Vojtěch Landa: Jsme nic, jen trička s kapelama

neděle 5. dubna 2020

Vojtěch Landa (* 1981) pochází z Moravské Třebové. V Brně vystudoval anglický jazyk na Pedagogické fakultě MU a scenáristiku na Divadelní fakultě JAMU. Je autorem jedné rozhlasové hry, jedné rozhlasové adaptace Sapkowského Zaklínače a několika krátkých filmů. Pro undergroundové noviny Uši a Vítr pravidelně píše filmové okénko, v nich publikoval i své básně a povídky. Vystřídal všelijaká zaměstnání, mimo jiné pracoval jako produkční Festivalu spisovatelů Praha. V Praze v současnosti žije, pracuje pro Kino Pilotů a Pilot Film v oblasti filmového marketingu a sociálních sítí. Jeho blok poezie připravil Filip Klega.












Co jsme?


Procházím hipsterskýma podnikama
s burzama vinylů
a veganskýma burgerama

Jsme nic
jen trička s kapelama

Procházím flat whitema, clubmatéčkama
pak kurzy tetování a reiki

Jsme nic
jen trička s kapelama

Procházím zástupy Slipknotářů, Eilišáků, Silver-rockeťáků a Joy Divižňáků

Jsme nic
jen trička s kapelama

Procházím diskuzními fóry o rasistech, xenofobech, feministkách a patriarchálních bílých samcích

Jsme nic
jen trička s kapelama

Procházím si tím
jedno vlastně čím

Jsme nic
jen trička s kapelama
a slunce dál vypadává z pantů





***


Na Maloměřickém mostě
v 9 ráno
opilý loser streamuje svoji samožer párty
pro pár kámošů na fejsbuku
baterie mu zatím nedochází
pod nohama se válí
ještě 4 patrony nabitejch Gambáčů
ta nedozírná samota
amplifikovaná internetem
křičí do jinak krásného pátečního rána





Její zpráva


Bistro U Klokana
od 7 do 7
Jestli mě tam nevemeš
skončils

Bistro U Klokana
od 7 do 7
Jestli mě tam nevemeš
nikdy ti neodpustím





Globus jídelna v úterý odpoledne


Globus jídelna v úterý odpoledne
po rozchodu
Tuční strejdové s megapivasi
přetékajícími na umakartové stoly
se tu snaží užrat k smrti
zatímco ty se lituješ

Život je jen kus mazlavýho bůčku
a prejto ví





Ten moment zarytý v přímce času


Loučení
standardní objetí
standardní polibek
Jsme blízko
dotkne se mých vlasů
najednou prudké trhnutí
a výtrysk slz

- ty máš šediny
- mám a kolik!
a máma odchází





Brněnská noc


15letý klučina se po děsivém direktu zlomil vejpůl
jako věž World Trade Centra

Proč si to udělal?
ptám se agresora
Měl blbý kecy
tak jsem ho vypnul

Říkám si proč?
Co pohledávám mezi těmito vychlastanými davy?
a pak si vzpomenu
Potřeboval jsem na chvíli vypnout





Dej tomu nějakej název


Nevíš o čem mluvit, tak žvaníš o politice
začneš tím pitomým Maďarem
a zase tě odmítla
- ale já to dělám pro tvoje dobro, Vojto!
- to říká Orbán taky





Na čtení Petra Hrušky


Bez peněz
bez ženy
bez

Za poslední drobné zakoupíš knihu
a po cestě domů ji nedočkavě otevřeš
To přece nejde!
Vždyť každá báseň je tvým bohem

V plné šalině v záchvatu extáze
přiložíš knihu ke tváři
voníš ji, dýcháš ji
a cestující vyděšeně pozorují
ten tvůj podivný Facebook





Ukryti


Odešel jsem z druhé špatně placené práce a našel si třetí
Odešla jsi z druhé zbytečné školy a začla třetí

Ležíme nazí v posteli
v tom prvobytně pospolném objetí
aspoň na chvíli
být tmou
uvěřit v lež
raději než
vstát
hlavu zarýt do peřin
vyhnout se trpkému poznání
obejít pravdu všemi směry

Prý láska nás ochrání
před exekučními výměry





Muž a žena v poli


Pojď, vezmu tě do strnišť a rumišť
do krámků a bufetů
sídlišť a pavlačí
Vezmu tě prašným životem chudých
Pojď, vezmu tě skřípajícím úbočím
a černou čmouhou

Láska v rozoraném a opuštěném poli
dva milenci, co milují se, až to bolí

Pojď, půjdeme spolu kaštany, buky a duby
Pojď, půjdeme ledovou řekou a vlhkou brázdou
spolu na chvíli mimo
excelový tabulky a hodnotící formuláře
mimo mimoběžné pomíjení
a heterosexuální hemžení se v hermeticky naložených hermelínech
Pojď, liknavě se litovat nad latrínovitým Litovelem
Soukolí systémových strojů se rozsype
a ztvrdlý trám u řeky mne na chvíli vytrhne
z mé obrněné tvrze

Láska v rozoraném a opuštěném poli
dvě pomněnky, co milují se, až to bolí

Sedíme na poli a sledujeme výjevy bohů
Krev, krev a zase jenom krev
i v tobě dřímá
Někdy se vyděšeně pozoruju jako za sklem
a utekl bych před sebou na druhej chodník
a potkám holku, je to moje osudová
odráží se v ní gesta a pohyby všech mých lásek
Ale pak je večer
a znovu se vracím domů
do světa internetových diskuzí a politických křivd