Jan Vozka (* 1984) žije a pracuje v Liberci. Studoval na VOŠ filmové ve Zlíně a následně na katedře filmových studií FFUK. Ukázky z vlastní tvorby a překladů současné angloamerické poezie publikoval například v Tvaru, Ravtu, Hostu, Protimluvu, Revolver Revue a jinde. Vydal dvě básnické sbírky: Světlo zpoza dveří (Dauphin, 2018) a Jedním dechem (Dauphin, 2019). Uvedené básně jsou z připravované sbírky, která by měla vyjít do konce roku v nakladatelství Dauphin.
Noční taxi
Jede jak hovado
řeže zatáčky v protisměru
a říká
že to celý je jen o tom
že si chtěj na poslední chvíli nahrabat
tak to protahujou
jak to jde – mluví o rozkopanejch
kolejích v centru
Sedím jak na hovně
na zadním sedadle
držím hubu a sleduju
jak řídí jednou rukou
druhou telefonuje
a střídavě se dívá
do zpětnýho zrcátka na mě
a na silnici – říkám si
jestli bych se neměl připoutat
Stavim se ještě pro kámoše
řekne a prudce strhne volant
a vjede do boční uličky
Pod neonem stojej dva
nasoukaj se dovnitř
zapálenou cigaretu v ruce
Všude je to rozmrdaný
řekne taxikář
a ten co sedí vedle něj
začne o Marcelovi
kterýho pustili
nedávno
na podmínku
Je to ubožák
řekne taxikář a zahlásí do vysílačky
že jede na Gagarinku
Vždycky se přichomejt k nějaký ženský
a vybílil ji účet
není nic ubožejšího
než okrást ženskou
to je jak okrást mimino
Zasloužil by napálit
řekne ten co sedí vedle mě
a dál už to nerozebíraj
Tady je ten vchod
řekne taxikář
zastaví
a zhasne světla
Horrory
Byly na stokrát ohraných kazetách
a my se na ně tajně dívali
a oči nám žhnuly strachem
před zářící obrazovkou
ale nemohli jsme se od ní odtrhnout
a hltali jsme
všechny ty podivné sklepní prostory
s jedinou blikající žárovkou
potemnělé chodby ústící do obrovských
zdánlivě prázdných modravých sálů
zašlé půdy které nebyly z tohoto světa
a ukrývaly děsivá tajemství v temných rozích
hltali jsme
kradmé pohledy škvírou ve dveřích
ke schodům zalitým měsíčním světlem
k pootevřenému oknu – slabý záchvěv
záclony v nočním tichu
zatímco pod postelí
se ukrývalo pradávné zvíře ze snu
co jen čekalo na naše zaváhání
až někomu z nás přepadne ruka k zemi
V nebi
Nebe
řekl mi kamarád Michal ve snu
není tam nahoře
ale tady
přesně dva centimetry nad zemí
stačí se nepatrně vznést...
V tom snu se mi to podařilo
Výjev z baru Propaganda
Zařval jsi
směrem k oknu
to když se ho snažili otevřít
oni
a utéct pryč
se dvěma flaškami Absolutky
Nasraně jsi zahodil
rozkouřenou cigaretu
přiskočil k oknu
a stáhnul je zpět
dovnitř – k baru
kde za to měli zaplatit
Laureát
Novotňákovi
Všechen klid je většinou pryč
telefon neustále vyzvání
emailová schránka je plná nepřečtených zpráv
všichni vám blahopřejí
všichni by se s vámi chtěli vidět
jen pár lidí jste nepotěšil
a myslí si o vás
že jste jen obyčejný podvodník – nakonec proč ne
pomyslíte si
Trvá to naštěstí jen pár měsíců
ve frontě jsou totiž další
kteří se taky chtějí dostat do toho výtahu
jen vůbec není jasné
kam vlastně jede
to vám nikdo nesdělí
Obsluha výtahu – věčně usměvavý chlapík
jen s šibalským úsměvem řekne
Nechte se překvapit…
A pak za vámi zavře dveře
Odpočívadla
Jsou z mlhy a deště
ze tmy a neonu
z hluku svištících motorů
z dálkových světel a výparů
z benzínu a nafty
z plechovek od piva a energy drinků
ze zbytků klobás a baget
z kelímků od kafe a vajglů
ze snů i nočních můr
z moči a prezervativů
z popela touhy
z věčného očekávání
ze zatažených záclonek v oknech kamionů
Promarněná šance
Byla to šance
která se už asi nebude opakovat
šlo o to
jestli budeme chtít prezidenta
nebo účastníka AZ-kvízu
(skvěle by tam zapad)
já byl pro účastníka AZ-kvízu
většina ale chtěla
prezidenta
ze kterého se tak stala jen další otázka:
M jako máma
Řekněte křestní jméno prezidenta
který chtěl být
podle vlastních slov
prezidentem dolních deseti miliónů
Čas běží
Sekáč
Jestli tě vysírám
tak to řekni
a já už sem chodit nebudu
říká a ze zarudlejch očí mu teče
Vrazí mi do ruky tašku
hrozně smrdí
a jde si dát pivo
v tašce je rozpitá flaška rumu
deodorant a občanka
ale ne jeho – Proč jsem si ji
od něj vůbec bral?
Mezitím zmizí
a výčepní mi řekne
Chtěl si dát pivo
na tebe
řekla jsem mu – to těžko
tak šel pryč
Dobře fajn
ale co mám teď
dělat s tou taškou?
Domácí utkání
Hluk pod námi
rány a řev
nezřetelné nadávky
končící ostře na va a či
prásknutí dveří
Spása
je tu
nonstop
Optimista
Po rakovině plic
k večeři
lančmít z konzervy
a malý pivo
Sedí u stolu
kouří a říká o sobě
Po druhý
už bych to nemusel přežít
jsem ale optimista
i když někdo vidí
jen beznaděj
Na staré téma
Všude kolem je mlha
světlo
jako by vychází z té mlhy
jsme na loďcce
já a převozník – jinak veselý chlapík
co si píská pod vousy
a douhým bidlem odráží z lodi
Představoval jsem si Vás jinak
řeknu aby řeč nestála
No to všichni
řekne lakonicky převozník
Jaké to tam je
na tom druhém břehu?
zeptám se
Po pravdě nevím
je tam pořád mlha
že není vidět na krok
a dál než u mola jsem nikdy nebyl
pokývám hlavou
a raději se už na nic neptám
Tak jsme tady
řekne převozník
rozloučím se a vystoupím z loďky
na nepatrné dřevěné molo
neproniknutelná mlha všude kolem
Ještě jednou se podívám na převozníka
zase si něco píská
až bych se rád zeptal
jak to tady v té mlze našel...
Stojím na molu
převozník i loďka jsou pryč
a odněkud z dálky
se nese něčí teskná píseň
rád bych věděl
co se stane s tím
co nechávám za sebou
s tím prvním břehem
rád bych si na ni vzpomněl
na tu píseň