Boris Pasternak
Definice poezie
Do prázdna vržený srázný hvizd.
Cinkot kry o kru. Noc jak uhel,
jež mrtvým chladem prázdných hnízd
roztřásá listí. Slavičí duel.
Divoce rostoucí sladký hrách.
Slzy v lusku, když vidíš svět plakat.
Od pultů – v starých předehrách –
na záhon tlukoucí kroupy stakat.
Všechno, co noc do své ošatky
u starých koupadel tajně sbírá.
A v třesoucích dlaních nést do sádky
hvězdu – je perleťově bílá.
Dusno je plošší než prkna pod vodou.
Nebe je zasuté jabloněmi.
Což o to, hvězdy smát se dovedou,
vesmír však – ten je hluchoněmý.