Milan Děžinský (* 1974) je básník a překladatel, žijící v Roudnici nad Labem. Na UJEP v Ústí nad Labem vystudoval učitelství českého jazyka a angličtiny, kterému se věnuje dodnes. Překládá z angličtiny (E. Dickinsonová, Ph. Norton, B. Dawe, W. C. Williams aj.). Dosud vydal šest básnických sbírek. Za sbírky Slovník noci, Přízraky a Tajný život byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Cenu obdržel v roce 2018 za svoji poslední básnickou sbírku Obcházení ostrova.
S dovolením nakladatele přinášíme ukázky z Děžinského nové sbírky Hotel po sezóně, která před nedávnem vyšla v Hostu. Autor své básně v ní uvedl těmito slovy:
Při četbě všech těch skvělých českých básníků z první půle dvacátého století jsem byl často uhranut, vlečen jejich rytmem a melodií, kterým už dávno odzvonilo. Nemohl jsem si pomoct a občas také pustil svou bláznivou volnoběžku. Vznikla z toho knížka, kterou jsem nikdy neplánoval. Sbírka ohlasových básní i přiznaných plagiátů, psaná z radosti, piety i nostalgie.
JÁ NIKDY NESTANU NA HOŘE TCHIEN-MU
Nestihnu uhasit pyžamo BondymuNa malé zahrádce pěstuji papriky
a stříhám okrasné keře
Kolumbův námořník, co zůstal na Gomeře
Nespatřím létavé ozdoby — ptáčky kolibříky
Nezdržím Ortena na cestě do trafiky
Jen při každém lichém slunovratu
sednu si v lese na vývratu
s mrtvými básníky
TOTO JE DADAISTICKÁ BÁSEŇ
živí se literárními dějinamimezi prsty jí prosvítají blány
a občas je zajíkavá v hlase
Tenhle verš vynesla vlna vitalismu
živí se zbytky všech slavných -ismů
potácí se jak malé štěně
a kulhá-li, pak jenom chtěně
Toto je automatický text
mává chvostem zpoza skříně
a napadnou-li mě i básně jiné
je to lest
KDEPAK JSTE, PŘÁTELÉ? Přijeďte, jsem hotel po sezóně
Siří tu bílá pláž s rákosím u pískovnyZ Bechlína chodí sem děti plavit koně
Ten vodní revír už dávno není lovný
Vzal bych vás na jaře do sněženkového háje
A v létě ke trati, kde vzduch se jak řasy mihotá
Na podzim v hospodě zasedá černá porota
a v zimě z rádia k poslechu hudba hraje
Kdepak jste, přátelé? Nikam se odsud nehnu
čekávám u okna schovaný za muškátem
pyly mne sužují, tvář má je posypaná zlatem
Přijeďte kdykoliv, v dubnu, srpnu nebo v lednu
NA BŘEHU LABE HNIJE KADÁVER
a vzduch je tu dnes řídkýpro ty, co přišli vyvrhnout své zbytky
a vysypat svůj necesér
Chodil tu rackům sypat básně Hora
Do proudu řeky namáčel své pero
a hledal tu bájné Trokadéro
Kdy ztichlo město? Proč mlčí hora?
Dnes v jachtařském klubu vrže kladka
co spouští bílé lodě na vodu
Štiplavá vůně se táhne od brodu
Voda je žlutě zelená jak syrovátka
Přichází dva, nesou se jak konve plné jara
Jsou zmateni vůní svých mladých těl
Z tlačného člunu se valí pára
Člun lehce vplouvá mezi stehna zdymadel
UŽ NA ZAČÁTKU JARA byla hlína světle šedá
a když to už nešlo vydržet, přišla krátká bouřkaStébla trávy dychtivě pila a já se nemohl vynadívat
jako bych byl na svět povolán vteřinu před zánikem světa
jak lačně a žíznivě se ta stébla chvěla
Cos dělal ty, když já se díval?
