Kristýna Svidroňová: Co z tebe zbylo za posledních 960 hodin

neděle 15. března 2020

Kristýna Svidroňová (* 1992) pochází ze Záblatí u Bohumína, nyní žije v Ostravě. Publikovala v tištěných periodikách Artikl, Protimluv, Weles a na internetu (iLeGaLiT, Ostravan, Ravt). Je finalistkou 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase. Věnuje se copywritingu a online marketingu. Vystudovala dálkově Českou literaturu na Slezské univerzitě v Opavě. Organizuje ostravské Literární přeháňky. V současnosti připravuje svou první sbírku, která by měla vyjít v příštím roce v nakladatelství Perplex. 


(Foto: Natálie Ševčíková)













***


Rozpitá vteřinou smutku maluješ hodiny
zavřená ve skříni
jezírka v policích
na věšácích vodopády, aby nepadaly
možnosti šuplíků zbavené ulit ponožek
odpárané zipy rodí ryby
vlny ze svetrů mění se v řasy
otvíráš oči
umýváš paletu v čísi ložnici





***


Každý to máme v sobě
i když to nemá s námi nic společného
je to zvnějšku
ale kde je pak vnitřek?

je-li tvar nitra jak zní
tro je trojité ni to popírá hned na začátku
nitro je nejspíš kužel, žal v něm jen doznívá
ale navždy
a hranice je prostor mezi hrou a nicotou

to co nemá s námi nic společného
plave jako když létají sršni
skáče z útesu jako akát když zapouští kořeny
napříč městy kuželů skrze sítě středů
staví vesnice jiných těles
zatím to máme
za tím jsme těla





***


Podáváme si ruce
jako listy ve větru se dotýkají nesmělostí
někdy jsme tak moc opatrní na to jak se pohybujeme
zapomínáme na škůdce na spodní straně dlaní
které předáváme dál
na své vlastní na cizí
mšice třásněnky
sní o naší apatii každý den





Přišít vlasy


Mohla sis přišít vlasy k tričku
nikdo by si nevšiml
jak těžko ho ze sebe sundáváš

mohla sis přišít vlasy k polštáři
abys měla důvod
neopouštět postel,
byt

chtěla sis přišít vlasy k němu
ale když prošla
jehla kůží prsty tě opustily

chtěla ses přišít ke stromu
navždy v přírodě
nití přitažená
zbyly ti jen úlomky
kůry platanu mezi prameny

chtěla ses přišít k trávě
každý vlas
každý list
pracně ses při tom otáčela v prostoru
ale v tom jsi byla naštěstí dokonalá

mohla sis přišít vlasy
k čemukoliv čím prošla tvá jehla

mohla ses přišít k soše v galerii
být součástí expozice
mohlas
tvá jehla prošla vším

ale na nůžky v kapse
jsi nikdy nezapomněla 





***


Lidé co vnášejí světlo
do mého života jsou sousedé
průchod temnou kuchyní
mi usnadňuje světlo jejich obýváku
tichý jas
nejtišší jas mi stačí
když osidluji čtvereční palec ticha
označený červeným kamínkem
místo kde není slyšet
stále v sobě hledám
něco plošného





***


Fascinovalo tě jak může
téct voda z topení
jak z kovu může vzejít neklidná
hrneček šedé vody v mohutné ruce

i ty jsi země dýchající vzduch
oheň ztrácející se ve vodě
kov v odlesku všech živlů
čtu v tvých souhvězdích pih souvětí

klouzačka u pískoviště
hlavičky zápalek v krabičce
popel na kaluži než do ní vjedeš na kole

jsou to souvětí
jsou to živly





*** 


Letos jsi zasadila hodně denivek, mladé bergénie,
hosty, cínie a nocenky
kvetou ti z hlavy sedmikrásky
tvé činy jsou divizny a měsíček spící
ve vůni meduňky
mysl zaplevelená vzpomínkami
volá k okopávce
pěťour, bršlice, kokoška, pýr
děje se to pořád stejně
vykopat, vytrhnout kořeny, vyhodit
rutina, ale ta námaha vždy překvapí
páteř se ti ohýbá do stonku konvalinky
vždycky při té své snaze zapomenout
nadáváš na smetánku lékařskou
nemůžeš se jí zbavit ani po letech
a pak tiše dodáš
ještě že tu jsi
a kopačku hodíš do trávy





*** 


Jako když
vysypáváš písek z vlasů
a vlasy z písku

tak rostu
oddělováním
drobných pevných
od křehkých dlouhých
dlouhých jak vlasy vlny
zkrocené lokny před bouří

češeš mě mami
a růžové hvězdičky
stahují moře
do řeky





*** 


Zázvor, list osmý:
téměř 60 cm vyrostlo z půdy za 40 dní
odkud a kam jsi
čím vším jsi nabyla? co jsi ztratila?
co z tebe zbylo za posledních 960 hodin?

když vyrůstal druhý list než se vyloupl
vzhůru svíral se v pravém v úhlu
zkusila jsi také někdy růst horizontem
vertikály nechat jiným?
sevřít v sobě tři strany tak
aby součet nitra byl 180?
spojit tři aby součet venku uvnitř byl jakýkoliv?

Zázvor, květ první:
od přímek křivek směřuješ ke kružnicím
hledáš střed nekonečné hodiny obíhají
geometrie každodenní rýsování
výkresů bez známek
zázvor závor tě přesahuje
co přesahuješ ty?