Bořek Mezník: Vedle mě leží psi a dávaj na mě pozor

neděle 5. prosince 2021

Bořek Mezník (* 1974) je básník, jehož tvorbu sledujeme na Nedělní chvilce poezieCZ pravidelně, tohle jsou jeho básně z poslední doby.


Bořek Mezník vystudoval matematicko-fyzikální gymnázium v Brně. Na počátku 90. let spoluzakládal brněnské anarchistické hnutí a spoluvydával anarchistický fanzin Brněnská vrtule. Poté mezi lety 1994 a 2004 žil ve Francii a Holandsku. Je zastoupen v Almanachu české poezie pro rok 2019; obecně velmi často přispívá do různých almanachů, stejně jako do periodika Divoké víno. Některými vydavateli jsou jeho díla odmítána kvůli přílišné vulgaritě. Spolupracuje s uměleckou skupinou Vítrholc. Je členem Asociace spisovatelů. Vydal dvě sbírky: Ásně (2008, nakladatelství Alfa-Omega) a Vy mně taky (2017, Nakladatelství Petra Štengla). Zdroj Wikipedie 


(Foto: Honza Walda Valík)







Učila nás na gymplu


Angličtinu

A jako jedna z mála

Ji skutečně uměla

Na rozdíl

Od přeučenejch ruštinářek

Co byly o lekci

Před studentama

A byla krásná

I když už byla

V letech

Bylo vidět

Že o sebe pečuje

A voněla

A často se vyjadřovala

V dvojsmyslech

Proslýchalo se

Že jejich rodina

Měla nějaký problémy

S režimem

A někdy už

Nemluvila ve dvojsmyslech

Ale narovinu

A nesnášela oslovení soudružko

Páč nebyla

Ale asi byl nedostatek učitelů angličtiny

A

Všichni kluci

A učitelé za ní pálili

Ale ona byla nedostupná dáma

Žádnej vocas by se k ní nedostal

Měla hrozně měkký

A přátelský charisma

A pochopení

A to se v tý době

Soudružskejch učitelů

A učitelek nenosilo

Tak

Třeba náš

Občankář a tělocvikář

Psal na studenty posudky

Prej to byl agent

Pamatuju si v listopadu 89

Že nám stávkujícím studentům

Řekl že nás rozmetaj tankama

A rozbijou nám huby

A paní profesorka

Kučerová měla radost

A držela palce

Těšila se na novou dobu

A když přišla

Začala zářit

Jako my všichni

A začal ten pravej život

Boží devadesátky

Výlety do Čechyně

Koncerty

Časáky

Hepáče

A demošky

Pravidelný pařby

V Holáskách

V Přízřenicích

Houfný vejlety na houby

Nikdo nic neřešil

A opájel se svobodou

Ale nevím

Co paní profesorka na spoustu věcí

Říká teď

Možná taky

Že za tenhle

Estébáckej

A loutkohereckej

Bordel

Jsme opravdu

Klíčema nezvonili






Miloš vždycky


Seděl na verandě na chatě

Popíjel

A poslouchal řeku a les

Pamatuju si ho jako tichýho chlápka

Nikdy nic moc neříkal

A já jsem s chutí

A bažením

Pozoroval jak kouří

Cigarety CLEA

Strašně smrděly

Ale já na ně vždycky

Měl hroznou chuť

Líbilo se mi

Jak vypouští kouř

Z pusy a nosu

A jak se mu do něj halí

Jeho šedivý vlasy

Měl prej

Těžkej život

Proto tak mlčel

Asi chtěl myslet

Jenom na to hezký

Tak jsme seděli

A mlčeli

Já taky neměl co říct

A jen toužil

Po šluku z CLEAky






Jezdí na Hárlejovi


Po jižní Moravě

A občas se někde

Zastaví

A udělá si skicu

Říká nám

Kde maj nejlepší

Koleno

A pečený žebra

Jeho děda byl

Na dolech v Příbrami

A on se tam onehdá

Byl podívat

Ukazoval mi fotky

Hele

Koukni

Tady toho zmlácenýho

Házeli dolů do sklepa

A až si odpočal

Zase si ho vytáhli nahoru

A jelo se dál

Tady byla kobka

Jeden a půl na jeden a půl na jeden a půl

Kde se nedalo ani stát

Ani ležet

A tam byl člověk třeba tejden

Říkal

Že to chtěl vidět

A nikdy bysme na to neměli

Zapomenout

Musím se tam s dětma taky

Někdy

Jet podívat

