Jaroslav Erik Frič
Nepravý rondel (Takové svítání)
Vidím
že mě tu necháš umřít
ani ti to nepřijde
když slunce vychází
indiánské nebe
zahřívá kosti
potkávám kohosi z dřívějška na náměstí
slunce zaplavuje lavičku do půli
někdy zkusmo nevěrni
bychom chtěli být
ale nevíme komu
ach kolik ještě let
tři sloní
indiánské nebe
do hospůdky zajdem
poslední korupční skandál vyslechnem
než slunce vyjde
a zahřeje kosti
a tobě opět nepřijde
jak toužím po dobrých skutcích
jak se zajíkám svíravostí těla
které tu někdo nechává
někomu umřít