Martin Poch
Výheň civilizace
Při velké potopě zůstanou na živu čtyři.
Seznámí se v troskách záchranného člunu.
Domovem se jim stane útes,
kde tuleni tradičně vyvádějí nová pokolení.
Shodou okolností – všichni životní ztroskotanci:
Dvě tvarohové paničky z Bošilce
a dva (soudě dle hmatových fousků)
Snědí, fluidní samci zřejmě z Maghrebu.
Jaká ironie! šeptá první žena druhé
a blaženě se ovine vějířem ratolestí.
Druhá první olízne ret: Při vší té bídě!
Budeme jim říkat Noe a Ďábel.
Co udělají pro záchranu lidstva?
Domluví se rozumně jako v té scéně s hadem z Výměny manželek?
Šukej mě jako tuleně!