Aby viděly

Co se tady dělo

Až jim někdo bude

Povídat o tom

Jak to bylo super

Jak si byli lidi blíž

Jak všichni měli prácu

Jakej tady byl blahobyt

Shodli jsme se spolu

Že za režim mohli

Hlavně ti

Kteří s ním

Uzavřeli dohodu

Vstoupím do strany

Vy mně dáte kariéru

A já budu držet hubu

A dělat že žeru vaše kecy

Tihle ti

Režim drželi při životě

Kdo nechtěl

Odešel za kopečky

Nebo dělal

Podřadnou hoknu

Pokud se nestal

Členem státní mafie

Jo jo

Jako mladej

Jsem si nedokázal

Představit

Že komunismus

Jednou skončí

Pak přišla revoluce

A nedokázal

Jsem si představit

Že komanči

Zase budou vládnout

A teď

Třicet let od sametu

Nám vyrostla generace

Která to nezná

A je pro ni kurevsky

Těžký to pochopit

A v informačním šumu

Nejsou schopni rozlišit

Pravdu od lži

I když pravda

Je jen jedna

A ta dlí v tichu






Říkal jsem si


Že se asi zbláznil

Proč mi tohle říká?

Vzpomněl jsem si

Na písničku

Pražskýho výběru

Proč jen já?

Co si o sobě vůbec myslí?

Ať jde do prdele

Kretén

Zkurvenej Štengl

Chytrolín vole

Prskal jsem jak křeček

Pod fousama

Moje nafoukaný ego

Dostalo šlehu

Rovnou do kořene nosu

Chvilku mělo záchvat

Třepalo rukama

A nohama

Skuhralo

Kňouralo

Prosilo o milost

Hotovej exorcismus

A on mě do toho

Akorát flákl

Zenovou holí

A smál se

A vyhnal mě ke studni

Zapomnění a inspirace

Pleteš si cenzuru

S vývojem

Chlapečku

Myslel jsem si

Že do ní skočím

Abych se už nevyhrabal

Nesral se se mnou

A rovnou mě tam hodil

A na okraji se mi smál

Pitomče užívej si to

Tak je to totiž

Pro tebe nejlepší

Hodit tě do vody

A šlapej vole

A hledej


Tak koukej makat

Nebo si dej pauzu

Neumírej

Bojuj

Byla by tě škoda

Ježiš

To je kokot






Nikdy jsem nevěděl


Kdo z nich

To vymyslel

Ale viděl jsem

Je tam

Hodně často

V předzahrádce

Bytovky

V rukavicích

A z bodcema

Vytrhávali plevel

Co podle nich

Do trávníku

Nepatří

Nikdy jsem to nechápal

Při cestě

Na hodinu angličtiny

A nechápu dodnes

Co je špatnýho

Na pampeliškách

U bytovek

Na to ostatní jebali

Maximálně to posekali

Ale tihle ne

Chtěli mít

Anglickej trávník

2x2 metry

Nebo nevím

Proč to dělali

A nevím kdo

Z nich

To vymyslel

Protože se u toho

Oba vždycky

Tvářili nasraně






Dělali jsme tenkrát


Na zahradě

Waterboarding

Romča

Co byl v krimu

Asi 8 let za svůj

Pětatřicetiletej život

To chtěl mermomocí

Vyzkoušet

A taky Helmut

To byl týpek

V úletu

Občas chodil po oddělení

A telefonoval

Ale ostatní říkali

Že na druhý straně nikdo není

Měl prej

Absťákovou psychózu

A ženský se ho štítily

Páč měl furt blbý kecy

Nebo oplzlý fórky

Dali jsme lavicu do svahu

A vzali kýbl s vodou

A ručník

Borci lehali

Hlavou dolů

Ručník přes ksicht

A polejvat

Já jsu sračka

A nešel jsem do toho

Akorát sem nosil voknem vodu

Ale Helmut

Největší blázen z nás

Vydržel nejdýl

Prej skoro tolik

Jako mariňáci

Po výcviku






Žijem v divný době


Každej je nasranej

Nebo uraženej

Nebo řve

Jak je utlačovanej

Každej se snaží

Urvat si z koláče

Co nejvíc

Pro sebe

Já je na prvním místě

Neumíme kompromisy

Každej by druhýmu

Furt něco zakazoval

A přikazoval

Jak se má chovat

Vztahy jsou vyhrocený

Zákopy jsou vykopaný

Ploty postavený

Všichni maj tu svou

Pravdu

Nikdy nechytíš

V tom zmatku

A informačním šumu

Kde je kurva

Ta svoboda

A tolerance

A nadšení

Z devadesátejch let?

