Jakub Kujan (* 1983) se narodil v Mostě. Po dokončení střední průmyslové školy stavební bydlel dva roky v Praze. Po té studoval v Ústí nad Labem dějiny umění, filozofii a historii. Od roku 2001 hrál v punkové kapele Linka 23 a pak přesedlal do jazz-rockové kapely Tesilové vlny. Od svých 26 let se věnuje psaní poezie a krátkých próz. Nyní pracuje jako dělník.
Naše ukázky jsou ze sbírky Vigilie sestavené v Litvínově v roce 2017, která obsahuje 60 očíslovaných básní. Věnována je Petře Pavlíčkové a uvedena je citátem Milana Machovce: "Ale co je to duch? Co tím komu bylo vysvětleno?"
1.
Tvá krása urazila mnoho žen.
Pověděl tak, aby ho slyšel
jen její úsměv na sklenici od piva.
Byly večery, kdy se modlila,
až k tvému srdci, s nímž nebylo možné
hrát basket.
Zvíře je vždy, váš mlčící svědek,
kterému jste neodpustili jeho setrvání v ráji.
Člověk je váš vrah, jenž nemá smlouvu na neurčito.
Země materiál, kterým platíte za sebezničení.
A váš život? Sladký trest herců bez angažmá.
2.
Je zapotřebí rozloučit se s otcem.
Jeho oči – věčnost, která žárlí.
Stisk ruky – něžnost při čistění pěchotní zbraně.
I čtrnáct dní před smrtí pracoval s vervou,
jako by měl odjet stavět katedrálu.
Co pant do vrat, to kámen, který po něm hodili,
Co poklek, to pokora na poslední chvíli.
A co pohled, to láska otce k synovi,
která o nás mlčela.
9.
Štědře vyzdobila stůl pro lásku,
která se ztrácí v půlnočním proudu řeky,
jež je lhostejná i rybě na břehu.
Zde rozsypala popel svého muže
a po deseti letech rozplakala syna.
Každé léto usedá, v tichu matek
a jediné co zbývá, je probodnout jí
srdce mečem a hlasitě se smát a plivat
na účastníky popravy.
12.
Poklekl tajně, když byla otočena
ke světlu, které mlčelo.
Její rty pálily sluncem a ruce
přepínaly kanály rychleji, než
prodavačka prožene zboží, přes
čtečku kasy.
Jsem nemocná a umírám,
řekla tiše a podívala se na
fotografii první lásky.
Když bylo k ránu, postavila
na kávu a poslala ho pro cigarety.
Od té doby se už neobjevil.
16.
Několikrát jsi byl označen za tyrana
a všichni se mýlili před tvým smíchem,
jenž používáš v každém stavu.
Když frontman zpíval o nepití mléka,
tajně jsi mu plivnul do piva, které v této
hospodě účinkuje lépe než projímadlo.
Na svatého Valentýna jsi usedl
ke stolu a myslel na svého syna.
Umělcům z Prahy často chybí zdravý rozum,
proto nemohou stavět chrám, kde by oslnili staré muže.
Správnou strategií dobrého Evropana, je koupit v supermarketu
v akci co nejvíce zboží, které potřebuje.
Teď je noc a vzpomínka na tvou milou ujíždí v nákladním vlaku
směr – Krakow.
A ty doufáš, že už nikdy nepřijede.
27.
Tento kraj, jak měsíční skvrna,
jak díra v řitním otvoru Boha,
je přesycen bolševiky a zloději
o nichž je škoda mluvit.
Proto mnozí odcházejí do srdce Evropy,
přičuchávat prdům bujarých turistů,
kteří se procházejí po matičce Praze,
jako by byli přítomni jejímu založení.
Ještě nevíte, kam vás vítr odvane?
Nevadí. Ale jistě to bude krásnější prdel,
než ta, kam už se ani čertu nechce.
28.
Po osmé hodině večer nikdo
nevychází do ulic.
Jen tu a tam opilec v baru poslouchá
z rádia Michala Davida a mladý feťák
někde mlátí stařenku železnou tyčí,
která si koupila jedno máslo a zbylo jí
čtyřicet pět korun.
Michaelovi na věži kostela už upadly oči,
a tak je lhostejný ke všemu. co nezavání
účastí u božího soudu.
Chladný vítr píchá do posledních rypadel
a děti země lezou po bagrech jak po svých dětech.
Zámek Jezeří je před spadnutím a skladba,
kterou tu Beethoven zahrál do staletí,
byla ušlapána československou armádou,
která tu kradla více jak rudé gardy a cikáni.
Je jedno, zda tady či jinde, v demokracii můžeš
pustit hubu na špacír a působit jako pravý kavalír.
Ale často posloucháš jenom sám sebe. Což sice neubere
tvým slovům, ale jedno to je i pasoucím se volům.
38.
Zrovna dnes hoří v továrně jídelna,
kde cálujem těžký koruny za sračky.
Starým dědkům tancujou panděra
a bouchaj s nima laborantky do zadku.
U tramvaje starej žebrák pije kafe.
Když už není kafe, házej mu tam drobný, aby
si koupil další. Zrovna jsem tě viděl, jak civíš
z okna a jedeš do práce, kde tě majitel obchodu
píchal místo oběda.
Úřednice z úřadu nesou novou parádu v taškách
a holky z technickejch se hrabou hráběma ve sračkách
za deštivý noci. Na tomhle násměstí seděli moje dvě lásky.
