Dnešním blokem básní vás Nedělní chvilka poezieCZ zve na festival TrutnOFF BrnoON, kde proběhne v pátek 20. srpna autorské čtení zde uvedených autorek a autorů. Svou tvorbu představí básnířky Anna Mrozinská a Kateřina Koutníková, básníci Tomáš Štiler a Pavel Kašpar a písničkář Dick Ivanovič Květinka, jenž čtení doprovodí hudebním vystoupením.
Lístky a informace k festivalu naleznete na stránkách www.festivaltrutnoff.cz. Tento blok chvilky poezie připravili Dominik Bárt a Filip Klega.
Tomáš Štiler
***
zapomněl jsem jak napsat báseň
tužku nemůžu ani vidět
do smrti nestihnu říct co chci říct
vše co bylo
bylo
v literárním okénku si přečtu sonet
a vůbec nic mi to nedává
ve městě je autorské čtení
ale já nic neslyším
vzpomenu si
co by mi na to řekl Timko
to tak někdy je, Tomáši
ale já ti dnes nerozumím Marku
rým je rým
volný verš je vše ostatní
jídelní lístky
volební programy
články na hejtfrý s osvícenou nenávistí
diskuze pod příspěvky s duševními zmrdy
protože verš je veš
zbavil jsem se jich nevědomky
před bojem si nespletu potopu se znamením
je to smrt
před bojem bok po boku třímaje budoucnost jako klín
budu chtít ještě něco říct
nenajdu před ní báseň
ani skrz slinu přes skráň propíjející se do duše
ani ve vlasu na rtech žádoucí štětky
nenávidím tě, nenávidím tě prázdnoto
přesto v tobě stále hledám
hladím tě
hledám
Tomáš Štiler
Opojné nekonečno
půjčíš mi minci pod jazyk
čekáš že ti řeknu dík
na řece duší v loďce dluhů
v záruce sotva ňákou vzpruhu
zakotvim, platim
prosím drobný zpátky
můj trest je padat na lopatky
na světě navždy život pít
Tomáš Štiler
Vesmír
našel jsem v kávové pěně galaxii
tak moc nám to osud zamíchal
přestaneme o sebe cinkat
pak se utopíme v černé díře insomnie
dobrovolný příspěvek je nula
nechte mě prosím vystřelit do vesmíru
až ze mě bude pár zrnek
naposledy se s vámi odpálím
život je krásnej zmetek
je sladěný s přítomnem
koupil jsem si kvůli tomu cigarety
a mletej standard
přes den nespím a noc se mnou furt mele
pak vstanu znovu do jitra
odpálím, přepálím, zamiluju se do života
abych ho dvě hodiny před vycházkou začal nenávidět
našel jsem v kávové pěně galaxii
to bylo dřív
nyní je můj chtíč černé zrcadlo
zobrazující pohyb
schopnost neposrat se ze zrnek minut
dovedu to popsat jiným způsobem
teď piju kafe, tak se nezlob
jsem v jiný galaxii
Anna Mrozinská
***
Nemůžu se podívat do tváře
protijezdci na eskalátoru
Místo očí přes důlky napnutou kůži
ošklivě rozdrásanou
Zato můžu vlézt jednomu z domorodců
do obrovské dlaně obalené kožešinou
Konečně usnout
Anna Mrozinská
***
Ve žlutém světle všichni vypadají
jako voskové figuríny
Každá oprýskaná kachlička
je jinak vysoko
a všechny květiny
jsou úplně vyschlé
Přísahala bych
že jsem ještě donedávna
vždycky cítila včerejšek
otřený na rukou
Anna Mrozinská
***
Udělej kávu
na nestabilním žebříku
Postarej se
o dvě nemluvňata
celá seschlá svraštělá
jako hnijící švestky
Pavel Kašpar
Po grilu
Kůži starýho vlka
jsem výhodně prodal.
Třeba v ní ještě někdo
zaboduje.
Teď už jsem jehně.
A sháním se po grilu.
Moje poslední
branky, body, vteřiny.
Pavel Kašpar
Poleno
Dlouhé pohledy
do ohně.
Teskná kytara
a jiskry mládí hasnou.
Občas někdo přiloží,
ohřeje vepřový ve vlastní šťávě.
Nebo zakopne
a spálí si ksicht,
o poleno,
kterým se kdysi stal.
Pavel Kašpar
89. rok
Umřu ve čtvrtek
těsně před bouřkou.
Nebe bude žluté
a teplý vítr
zavoní po jahodách.
Nad postelí
mi zavlaje zástava
čokoládového králíka
s ukousnutou hlavičkou.
Kateřina Koutníková
***
Sem tam vidím
že se usmíváš
přemýšlím proč tak málo
proč ne se mnou
proč potřebuješ pivo
nebo všechny ostatní lidi
proč ne mě
Jak uhrát
kruh depresí do vtipu
aby nebyl moc černej
morbidní
aby to mezi námi
nebylo furt jak na pohřbu
Pozoruju mžitky
létající mezi tvým obočím
během toho co se mračíš
a přemýšlíš proč
se s tebou neusmívám
Kateřina Koutníková
***
Místa co znáš jsou
hlavní nádraží
Armáda spásy
potravinová banka
vybydlené kancly
a další squaty
Je v tom něco surového
co se popřít nenechá
a neustále bojuje
prací na černo počínaje
hledáním vajglů konče
Spánkem na zemi
stvrzuješ že se
nevzdáváš exilu
tvá duše je hlubší
než tvé kapsy
ať jsi kde jsi
Kateřina Koutníková
***
Flusni bělidlo
na zubní kartáček
vyčisti si s tím spáru
svý miliardový prdele
Bacha
zástupy za tou září přicházejí
Až ti rektem projdou
k prohnilému srdci
oslepnou
Projde ti i vražda
Kateřina Koutníková
***
Vychcal se
Oklepal
neumyl si ruce
a šel vyznat lásku
Dick Ivanovič Květinka
Nepojmenovaná
jako kůl v plotě
nejsem tu sám
nejsem tu sám
a s dírou v botě
se propadám
a všechny barvy světa
na nebi se objeví
a létající parníky
vyplují z podsvětí
nebohým lidem
oči krvácí
s ledovým klidem
v hrobě se obrací
už nevrátí se zpátky
utekl ten čas
kdy byl ještě kousek citu v nás
v duši zatopeno
a v hlavě nic
sklízím suché seno
chci stále víc
myšlenka je zlato
slovo to je mrak
jednou bude pršet
je to tak
Dick Ivanovič Květinka
Je mi to jedno
vítr pozval bouři dál
a já stál jen tak opodál
ne že bych se bál
už je mi to jedno
leckdo by se proklínal
všude světla rožínal
ale já hledám i ve tmě
je mi to jedno
kalendář otáčím co půl roku
vestu mám z vystřílených broků
ne že bych to chtěl vzdávat
jen už nebudu zbytečně vstávat
netrápí mě bolest v šíji
ani to že lesy hnijí
dost už bylo muk
je mi to prostě fuk
přineste mi okno žán
otevřte ho dokořán
ať jsem za debila
je mi to jedno
uběhlo už mnoho rán
stejně stále vrávorám
ale ještě nejsem na dně
páč je mi to jedno
ať mi nikdo nevolá
že je to stále dokola
už to dávno vím
a je mi to jedno
až bouře dílo dokoná
dle nepsaného zákona
že zboří i mou hradbu
měli pravdu