Pavel Zajíc (* 1988) je básník a muzikant. Vydal sbírky Ona místa (2013) a Peníze (2018) a je autorem literárního podcastu Korektní poezie. Více o něm najdete zde. Uvedené texty jsou z "připravovaného velkého evropského románu" Vážný román. Foto zaslal redakci sám autor.
Abstraktní lyrika
(kombinovaná technika)
Byla to těžká orientace mezi popadanými stvoly, ale
Stéblo věděl jak na to. Nejdříve si vylezl na mramorový posed
a zkontroloval přítomnost buků, poté si vyhrnul rukáv a
zadíval se do modré tůně svého tepeniště.
Kombinované přídechy probudily ho až někdy
nad ránem. Po ranní kávě přinutil kalhotové
sukně k cvičení. Dáda se smála za oknem
a kosáci brouzdali dole v loužích.
Pokud by mohl vyměnit svůj sen za jistý
obnos peněz, vězte že by to bylo přesně
1 780 500,- přesně tolik mu zbývalo
na vrubu za koňskou daň.
/Atmosféra/
Pan guvernér sedí v předvečer noci exekucí v okénku, počítá věžičky Palladia a brouká si….
Sedlej koníčka švarný brachu,
na kontě válí se dečky prachu
Kryl
Nebylo to ani tak o předpovědi počasí,
spíše o vkusu v oblékání pana monarchy.
Den co den za ním přijížděly koněspřežkou letmé pohledy,
zakously se do problému a odkvetly až z jara.
V takové situaci se řídí i samosprávný stát obtížně
vystavování oběšenců vyšlo příliš draho
a poddaní byli nemotorové s nižším humanitním vzděláním.
A ten veselý chlapík, co mu sloužil si taky s sebou tahal nejednu zradu
už pěkných pár let.
Poslední kdo v tom smutném státě něco znamenal byl
zmrzlinář Pecháček.
Zdálo by se, že jen den co den mne v třecí misce
piniová semínka s australskými lanýži,
ale ve skutečnosti byl převaděčem - pašerákem oslů.
Ale pak byla revoluce a zmrzlina přestala lidem chutnat,
koleje vytrhaly a v lednicích zavládl mléčný klid.
Procházíme se po nábřeží kolem Dunaje,
všechna vyprávění co má rád se odehrají
ve vyprázdněné tónině.
Tohle je snad zločin proti lidskosti! Čertí se
malý Karel a rozzlobeně hází do vody jeden
kamínek za druhým.
Pak mu čtu z barevné přílohy mladé fronty. Vypadá svobodně
a kolemjdoucí taky.
C Konečně je to tady, Ami tak jak jsem si to přál…
C Dívky se šatů zbaví, Ami Klaus na loutnu hrál.
Ami6 Klaus na loutnu hrál…
Ostravěnka
kytička není moc velká, je však vodomilná, její výtrusnice zůstávají po kontaminaci na rukou,
pozor, prosím nevtírat do očí, hrozí zde slepota, slepota, která ústí v nenávist k cizím řasám.
Sladkovodní bol je přítomen od ledna do dubna.
Výskyt hojný, sasanku dobře vysuší lohonka
Barva transparentní, jako láska k antracitu.
Tu ti drahá dám,
tobě drahá tobě,
tobě drahá dám
Píseň Ševcovská
Z hlediska bojů o imunitu jeho duch doby prohrával,
to ale nic neměnilo na tom, že i přes neustálé
absence neustále bohatnul.
Svatý kapitalisto, obrázku z knihovničky vůdce,
nedej přivonět k chudbokám nám ani budoucím.
Dělník tou dobou obouval zlaté střevíce a
smetánka mu tekla pěkně po bradičce.
Pak na něj hlas z hájku volá….
Dovol abych tě seznámil s továrníkem Auscherem…
Ten den mu změnil život, navlékl tuhý neslušivý
oblek a sedl poprvé ke stroji. Zlaté se jen sypaly
a za chvíli už byla plná předsíň margarínu.
Jeho pravnuk se slzou v oku vzpomínal, jak
byl kdysi malým Baťou... oči si třel
výšivkou, starý Jurkovič tlemil se z otrhaného lemu
pokladnička národů roste v temných lesích,
erár houká ve větvích,
pánbíček usmívá se
v limuzíně cestou od Napajedla
Maloměsto
O existenci nočních mušek pohovoří strýc Ewald.
Zpívá jako ptáček na obláčku až tchýňky se rozplývají.
Koledníci z předměstí zouvají obuv a dostávají po vaječné roládě do ubrousku. Jejich matky obcují s kopřivou a lechtají pány domu stébly bojínů.
Dcerka milionáře Konráda obtáčí drátky vajíčka, jež daroval jí pták co kiwi se zove.
Slepička klidně hovoří ke kohoutkovi, jednou spolu napíší krásnou báseň sní si kohoutek.
Otec perliček otáčí zašedlé stránky Psohlavců, ach jak bývalo na plzeňsku krásně v tomto požehnaném období.
A zdalipak tohle není pan starosta, s pytlem mláta pospíchá klábosit s dobrovolným kleštičem Kosou.
Celý kraj se náhle ponořil do sebe, kostka pod jazykem kozla zlátne a mění se v konvalinky svaté. Jeli na kopečku kaplička, tak v kapličce je hrnek s voděnkou průzračnou, alabastrovou. Tou svojí milou pokropíš v den upálení paní Jany. (O přízracích a lidech, Brno 2021)
ČSFD
Léta tryskem pádí uspořádat tajnou výpravu, už se jen nasoukat do šustivých stejnokrojů a odjet směrem do slezských hor.
Tvá družka je hádám trošičku na baterky, přibližně v tomto smyslu se posmívá Michal příteli lékaři.
Lékař se však nedá odbýt, plete dlouhé šály, na operačním stole má rozložený organigram širší rodiny.
Ještě počkejte, teď to přijde, protože ten Třetí chlap záhy dostává lékaře a Michala do nezáviděníhodné situace, jeho družka propadla při inspekční cestě odpadem a umolousaná chytá teď lelky u tchýně v kuchyni. Ale kdo za to tehdy vlastně mohl? Kdo mohl vědět, že v proutěné truhle je ukryt ten mladej primář?
Pak už jen Pepík dostává medaili a chlubí se svým patolízalům, je malý a hloupý, dějiny na tuto situaci jistě zapomenou, ale můžeme i my?
Vždyť čas nikoho příliš nešetří...
Kojenecká novela
A teď jednu o dívce kráčející pod okny
rozjetého expresu. Trápí mě
jak málo místa jsme v tomto dokumentu věnovali
opuštěným rozhlednám, našim letmým úspěchům
a přátelům starých časů.
Zdání klame, proč ale vstupovat do krytu,
proč si raději znovu nezakouřit
na dvorečku pana domácího Srnky,
v malém kantýnum na návsi zakoupit páreček
Setkal jsem se již dříve s výčitkami ohledně
zachování pralesů, medvědín se například potýká s
chladným kalem..
Kojín má také svých problémů
dost, lidé zde odhazují nedopalky,
srnky je poté polykají jako
kukuřičné pufy.
Hamižnost světa maminko,
nestydatá nenávist kolem, tatínku.
Malý apel bydlí v údolí řeky Ač,
Suchým prádlem tam zahání myšlenky
na druhý poločas.
Tak hýbni kozou dodavateli!
Židovské nože hladově hekaj v kolníku,
beseda (zdá se) začne bez obětí
Snad nakonec alespoň stužkonoska ukryje se
v pěsti malé Ziny
jaký hezčí závěr si vysnít?