Radim Boreček (* 1976), který je zakladatel ostravské noisové formace Sklo, se před několika lety postupně pod pseudonymem Garasu (jap. sklo) stáhl z hudební scény a dnes se věnuje už jen tibetským mísám a tvorbě své vlastní, svérázné verze básní haiku – nazval je gaiku (jap. blok). Uvedený výběr je ukázkou z knižního souboru Garasu - Gaiku, který zahrnuje kusy od poetických říkanek přes lyriku inspirovanou autorovou zálibou v buddhismu a ve všem japonském až po obrazy věnující se jeho zkušenostem z práce v sanatoriu pro dlouhodobě nemocné.
Poslední květ
magnolie
i
Nebe pláče
Brumový roj
Elektrických včel
Hledá pyl – marně
V pouliční la(m)pě
V kouscích ledu
kapka tepla
Skrývá hastrmanův
smáčený
sen
V Hudebním Bazaru
Zaplatím posléze
Zaplatím až sem někdo vleze
Zaplatím až to ze mne sleze
Nezaplatím...
Večerní vánek
Déšt olizuje
asfalt
Mezi
zuby mraků
zbytky měsíce
Až utichnou
mobily
uvěřím
na víly
V ranním šálku
Lysou horu nakreslilo
vypité kakao
Nárazy z vln
Turisté fotí
píseň moře
Noc olizovala asfalt
Měsíc svítil mi na cestu
Vítr čechral mi myšlenky
Na
Tebe příjemnou vzpomínku
Prší květy
A stále
Někdo
nadává
na
počasí
Ve svitu lampy
Dva stíny -
mrtvolu omývám
Máčivý stín
Na chodbách
Smrt kouše
přes vlněný svetr
v kostech minulosti
Štědrý den
- kádě plné
kapřích slz
Sestra v čepci
Ve tmě okna
Duch?
Nebo nenarozená
babička
Pan
Garasu zemře ...
A co
ty?