Vasilios Chaleplis (* 1993) patří mezi organizátory literárního života v Ostravě. Spoluzaložil kulturní platformu Harakiri Czurakami a mezinárodní literární festival Inverze. Také je jedním z autorů knihy 111 míst v Ostravě, která musíte vidět mapující dynamiku ostravského života. Jeho básnické texty jsou zastoupeny v antologiích i sbornících (Pandezie, Harakiri) a v prvním ostravském poeziomatu. Jako hudební producent vystupuje v elektronických projektech Phil Lemon a chalapeño, se kterým vydal u Korobushka Records album Endless Iridescence. V dubnu 2023 mu v jeho domácím nakladatelství Bílý vigvam, které založil s Janem Dvořákem, vyšel básnický debut Flavedo, ze kterého jsou následující ukázky.
Moravskoskleslý kraj
III.
chyby toho druhého jsou pro nás
drogou pro kterou mají všichni v tomhle
městě pochopení
můžeš šlápnout do hovna opěvovat krásu
polorozpadlých budov
vylámané nehty patníků
rezavé stromy
zbytnělé bloky plné proluk
a najednou jsi opravdový
chyba tě totiž definuje
stejně jako ty ji
IV.
v hlíně u večerky
zapouštějí kořeny víčka od piv
pihy rozeseté po sídlištní rusovlásce
se kterou si neoholení muži vyříkávají život
zatímco chčijou zlatý déšť
V.
nechtěný kabát vprostřed ulice
naložený v bůhvíjak staré louži
celá ta pokroucenost
zůstává nepochopena
jako zajíc v únoru
ztracen mezi sektory panelového štěstí
v dešti
kterému jedinému rozumí
Babylon
vůně prostěradla
v odlehlém penzionu bílá voda
po páteři smutek
účtuje si za telefonáty cenu antidepresiv
signál je uvězněný v pokoji holek
v kolektivně uctívané nokii 3650
na slunci v jesenickém údolí všichni mladí řekové tančí
v šíleném nezastavitelném soukolí
ze kterého přečnívám
Klimkovice
seděla hned za mnou
když jsem zamrznul na kruhovém
objezdu
ostatní řidiči už dlouho troubili
na mé ruce
nejistě se míjející
po obvodu volantu
nevěděli že druhým výjezdem
vede
naše poslední společná cesta
Čekárna
jde toužit po něčem co nemůže nikomu patřit?
ranní slunce pluje v džunce
mé volání sos je sort of sad
na stěně čekárny roste plíseň
a sestřička má nehty jak pilulky ibalginu
někdo kýchnul
jste další
s čím vám můžeme pomoci
Kóan II
přišla později
s nakousnutým
dřívkem od nanuku
já a ty jsme se potkali na mýtině uprostřed lesa kde slunce
vysoušelo starou pneumatiku a kde ze staré mačety
pramenila řeka rzi
řekni mi ale
kdy?
První letošní noc
svlažila ulice těžkým deštěm
skorosněhem
první letošní liduprázdno
jsem narušil svou přítomností
bylo to těsně po půlnoci
zastavil jsem se a hleděl do zatopených nerovností ulice
uklidňuje mě
když se soustředím na nepodstatné věci
neviděl jsem mnoho jen odraz pouliční lampy
která vypadala jako hvězda hledající místo v časoprostoru
hlava mi ztěžkla a já se toužil ponořit hlouběji
přes cestu ale přejelo auto a
čas se od té doby už nezastavil
