Marie Škrdlíková (* 1999) vyrůstala v Uherském Brodě. Chvíli studovala ochranu životního prostředí v Dánsku, chvíli zase religionistiku na Masarykové univerzitě v Brně. Jak sama uvádí, nejklidněji se cítí v kraji svého dětství, pod ochranou Bílých Karpat. A tam od letošního roku znovu žije. Pracuje v přírodní škole v Brně a v dětské skupině v rodném městě. Své básně dosud publikovala pouze jako finalistka 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase.
Léto
kohouti kokrhají a psi
z vodítek trhají nitě
před námi se leskne plechová střecha
právě tady se dnes ráno
narodilo slunce
a zapálilo domy a kostely
čeká nás krásné léto
bez domova a bez víry
Třebíč
polámané koutky úst si léčím
ve stínu infekčního oddělení
a pod okny bez parapetů
vyhřívá se další letní den
když nespálí tě slunce
popálíš se sám
Na přehradě
někdo šlápnul bosou nohou
na borovicovou šišku
a voda odnesla vypísknutí
až na druhý břeh
kde u hráze pod ruským kolem
seděl kluk s dlouhýma rukama
a pozoroval šlapadla
jak jezdí sem
a zase zpátky
Dovolená
přes noc odkopaná deka
rosy poskrovnu
a v miskách okolo
semínka melounu
léto je jako kamínek
vytřepaný z boty
kousek jsme ho poponesli
a pak se ho zbavili
aby netlačilo
Újezdec
arnika a měsíčnice u koliby
pod vyvráceným zábradlím
šuškají si spolu
jaký se jim zdál v noci sen?
v krmítku přistál hýl
a úhoři nesmí z vody ven
Beránek Boží
utekl varhaníkův pes
a štěkal na beránky z oblaků
smiluj se nad námi
byl sice přivázaný
ale aspoň u dílny
kde rostou vlaštovičníky
s květy ve tvaru kříže
Podzim
pod okny školy leží
rozmočené papírové vlaštovky
a z oken tečou dětské hlasy
jak smůla z pokácených smrků
na truc někdo udělal
díru do lavice kružítkem
Až
podzim protahuje
své stonky krajinou
a v prstech svírá kapky deště
až když se vlak zastaví
stéká déšť vodorovně
a děti na nástupišti
si přestanou zacpávat uši
Růženec
z pouti veze vnučce růženec
který svítí ve tmě
podél se žene křoví plné akátů
a přerušovaná čára cyklostezky
z okna vlaku
splývá do plné
Rozmarýn
z ostrova porostlého rákosím a tabákem
připluly zrzavé kočky
ráno na zastávce
s kotětem na klíně sedí princ rozmarýn
a vzpomínky tu cinkají o zem
jak slzy z oka hurikánu
Jestřábník
jestřábník před kůlnou
odkvetl za jedinou noc
a v jeho nažkách
včerejší půlměsíc ukryl svůj tvar
už brzy ranní mrazíky
roznesou v zubech dech
který tu zbyl po leknutí
Déšť
hledám někoho
koho by ještě bavilo jenom zmokat
a poslouchat
jak o kus dál děti v pláštěnkách
mlátí klackem do skluzavky
Aarhus
nad čarami v písku
vyrůstají vulkanická pohoří
která už víckrát nespatřím
leda ve větru
z okna
za dnů
kdy zvednu roletu
jen kvůli květinám na parapetu
Psí
ze staré matrace
sněží molitanová vánice
celý svět je cítit konzervou
a u topení funí uřícení psi
z venku se ozývá ždímání hader
voda se tříští o kanálovou mříž
2020
mezi inzeráty na vývěsce
jsou na prodej soukromé ostrovy
v pacifiku
náměstí voní posypovou solí
kostel je prázdný
a můj domov letos prvně
není celý svět
Včely
před třemi dny
spali jsme v mešitě
dneska si steleme v listí
na bazénovém dně
dvě rozmočené postele
věšíme na nitě
utopené včely
Vodníci
po cestě nesou moranu
a na jejím konci
jde mezi borovicemi vidět
po dešti zelené vodníky
jejich splavy plné zvuku
který neustává
Ukolébavka
vzlétni už holoubku
tobě se zpovídám za tiché kletby
které se nesplnily
a teď už běž spát
i kos na noc složil křídla
a březen má opařené rty
po prudce
vysloveném jaru
Kosatce
slunce mléčné po vstávání
a v chlévě ticho
jako v nedozrálých makovicích
to žluté kosatce rozjasnily pastviny
a koňům dnes budou
stříhat kopyta