Bořek Mezník (* 1974) je básník, jehož tvorbu sledujeme na Nedělní chvilce poezieCZ pravidelně, tohle jsou jeho básně z poslední doby.
Bořek Mezník vystudoval matematicko-fyzikální gymnázium v Brně. Na počátku 90. let spoluzakládal brněnské anarchistické hnutí a spoluvydával anarchistický fanzin Brněnská vrtule. Poté mezi lety 1994 a 2004 žil ve Francii a Holandsku. Je zastoupen v Almanachu české poezie pro rok 2019; obecně velmi často přispívá do různých almanachů, stejně jako do periodika Divoké víno. Některými vydavateli jsou jeho díla odmítána kvůli přílišné vulgaritě. Spolupracuje s uměleckou skupinou Vítrholc. Je členem Asociace spisovatelů. Vydal dvě sbírky: Ásně (2008, nakladatelství Alfa-Omega) a Vy mně taky (2017, Nakladatelství Petra Štengla). Zdroj Wikipedie
(Foto: Honza Walda Valík)
Učila nás na gymplu
Angličtinu
A jako jedna z mála
Ji skutečně uměla
Na rozdíl
Od přeučenejch ruštinářek
Co byly o lekci
Před studentama
A byla krásná
I když už byla
V letech
Bylo vidět
Že o sebe pečuje
A voněla
A často se vyjadřovala
V dvojsmyslech
Proslýchalo se
Že jejich rodina
Měla nějaký problémy
S režimem
A někdy už
Nemluvila ve dvojsmyslech
Ale narovinu
A nesnášela oslovení soudružko
Páč nebyla
Ale asi byl nedostatek učitelů angličtiny
A
Všichni kluci
A učitelé za ní pálili
Ale ona byla nedostupná dáma
Žádnej vocas by se k ní nedostal
Měla hrozně měkký
A přátelský charisma
A pochopení
A to se v tý době
Soudružskejch učitelů
A učitelek nenosilo
Tak
Třeba náš
Občankář a tělocvikář
Psal na studenty posudky
Prej to byl agent
Pamatuju si v listopadu 89
Že nám stávkujícím studentům
Řekl že nás rozmetaj tankama
A rozbijou nám huby
A paní profesorka
Kučerová měla radost
A držela palce
Těšila se na novou dobu
A když přišla
Začala zářit
Jako my všichni
A začal ten pravej život
Boží devadesátky
Výlety do Čechyně
Koncerty
Časáky
Hepáče
A demošky
Pravidelný pařby
V Holáskách
V Přízřenicích
Houfný vejlety na houby
Nikdo nic neřešil
A opájel se svobodou
Ale nevím
Co paní profesorka na spoustu věcí
Říká teď
Možná taky
Že za tenhle
Estébáckej
A loutkohereckej
Bordel
Jsme opravdu
Klíčema nezvonili
Miloš vždycky
Seděl na verandě na chatě
Popíjel
A poslouchal řeku a les
Pamatuju si ho jako tichýho chlápka
Nikdy nic moc neříkal
A já jsem s chutí
A bažením
Pozoroval jak kouří
Cigarety CLEA
Strašně smrděly
Ale já na ně vždycky
Měl hroznou chuť
Líbilo se mi
Jak vypouští kouř
Z pusy a nosu
A jak se mu do něj halí
Jeho šedivý vlasy
Měl prej
Těžkej život
Proto tak mlčel
Asi chtěl myslet
Jenom na to hezký
Tak jsme seděli
A mlčeli
Já taky neměl co říct
A jen toužil
Po šluku z CLEAky
Jezdí na Hárlejovi
Po jižní Moravě
A občas se někde
Zastaví
A udělá si skicu
Říká nám
Kde maj nejlepší
Koleno
A pečený žebra
Jeho děda byl
Na dolech v Příbrami
A on se tam onehdá
Byl podívat
Ukazoval mi fotky
Hele
Koukni
Tady toho zmlácenýho
Házeli dolů do sklepa
A až si odpočal
Zase si ho vytáhli nahoru
A jelo se dál
Tady byla kobka
Jeden a půl na jeden a půl na jeden a půl
Kde se nedalo ani stát
Ani ležet
A tam byl člověk třeba tejden
Říkal
Že to chtěl vidět
A nikdy bysme na to neměli
Zapomenout
Musím se tam s dětma taky
Někdy
Jet podívat
