Lucie Kubalíková (* 1982) vystudovala fyzickou geografii, což se stalo osudným jak jí, tak její básnické tvorbě. V roce 2021 jí v nakladatelství Dauphin vyšla básnická prvotina A spánek je ztráta času. V současnosti žije v Brně a pracuje na Akademii věd ČR, kde se věnuje zejména geomorfologii a ochraně neživé přírody.
Exkurze / Hladinou
šest tisíc metrů pod mořem
tu tmu si už nepamatuješ
ale i přesto bys rád -
- o hlubinách oceánů víme méně než o měsíci -
v očekávání primitivních forem života
a zárodků potravních řetězců
nacházíš vysídlence moderního světa
možná se tam na dně ukrývají rozsáhlé krajiny
dosud neprobádané ekosystémy
existují nezávisle na tobě -
a i když vše zmapuješ zanalyzuješ pochopíš zákonitosti
dovnitř nikdy nepronikneš
vědomí návratu tě drží v bdělosti -
jak se vzdaluješ a stoupáš
pozvolna zapomínáš ztrácíš zájem
- přerod od absolutního pohlcení
k naprosté lhostejnosti
tě vlastně už neděsí
nádech
opouštíš cizí tmu
aby ses mohl vrátit do té své
Zemětřesné roje
o zemětřesných rojích víme
že souvisí se změnami vydatnosti pramenů
a změnami nálad mrzutých a sebestředných žen
ovšem jejich projevy jsou ještě přijatelné
nenapáchají tolik škod jako otřesy o síle 8,3 richterovy škály
- jde jen o lehké šimrání
kdy se vlastně nic zásadního neděje
na jiných místech však dochází k nebezpečnému hromadění energie
- v dozrávajícím prostoru zárodek hrozby -
a poté k jejímu uvolnění
což má pochopitelně ničivé následky
přesné mechanismy vzniku zemětřesných rojů i velkých zemětřesení
zůstávají neprobádané
a jejich předpověď je v podstatě nemožná
Peneplenizace
sdílený prostor hrástí i prolomů zerodoval
téměř všechny důkazy o jeho existenci byly peneplenizovány
zbývají jen monadnoky
- destrukcí dosud nestrávené hmoty původních elevací
avšak pro klid duše si můžu vyprávět příběh -
začal trval skončil.
možná začne znovu!
- i když víru v další orogenezi pozvolna ztrácím
nehledě na to
že příběhy jsou jen neživé schránky
v nichž zřejmě nebydlí ani duchové
které marně vyvolávám
Exkurzní lokalita
už se skoro nevidíme
a přitom kdysi –
jsme na místě.
na hraně.
pod námi řeka
anebo koleje
vlákna která se přetrhla dřív
než začala být spřádána
naštěstí jsem jim stihla dát jméno
a osvojit si je
teď už jen pustit
zbývající čas počítat na nádechy
jsem na místě.
netečná řeka čeká
v kolejišti leží mrtvá kočka
zpět pod hladinu
zase tě vidím; jen mírně rozostřeně
Peneplenizace II
zarovnané povrchy jsou ti dosud útěchou;
čisté přehledné
pečlivě propsané do času
okamžik
kdy zahlédneš monadnok
je vzpomínkou na dobu kdys byl šťastný
a nevěděl o tom
pokud svítání ještě někdy rozpůlí tmu
najdeš vše na svém místě
Chybějící doslov
co s nedopsaným příběhem
a únavou z věčné potřeby doslovů -
zbývající léta se potácet
mezi obdobími sucha
a obdobími přívalových dešťů
případná nová řečiště
mezi postelí
kancelářským stolem
a kuchyňskou linkou
budou tak jako tak zanesena
obtížně rozlišitelné vrstvy
tě nakonec usvědčí
z úniku přísně tajných slov
můžeš dál sítovat sedimenty
anebo si ten příběh narvat do špic
Ideální báseň
expozice musí být
srozumitelná
a proto - vápenec anebo žula
- pomatený metamorfity pominu
- kyselý intruziva si tentokrát odpustím
plus nějakej starej lom kterej už neexistuje – jako kulisa
(ve skutečnosti tam pořád je; šest etáží – před pár dny ověřeno v terénu)
pak vmísit pár geomorfologických procesů
abraze evorze peneplenizace
případně deflace
anebo rovnou kolize (kontinentů)
aby to bylo náležitě dramatický
a nesrozumitelný
po krizi a peripetii závěr
měl by to být hutnej zářez; nejlíp erozní
a jako doušku nějakej obzvláště zajímavej termín
nunatak
thufur
anebo
monadnok
měla bych se konečně přestat tvářit že umím psát básně
přiznat si
- že jen pragmaticky hledám analogie; většinou nepřesné a zavádějící
- že mi jde o sprostý popis (čeho vlastně?)
- a že na jakejkoliv přesah seru
poezii ať si vytvoří čtenář
Pobřežní
pobřežní romance
– anebo pohřební?
