Josef Machů (* 1973) je amatérský sportovec, brněnský i líšeňský patriot, influencer, všeuměl a nadšenec. Na Nedělní chvilce poezie.CZ se objevuje už potřetí, občas vydá knihu básní nebo povídek. Pracuje jako dražebník.
Město
Každé rok majó všici cíle
A hovno
Zaprděné štatl
Poslední velký výsledek
byla porážka Švédů
v roce 1645
Na fusec je lepší jít do Líšně
Flinta padá do Macochy
Aji těm motorkám dochází benzín
Jak to že jinde mají víc
Přece lidi tu nejsou tak špatní
Jako třeba tam
v největším Švindlštatu
Ale to je tak všechno
Teda kromě krás krasu
Okolo města
Je mi Brno
***
Chtěl jsem psát o lásce
ale po padesátce
se mi do toho již pletou
jakési cizí obrazce
Přestal jsem na ni již věřit
díky tvé podivné povaze
Přestal jsem cokoliv měřit
a počítat oka na provaze
***
Pomalu a po kouskách
přibližovat se vlastní smrti
Pomalu milimetr po milimetru
utajené plavky časem smrdí
Pomaličku po kousku
na větvičku kalousku
***
Pochopil jsem
naráz celý svět
aj to proč žiju
Pochopil jsem
naráz všechno
aj proč nepiju
a někdy trochu piju
Pochopil jsem tebe
Pochopil jsem sebe
Pochopil jsem je
Pochopil jsem
proč někdy dobré
a jindy zle je
***
O čem bych mohl psát
když praskají mi kosti zlobou
O čem bych mohl psát
když se jen peru s dobou
a tebou a Bohem chlastem
zamčený uprostřed pokoje
nemám klid ani mír
To jen v hlavě mi hučí a zle je
když mne zrůdy hostí
Čím bych mohl být
když je mi dávno padesát
Kam bych mohl jít
když mám tě ale úplně zbytečně rád
Padesát
DNF
Tak a dost hochu
Jde se domů
aspoň se umyj
a vzpamatuj trochu
***
Na planině podél cesty
válelo se Slunce
ruce mělo od nevěsty
na ramenou sumce
Mezi břehy všehomíra
ležel Měsíc dobytek
srpek měl dnes celý mokrý
klobouk zválen od kytek
Na úpatí tlusté hory
mezi střechou komínem
vedla pána od hospody
nevidomá s polírem
na špagátku táhl matku
***
Jako auto bez kola
Jako kolo bez rámu
Cítím se teď po ránu
jako boxer bez ruky
Jako síťka na puky
v hokejové brance
Jako vrátný v bance
Jako orel bez křídel
Jako pavouk v medu
Jako motýl v ledu
Tak mi je
Sám nic nesvedu
Jen s tvou pomocí vzlétnu
a bez tebe zdechnu!
Óda na běh
Miluju ty stavy, kdy nevím, jaký je den, rok či měsíc, miluju, když nevím proč jsem a s kým a bez koho a sám a mohu alespoň na pár kilometrech na tebe zapomenout a jen tak hlasitě dýchat a dýchat a poslouchat své srdce a nic nevědět, v tu chvíli jsem na světě rád a ani mi nevadí se ptát, v tu chvíli bych chtěl zpívat, ale nemohu popadnout dech, chtěl bych se usmívat, ale nejde to, tak se mračím a přesto jsem pár minut na světě šťasten, že mohu ještě aspoň kousek běžet dál a dál a jen dýchat a dýchat.