Aby viděly
Co se tady dělo
Až jim někdo bude
Povídat o tom
Jak to bylo super
Jak si byli lidi blíž
Jak všichni měli prácu
Jakej tady byl blahobyt
Shodli jsme se spolu
Že za režim mohli
Hlavně ti
Kteří s ním
Uzavřeli dohodu
Vstoupím do strany
Vy mně dáte kariéru
A já budu držet hubu
A dělat že žeru vaše kecy
Tihle ti
Režim drželi při životě
Kdo nechtěl
Odešel za kopečky
Nebo dělal
Podřadnou hoknu
Pokud se nestal
Členem státní mafie
Jo jo
Jako mladej
Jsem si nedokázal
Představit
Že komunismus
Jednou skončí
Pak přišla revoluce
A nedokázal
Jsem si představit
Že komanči
Zase budou vládnout
A teď
Třicet let od sametu
Nám vyrostla generace
Která to nezná
A je pro ni kurevsky
Těžký to pochopit
A v informačním šumu
Nejsou schopni rozlišit
Pravdu od lži
I když pravda
Je jen jedna
A ta dlí v tichu
Říkal jsem si
Že se asi zbláznil
Proč mi tohle říká?
Vzpomněl jsem si
Na písničku
Pražskýho výběru
Proč jen já?
Co si o sobě vůbec myslí?
Ať jde do prdele
Kretén
Zkurvenej Štengl
Chytrolín vole
Prskal jsem jak křeček
Pod fousama
Moje nafoukaný ego
Dostalo šlehu
Rovnou do kořene nosu
Chvilku mělo záchvat
Třepalo rukama
A nohama
Skuhralo
Kňouralo
Prosilo o milost
Hotovej exorcismus
A on mě do toho
Akorát flákl
Zenovou holí
A smál se
A vyhnal mě ke studni
Zapomnění a inspirace
Pleteš si cenzuru
S vývojem
Chlapečku
Myslel jsem si
Že do ní skočím
Abych se už nevyhrabal
Nesral se se mnou
A rovnou mě tam hodil
A na okraji se mi smál
Pitomče užívej si to
Tak je to totiž
Pro tebe nejlepší
Hodit tě do vody
A šlapej vole
A hledej
Tak koukej makat
Nebo si dej pauzu
Neumírej
Bojuj
Byla by tě škoda
Ježiš
To je kokot
Nikdy jsem nevěděl
Kdo z nich
To vymyslel
Ale viděl jsem
Je tam
Hodně často
V předzahrádce
Bytovky
V rukavicích
A z bodcema
Vytrhávali plevel
Co podle nich
Do trávníku
Nepatří
Nikdy jsem to nechápal
Při cestě
Na hodinu angličtiny
A nechápu dodnes
Co je špatnýho
Na pampeliškách
U bytovek
Na to ostatní jebali
Maximálně to posekali
Ale tihle ne
Chtěli mít
Anglickej trávník
2x2 metry
Nebo nevím
Proč to dělali
A nevím kdo
Z nich
To vymyslel
Protože se u toho
Oba vždycky
Tvářili nasraně
Dělali jsme tenkrát
Na zahradě
Waterboarding
Romča
Co byl v krimu
Asi 8 let za svůj
Pětatřicetiletej život
To chtěl mermomocí
Vyzkoušet
A taky Helmut
To byl týpek
V úletu
Občas chodil po oddělení
A telefonoval
Ale ostatní říkali
Že na druhý straně nikdo není
Měl prej
Absťákovou psychózu
A ženský se ho štítily
Páč měl furt blbý kecy
Nebo oplzlý fórky
Dali jsme lavicu do svahu
A vzali kýbl s vodou
A ručník
Borci lehali
Hlavou dolů
Ručník přes ksicht
A polejvat
Já jsu sračka
A nešel jsem do toho
Akorát sem nosil voknem vodu
Ale Helmut
Největší blázen z nás
Vydržel nejdýl
Prej skoro tolik
Jako mariňáci
Po výcviku
Žijem v divný době
Každej je nasranej
Nebo uraženej
Nebo řve
Jak je utlačovanej
Každej se snaží
Urvat si z koláče
Co nejvíc
Pro sebe
Já je na prvním místě
Neumíme kompromisy
Každej by druhýmu
Furt něco zakazoval
A přikazoval
Jak se má chovat
Vztahy jsou vyhrocený
Zákopy jsou vykopaný
Ploty postavený
Všichni maj tu svou
Pravdu
Nikdy nechytíš
V tom zmatku
A informačním šumu
Kde je kurva
Ta svoboda
A tolerance
A nadšení
Z devadesátejch let?
