Lukáš Marvan: Muž zaseknutý ve výtahu

neděle 3. července 2022

Lukáš Marvan (* 1962) je básník, prozaik, editor, dramaturg či mluvčí hasičského sboru. Žil na Srí Lance v budhistickém klášteře, nyní žije v Ústí nad Labem. Vydal devět knih, poslední sbírkou jsou Cestovní básně (Dauphin, 2019). Jeho poezie vyšla ve francouzštině či polštině. Uvedené básně jsou z autorova nedávného období.  


Foto: Honza Walda Valík, Lukáš Marvan čte na večeru Poezie Za školou v červnu 2022 v Praze - Bubenči

 











***


Máme šílenou sousedku

snaží se diktovat co můžeme pěstovat na zahradě

a jak daleko od jejího plotu

který je náš

máme šílenou sousedku

volá mojí ženě a žaluje na mě

protože se mnou nemluví

stěžovala si i dělníkům

co na naší zahradě kopali odpad

že jsem hovado a že mě dá k soudu

když večer dělníci odjížděli

podali mi ruku 

a nabízeli  

že když se jí budu chtít zbavit

mám jim dát vědět






***


Mám polštář s Rumcajsem

mám ho od té doby 

co si Jana myslela že máme svrab

všechno sebrala

do pračky

museli jsme se namazat divnou mastí

úplně všude

najednou jsem měl pocit že mi někdo krade tělo

začal jsem křičet

dodnes mi to vyčítá

málem nám kvůli tomu ulétlo letadlo

do Amsterodamu 

málem jsme se cestou na letiště zabili

nic jsem neměl

ale prý to hezky zmizelo






***


Arnošt prochází zpříma

jarním větrem 

má se setkat se svým nepřítelem

v duchu mu nadává aby měl náskok

co je ve vesmíru

je připraveno

nemá cenu se bát

ale bojí se

naposledy mu řekl

že nenajde ani díru

ve vlastní ženě

jaká bude odveta?

začne ho nepřítel pronásledovat slovy “můžeš mi vysvětlit?”

nebo “baví tě ta práce?”

a Arnošt ví že nepřítel nepotřebuje ani svou ženu ani díru v ní

protože ho baví práce






Antonín se zapomněl odhlásit z trolejbusu


Na co myslel když se ve dveřích

nastavil svět ksichtem jeho ulice

na sluchátka nebo že zase nepotkal?

ji

na řeči prolétávající kolem jeho hlavy i skrz

do kopce bude větší horko?

na co myslel když zapomněl 

přitisknout platební kartu na terminál

Antonín se zapomněl odhlásit z trolejbusu

takže v něm teď někde ve městě pořád jezdí

a myslí na to u okna 

když se na město vyčítavě dívá






Tajná likvidace 


Šok z probuzení

je vždycky smrtelný

v tom snu se mi chtělo spát

jako v ostatních

ale dveře pokoje se nedaly dovřít

jako v ostatních

pak jsem zjistil 

jako v ostatních

že postel stojí na Staroměstském Náměstí

do kterého svítí slunce

jako v ostatních

říkám

chce se mi spát

nešlo by aspoň zhasnout to slunce?

jako v ostatních

hledáme vypínač

vypadá jako věšák na utěrky

a co chvíli ze stěny mizí

nedokážu ho chytit 

ani chňapkou z kuny

jako v ostatních






***


Paní se zvolna kymácí

za neustálého telefonování

kymácí se a bude padat

ale ten hovor tu pořád je

jako měsíc ve dne

jako let vzhůru padajícím sněhem

paní ho nikdy neukončí

aby ji udržel v tomhle světě

který už několikrát nechtíc opustila

se zavěšeným telefonem v ruce






Podezření na mrtvého muže v bytě


Už několik dní 

má Marie podezření

že tam někde v tmavých koutech bytu

v jeho hlubinách

leží mrtvý muž a svíjí se

jak ho smrt bolí

už několik dní šátrá Marie smetákem

kam až dosáhne

a pořád jen pavučiny prach

stočený do chuchvalců

občas žhavé uhlíky

Marie se nenechává zmást

je tu 

někde tu musí být

takhle do vnitřku slepých pokojů

přitahují sluneční paprsky

jen mrtví

Marie to světlo nenávidí

strhává jí věrné slzy s tváří

jako vítr za volantem sportovního vozu

už několik dní Marie ví

že má v bytě mrtvého muže

už několikrát spolu mluvili očima

ale je pořád velmi plachý






Muž zaseknutý ve výtahu


Pozorovali požár bytu přes ulici

a pokuřovali

běž se vyčůrat

rád celé noci

trsám na bendžo

na které neumím

s partou démonů

dokouřili a teď pozorují

rozebírání konstrukce a dohašování

všichni jsou mnohem lepší muzikanti než já

nevím proč mě nechávají s nimi hrát

a taky už by mělo svítat

jenže komu






Se mnou se nebavte


Holky s kterými jsem chodil

by neměly zveřejňovat 

své aktuální fotky

pomalu bych měl balit

na těch fotkách je to vidět

už jdu 

zbyly tu jen potrhané

pomatené sny

zoufale

v nich myslím na jiskru s oknem uvnitř

kde se s námi děje tolik věcí

chytit ji a utíkat s ní

mačkat v dlani stále dokola

a cítit

jak se propaluje ven do větru

tvoje ruce mě nedrží 






Malý mystický slovník naučný


Šel jsem si pro Viagru

možná už ji potřebuju

ale s tebou 

ji potřebuju

kdybych měl slabé srdce

byla by to elegantní sebevražda nebo eutanazie

já ale nemám slabé srdce

takže je to na hovno

kdyby’s tohle četla

tak mě zabiješ

a možná už mi fakt nestojí

právě teď určitě ne