Vít Malota (* 1995) se narodil ve Zlíně, vyrůstal ve Strakonicích. Dokončuje studium režie na pražské DAMU. Jako literární kritik spolupracuje s časopisem Host. Je porotcem divadel a recitátorů na celostátních přehlídkách amatérského divadla. Věnuje se mimo jiné i lektorské činnosti. Jako režisér a interpret spolupracuje s Českým rozhlasem. Publikoval například v časopisech Tvar, Host, Texty a dalších. Je laureátem Literární ceny Františka Halase za rok 2020. Připravuje první básnickou sbírku.
Dřevo
Pokácel strom
rozřezal na kusy
„Tohle dřevo vydrží
to budou hodiny
a hodiny“
Napadlo ho nosit
ke starému pařezu
obětiny
pár jablek
aby táta nevěděl
Nepřestávají hrát
Mramorová mysl se sklání
plíce mám černé od
zvonkoher
v kolemjdoucích hlavách
protažené doširoka
bez lesku
ví někdo, kde najdu
mláďata holubů
Ponoř se do vody
Oksaně
pár doušků pražené kávy
vlasy spletla do copu
pomalu
méně než jeden nádech
do všeobjímající tmy
kéž se rozletí
překryje hlubokou step
a je to taková záře
a takové světlo
že se i on
na lavičce v parku
převrátí na druhý bok a zašeptá
najím se zítra
tohle se zaspí
Teplá polévka
Muzika se pořád vrací
měl jít dovnitř
do starých dveří
nečekat nic velkého
snad kelímek
a pár drobných
Rehek
jeho bezvládné tělo
jsem vytáhl
ze sudu na dešťovou vodu
vyletěl z hnízda
a před světem
a otevřenou krajinou
jež na něj čekala
toužil se napít
a nabrat sil
před dlouhou cestou
Zase rval kořeny
Když to nevezmeš i s ním
ten zmetek se vrátí
a nakonec
se ani nepohnem
Podepsal se celým jménem
Vyběhl v zimě
do lesů sám
vlk
nahý
Když ho našli
značkoval do sněhu
teritorium
které bylo
jen jeho
Teď už je to jedno
Pivo bylo lepší v hnědý flašce
poněvadž v tý zelený
někdo jednou
našel žábu
Chlapi se vsadili
Jara Navrátilů jednou
za půl flašky rumu
snědl skokana
- sám trochu vypadal
jak ta žaba
Poslední
co umřela
je všechno jiné
dům patří vnukovi
už má dvě děti
jen děda zůstává
menší a menší
až bude jako fazolka
šli jsme ke svaté vodě
omyl jsem si jí tvář a oči
cesta bývala volná
zarostla dubovým mlázím
stával tam paterák
pět stromů spojených v kmeni
stával
zůstal po něm pařez
větší než člověk
uprostřed mýtiny
už vůbec nic
i tu rozbitou cestu
polili hladkým betonem
jako malý jsem viděl
dub
ten největší ze všech
staletí starý
povídalo se že ho jeden chlap z vesnice
před pár lety pokácel
a zatopil s ním v kamnech
kde jindy pálil plasty
hledali jsme
dál než mohl stát
dál než jsem si pamatoval
alespoň pařez kdyby zbyl
nic
setmělo se
nic
setmělo se
nic
až se ze tmy vynořil
stál
jeho kmen puknul ale on
stál
kolem zlámané větve
silné jako vzrostlé stromy
stál
už nemám co bych psal
In Eremo
Neznám názvy květin
splynout v dešti
ležet a pozvolna propadat
do půdy
nedokážu je popsat
Kameny se hrnou přes
oči plnily mu ústa
plíce tělo tak těžké tělo
kéž by se rozpustilo v kapičky
potu na spáncích
místo toho se propadá
a plní kamením
Přiloží do krbu
a pomalu nechá schnout vlasy
Beránek na kopci
k němuž míří procesí
Touží se poklonit
kuřeti z velkochovu
Motýl
usedl na hřbet ruky
a roztáhl křídla
nic víc
jen roztáhl křídla
když usedl na hřbet ruky
Nežene
Z melancholie
z bílého kamení
tíha
Z humoru
z kamení bílého
nezbylo nic
Dnes budu slabá
zavane mezi stromy
Bez tebe se rozervu
a vyhřezlý popluji říčním korytem
odkloním se desetkrát
Dobře nám bude mezi vyznavači absolutního dobra
Nějak to půjde