Vládne tady z toho
Akorát blbá nálada
A k tomu celýmu
Blbství
Jsou ještě lidi
Blbí
A
Žijem v divný době
Kde i charita je zločin
A politicky závadná
Chcete někomu pomoct
A hned vás někdo nenávidí
Boveráci?
Smažky a feťáci
Co se o sebe neumijou postarat
Svobodný matky?
Krávy co se nechaj zbouchnout
Na prvním rande
A pak už si nenajdou chlapa
Mentolky?
Ty vole z těch jde strach
Jsou nebezpeční úchylové
A nikdo se na to nechce dívat
Uprchlíci?
Žijem v divný době
Je plná stresů
Úzkostí
A věcí
Postavenejch
Úplně na hlavu
On je Mozart
A já jsem
Salieri
Máme jinej
Ale i podobnej styl
On je talent
Od Boha
A já upachtěný
Vydřený vemeno
On je mladej
A krásnej
A já tak leda
Starej a smradlavej
Na něho
Letěj baby
A skáčou mu
Samy do betle
On je Mozart
A já jsem
Salieri
A já
Miluju
Žárlím
A nenávidím
Stali jsme se
Obětí
Romantické fabulace
Ty vole
kluci dívejte
mně teče syfl
křičel Turbo
když si ho vyhonil
v hodině čejáku
stoupl si
a všem nám
to ukazoval
a naše kozatá
češtinářka
vůbec nevěděla
jak na to
zareagovat
ve třídě plný
pouze kluků
hokejovejch nadějí
brněnský Komety
tenkrát Zetoru
kdo neměl syfl
nebyl chlap
Jsme tady
skoro samí
sebevrazi
je to šílený
všichni máme
rodiny
a přátele
a rodiče
a děti
je to šílený
co by jiní
za život dali
ale v ten moment
když přijde ataka
je to úplně jedno
hlavně si chcete
ulevit
a přitom máte
strach
ze smrti
Viděl jsem
Jedinýho chlapa
Kterej jich vypil
Sedum
A pak se poblil
Hlásil
Libor
Řikám
A to si piš
Že to vypiju
Za hodinu
Deset zonek
Jablečnejch
Ve skle
Netřepat
Vypít přímo z flašky
Neblejt
Chcaní povoleno
Nevypiješ
Přidal se Jura
Řikám hoši
Sázka?
Prej já se nesázím
Hlásili voba
Každej tejden
Jsme se vo to hádali
Tak už jsem se nasral
A řikám
Kurva hoši
Tak si necháme
Do ústavní kantýny
Dovýzt kastl
A uvidíme
Zač je toho loket
Další
Dva tejdny
Jsme se o tom
Hádali
A já si byl furt
Jistej
Že to dám
Mám žaludek jako kráva
Když jsem jednou kdysi
Dojel z Francie
Na skok za kamošama
Sežral jsem u Indiána
Pět plnejch porcí
Hlavního jídla za sebou
A k tomu vypil
Deset piv
Pinkl nejdřív chodil
A nosil
A říkal
„To není možný“
A ke koncu
Už jsme si tykali
A on
Chodil
A říkal
„Ty seš prase“
Takže jsem byl sebevědomej
A cejtil se si jistej
Že to zmáknu
Deset limonád za hodinu
To je
3,33 litru
To musím přece
Kurva dát
Kurvadrát
Oukej
Takže jsme nakonec
Zašli do kantýny
V blázincu
A odnesli si
Kastl na barák
Výkon byl plánovanej
Na sobotu odpoledne
Libor vsadil pečený koleno
Miloš pizzu
Ivánek dvě jitrnice
A Roman půl kila bůčku
Jura byl měkkej
A měl akorát plno keců
Ale nevsadil
Máčka
Jedinej
Kdo mi věřil
Byl Ťapka
Ale ten nevsadil nic
A byl to jeden z největších
Bláznů
Co jsem v životě poznal
A Kuloškrábek
Mi říkal
Že jsu cvok
Kurva tak snad jsu v šaškecu ne?
