Nejlepší české básně vydává letos už desátým rokem nakladatelství Host. Jedná se o výběr, který většinou sestavují dva lidé, jeden editor, druhý arbitr. Tím, kdo vybral větší hromádku byl letos Ondřej Hanus, tím, kdo z ní udělal finální výběr, byl J. H. Krchovský. A letošní výběr právě vychází. Zda je desátý výběr opravdu posledním, jak se ještě před rokem spekulovalo, nelze přesně říci. Martin Stöhr, který se o to v Hostu stará, říká, že na otázku sám brzy odpoví. Poezii také pořád někdo pohřbívá a zatím neumřela, spíše rozkvétá, takže i my v Nedělní chvilce poezie, zůstáváme klidní.
Pak také před nedávnem vyšla ještě jedna publikace s názvem Nejlepší české básně 2018, kterou ve velmi podobné grafické úpravě vydalo nakladatelství Petr Štengl. "Ta naše knížka je čistá provokace," říká Petr Štengl. Básně v ní jsou parodií na současnou tuzemskou tvorbu a ukázky vám přineseme v předsilvestrovské Nedělní chvilce poezie.CZ.
Teď zpět k opravdovým Nejlepším českým básním 2018. Jsme v Nedělní chvilce poezie.CZ rádi, že dvě z básní byly přímo vybrány díky jejich uveřejnění na naší stránce (Bernardeta Babáková a Jana Orlová), zvláště když v některých předchozích výběrech se jejich editoři tvářili, že internet neexistuje. Asi proto, že v hospodách kam chodí není wifi...
A jak jsme udělali výběr z Nejlepších českých básní 2018 pro tuhle Nedělní chvilku poezie.CZ? Náhodnou. Zveřejňujeme ty básně, které se objevily na stránkách obsahujících magické číslo osm, ze kterého se mohli letos všichni pominout. Přitom jsou to všechno jenom náhody a čísla, nebo ne?
Situace v tramvaji
Jakub Cepník
situace má nahé koleno a nohu přes nohu
kam teď s očima?
nervózně je kutálím
od okna k oknu
ale všude jsou ta kolena!
zkusmo střelím zrakem k lince rtů
pak honem schovám oči do kapsy
a vyvalím se z tramvaje stočený jako pásovec
(Strana 18)
12
Emma Kausc
žít v post je mluvení do někoho
kdo utekl před cenzurou
je ho tolik že nejde sníst
když zastavíš abys polkl
dehydratuje tě nutkání
přenastavit si spací režim a
vyprat priority na víc
než je doporučeno
zhubnu myšlenky abych si stačila
v přerušovaném světě i jedno ne
sesype všechno do škvír mezi nádechy
(Strana 28)
Negrelliho viadukt
Michal Maršálek
Je večer. Obloha strhává
černou pozornost
na dým lokomotiv.
Desítkami oblouků
podepřené argumenty.
Rychlá křivka tratí
zaléhá v uších.
Jen tak se přimáčkne
k uchu dunění,
hlava prchá,
nepřetržitost
zpřetrhána
a zas ticho.
Ticho, hnací soustava dálky,
na špičce nepřítomnosti
houkání vlaku.
Přání odkloněná
na prvních výhybkách.
Na trati do zatáčky
podřezávají skřípot.
Noční vagóny
vyzobávají světla.
Co je to za město
v ceně příjezdů
a odjezdů
a zastavení?
Koleje vybrušují vzdálenosti
tak dokonale,
až zapomínáme,
že proto tady jsou.
Nehybní, jako vytetovaní,
to pozorujeme ve tmě.
Na viaduktu
padá déšť
na věčnou zachovalost
zřícenin.
Nástupiště,
vždy delší
ve směru loučení.
Koleje se dnes lesknou
přes celé město
z hlediska Měsíce.
Jedeme,
rychlost překlápí
krajinu za krajinou.
Pozdě v noci
splyneme s jízdou.
(2010 a 2016)
(Strana 38)
Abstinenční příznaky poezie
Hana Richterová
V poruchách spánku
cvrnkám do kuliček
jak do snů
které se mi nezdají
O ní:
Nesmí pít
má zakázáno
považovat své kosti za cigarety
a uhasínat nohy o zem
Nesmí pít tak jí
Tmě se třese jazyk
tak pod dekou
schovává malé útočiště
O týden později:
Tiká pod dekou
prach
kapající římsa její hlavy
nevydrží to
V poruchách spánku
si prokousla ret
pije dezinfekci
bojí se že to nevydrží
Drobná zvířata přebíhají přes pokoj
polyká je
proklíná je
pak je prosí
hlasy se smějí
že to nevydrží
Pak konečně usne
a zdá se jí o Reynkovi
(Strana 48)
Stockholm
Vladimír Šrámek
bude Kaj umět převyprávět příběh?
ta severní krajina v každém z nás…
bílé noci — rozprostřené prostěradlo
hořící sníh
golem drží pohromadě obručemi cizí náruče
nechá se obtékat tichem
břízy smýčí dlaně
černá velryba polyká plankton hvězd
sněhuláci válejí lunu po obloze
pod ledem tvář začne dýchat
poslouchám jak po zlatých mřížích na výsostech
v botách s kramfl eky
poskakuje sám Mozart
to je konec konce
to je začátek začátku
(Strana 58)
Hranice člověka
Dominik Zezula
opilých muezzinů si nevšímej
probuď se nárazem
poslouchej, jak stydne
v kuchyni čaj
bude to dobrý
pohlednice dorazily na místo určení
jdi domů
rezavé peřiny
čekají na návrat svého pána
v dálce bouchly dveře
jsi to, co drží
všechny zdi tohoto světa pohromadě
(Strana 68)