Vládne tady z toho

Akorát blbá nálada

A k tomu celýmu

Blbství

Jsou ještě lidi

Blbí

A

Žijem v divný době

Kde i charita je zločin

A politicky závadná

Chcete někomu pomoct

A hned vás někdo nenávidí

Boveráci?

Smažky a feťáci

Co se o sebe neumijou postarat

Svobodný matky?

Krávy co se nechaj zbouchnout

Na prvním rande

A pak už si nenajdou chlapa

Mentolky?

Ty vole z těch jde strach

Jsou nebezpeční úchylové

A nikdo se na to nechce dívat

Uprchlíci?

Žijem v divný době

Je plná stresů

Úzkostí

A věcí

Postavenejch

Úplně na hlavu






On je Mozart


A já jsem

Salieri

Máme jinej

Ale i podobnej styl

On je talent

Od Boha

A já upachtěný

Vydřený vemeno

On je mladej

A krásnej

A já tak leda

Starej a smradlavej

Na něho

Letěj baby

A skáčou mu

Samy do betle

On je Mozart

A já jsem

Salieri

A já

Miluju

Žárlím

A nenávidím

Stali jsme se

Obětí

Romantické fabulace






Ty vole


kluci dívejte

mně teče syfl

křičel Turbo

když si ho vyhonil

v hodině čejáku

stoupl si

a všem nám

to ukazoval

a naše kozatá

češtinářka

vůbec nevěděla

jak na to

zareagovat

ve třídě plný

pouze kluků

hokejovejch nadějí

brněnský Komety

tenkrát Zetoru

kdo neměl syfl

nebyl chlap






Jsme tady


skoro samí

sebevrazi

je to šílený

všichni máme

rodiny

a přátele

a rodiče

a děti

je to šílený

co by jiní

za život dali

ale v ten moment

když přijde ataka

je to úplně jedno

hlavně si chcete

ulevit

a přitom máte

strach

ze smrti






Viděl jsem


Jedinýho chlapa

Kterej jich vypil

Sedum

A pak se poblil

Hlásil

Libor

Řikám

A to si piš

Že to vypiju

Za hodinu

Deset zonek

Jablečnejch

Ve skle

Netřepat

Vypít přímo z flašky

Neblejt

Chcaní povoleno

Nevypiješ

Přidal se Jura

Řikám hoši

Sázka?

Prej já se nesázím

Hlásili voba

Každej tejden

Jsme se vo to hádali

Tak už jsem se nasral

A řikám

Kurva hoši

Tak si necháme

Do ústavní kantýny

Dovýzt kastl

A uvidíme

Zač je toho loket

Další

Dva tejdny

Jsme se o tom

Hádali

A já si byl furt

Jistej

Že to dám

Mám žaludek jako kráva

Když jsem jednou kdysi

Dojel z Francie

Na skok za kamošama

Sežral jsem u Indiána

Pět plnejch porcí

Hlavního jídla za sebou

A k tomu vypil

Deset piv

Pinkl nejdřív chodil

A nosil

A říkal

„To není možný“

A ke koncu

Už jsme si tykali

A on

Chodil

A říkal

„Ty seš prase“

Takže jsem byl sebevědomej

A cejtil se si jistej

Že to zmáknu

Deset limonád za hodinu

To je

3,33 litru

To musím přece

Kurva dát

Kurvadrát

Oukej

Takže jsme nakonec

Zašli do kantýny

V blázincu

A odnesli si

Kastl na barák

Výkon byl plánovanej

Na sobotu odpoledne

Libor vsadil pečený koleno

Miloš pizzu

Ivánek dvě jitrnice

A Roman půl kila bůčku

Jura byl měkkej

A měl akorát plno keců

Ale nevsadil

Máčka

Jedinej

Kdo mi věřil

Byl Ťapka

Ale ten nevsadil nic

A byl to jeden z největších

Bláznů

Co jsem v životě poznal

A Kuloškrábek

Mi říkal

Že jsu cvok

Kurva tak snad jsu v šaškecu ne?

