Tereza Doležalová (* 1997) studuje psychologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Věnuje se fotografii (v roce 2022 vystavovala v rámci kolektivní výstavy „Kvůli tomu jsem tady“ v ostravské Staré aréně), výrobě šperků z nalezených objektů, příležitostně malbě. Básnické texty publikovala v časopise Host a na internetovém portálu Ostravan.cz.
Ve své básnické tvorbě se snaží o zachycení momentů realit(y), které se v pohybu celku jeví nepodstatné až banální, při zastavení v čase ale mohou otevírat průhledy do kořenů, hlubších úrovní poznávání. Prostě hledá Boha, kde může. (Připravil Dominik Bárt)
***
Chtěl dělat to, co dělal doposud
haha
A tak se jednou v spánku vestoje
když čekal, až přijdou lidé
nabodl na zeleninu
Ubodal se vlastním zbožím
***
to jsem ještě nebyla na světě byla
to jsem ještě nebyla byla jsi
to jsem ještě byla jsi na
to jsem byla jsi na jejím
to byla jsi na jejím pohřbu?
***
ale je půl šesté
a venku je ještě světlo
začíná jaro
přestože je válka
a mně je smutno
a pak začalo sněžit
nebo to byla malá pírka
anebo chmýří té bíle květiny
všude kolem
***
Jako by stará řeč promlouvala
novými postavami
Víš, kde je pohřbený biskup?
A víš, co tam bylo před ním?
Oltář
Dneska už je tam jen stůl
A co Gertruda?
***
bavlněný had se vysoukal
z roztřepené díry
malého nekonečna
uvolněný
***
nerozuměli si, protože
každý mluvil jiným jazykem
shodli se jen na slově žně
***
jednoruký člověk pluje v třešňové řece
a do proudu vstupuje jezevec
anebo taky vůbec ne
***
přišel osud do cesty
přišla cesta do osudu
na zem spadlo třikrát
jedno zrnko rýže
***
Láme se vejpůl
plíce hřeznou ven a
otvírají tlamy jako ryby
dutě žluté
shora modré
vypouští vodu a jed
Pianista hraje tak rychle
že jeho ruce jsou
pětinásobné
***
stopy
ve sněhu duše otisky
v dějinách vesmíru
každý den
přidají jednu tenkou pestro
barevnou vrstvu
***
hoří jim pod nohama a oni dál
sedí a věnují se běžným činnostem
hoří jim pod nohama znovu a víc,
oni dál sedí a jsou zaměstnaní
vidím je a nechápu
že ještě nevzplál strop
***
v jeho sešitech je Nietzsche
a on neumí číst
říká že se ponořil do slov
slova tančí přeskupují se
několikrát si do sešitu kousne
a pak svede šermířský souboj
s dospělým mužem
***
v zahradě
tlustým, černým pružným vláknem
hlavou připoutána k čemusi v nebi
ležím a stromy se sbíhají do bodu
mého vlákna
***
čerstvý (vz)duch přichází
s větrem