Největší magor
Celýho našeho ansámblu
Tož jsme se v sobotu
Sešli na jídelně
Sestra byla zalezlá
V kamrlíku
Asi by nám to zatrhla
Páč vypít přes tři litry
Tekutin
Za hodinu
Je na pokraji lidskejch
Možností
A jedna třetinková zonka
Obsahuje cca 24 gramů cukru
Takže další pecka
Do organismu
No nic
To jsem nevěděl
Samozřejmě
Mi to vůbec nedošlo
Navíc to obsahuje jakýsi
Barvivo
Který způsobuje
U dětí hyperaktivitu
Tak jo
Sešli jsme se tam
A i četný obecenstvo
A vo tři čtvrtě na jednu
Jsem začal pít
No
A
Nedal jsem to
Po šestým kousku
Jsem už ty limonády kousal
Byl jsem vzdutej
Jak stepní koza
Co sežrala kýbl hrachu
Nedalo se nic dělat
Už jsem věděl
Že to nedám
Vypil jsem jich skoro
Devět
A už jsem nemohl
Za hodinu
Pak jsem se to snažil
Vyblejt
Bylo mi celkem dost blbě
Ale nešlo to
Blil jsem jenom bubliny a pěnu
Motala se mi hlava
Jako bych byl ožralej
A cejtil jsem se jakejsi sjetej
To asi to barvivo a cukr
Prohrál jsem
Všechny sázky
Ale vzpomněl jsem si na
Randalla z Přeletu
Nad kukaččím hnízdem
Jak se snaží
Vytrhnout to těleso
Z podlahy
A prohodit ho voknem
Taky se mu to nepovedlo
Ale jak odcházel z tý cimry
Otočil se na všechny ty
Čumily a posměváčky
A řek
„Ale aspoň
Jsem to zkusil“
Je mi do breku
idiotská sebelítost
se valí
i z prdele
stříkám ji
po výlohách
barech
zahrádkách
výrobních halách
kostelech
a pamětihodnostech
a plním těma sračkama
svoje svědomí
Má krásný vočiska
má rozkošný nožiska
má úžasný pasisko
má ladný krčisko
má vlající vlasiska
má dudatý koziska
má hluboký vočiska
má tvarovaný ručiska
má roztomilý prstiska
má příjemný hlasisko
a pak si sundá respik
a do píči
je po lásce
říká Jarin
je to starej vůl
Každá druhá
holka
mi přijde
že má trauma
tuhle znásilnil
otec
tuhle zase
děda
tamtu brácha
další
matčin
nalitej přítel
nebo kamarád
některý zas
učitel
nebo
kněz
vedoucí
kroužku
jinejm
zase matka
pod pohrůžkou
dohazuje chlapy
třeba svoje
bejvalý
svět je
do hajzlu
pěkně úchylnej
je mi z toho
na zvracení
ty holky jsou
kolikrát
ve věku
mejch dcer
beru je skoro
za svoje vlastní
je to v prdeli
to jsme se
všichni
už úplně
zbláznili
chlapi
ženský
a není cesta
z toho ven
jsou to rodinný prokletí
mnohý z nich
se tady řežou
kdečím
co najdou
žiletkama
hrníčkama
brejlema
plastovejma
věcma
dokonce
i špendlíkama
z nástěnky
a
mlátěj rukama
a hlavama
vo zeď
a pak
se zase vrátěj
zpátky
do těch sraček
k té
zakurvené famílii
matce
fotrovi
a není pro ně
cesta ven
z těch všech
hovadskejch
sraček
a
kdybych měl
miliony
chtěl bych jim
postavit
azylovej dům
kde by mohly
v klidu bydlet
a nikdo by je neotravoval
žádní predátoři
jako já
a ony by si mohly
samy najít svoju cestu
životem
láskou
a soucitem
Chtěl bych tě vidět
jak se směješ
tím smíchem
co si pamatuju
chtěl bych tě vidět
jak jsi šťastná
a tvoje voči září
možná jako tenkrát kdysi
chtěl bych tě vidět
v mým zrcadle
jenom proto
že tě mám rád
a jsem sobec
promiň
chtěl bych tě vidět
protože už bylo dost čtení
a poslouchání
a mudrování
chtěl bych tě vidět