Největší magor

Celýho našeho ansámblu

Tož jsme se v sobotu

Sešli na jídelně

Sestra byla zalezlá

V kamrlíku

Asi by nám to zatrhla

Páč vypít přes tři litry

Tekutin

Za hodinu

Je na pokraji lidskejch

Možností

A jedna třetinková zonka

Obsahuje cca 24 gramů cukru

Takže další pecka

Do organismu

No nic

To jsem nevěděl

Samozřejmě

Mi to vůbec nedošlo

Navíc to obsahuje jakýsi

Barvivo

Který způsobuje

U dětí hyperaktivitu

Tak jo

Sešli jsme se tam

A i četný obecenstvo

A vo tři čtvrtě na jednu

Jsem začal pít

No

A

Nedal jsem to

Po šestým kousku

Jsem už ty limonády kousal

Byl jsem vzdutej

Jak stepní koza

Co sežrala kýbl hrachu

Nedalo se nic dělat

Už jsem věděl

Že to nedám

Vypil jsem jich skoro

Devět

A už jsem nemohl

Za hodinu

Pak jsem se to snažil

Vyblejt

Bylo mi celkem dost blbě

Ale nešlo to

Blil jsem jenom bubliny a pěnu

Motala se mi hlava

Jako bych byl ožralej

A cejtil jsem se jakejsi sjetej

To asi to barvivo a cukr

Prohrál jsem

Všechny sázky

Ale vzpomněl jsem si na

Randalla z Přeletu

Nad kukaččím hnízdem

Jak se snaží

Vytrhnout to těleso

Z podlahy

A prohodit ho voknem

Taky se mu to nepovedlo

Ale jak odcházel z tý cimry

Otočil se na všechny ty

Čumily a posměváčky

A řek

„Ale aspoň

Jsem to zkusil“






Je mi do breku


idiotská sebelítost

se valí

i z prdele

stříkám ji

po výlohách

barech

zahrádkách

výrobních halách

kostelech

a pamětihodnostech

a plním těma sračkama

svoje svědomí






Má krásný vočiska


má rozkošný nožiska

má úžasný pasisko

má ladný krčisko

má vlající vlasiska

má dudatý koziska

má hluboký vočiska

má tvarovaný ručiska

má roztomilý prstiska

má příjemný hlasisko

a pak si sundá respik

a do píči

je po lásce

říká Jarin

je to starej vůl






Každá druhá


holka

mi přijde

že má trauma

tuhle znásilnil

otec

tuhle zase

děda

tamtu brácha

další

matčin

nalitej přítel

nebo kamarád

některý zas

učitel

nebo

kněz

vedoucí

kroužku

jinejm

zase matka

pod pohrůžkou

dohazuje chlapy

třeba svoje

bejvalý

svět je

do hajzlu

pěkně úchylnej

je mi z toho

na zvracení

ty holky jsou

kolikrát

ve věku

mejch dcer

beru je skoro

za svoje vlastní

je to v prdeli

to jsme se

všichni

už úplně

zbláznili

chlapi

ženský

a není cesta

z toho ven

jsou to rodinný prokletí

mnohý z nich

se tady řežou

kdečím

co najdou

žiletkama

hrníčkama

brejlema

plastovejma

věcma

dokonce

i špendlíkama

z nástěnky

a

mlátěj rukama

a hlavama

vo zeď

a pak

se zase vrátěj

zpátky

do těch sraček

k té

zakurvené famílii

matce

fotrovi

a není pro ně

cesta ven

z těch všech

hovadskejch

sraček

a

kdybych měl

miliony

chtěl bych jim

postavit

azylovej dům

kde by mohly

v klidu bydlet

a nikdo by je neotravoval

žádní predátoři

jako já

a ony by si mohly

samy najít svoju cestu

životem

láskou

a soucitem






Chtěl bych tě vidět


jak se směješ

tím smíchem

co si pamatuju

chtěl bych tě vidět

jak jsi šťastná

a tvoje voči září

možná jako tenkrát kdysi

chtěl bych tě vidět

v mým zrcadle

jenom proto

že tě mám rád

a jsem sobec

promiň

chtěl bych tě vidět

protože už bylo dost čtení

a poslouchání

a mudrování

chtěl bych tě vidět

jak jdeš

