží
píšu na přeskáčku
stojím v kalné vodě
vzpomínky jsou špína
řekl jsem už
že tu
není čas
je mi patnáct
zpustlá usedlost za Prahou
z prázdných stájí slyším neklidné
ržání koní
mí první zvířecí duchové
tehdy jsi se jmenovala Ema
vlasy světla
střih
odstřihnout ze sebe
zatajit to jest
schovat do tmy
tak úzko Bože
samo srdce se mi snaží
protlačit žilami
husa knedlík polyká
míhá se to
i když zavřu oči
chytám ta písmena zchromlou rukou
tenké muří nožičky
mám co jsem chtěl
smích ze sna je
strašidelné sténání
víš co
nepatříme si
vlnovky ve vzduchu
zdivočelé průhledné písmo
předávkování
kolikrát
nepatříme si
***
med vlhčené ubrousky
cestou se rozsvítí na palubní desce
něco co vypadá jako vrtulníček
ale už vím
je to vada motoru
zrovna když bráchovi povídám
o vlně která se vzedme
z lidí a účinkujícího
nedá se přesně předvídat
kdy a jestli vůbec
se to stane
Nilsi Frahmovi na této nahrávce se to právě
stalo
někdo v publiku nevydržel napětí a zavýskl
auto ztrácí výkon
je to takový spindrift
co na všechny dopadne
kontrolka bliká
teď ne
teď přijde ten nejlepší moment
když pustím volant
energie plní zchromlý vůz
už teď
žijeme věčně
jen dávat pozor na cestu
auto nemocně ožívá
ještě alespoň do toho obchodu dojet
marnotratně zajíždím na myčku
chlapíkovi dvacku do mokré dlaně
nemají se umývat až mrtví?
ve smrti a při milovaní chceme být hezcí
a většinou nejsme
čerň se leskne
proti zaprášenému parkovišti
nebe u Lidlu
ještě dlouho sedíme
pouštím tu chvíli
kolmý zlom
pěna
zapomněli jsme med
***
povídám ti dnes o hruškách
vedle dědovy dílny
musím nastartovat zebe
byly tak sladké sníh
ještě se drží na černé trávě
jako spršky white noise
v té elektrické tmě
skrze kterou spolu mluvíme
tak ty hrušky
sbírali jsme rovnou ze střechy
otci se v očích míhaly
veselé vosy
v rohu zahrady podél zdi
stará stará hruška
tvůj obraz se třepí
chvíli se zastaví
pod sprškou dalšího bílého hluku
říkáš
že ten tvůj sníh
tak tluče do oken
až to děsí kocoura
chci ti ještě povědět
že čas je také elektrický že čas
stojí peníze
tolik peněz že je nikdo nemá
tolik elektrických peněz
sprška sprška
do oken ti tluče větev
tak že ti co ten dům nakonec koupili
skoro první věc
sníh tráva
porazili všechnu žlutou
sladkou
hrušky
z očí otce vylétly všechny vosy
plechovou střechu
natřít Matrix
proti rzi proti smrti
proti životu nejít
obraz se sněží
sprška
musí se tam vejít
hruška