jak jdeš
bezstarostně lesem
tam se dotkneš listu
tam se vyhneš větvi
tam pohladíš strom
a tam se zastavíš u mraveniště
a budeš obdivovat
jejich civilizaci
a nebudeš mít strach
že tě sním
chtěl bych tě vidět
na tvým území štěstí
a svobody
našlapovat budu kolem
tiše
aby sis ho užila
chtěl bych tě vidět
jak píšeš a čteš
a třeba zuříš
a
jak se s tím vším pereš
a chtěl bych ti pomoct
na druhej břeh
chtěl bych tě vidět
jak tančíš mezi těžkostma
jako balerína
kterou nic nevohrozí
a jenom se jim směje
a hraje k tomu Brahms
a jeho Uherský tance
chtěl bych tě vidět
chtěl bych cítit tvoji vůni
chtěl bych tě chytit za ruku
chtěl bych tě vobejmout
a jen tak s tebou bejt
v tichu a klidu
a jenom bejt
prostě
jenom
bejt
Všechno je
vlastně na hovno
a mě svrbí ruce
asi mám
nějaký muňky
filcky
do píči dík
Magdaléno
Mám konec
života
nasekanej
v čerstvým hovězím
co
rozjebu
na maděru
jenom přidám
chilli
česnek
cibuli
papriku
sůl
pepř
a než
to sežeru
tak usnu
Plandám se nahoru
pak zase sjíždím dolů
nadechuju se
a pak se zase topím
pod vodou
ale je to pravidelný
lásko
pocit jako jojo
znáš to
ping pong emocí
ať mě to klidně
roztrhá
je to křehký
je to sakra křehký
v každý zatáčce
spirály
mi jde vo kejhák
život bez tebe
by stejně
byl hrozně smutnej
Představuju si tě
Že přijedeš v noci
A já na tebe budu čekat
V Bozaku
A pak pojedem taxíkem
Do tý naší prdele
Páč tam jede autobus
Často jak za války
V tom taxíku tě
Na zadním sedadle
V noci
Chytím za ruku
A budu šťastnej
Představuju si tě
Jak jsi pak ráno krásná
A sladká
Taková jaká jsi
A já tě políbím
A řeknu
Ahoj lásko
Jsi úžasná
A celej den
Bude nádhernej
Mám v sobě
zlověstný prázdno
a ticho
a démon se probouzí
je zlej
a bolavej
a smutnej
a já nevím
jak to dopadne
prášků mám dost
nožů taky
akorát nemám provaz
a už mě nic nebaví
prošel jsem plno věcma
ale tohle mě zabije
a Vesmír to všechno nechá
na mě
nechá mě v tom koupat
nechá mě v tom vymáchat
a nezasáhne
a nezastaví
moje zkurvený srdce
Každej den
sedávám na zápraží
kouřím
piju čaj
píšu
a poslouchám hudbu
vedle mě leží psi
a dávaj na mě pozor
každej den
sedávám na zápraží
a čekám
a čekám
že se najednou
s úsměvem vyloupneš
ze silnice
zničehonic
a já budu koukat
s otevřenou pusou
a ty projdeš brankou
a já budu pořád sedět
jako přikovanej
nevěřící
a ty přijdeš ke mně
a řekneš
„tak jsem tady
lásko“
a já budu
jak vopařenej
a v extatickým šoku
ti udělám kafe
Jednu jsem
rezolutně utnul
jednu jsem
zklamal
jedna mě balila
jedna mě opustila
jedna mě chtěla
za životního partnera
jednu jsem sbalil
dokonce dvakrát
a taky mě opustila
všechno během půl roku
už nic nechcu
dám si asi pauzičku
su z těch vztahů
jakejsi vyhořelej
a není jednoduchý
se mnou žít
Mám koupený místo
na Měsíci
ale nikdy nebudu
chtít bejt Měsíčňan
vždycky budu Brňák
a tam
na tom místě
mi všichni
polibte prdel
U lásky
nikdy nic
nepřijde
vniveč
všechno
se tak nějak
vstřebá
Neprovokuj
nevysmívej se
nenech se vytočit
souciť
s ubožákama
pomluvama
urážkama
a záští