bezstarostně lesem

tam se dotkneš listu

tam se vyhneš větvi

tam pohladíš strom

a tam se zastavíš u mraveniště

a budeš obdivovat

jejich civilizaci

a nebudeš mít strach

že tě sním

chtěl bych tě vidět

na tvým území štěstí

a svobody

našlapovat budu kolem

tiše

aby sis ho užila

chtěl bych tě vidět

jak píšeš a čteš

a třeba zuříš

a

jak se s tím vším pereš

a chtěl bych ti pomoct

na druhej břeh

chtěl bych tě vidět

jak tančíš mezi těžkostma

jako balerína

kterou nic nevohrozí

a jenom se jim směje

a hraje k tomu Brahms

a jeho Uherský tance

chtěl bych tě vidět

chtěl bych cítit tvoji vůni

chtěl bych tě chytit za ruku

chtěl bych tě vobejmout

a jen tak s tebou bejt

v tichu a klidu

a jenom bejt

prostě

jenom

bejt






Všechno je


vlastně na hovno

a mě svrbí ruce

asi mám

nějaký muňky

filcky

do píči dík

Magdaléno






Mám konec


života

nasekanej

v čerstvým hovězím

co

rozjebu

na maděru

jenom přidám

chilli

česnek

cibuli

papriku

sůl

pepř

a než

to sežeru

tak usnu






Plandám se nahoru


pak zase sjíždím dolů

nadechuju se

a pak se zase topím

pod vodou

ale je to pravidelný

lásko

pocit jako jojo

znáš to

ping pong emocí

ať mě to klidně

roztrhá

je to křehký

je to sakra křehký

v každý zatáčce

spirály

mi jde vo kejhák

život bez tebe

by stejně

byl hrozně smutnej






Představuju si tě


Že přijedeš v noci

A já na tebe budu čekat

V Bozaku

A pak pojedem taxíkem

Do tý naší prdele

Páč tam jede autobus

Často jak za války

V tom taxíku tě

Na zadním sedadle

V noci

Chytím za ruku

A budu šťastnej

Představuju si tě

Jak jsi pak ráno krásná

A sladká

Taková jaká jsi

A já tě políbím

A řeknu

Ahoj lásko

Jsi úžasná

A celej den

Bude nádhernej






Mám v sobě


zlověstný prázdno

a ticho

a démon se probouzí

je zlej

a bolavej

a smutnej

a já nevím

jak to dopadne

prášků mám dost

nožů taky

akorát nemám provaz

a už mě nic nebaví

prošel jsem plno věcma

ale tohle mě zabije

a Vesmír to všechno nechá

na mě

nechá mě v tom koupat

nechá mě v tom vymáchat

a nezasáhne

a nezastaví

moje zkurvený srdce






Každej den


sedávám na zápraží

kouřím

piju čaj

píšu

a poslouchám hudbu

vedle mě leží psi

a dávaj na mě pozor

každej den

sedávám na zápraží

a čekám

a čekám

že se najednou

s úsměvem vyloupneš

ze silnice

zničehonic

a já budu koukat

s otevřenou pusou

a ty projdeš brankou

a já budu pořád sedět

jako přikovanej

nevěřící

a ty přijdeš ke mně

a řekneš

„tak jsem tady

lásko“

a já budu

jak vopařenej

a v extatickým šoku

ti udělám kafe






Jednu jsem


rezolutně utnul

jednu jsem

zklamal

jedna mě balila

jedna mě opustila

jedna mě chtěla

za životního partnera

jednu jsem sbalil

dokonce dvakrát

a taky mě opustila

všechno během půl roku

už nic nechcu

dám si asi pauzičku

su z těch vztahů

jakejsi vyhořelej

a není jednoduchý

se mnou žít






Mám koupený místo


na Měsíci

ale nikdy nebudu

chtít bejt Měsíčňan

vždycky budu Brňák

a tam

na tom místě

mi všichni

polibte prdel






U lásky


nikdy nic

nepřijde

vniveč

všechno

se tak nějak

vstřebá






Neprovokuj


nevysmívej se

nenech se vytočit

souciť

s ubožákama

pomluvama

urážkama

a záští