Obě dvě kouřily a pily víno, který nesnáším.
Na plakátech je pět bejvalejch bolševiků a pět současnejch.
Všichni se smějou do louže a maj vyžehlený obleky.
Tady už na nás zapomněli, žvaní dědek, co nevydrží do švestek.
V krámě je tolik regálů a uliček, že se tam vždycky ztratím
a volám známý prodavačce, ať mě najde.
Nesnáším obchodní domy. Vždycky když tam jím guláš,
žere kolem dvě stě lidí a já si připadám jak v gulagu.
Tenhle kraj je pro tvrdý povahy, říká Patrik na houbách
a dvě zhltne syrový.
Ten kraj je krutý, říká Ester sestrám u oběda v Praze.
Chtěl bych tě vidět ráno v posteli, až přijdu z práce
udělat si kafe a čekat dokud se nevzbudíš.
Chtěl bych být mladší, abych tě mohl milovat jako první.
Chtěl bych být zpěvák, který se proslavil a zvát tě na koncerty do poslední řady.
Chtěl bych tě zabít, abych mohl zabít i sebe.
39.
První láska se provdala za zubaře.
Druhá onanuje mezi zdmi kláštera
a třetí bydlí s kočkou a je kandidátkou na starou pannu.
Starý básník se neustále ptá, jak si na tom se ženami?
Jeho šílená družka mnoha neznámých diagnóz,
čte horoskop v Blesku a zdůrazňuje,
že nemohou jít na šlichtu naproti radnici,
protože by je mohl přejet obchodník s bramborami.
Matka ovdověla a stále se chichotá v náručí milence.
Když zabouchne dveře, začne plakat po tvém otci.
Láska je vůbec podezřelý kontrakt,
nejhezčí je na ni kontakt
a často způsobuje bankrot.
Hergott.
40.
Na neznámém místě v horách,
máš zakopaný luger jako
první odpověď, nebo poslední otázku.
Spisovatel dnes – dobyvatel s otřelou
marketingovou strategií.
Na Montmartru se dříve pilo silné víno
a jedlo krvavé maso. Dnes jsou v popředí
suchary a káva bez kofeinu.
Kritička – panička dala hlas v literární soutěži své přítelkyni
a tleskali i ti co neměli ruce.
Někdy je potřeba pít pro nic a za nic a na nic,
jak řekl učitel Václav – mudrc slavného rodu.
V bordelu dnes mají akci na Renatu,
jejíž přítel ti prodal, opět zdražené cigarety.
Brzy už budeme tak zdraví, že vybouchneme.
41.
Kdybys nebyla, tak bych tě sem nepozval,
řekl debil slečně v čínské restauraci.
Svíčky plápolaly – jak se dnes říká – romanticky,
ale chyběla propast, do které by chtěli skočit.
Není nic hloupějšího, než umělec, který je víc
buržoazní, než celá buržoazie.
Při návštěvě jedné nejmenované básnířky
jsi snídal párky. Brzy už to věděla
celá umělecká společnost, která vůbec
nečetla Robinsona Crusoe.
Odjel si na opuštěnou chatu svého strýce,
kde ses miloval s třicetiletou sestřenicí.,
která večer servírovala čaj s čínskou polévkou.
Po návratu si našel klid u matky.
Její láska bloudila domem bez podmínek,
a tak si usnul a zdálo se ti pět snů.
Ráno si nasedl do vlaku a odjel tam,
kde žiješ zcela inkognito.
Tak jako já zde.
43.
Zemřel jsi v posledním objevu
od pradávna znamenán jednotou,
do které nelze nahlédnout. Těžší,
než pohyb kmenů byl tvůj křik,
na nemocničním lůžku,
od kterého si hodil židli na hromotluka,
jehož našla v bezvědomí jeho dcera.
I když jsi přede všemi mluvil, slova mlčela
a před tvým smíchem ses mýlil i ty.
U stolu s bílým ubrusem jsi ji líčil,
jak lze ztratit ducha a ona se cpala mozzarellou.
Nakonec jsi se opil a všechnu bolest jsi jí nastříkal do klína.
Byla spokojena a ty také.
48.
Tak jako kámen, který v poušti krade
písku teplo pro hladové hady.
Tak odpouštíš hvězdám jejich dálku.
Dnes je den lásky démona, který tě osloví
na konečné tramvaje, kde jsi ztratila
koncept básně svého naivního ctitele.
Už si jistě byla. Zrcadlo nevidí tvou tvář,
aby na nás nepadaly staletí, ve kterých tě všichni hledáme.
Namaluj na dům svou přítomnost bez tebe
aby se neztratil ve vlastní ulici.
A nevyprošuj mu nebe,
jsou tam jen nudní lidé,
nerad by tě tam potkal,
jak řekl včera po sedmém pivu.
59.
Častokrát si toužil mávnout
nad touto zemí rukou
a odejít do jiných bojovat,
nebo dodávat ženy do bordelu.
Častokrát jsi toužil prodávat zbraně
a dívat se ve zprávách kdo zahájil válku.
Častokrát si toužil mít harém a přesto
si vždy miloval jen jednu ženu.
Častokrát sis chtěl podřezat žíly,
ale vždycky to byla jen slepice.
Častokrát si se chtěl zbavit bolesti jednou provždy
a zapomněl si, že je to navždy.
Nebýt tebe maminko s jemnou kůží
a hlasem z marcipánu, tak bych nyní nepsal.