Zbyněk Fišer: Říkali jí Bendulka

neděle 7. ledna 2024


Zbyněk Fišer (* 1959) je básník a pedagog. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se teorií a didaktikou překladu, současnou českou literaturou a tvůrčím psaním. V r. 1994 na Ústavu české literatury s profesorem Zdeňkem Kožmínem založili Ateliér tvůrčího psaní. Vedle odborných prací mu vyšly básnické knihy Lesbický sen (1993), Někde za Truchlovem (2014) a Kikikarantkatr aneb Gazanie 2030 (2022). Píše rovněž rozhlasové povídky, literární a výtvarné eseje a překládá z němčiny.


Zbyněk Fišer bude jedním z hostů Poezie Za školou v pondělí 22. ledna 2024. Večery autorských čtení pořádá v klubu Za školou v Praze - Bubenči web Nedělní chvilka poezie.CZ.


Uvedené básně vybral autor pro náš web z knihy Někde za Truchlovem, kterou vydalo nakladatelství Druhé město.














Píšu si dvojku


Znám křišťálovou studánku kde nejhlubší je les tam roste roste tam roste v roští kapradí a vůkol voní vřes.

No, to není na jedničku...

Paní učitelko, vona už je zas poškrábaná!

Ukaž, Bendulko.

To nic, já se někdy škrábu, jak se učím básničku. Abych si to zapamatovala!

Ukaž? No to je divný. Teď si jdi sednout.


Znám křišťálovou studánku,

Kde nejhrubší je vřes.

Tam hnije v trávě kapradí.

Tam mechový je děs.


Píšu ti dvojku! – A za domácí úkol napíšete Můj nejlepší zážitek z prázdnin.






Dnes jsme se učili o básníkovi z našeho kraje


Jak deštník větrem ukradený chodci

Jsi tu můj podzime

Jak měsíc mrakem překvapený v noci

Jste tu vy sny mé


Má dávná nevinnosti čistá

Jak si tě vysníme

Býti si sama sebou jistá

V krajině v kraji mém


Jak ryba tiše uhnízděná v kotci

Jsi tu můj otčíme

Jak dcera tajně ukradená otci

Zapláčí oči mé






Stopy ve vaně


no to v tý vaně není rez!

tak sajrajt ze zahrady: asi to sou jahody

ale prosim tě: kde bys teďkon vzal jahody?

co? 

jako krev? jak by se tam vzala? 

paradajky to sou

no jako rajský jabka: třeba Bendula vařila čalamádu

to určitě...

rajský...

čalamádu...

ukaž no tak to spláchnu

už bys ju měl nechat: bude malér






Mezi úkoly


Podej ně jedno!

Mně taky! No – co tam čučáš?

Neslyšelas? Dones mámě!

Jak Není? Koukej vočima.

Jak Vypitý? Neser. Tak sbalíš prázdný a dondeš koupit.

Slyšelas? Tady sou tři pětky 

a flašky ať ti nepočítaj zas je vrátíš.

Co? – Ty dou napřed. Dělej!

Co?! – Šak nejseš z cukru – 






Popěvek z umývárky


každý večer každé ráno

umýváno utýráno

to co přes noc to co přes noc

umíráno

umí ráno







Kořalinka blinká


co je to?

se pořezala...

jak pořezala? cos dělal?

no pořezala...

ukaž se: hovado!

no co? nalilas ji to ty...

aby spala a ne abys – 

co je?

horečku má z toho: vodlez!!

a udat bych tě měla...






Zakoulela stará Holenová očima


nakonec zakopla a už to letí

už to teče bandaska rozvalená v kaluži

holce slzí kolena

co že to řekla?

Jen abys, Bendulko,

bába zakoulela očima

rychle k východu

jen aby to, Bendulko,

a při tom tak jaksi uplivla do sebe

jen abys nebyla...

a přiškrtila myšce hlas

už jen dva schody

z toho ještě těhotná!

a už to letí už to teče

bandaska rozvalená v kaluži mléka

dírami na kolenou vyhrkly slzy 

No nad tím nebreč, nad tímhle ne, Bendulko.

krůpěje mléka na kabátku zasychaly jako kapínky semínky

Andělko, nalej jí nový, já to zaplatím,

viď, Bendulko?