(pořád ty stejné chyby a přesmyčky)
šli jsme po břehu i po hřebenech a hřbetech (středooceánských anebo okrově zlatých)
někdy po hřebech a hranách
prsty přes dvě vrstvy – než ses dostal ke kostem a obtiskl sis mě
odliv; prázdná pláž odpadky řasy
mrtvá medúza v písku
kus čehosi – špinavě bílý s fialovými zoubky na okraji
nijak mě neděsí
nad námi útes; stopy kavitace abraze
rýhy průrvy dutiny
kde se časem ubytují ústřice
jistě – příliv přijde
odliv příliv odliv příliv
jak únavné zdlouhavé drásající –
bolest moří i pobřežních skal se přelije do nás
už dávno jsme společně vrostli
(kam vlastně; navíc to nerad slyšíš!)
spokojme se tedy s vědomím že není úniku
- i když se odstěhujeme zpět do bezpečí kratonizovaných jader kontinentů
- i když se vydáme na volné moře
není úniku
opravdu jsme vrostli
– do skal –
ale! jsme dosud součástí útesu anebo už rozdrobeni v písku?
a navíc – mělo to být přece jinak!
ty – moře
já – útes
jenže –
kdo je kdo
kdo je kde
v příběhu o měnícím se pobřeží
Vybrané kapitoly z teorie ostrovní biogeografie
slova – ostrov
v bezbřehém moři času
domov o který je nutno pečovat
rozšiřovat jej
vrstvit jeho strofy
život jedna báseň
- neuskutečnitelná vyhlídka
je rozšířením sdíleného
milosrdná amnézie nepřichází
zůstávám při plném vědomí
kabotážní plavbu nelze provozovat
ani se souhlasem všech zúčastněných stran
všechny lodě jsou plně obsazeny
možnostmi
jak strávit zbytek života
Vybrané kapitoly z fluviální geomorfologie
zas podemíláš břehy
hryžeš v zátokách
chvíle
kdy se rozliješ do krajiny
na dosah
nemineš ji
- vsákneš se zmizíš
ale voda se znovu přižene
prožene
a pokud ne -
alespoň zaprší
mrtví ptáci
ryby
kamení
Spánek je jezero
černá a dočasná
hltáš i vylhaný měsíční svit
necháš vítr aby čeřil tvou hladinu
ač víš že hlouběji nepronikne
nakonec se ztratíš
zanesena sedimenty všedních řek
prý čas umí hojit
pozdě je ta pravá chvíle
a málo je tak akorát
- to se jen tak říká
aby slova neuvízla na suchu
zase máš strach usínat
Náhrdelník
pár recyklovaných omluv
padnout si do náruče
ach ten žár ten žár jen přilož do kamen
v souladu s dávnými rituály
teatrálně odpouštíme jeden druhému
pár doutnajících uhlíků
fosilní paliva jsme spálili
péče o obnovitelné zdroje nebyla zajištěna
když přiložíš ucho ke komínu
slyšíš rezidua touhy
pár hrstí popela
zapomenutí zapadlí do času
vybíráme úlomky kostí
třídíme je dle velikosti a významu
v souladu s dávnými rituály
provrtáváme jeden po druhém
navlékáme na šňůrku
Opět na exkurzi / Slepenec
podívejte milé děti
tato kamenná zídka ukrývá miliony let
katastrofální povodně
i vyprahlá podnebí
dnes bílé valouny vypadávají
červený písek se drolí
- - - zpátky do řek / na pouště
Telecí léta
až do rána řeči jalový
tahat jednu od druhé
k tomu dva litry vína
zoufale se snažíš
najít a vytěžit každou žilku drahýho kovu
čekáš
že v následující chvíli přijde něco děsně důležitýho
přelomovýho
přitom to zásadní se už dávno stalo
v lepším případě se děje právě teď
život se skládá z okamžiků
ostatní je hlušina
Tak trochu nechtěný zázrak
na oltáři ulity uvězněný v kameni
rozdrobený polámaný kdysi živý
čekám zázrak
i když v nic takovýho nevěřím
a přece jen -
vopelichanej anděl ze kterýho táhne krabičák
ty fosílie jsou krásný že jo ale já se nechci stát jednou z nich
nemusí
ale co když -
za pár miliónů let ho objeví bagrista hloubící jámu pro přehradní nádrž
vědci provedou záchranný výzkum
ověří hypotézy
závěry budou publikovat v odborném periodiku s impakt faktorem
a nakonec ho vystaví v muzeu
nechám se zpopelnit
optimální řešení
ale co když -
za pár tisíc let ho objeví amatérský antropolog protože spálení nebylo dokonalé; zbyly úlomky kostí
vědci provedou dataci pomocí radiokarbonové metody
ověří hypotézy
závěry budou publikovat v odborném periodiku s impakt faktorem
víte že z mrtvýho zůstanou přibližně tři kila popela?
hm stejně jako když se člověk narodí
a nemáte aspoň pár drobáků?
ne
ani cigárko?
ne
tak si naser krávo
na zádech šedobílý křídla mladých labutí
u vrat poklekl pokřižoval se odlítl
asi ten vytouženej zázrak
- anebo blbost
bůh přece neexistuje
tuto hypotézu jsem samozřejmě ověřila
a závěry můžu publikovat v odborném periodiku s impakt faktorem
(modlím se jen když se dlouho neprobouzíš)