"Nebývá zvykem interpretovat vlastní texty. Ale bývá zvykem tvrdit, že poezie je považována za cosi nadosobního cosi, co přesahuje svého autora. Ten je mnohdy spíše jakýmsi přijímačem a následným vysílačem. Rozhodně však ne hybatelem svého literárního osudu," říká autor těchto básní Tomáš Čada (* 1985):
"V cyklu zatím pracovně nazvaném O lidech jsem se rozhodl jít proti těmto nepsaným „pravidlům“. Básně daného cyklu jsou cíleně osobní, vždy jsou zamýšleny jako črta konkrétního člověka. Přisvojují si konkrétní lidi s konkrétními slovy a činy. A stvoří-li text (pro mne) iluzi, že na zlomek času jsem s danou osobou v blízkosti, text se povedl. Na duhou stranu věřím, že nabývá i něčeho obecného, protože povaha literatury je už taková. Kohosi opisujeme a čtenáři si najdou své. Po jetí ve společenských a planetárních tématech jsem se rozhodl, že pojedu v lidech. Na ně jsem vysazenej. Dává mi to smysl a přináší radost."
(Foto: Karel Škrabal)
Jonáši Hájkovi
Vejdeš se mi na předloktí
Je to zázrak říkáš
Je to práce říkám
Již umíš otevřít oči
mimoděk se usmát
tichounce pochrochtávat
V noci spát neumíš
V bezesných nocích
probíráme
bezesné noci
Janu Kubíčkovi
Boj Stroj
Strom Les
Ves
Revoluce je
věc publika
res davu
netřeba věšet
hlavu když
cestu štrýtu kříží
cesta mechem
Některé věci rezonují
Některé jen vydávají zvuky
Janu Spěváčkovi
Sčísni si pěšinku šmudlo
Tak jako češeš verše
Navoskuj měsíci fousky
Vždyť švihák je i ten
kdo práská biči
v žákovských knížkách
S jiskrou se
budeme hádat
o Demlovi
A třeba ne
Poezie může být
i příhodné mlčení
Ivu Slavíkovi
Dík tobě vím že každý podzim
je předpokladem příštího jara
Zas nasněžilo Mrzne Tedy čekám
Ačkoli se je to k neuvěření
i s různým přesvědčením
sdílíme tutéž palubu
Tuším že i budoucí
plavby budou
společné
Martinu Čípkovi
Pobíháme kolem kostela sv. Jakuba.
Jakýmsi, prý velmi drahým, přístrojem
se snažíš ulovit Zuzanin hlas. Nevím
zda se smát či pociťovat smutek. Dávno
sem nepatřím, i když jsem tu býval doma.
Připadám si cize. Ale tvé ruce vztažené k srdci
zvonu jsou na tom s jistou dávkou komičnosti
podobně.
Tato báseň není báseň
ale pokus o příběh
Ale nevadí
Alici Prajzentové
Jsme zaseknutí na Severu
Ty rodem já omylem
Vzhledem ke kvaltujícímu času
a mrcasícím se okolnostem
by mohl obtěžovat sentiment
ale mám lepší návrh
Při nejbližší příležitosti
zas vymácháme rukávy
v rozbrydaných událostech
poslední drobné hodíme
do placu špatné zábavy
pak ti střepem lásky
zarovnám ofinku
Na okružáku
cestou do hajan
sfoukneme ještě jednu
parádní taškařici
Tomáši Jáněmu
Jen co petřínská čepel
neřízne z koláče Následují
volání Avoid the Void
Úzkost meliorizovaná řeka
v březích náplavek Vejdi
a neuškoď Kandelábry
nad ránem protáhnou
stíny Ale ty naštěstí
setrvají v negativu
Jaroslavu Němcovi
Práce v politice je prát se za věci co
nikoho nebaví neberou Zbytečně
Bez díků pak poctivě děláš politiku
Homo politicus tak není nutně pičus
Veřejná služba domácí sužba Když
touha pomoci není touha po moci
Stejně půjdeš hlavou proti zdi
dokavad jedno nepraskne
A ještě to budeš rozmazávat