Andrej Bělyj
Rus
Tak jako pole dusí drn,
je život hořem ubíjený.
Pahorky nahrb se a zvlň,
prostore rovin do umdlení!
Střapatý, potrhaný dým.
Střapaté vsi, jež pohled míjí.
Obloha s mrakem střapatým.
Prostor hladových gubernií.
Jak armád rozvinutý proud:
jedna dálka jen skrývá jinou.
Rusi, kam mohu uprchnout
před hladem, morem, kocovinou?
Hladem a chladem v modlitbách
mřely a mřou tu milióny.
Na nebožtíky čeká svah,
jenž k severu se mírně kloní.
Smrt troubí lačně, nestřídmě,
nad tmou vsí, městy, jež noc vpíjí,
nad poli nuzné země mé,
v hloubkách hladových gubernií.