Eva Marie Růžena (* 1997) je katolická básnířka žijící v Brně, kde studuje Fakultu výtvarného umění na VUT. Zabývá se performativními procesy vzniku slova i akce. Připravil Dominik Bárt.
01
Srdce není strom?
Smůla vyvěrá z jádra.
Zatvrdne? Voní?
Art. Rimbaud
Díváš se podle,
přivíráš oči,
vkročil jsi, smočil
modlitbu v modle.
Ostře ho koušeš,
lížeš mu dásně
nejen, a krásně;
opouštíš souše.
Sláva je píseň,
výsosti la fée verte
a bordel Notre-Damu,
na jazyk dopadá mu,
sami si rozeberte:
Sláva je plíseň.
Co je pravda?
Petrovy umyté nohy kráčely dál.
Skonal.
Pilátovy umyté ruce shledaly vinu.
Skonal.
Hladiny hlubin
Podlehneš,
svěřen jsi Bohu,
odemkneš,
otevřeš,
po citu projdu.
Mohu?
Oba
pokorně pyšní netvoři,
v kterých je nevinnou
duše,
obě
už spolu dlouho hovoří,
těla se neminou.
Můžeš.
02
Pohladím samet,
vane vlhká letargie,
šeptají žestě.
Hrabětovi
Z ruky do huby a ze srdce na papír:
už to je společenství.
Ne
Prskáme času do očí.
Sen
symptomy:
sliny
Salome
sliny
Sibyly
sucho
03
Máš-li vyprahnout,
vypij mozkomíšní mok
cizí naděje!