David Molnár
Ctnosti prokletých
v linkovým autobusu jsme si jako malí
sedali úplně vzadu, kde byla sedadla v řadě
bylo to jako v cadillacu -
malá útěcha temnejch osumdesátek
a teď
mám o pár dekád vic a dělám to stále
hledám pěkný místo
cedím sračky přes svou duši
a foukám z nich skleněný hračky
jen malá úlitba bohům
co mě nechali trpět takhle
sladce...
koukám z okýnka
krajina je rovinatá a pustá
/o to víc můžete snít co je za horizonty/
ostatně nějak tak přišla revoluce
z mlhy nasycený nasraným vědomím
a sněním -
bylo to nečekaný a zázračný
bylo to jako zažít konec války
a rozpoutat novou
píšu si v linkovým autobusu
zatímco zatracený šeříky vadnou na slunci
a svět pláče jako psi v mariupolu