Vojtěch Beránek: Táta mě připravil na svět, který není

neděle 13. srpna 2023

Vojtěch Beránek (* 1995) vystudoval bakalářské studium psychologie, ukončil 5. rok daseinsanalyticky orientovaného terapeutického výcviku, jehož fenomenologický pohled se promítá do jeho tvorby. Publikoval dvakrát básně v revue Protimluv, dále ve sborníku současných mladých autorů Harakiri nebo se staršími autory ve sborníku U Terflerů. Publikoval už také v Nedělní chvilce poezie.CZ.


Během dlouhých studií vystřídal několik zaměstnání, ve kterých se mohl střetávat s lidmi z různých společenských vrstev, roky byl zaměstnán jako noční strážný, na praxích pracoval s drogově závislými, nebo prodával luxusní sauny. Rozmanitost sociálních sfér se potkává v jeho básních – v lidskosti, kterou považuje za univerzální jazyk. V současné době pracuje jako terapeut s lidmi s poruchou autistického spektra.


Uvedené básně jsou ze sbírky Fotopast, kterou před nedávnem vydalo nakladatelství Bílý vigvam.












potraviny bez obalu


psychologie po pěti pivech

ztrácí význam

proto ti každej psycholog řekne

nepij tolik


ve dřezu

mi hnije nádobí


a hrudní koš už taky

potřebuje vynýst






zasraný srnky


prošla jsi kolem

zorala jsi moje zorný pole

ve spěchu skrytý

zasazený naděje

než vystrčily růžky na vědomí

snědly je srnky






ráno


obloha leží na vlhkym betonu

nasáklá vůní školních jídelen


a to i přes prázdniny

asi ze zvyku


gumy aut hážou do vzduchu

pleskavý zvuky z kaluží


občas vrní motory a kudrnatí

světla neonů kancelářských budov


všechno se zesiluje do nového dne

musí být hlasité

aby bylo slyšeno


jen ti ptáci to kolem osmé vzdají

a ustoupí


jako lidé

rodí se z paneláků

rodí se

a už utichají






prý se tomu říká


nemá ráda psí vojáky

bohuslava martinů

leoše janáčka

medvídka pů

holana a anální sex

a stejně jsem s ní


co jinýho je potom láska






třes.k


na kůži prostoru

strupy hmoty


poškrábat se

lpít


přeargumentovat

světlo






básník


lhal jsi stromům

když jsi obdivoval jejich listy


lhal jsi hvězdám

když jsi cítil jejich vzdálenosti


lhal jsi hudbě

když jsi na ni tančil


a lhal jsi jí


když jsi prosil samotu

aby odešla






náměstí


květiny u stánku

párky v rohlíku


strach z dětství

kečup

hořčice






můj táta


mě připravil na svět

který není


kdo z vás bude mít tu odvahu

mi říct že jsem špatný člověk

protože už ho dvacet let hledám


tak povídejte

ale počítejte s tím

že se umím prát






předdnešek


v každym dnu

zažít celej život


je východ slunce

zítřek už umírá

bojim se spát


za každej mrtvej den

dostaneš od boha jeden verš

zkoušku signálu

jestli tvoje duše

doopravdy neslyší


za celej život se dá

nezažít ani jeden den






kozák


v osm ráno o vánocích

sídlištní večerka


na kovovém zábradlí zahrádky

pil kozáckou vodku

ukrajinský dělník


dneska se mu totiž zdálo

že viděl černé moře


nemusel se obhajovat






po které?


oněmělá úcta

k promrdaným životům


verše

po kterých zůstávají modřiny


celé květinářství

vonící po jediné květině