Zuzana Ondrušová (* 1977) pracuje jako pedagožka na prvním stupni základní školy. Poezii zatím nepublikovala, pouze občas využila aplikaci Poetizer. Dříve se věnovala psaní povídek, textilnímu designu či výtvarnému umění.
co tebe dostává do varu?
ozvěna varu ruší široko kolem lem klidu
s Alicí jsme zmoudřely
kundou proti vodě
utáhneš dvě lodě
ale víc už ne
a
starej pléd si
necháme
na zatraceně zimní časy
v kurníku
kamarád chová slepice
smrděj
zajímalo by mě
jestli mají zasedací pořádek
budu mu muset navrhnout
aby to vysledoval
vejce nesou to jo
na stopu
jsou to skoro čtyři roky
co se narodil
stopnul si mě
pod Suchdolem
ještě batole
tou dobou jsem nevěděla
že mám ráda kocoury
před jízdou
v ovladači
vybitá baterka říkám si je fajn mít
díru na klíč
mimo proud
můj kocour je spíš pes
jinej
jako vombat se svým
krychličkovým trusem
taky
kamarád Pavel ten
snad jen ten trus
obvyklej
jsem ráda že oba dva mám
z ticha
jednou vykloubený srdce má
při lehce hrubším zacházení
tendenci znovu vyskakovat
někdy stačí dotek iluze
lásky a její úprk
přes paseky
aby anonymní smutky zas
vyslaly svoji malou misi
řítím se
nemám ráda přechody za zatáčkou
hůř tam vidím
s pocitem už nemůžu
ještě stíhám
vyhnout se řitím za všech okolností
večer
sousedka na zahradě nosí ke stolu
za plotem veigelií vůně a cinkání
o talíře sdílí
i my dva s lahví vína
jsme kde máme být
náš kocour z modrých chrp
žitných polí se domů vrací když má dost
všech štací spát pod trsem levandulí
jak mořskej papoušek
panna nebo prdel házím si drobákem
mořská na kameni v Kodani
ocasní ploutev
léto
nebo kousek vedle na stráni
k lenosti louky kvetou
bez třetí strany mince táhnu na sever jak
papuchálci
mým jezevčíkům
tak za chvíli chodidla
na loďky s koženými
bezpečnostními pásy
paprsky šimraj záda
jezevčíka vypluju
na pár hodin a doufám
dají ho spát ať smutkem
neutrhne závěsy
i s kusem stropu díry
vytřepu všechno to kdovíco
co hryže bláznům zmuchlanej stín
v zahradnictví vyberu
Edičce kytičku teď chybí
v smaltovaném kbelíku
na bílém kameni na protest
proti smrti zvadla paní se
starala o zahradu
a cvičila Quentina
jsme rádi
že umí co uměl a
neuschnul
ve slunci prkna
podlaha má křivé proužky a srst
kocour si povídá s žaluzií
asi o jaderné fúzi
můj muž
často hledá kdo kde náhodou
nezahlédl co nevidí a občas
ani není
v práci štěkot výzev v kleci excelu
ženy jak reklama na kosmetiku
recepční zřejmě jistí smysl hodin
za pultem fixuje do nehtů lakem
na vlasy aby se jí nerozletěl
venku začíná pořádně foukat
Petr v brýlích hledá definitivně
to tady někde měl
zhruba po kupě
děleno desítkou let ztratil
měsíc pajdá o berlích
nemá páru o přílivu v souznění
nezouvej se
(zase jsem uklízela
chybí mi tvoje stopy)
dnes zajdeme Ke Korychům
na jedno –
litý
večer
dáš si tři a já dvě
o smutku
znáš pocit
jakoby ti někdo
strouhal srdce?
tak nevím
moje drahá
asi
to bude divný nic
nasypat
na pizzu ať z toho
alespoň něco je
***
o sexu
o lásce
vykurvený tak
že minimálně
v jednom zůstala
jen příšerná spoušť
lidi tak rádi
čtou
koho zajímá
nastokrát ničím
umořenej vůl
nehezky
stejně reálně
možná mnohem víc
jak hovno od slepic