Anna Sedlmajerová
Podzimní rovnodennost
den se roztáhl přes půlku zámeckého parku
noc stejně tak přesně
rozlitá půlka žejdlíku
pod stolem bumbum stánku
v místě spoje se něco děje
samsárá vstává ze země
naklání se
je vysoko
klesá
a pořád září zeleně rudě žlutě
zrak přechází jak barvy podzimu
a lidi na ní platí vstupné
padá asteroid
pouťový vraník v těžkém slavnostním postroji si zlomil nohu
ze země se vzdouvá atropinový dým
nebe je teď jako plody rulíku
taková barva tu ještě nebyla
jsme šťastní
každý ve své půlce
praská serpentinový prsten
trhá se ouroboros
nastává podzimní rovnodennost